Pro časopis Svědomí/Conscience 7/2008

Stalo se, aneb 
Politika ve stylu retro

  Konfederace politických vězňů slibovala být svědomím národa. Když Stanislav Stránský vyslovil podezření, že ji spoluzakládali estébáci, byl z KPV v r.1992 vyloučen. Tím vedení KPV politické vězně rozštěpilo, Stránský dnes vede Sdružení bývalých politických vězňů a oznámil, že jeho někdejší podezření se potvrdila.

  Poté KPV vedená Naděždou Kavalírovou rozhodla o dalším trestu, tentokrát kolektivním pro členy SBPV: Ústřední výbor KPV-ČR na svém zasedání 12.března t.r. rozhodl, že členové SBPV-ČR se nesmí zúčastnit akcí pořádaných Konfederací.

  Premiér Topolánek nežádal od N.Kavalírové vysvětlení, ale v rámci „Dne obětí komunistického režimu“ jí vyznamenal plaketou „za úsilí, které věnuje obraně svobody nyní.“ Postavil tak Kavalírovou po bok bratrů Mašínů, Milana Paumera, a oni k tomu mohou říci své…

  O pár dní později se Topolánek přihlásil i k bolševickému zvyku úpravy historie. Ač italský premiér potvrdil, že smlouva z 21.4.1918 „je prvním mezinárodním dokumentem skutečného uznání samostatného československého státu“, a 29.6.08 uznala Národní radu i francouzská vláda, premiér tvrdil v HN 1.7.08 že k prvnímu uznání došlo až 30.6.1918 u francouzského Darney.  

  30.červen jako připomínku 30.6.1918 u francouzského Darney vyhlásil V.Havel Dnem armády ČR. Zdůraznil tak odlišnost ČR od 1.republiky. Nově vzniklá ČSR jako Den armády slavila výročí bitvy u Zborova, kde legionáři v Rusku z vlastní vůle poprvé bojovali jako samostatná jednotka; dnešní ČR vzpomíná nástup legionářů v Darney před politiky…

  Nicotnou roli lidu v současné demokracii potvrdil 7.4.2004 (ex)ministr spravedlnosti K. Čermák cynickým „stát si může dělat se svými občany co chce“. Tehdy z opozice Petr Nečas (ODS) označil ta slova za „děsivá“. Pak ODS vyhrála volby a Nečas je vicepremiérem, já ve volebním poločase hledám odpověď, jaká je dnes praxe:

  Dnešní český stát se až příliš často tváří, že „co dělá, dělá nerad“, pod hrozbou sankcí z Bruselu. Zato „špičky stran“ si myslí, že mohou vše. V duchu Topolánkovy teze o „právu“ šéfa strany na vládní post to i v červnu 2008 znamenalo pokus moci výkonné podřídit si moc zákonodárnou a nebrat vážně moc soudní.

  Když „špičky“ koaličních stran jednaly „o zdravotní reformě“, dohodly se, že nad ústavu je znovu demokratický centralismus. „Jejich“ poslanci prý nesmí zastávat jiný názor než oni, zatím pokud jde o „zdravotní reformu“. „Špičky“ si podřídily i podnikání – rozhodly, že soukromý lékař musí být potrestán, pokud by se vzdal části svého zisku a nevybral „regulační poplatek“. (LN 5.6.08)

  Když soudce Vojtěch Cepl odmítl žalobu nejvyšší státní zástupkyně Vesecké a spol. na předchůdkyni Benešovou a veřejně to zdůvodnil, označil to premiér Topolánek „za skandální“, prý to „demoralizuje českou justici“! (Právo 7.6.08)

  Pak i vládní Zelení chtěli navrhnout odvolání Vesecké, když se dopustila přinejmenším „obcházení ústavy“ – v námi obdivovaných demokraciích přece podezřelí hodnostáři odstupují. V demokracii „naší“ je to jinak - podle ministra I.Langera za této situace diskutovat nad situací v justici umí… „jedině člověk, který je buď absolutní idiot nebo právní analfabet“. (citát dne v LN 14.06.2008)

  Ministr vnitra Langer představil v červnu další rysy v demokracii dříve nebývalé: Jeho ministerstvo rozhodne, která škola smí vzdělávat úředníky na titul MPA (master of public administration), nabízí se škola CEVRO, v níž je ministr zakladatelem a předsedou správní rady - a ministr v tom nevidí střet zájmů.

  Ministr nevznesl námitky ani proti takovým projevům vedoucí role policie ve státě, jakým je titulní strana Metra 27.6.08 se slovy „policie chystá hon“ na lidi - řidiče!

  Razanci a (ne)rozhled v oboru ministr dokázal v Otázkách Václava Moravce 29.6.08 – má prý plán zatočit s násilníky z Národního odporu tím, že zakáže Národní stranu :). I jeho mluvčí strašně překvapilo, že Národní odpor a Národní strana nejsou jedno a totéž. (Britské listy 30.6.08)

  V opozici se zatím činí ČSSD. Jejich volební manažer Tvrdík tvrdil už v r.2006 „Volební kampaň je stejná jako každá jiná. Je to stejné jako prodávat kokakolu nebo letenku ČSA.“

  I letošní „programová konference“ „oranžových“ Jiřího Paroubka stanovila reklamní strategii pro volební kampaň. Pracuje pro ně americká agentura Penn, Schoen&Berland (PSB), mezi jejíž spokojené klienty patří Bill Clinton či Tony Blair… (LN 5.6.08)

  Mladí už to asi nepamatují, ale tenhle styl „politiky“, v níž argumenty nahrazuje prožitek, není nový – už fašisté tak „přetvářeli politiku na estetiku“. Výjimkou nebyl ani Hitler, který sice předložil 25 bodů programu, ale mnohé z jeho ustanovení ignoroval; program byl spíše znamením, že vnitrostranické diskuse jím byly uzavřeny. (Robert O.Paxton, Anatomie fašismu)

  Volební programy dnes zatím ještě nejsou mrtvé. I poslankyně Zelených Jakubková a Zubová soudí, že sliby voličům mají mít větší váhu než domluvy „špiček“ ve vládě. Předseda Bursík se naopak omluvil premiérovi, že obě poslankyně neuposlechly befélu, jak hlasovat. (Právo 7.6.08)

  V ODS říká poslanec Tlustý, že předseda Topolánek „ničí ekonomický program ODS. Reportérky Práva však fandí Topolánkovi a rýpají do Tlustého: Máte mandát, abyste vládě komplikoval život? (Právo 7.6.08)

  Život vládě komplikovala stávka, stávkovalo 900 000 občanů a stávka byla největší od ryze politické stávky 27.11.1989, která stála u zrodu dnešního režimu. Premiér Topolánek i vicepremiér Nečas se zlobili, že i tato stávka byla politická.

  Petr Fischer v HN 25.6.08 píše, že stávka stála nad rámec zákona, pokud sociální konflikt redukujeme na otázku peněz. Když Nečas říká, „když roste (nic neříkající) údaj o průměrné mzdě, není proč stávkovat“, pak uvízl v marxistickém napětí mezi hodnotou práce a pracovní síly. Dnes povolená stávka je „přehledně kontrolovatelný mechanismus, jak se dá vyjednávat o mzdách.“

  P.Fischer dodal, že stávkující dali „politickou stávkou“ najevo svůj pocit, že ve směru a způsobech vládních reforem se mění víc, než je vládám povoleno.

  Já chápu univerzitní činitele, že protestují proti povinnosti odpovídat za výuku na lékařských fakultách, v nichž mají rozhodovat zástupci moci výkonné a kapitálu.

  Chápu zdravotníky protestující proti Julínkově nápadu vyvádět „zisk“ ze systému zdravotního pojištění, když oni současně musí prosit lidi o příspěvky na vybavení sanitek.

  Chápu rozhořčení horníků z čelby či porubu, že si nesmí domluvit se zaměstnavatelem bonus zajišťující dřívější řádného odchodu do důchodu. Proč jim vláda nepřeje, když tentýž bonus povoluje jiným? Matkám s dětmi ho v rámci propopulační politiky stát dokonce zaplatí; jiným ho předplatit nedovolí.

  Mít možnost projevit nad tím veřejně a účinně znepokojení, tak aby si toho někdo vůbec všiml, tedy mít právo na takovouto politickou stávku, se mi jeví jako legitimní požadavek.

  Otázka mandátu aneb co vše si může dovolit moc výkonná, zaměstnává i Británii. Tam od středověku platil zákon habeas corpus, podle něhož musel soudce zatčeného vězně do 48 hodin buď obžalovat, nebo propustit, ale labouristická vláda Gordona Browna těsnou většinou prosadila v parlamentě „právo“ zadržet osoby „podezřelé z terorismu“ bez soudu až na dobu 42 dnů.

  Protože argument o potřebě zajistit bezpečnost nezmizí nikdy, vzdal se na protest proti tomuto zákonu poslaneckého mandátu konzervativní stínový ministr vnitra David Davies. Chce vyvolat diskuzi, zda vláda, která tohle neuvedla v předvolebním programu, může takto omezovat svobody i v čase míru. (Britské listy 13.6.08)

  Bolševické kořeny (trockistické podle Pata Buchanana) stále osvědčují mocní z USA: Poradce zájemce o prezidentský post Johna McCaina upřímně pronesl, že jeho pánovi McCainovi by prospěl nějaký ten útok podobný 11. září ještě před prezidentskými volbami ve Spojených státech. (LN 25.6.08)

  Loni americké tajné služby zveřejnily ve své tradiční výroční zprávě, že Teherán v roce 2003 pozastavil vývoj jaderného arzenálu a nejsou přesvědčivé důkazy, že ve vývoji atomových zbraní dál pokračuje. (LN 1.7.08)  Přesto pokračuje mediální masáž, že „mezinárodní společenství“ podezírá Írán z jaderného zbrojení a nějaká ta preventivní invaze je na spadnutí.

  Co by znamenala invaze do ˇIránu, měl uznat i Bushův ministr obrany Gates v demokratickém poslaneckém klubu v Senátu: Byla by katastrofou, povstala by nová generace „teroristů“, s nimiž by v USA museli podle Gatese zápolit ještě vnuci dnešních Američanů. (Britské listy 1.7.08)

  Seymour Hersh z časopisu The New Yorker zveřejnil, jak nedůvěryhodná je administrativa G.W.Bushe – pro svoje aktuální plány zlomit vaz íránskému režimu financuje regulérní teroristické organizace ! Jednu z nich řadí americké ministerstvo zahraničí na seznam teroristických organizací už déle než 10 let ! (LN 1.7.08, tištěná verze, v elektronické toto chybí).

  Afghánský prezident Hamíd Karzáí vysvětluje, proč mezinárodní jednotky v Afghánistánu nezvládají vedení války s Tálibánem a v zemi rostou násilnosti: „Mezinárodní společenství přišlo do Afghánistánu bojovat proti terorismu… ale válku s  terorismem není možné vyhrát, pokud někteří z našich partnerů nepřestanou sledovat i jiné zájmy, které s Afghánistánem mají."

  Podle US exministryně zahraničí M.Albrightové následující Bushova invaze do Iráku, provázená nabubřelou rétorikou o prevenci ,vyvolala tak negativní reakce, že celosvětově oslabila podporu přeshraničních intervencí vedených chvályhodnými motivy.

  Bude trvat dlouho, než svět znovu získá důvěru v úsudek těch, kteří stále žádají výjimky pro porušení cizí státní svrchovanosti. Podle Albrightové je proto třeba debatovat, čím mezinárodní soustava vlastně je. Jen souborem právních ,šroubků a matek’, kterými vlády chtějí chránit samy sebe? Nebo jde o živý rámec pravidel, jež si kladou za cíl učinit svět humánnějším? (HN 12.6.08)

  Její slova platí pro EU, která vytvořila soubor právních ,šroubků a matek’ (Lisabonskou smlouvu), a začala vypadat jako fabrika za socialismu. Mistři v jednotlivých dílnách (zemích) nutí lidi šturmovat a splnit plán ratifikace, i když všichni ví, že pro výrobek není odbyt – podle stanovených pravidel smlouva nemůže vstoupit v platnost.

Z médií vybral a glosoval František Rozhoň,  03.07.2008

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit