Pro časopis Svědomí/Conscience 4/2010

Politika ve stylu retro

  Krize, nekrize, Češi se snaží. Ve Vítkovicích vznikla hala na výrobu membránových stěn. V Kunovicích předvedli nové dopravní letadlo EV-55 Outback, snad nástupce L-410. Matematik J. Tesařík chce v Olomouci vytvořit vědeckotechnický park bez využití strukturálních fondů EU, nevhodných pro postupně se rozvíjející flexibilní firmy. Zemědělci dali dohromady web, na kterém si zákazníci mohou vybrat, kde nakupovat čerstvé potraviny.

  V masmédiích se nemluví o události března, jíž byla přednáška profesora sociologie Jana Kellera o sociálním státu. Podle Kellera žijeme v době, kdy narůstají příjmy z majetku, ale stagnují příjmy z práce; kdy „TV zastírá svět způsobem jaký ho ukazuje. Keller v podstatě potvrdil, že nemocí naší společnosti je elitářství.

  Společnost se podle Kellera dělí na svět „elity“, na vrstvy střední a deklasované. Normální lidé se přitom vůbec nesetkávají s mocnými z tzv. diskrétní elity, ti žijí zcela odděleně od zbytku společnosti a jimi zadané úkoly plní jako převodová páka dobře placená tzv. pomocná elita. „Elity“ přitom podkopávají stát snahou o minimalizaci svých odvodů ve prospěch státu.

  Představitelé elit mají zájem, aby z poklesu životní úrovně středních vrstev byli viněni deklasovaní, ne elity. Dochází k nesnášenlivosti mezi střední vrstvou a deklasovanými. Podobnou diferenciaci jsme zaznamenali i dříve, ale tehdejší společnosti si nehrály na otevřené a demokratické. Přitom je to současná doba, jež se tváří, že dává každému stejné šance.

  Na Boží hod velikonoční TV Nova informovala, že noví Evropané se ten den bavili bitkami s polštáři. Na ČT 2 v pořadu Na plovárně vyjádřil nespokojenost s vývojem posledních dvaceti let normalizačním režimem perzekuovaný publicista Jan Petránek : Nelíbí se mu nenažranost elit, očekává velké sociální bouře.

  Stranou pozornosti masmédií je i skandální selhání části lékařů. Za vlády KSČ byli političtí odpůrci byli zavíráni na „psychušku“. V době, kdy prezident Klaus váhal s podpisem Lisabonské smlouvy, spolčili se lékaři s cílem prohlásit prezidenta za psychicky nemocného, nezpůsobilého vykonávat úřad.

  Přiznali to Jan Hnízdil, ambulantní specialista a hlavní autor nápadu, a Martin Jan Stránský, lékař a politik, spolutvůrce iniciativy. Kdyby se plán uskutečnil a zdařil, pravomoci prezidenta by převzala vláda nebo parlament a smlouvu by podepsal místo prezidenta například premiér. V. Klaus plán učinil zbytečným, když Lisabonskou smlouvu podepsal.

  Blíží se volby a rojí billboardy. Top 09 vylepuje jakýsi „rentgenový snímek“, Zeman, který nepoznal příchod krize, hlásá, že zná cestu z krize, rozvedený a padlý Topolánek je představen jako věrný manžel a moudrý vůdce. Pachatelé, dnešní strany, nejsou nuceny omezit se na smysluplnou agitaci. Vytvořily si systém, aby to platily z našich kapes.

  Systém popsal 30. 3. 2010 list E 15 a je možno říci, že parlamentní strany našeho údajně antifašistického státu stvořily systém ryze fašistický - nehledí na ústavní omezení, nechtějí se získaných protiústavních prvků vzdát :

  Parlamentní strany jsou převážně financovány ze státního rozpočtu, tedy není ctěna zásada oddělenosti politických stran od státu. Mimoparlamentní strany jsou státem financovány zcela minimálně, tedy není ctěna zásada rovnosti. Odpor k takto fašizujícímu systému označil vůdce poslanců ČSSD B. Sobotka za škodlivý populismus.

  Aby byla společnost stabilní, musí podle J. Kellera lidé věřit, že „elita“ je elitou zaslouženě. To u nás splněno není, filmař Václav Chaloupek řekl v MFD 27. 3. 10 o dnes „rozhodujících“ politicích: „V politice vyplavala na povrch lidská špína, která strany vede… Staří matadoři by měli odejít.

  Tamtéž psal K. Steigerwald : ČSSD je pevně zakotvená ve velké voličské vrstvě, která ji nikdy neopustí. Paroubek se ve vítězném tažení mohl opřít o to, co bylo v ČSSD nejnižší. Proto ČSSD někdy svým buranstvím a zaslepeností připomíná nějaké divoké republikány, jindy komunisty a ještě jindy socany konce 19. století. Někdy vede třídní boj a jindy ho popírá.

  I ODS je podle Steigerwalda zvláštní : V kabátě konzervativní či liberální (co tedy vlastně jsou?) strany se usidlují primitivní zbohatlíci, kořistné typy, hulváti a neomalení praktikové čiré funkcionářské moci. Jedno mají obě velké strany společné: nízká úroveň osob, hamižnost, lhaní, nic jim už není hanba.

  Šéf ODS Topolánek „nadává i těm, s nimiž má spolupracovat, všude vidí spiknutí a mluví hlavně jen o sobě… recepty na hospodářský útlum a státní sluhy jdou stranou, politickou vyprázdněnost Topolánek nahrazuje svou osobou“, napsal v E15 2.4.10 A. Tomský.

  Topolánek zaútočil i na spolustraníky - ze spiknutí vinil šéfa Senátu P. Sobotku. Po boku si ale nechal profláknuté lidi jako Íčko Langer – ten podle nedávného parlamentního svědectví bývalého policisty Karla Tichého, jenž pracoval na spisu Krakatice, musel ve prospěch mafiánského bosse Františka Mrázka pracovat vědomě. (HN 29.3.10)

  Co následovalo, zhodnotil Pavel Otto v E15 jako postup dle stanov ODS, Jiří Leschtina v HN 2.4.10 jako puč. Topolánek jako šéf ODS nerezignoval, rezignací by povýšil do čela prvního místopředsedu Davida Vodrážku. Topolánek se vzdal místa na kandidátce a slíbil odstoupit, pokud výkonná rada 12. 4. schválí jako lídra Petra Nečase.

  David Vodrážka, muž s pověstí poplety, který nedělá problémy, byl současně prohlášen za dlouholetého experta na dopravu a jmenován do čela pražského dopravního podniku, firmy s miliardovými toky. K ruce dostal i nové místopředsedy představenstva, R. Blažka z ODS a A. Weinerta z ČSSD. (E15 30.3.10)

  Zde stojí za zmínku, že „bratrský“ budapešťský dopravní podnik byl léta „výplatním místem“ pro různé stranické papaláše. Polovina špičkového managementu z posledních let sedí za mřížemi, protože např. schvalovali stomilionové odstupné vyhozeným manažerům nebo špičkovým politikům posílali peníze v krabici od mobilu. (E15 2.4.10)

  V ČR se podobně předvedl dnes již bývalý generální ředitel veřejnoprávního rozhlasu Richard Medek. Po zvolení řekl „musíme šetřit", ale prosadil si zvýšení platu na 150 tisíc měsíčně. Pak byl nemocný; 3 z pěti měsíců rozhlas prakticky neřídil, ale 2 týdny před rezignací mu rozhlasová rada zaručila zlatý padák ve výši deseti měsíčních platů. (HN 2.3.10)

  Ale zpět k ODS. Nemá nového vůdce, ale nového volebního lídra. Je jím Petr Nečas, doktor přírodních věd (RNDr.) v oboru plasmová fyzika. I. Hasslingerová na Fragmentech se raduje, že Nečas vrátí do politiky ideje. Pamatuje si, že kdysi sepsal rozsáhlou studii o hlavních cílech ODS a jak k nim dojít.

  Naopak podle politického vězně z Příbrami nelze Nečase volit, protože prakticky přímo ze školy šel do vysoké politiky a nezná život. BL 26.3.2010 zase připomněly, že 12 dní před volbami r. 2006 místopředseda ODS P. Nečas veřejně tvrdil, že ODS nechystá zavádění poplatků ve zdravotnictví, bezplatné zdravotnictví je přece ústavně garantováno, skončilo to naopak.

  Balvanem na Nečasově noze asi zůstane katastrofální pověst lidí jako Ivan Langer nebo Pavel Bém. Skutečný lídr by řekl „za tyhle pány ručím“ nebo „buď se stáhnete vy nebo já“. Nečas je není schopen hájit, ale zároveň říká, že jejich vyškrtnutí z volební kandidátky je nemožné. (HN 29.3.10)

  TOP 09 představila svůj „volební program“. Stojí na názorových přemetech. Příkladem je M. Kalousek, který hlasoval pro zdvojnásobení porodného a zavedení pastelkovného, dnes mluví o nutnosti porodné zrušit. Kalousek, Severa, Šustr, Lobkowicz, Parkanová, dříve největší symboly předvolebního nákupu voličů, dnes slibují spořivost! (E 15 31.3.10)

  Politici ČSSD a ODS se hádají o novém obsazení „nepolitické“ vlády, z níž stáhli své „nominaty“ Zelení. Na počátku sporu byly plány ČEZ na rekonstrukci elektrárny Prunéřov. ČEZ v rozporu se zákonem vypracoval jedinou variantu rekonstrukce a vybral většinu klíčových dodavatelů, aniž by čekal na vyjádření ministerstva životního prostředí. (E 15. 23.3.10)

  Firma Der Norske Veritas potvrdila námitky proti plánu rekonstrukce. Nezaměstnaný E. Svoboda již v lednu 2000 navrhl ekonomičtější a ekologicky šetrnější plán postavit novou elektrárnu tam, kde se lépe využije odpadní teplo. ČEZ přesto chce rekonstrukci spustit. Premiér nedal ministru Dusíkovi čas na další jednání, a zadělal na vládní krizi. (EURO 13/2010)

  3 roky už vysílá ČT před Událostmi sestřih 25 let starých zpráv. Všiml si toho ministr Kocáb a protože lidská práva stále chápe totalitně jako trvalý dozor nad občany, kritizoval ČT za „komunistické masáže“ schopné lidem vnuknout „nezdravý resentiment“. (E15 4.3.10). Pak v rámci neschopnosti politiků domluvit se Zelení svého nominanta Kocába z vlády odvolali.

  Kocáb odstoupil. Přitom se pochválil, že se mu podařilo zasáhnout do shromažďovacího zákona a zjednodušit dozor nad občany (Metro 31.3.10). Také poděkoval J. Fischerovi, V. Havlovi, M. Kalouskovi, J. Paroubkovi, P. Uhlovi a dalším za podporu svého setrvání v kabinetu.

  Kocáb zaujal i prof. Kellera. Ten připomněl riziko, „že ti skutečně mocní přestanou hrát hru na demokracii, do které se zatím s většími anebo menšími rozpaky nutí. Začnou zakazovat politické strany, které budou říkat lidem pravdu. Povolí jen takové názory, jež budou nekriticky vychvalovat mocné a vlivné. Pracovně toto riziko nazývám kocábizací politiky.“ (BL 22.3.10)

  Ivan Hoffman naopak řekl na ČRo2, že poté co Kocáb byl ve fondu Trend, který zkrachoval a tam mnoho lidí přišlo o peníze, už Kocábovi nemůže nikdo věřit. Proto Kocáb už neměl do té politiky lézt. Měl být soudný a vědět, že už má chodit jenom kanálama a dělat muziku. To je to, co umí, a u toho měl zůstat.

  Zvláštní dar projevuje nositelka řádů Naděžda Kavalírová. Vede KPV a jako šéfka Rady i Ústav pro studium totalitních režimů, a obě instituce ztrácí respekt jako rozhádané. Za vlády P. Žáčka odcházeli jedni historici, když Žáček padl, odcházejí jiní.

  Když prezident Klaus váhal s podpisem Lisabonské smlouvy, šlo o Benešovy dekrety. Klaus byl zesměšňován, prý šlo o hysterickou záminku a detail, který je v EU dávno passé. Klausovi dal za pravdu rakouský prezident Heinz Fischer, když řekl „poválečné dekrety prezidenta Beneše jsou těžké bezpráví, které by ostatní členské státy EU neměly legalizovat“. (E 15 5. 3. 10)

  Když odboráři chtěli stávkou protestovat proti záměru vlády „zdanit“ jim, co nemají (režijky, jako by platily na 1. třídu), rozčílil se prezident Klaus : Jednání odborářů je prý naprosto darebné a falešné... Odbory na celém světě mají hájit práva zaměstnanců prý jen proti zaměstnavateli, nikoli proti státu.

  Zapomněl pan prezident, že 27. 11. 1989 politická generální stávka proti státu s vedoucí rolí jedné skupiny přispěla valnou měrou k vítězství Sametu. Že stávky proti politice proběhy ve Francii. Že generální stávka v Řecku také byla zejména proti politice státu, který pumpuje prachy do krachujících bank a účet vystavuje jiným, bylo v HN 3.3.10.

  I v Indonésii se lidé bouří a žádají pohnat před soud vládní politiky za spornou „pomoc“ soukromé Bank Century. Viceprezident a ministryně financí do banky vlili asi 13,7 miliardy korun a pak se objevily zprávy, že bohatí klienti zachráněné banky podpořili několika miliony předvolební kampaň prezidenta Yudhoyona. (HN 3.3.10)

  U nás doma se politici ČSSD prý shodli „s odborníky“, že je třeba brzy přijmout euro. Ředitelka Next Finance však připomíná v Metru 26. 3. 10, že eurozóna je zlatá klec, z níž není úniku. Kdo v pořádku vstoupí, ve zdraví už nevystoupí.

  A. Tomský píše, že „chomout eura poškozuje všechny. Evropa, na rozdíl od světových stagnujících impérií, byla vždy mozaikou států, z nichž budoucnost určovaly ty dynamické. V impériu eura jsou však rozhodující ty statické, jež všechny ostatní stahují ke dnu.“ (E 15 24.3.10)

Z médií vybral a glosoval František Rozhoň, 5.4.2010; BL = Britské listy, HN=Hospodářské noviny, MFD = MF Dnes

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit