Aktuality www.svedomi.cz

Proč nejsem komunistou - ani v roce 2006

Veronika Valdová

Moje osobní zkušenost s komunistickým režimem zahrnuje pouze ideologickou výchovu v mateřské a základní škole, prvomájové průvody, vyučování na směny, nedostatek spotřebního zboží a všeobecnou paranoiu. Členství v KSČ, SSM, SČSP atp. již v mém případě nebylo podmínkou přijetí na školu či nastartování kariéry. Těžko mohu s jistotou tvrdit, co bych dělala v případě, že by tomu tak bylo. K odůvodněnému postoji je nutno mít informace, které jsem získávala teprve později. Stane-li se dospělý svéprávný člověk dobrovolně sympatizantem či členem nějakého společenství, bývá to zpravidla proto, že se ztotožňuje s jeho idejemi a metodami jejich prosazování, ctí osobnosti z tohoto spolku vzešlé a hodlá svou činností na tradice sdružení navázat. Nic z tohoto nelze říci o komunistech.

Ideje

Komunistické hnutí žádné ideje nemá, zato má podle Komunistického manifestu řadu cílů. K dosažení těchto cílů používají komunisté dle aktuální potřeby slova typu rovnost, sociální spravedlnost, právo, mír, klid na práci, restrukturalizace či boj za svobodu. Myšlenky se mění, cíle zůstávají. V dějinách komunistických stran došlo k tolika zásadním ideologickým zvratům, že mezi nimi lze najít jen těžko společného jmenovatele. Jediným trvale přítomným principem je zpochybnění vlastnických práv jednotlivce, což vede ke ztrátě existenčního zajištění a tím nezávislosti, neboť suverenita a soukromé vlastnictví jdou ruku v ruce. Cílem je absolutní závislost obyvatel na pyramidové struktuře mafie.

Krádež prostředků nezbytných k životu znamená existenční ohrožení. Bolševická revoluce v roce 1917 postavila na hlavu veškerá dosud platná pravidla a učinila tak prostřednictvím krvavého a strašlivě rozsáhlého institucionalizovaného násilí. Obrovské množství lidí přišlo o obživu či živitele, čímž byli zbaveni svobody. Cíle komunistů začínají být více než zjevné po bližším ohledání mrtvol a historických fakt - čímž se skrze Stalingrad, GULAG a dějiny institucí navazujících na carskou ochranku dostáváme od cílů k metodám jejich prosazování.

Metody

Metody jsou jasně definovány v Kominterně, jakkoliv se k ní dnešní komunistické strany veřejně nehlásí. Za povšimnutí stojí především pasáže věnované budování ilegálních buněk v armádě, policii, justici a ve státní správě, to vše souběžně se strukturami legálními. Z historie je patrné, že tyto metody byly rozsáhle aplikovány. Stačí pozorně poslouchat vyjádření komunistických poslanců, aby bylo zřejmé, že postupy, které se osvědčily, budou v případě potřeby použity znovu. Komunisté jsou v krajním případě ochotni připustit existenci excesů, ale nikdy ne systémový problém. Na postoji představitelů komunistické strany např. k osobě Aloise Grebeníčka je dobře vidět jejich vztah k lidem, na jejichž činech moc strany stála.

Bereme-li za vzor Ústavu USA , jejímž základním principem je důsledná dělba moci, jsou komunistické metody získávání moci nedemokratické. V případě odporu obyvatel komunisté zcela běžně používali násilí. Nepohodlné vyháněli a vraždili, a od těchto metod ustoupili jen proto, že takové postupy byly spojeny s mezinárodními obtížemi. Krev v ulicích a na zdech vyšetřovací vazby jsou však metody mediálně nevděčné, fyzický nátlak není k dosažení cíle vždy nutný. Hrozba zablokování kariéry již na úrovni základní školy může postačovat u některých národů k tomu, aby 90% občanů po odporu ani nevzdechlo. Zbylé elity jsou pak likvidovány korumpováním, vydíráním či kriminalizací. K terorizování obyvatelstva jsou v totalitních státech taktéž rozsáhle využíváni profesionální zločinci. Nečinnost policie a nepředvídatelnost soudních rozhodnutí dává tušit, že tato strategie, tedy šikana nevinných a benevolence ke skutečným zločincům, nebyla ani po tzv. "Listopadu" zcela opuštěna. Důsledkem dlouhodobé nefunkčností trhu s byty a právní džungle je ekonomické prostředí, v němž má velká část populace existenční potíže. Lidé s vážnými existenčními starostmi jsou pak snadno ovladatelní demagogy všeho druhu.

Osobnosti

Skrze kulatá razítka a nečitelné podpisy pod zestátněnou "legitimizovanou" agresí se dostáváme ke konkrétním "lidským tvářím", které se na vytváření komunistického teroru podílely. Věřím, že mezi komunisty byla hlavně v počátcích řada slušných lidí, kteří o zločinech páchaných ve jménu komunistické budoucnosti nevěděli. Těžko soudit, kdy šlo o neinformovanost, ignorování zjevných fakt a kdy byli členové s metodami aplikovanými na druhých ve jménu své myšlenky prostě srozuměni. Vybavuji si celou řadu vlastizrádců, zločinců v taláru, udavačů, sadistů, vrahů a lidských hyen z řad komunistů, ale jen velmi málo jmen lidí, kterých je možno si alespoň trochu vážit.

Tradice

Politická výchova od mateřské školy, manipulace dějin a omezení přístupu k informacím spolu se zbabělostí těch, kdo zůstali ve školství, přinesla nepochybně své ovoce. Velká část takto odchovaných lidí nemá vůbec žádný vnitřní morální kompas. Stírá se rozdíl mezi skutečností a lží, historickými fakty a propagandou, dobrem a zlem. Při pohledu na toto "kulturní" zázemí se již nelze divit, že soudkyně Jurečková z Příbrami není schopna rozlišit rehabilitovaného politického vězně Jana Beneše od recidivisty a že státní zástupkyně Jana Staňková v případu kapitána Hučína argumentuje výpovědí psychicky narušeného svědka, který byl několikanásobně zneužit StB.

Raději rudý než mrtvý?

Lidé, kteří nejsou schopni svobody, kteří s ní nedovedou zacházet, hladovějí po moci. Komunistická agrese se projevuje subverzí státní správy, expanzí, likvidací odpůrců okamžitě po převzetí moci, kriminalizací obrany a zotročením obyvatel. Komunistické mocenské praktiky jsou hluboce nelidské. Likvidují životní prostor svobodných lidí. Dávají-li totalitní státy svým občanům vůbec nějakou možnost volby, jde pouze o rozhodnutí, zda do mocenského spolku patřit, nebo být mimo něj. Spolupracovat s mafií ovšem neznamená být před ní chráněn, jak je zřejmé podle počtu komunistů kteří byli vzápětí po provedení špinavé práce odpraveni jako nebezpeční svědci. Mocenský princip komunismu velmi dobře pochopil Ronald Reagan, který má nehynoucí zásluhu na nekompromisním postoji USA. George Bush starší na Maltě v roce 1989 již zdaleka tolik odvahy a prozíravosti neměl. Ke komunismu nelze mít neutrální postoj. Člověk je buďto svobodný, anebo komunista. Neznám nikoho, kdo by chtěl mít z dětí otroky.

Veronika Valdová, 28. března 2006

Svoboda není statek udílený zadarmo, platí se za ni krví.

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit