Listárna svedomi.cz , došlo 18.5.2010

Krajní levice a pravice

Svatopluk Kalužík

Pan Werich ve forbínovém rozjímání na téma středověk – střed věků použil obrat „nemaje technického vzdělání“. Já obdobně použiji: „nemaje filosofického vzdělání“ žádám tímto znalé, respektive znalce o nalezení chyby v mých úvahách.

Použiji dvě lemmata (pomocná – výchozí tvrzení) a to ve formě dnes již klasických vtipů:

Lemma 1: Synek se ptá tatínka, jak to bylo s Velkou říjnovou socialistickou revolucí a tatínek odpovídá: „Víš, to byli dva pánové, oni to vlastně nebyli pánové, ale soudruzi. Ten jeden se jmenoval Lenin, no on se vlastně nejmenoval Lenin, ale Uljanov. Ten druhý se jmenoval Stalin, no on se vlastně nejmenoval Stalin, ale Džugašvili. No a oni v tom říjnu, no ono to vlastně nebylo v říjnu, ale v listopadu… No a tak to máš s těmi komunisty pořád.“

Lemma 2:Tatínek se synem stojí před plakátem „Antonín Dvořák: Slovanské tance“. A synek se ptá tatínka, jak vlastně tancují Slované. „Víš, synku, tak jak píská Nejvyšší Slovan.“

Nu a nyní k vlastní úvaze. Představitelem krajní levice jsou komunisté – budovali socialismus ve spojení s internacionalismem. Za protipól – tedy představitele krajní pravice – jsou vydáváni nacisté. Kdo to však nacisté jsou? Zejména NSDAP, tedy Národně socialistická německá dělnická strana a její následovníci.

V době, kdy si soudruh Stalin a partajgenose Hitler dělili Polsko se hlásalo, že sovětský dělník spolu s německým dělníkem zavedou socialistický pořádek v Evropě. Když pak partajgenose Hitler předešel v zahájení útoku na svého dosavadního nejlepšího spojence soudruha Stalina (údajně přibližně o čtrnáct dnů), měli soudruzi sovětští dělníci po ideologické masáži problémy, proč mají najednou střílet do soudruhů dělníků německých.
Pokud si dobře pamatuji, dlouho se – pochopitelně nepřesně, ale záměrně – používal a dodnes často používá pojem fašisté a nikoliv nacisté, protože slovo nacismus příliš připomínalo nacionální socialismus. „Germánskie fašisty“ nebo jen „fašisty“ byl naprosto běžný výraz ještě nějakou dobu po válce a to nejen v Sovětském svazu. No a soudruhům nezbylo, než se pokusit přiřadit nacismus ke krajní pravici, což se jim poměrně zdařilo.

Tedy, s odkazem na Lemma 1 – tak to máš s komunisty pořád – ona to vlastně není krajní pravice, ale krajní levice: socialistická, stejně jako komunisté.

A co s rozdílem nacionální a internacionální? Ono platí i Lemma 1 i Lemma 2 – Nejvyšší Slovan. On se ten jejich internacionalismus vždy odvíjel od pískání Nejvyššího Slovana. Konec konců se komunisté (i socialisté) o to „správné“ pojetí internacionalismu přou dodnes.

Takže resumé: krajní pravice patrně i existuje; nevím však přesně, kdo jsou její představitelé. Pro mne to ale rozhodně nejsou nacionální socialisté a jim podobní. Ti jsou pro mne představiteli krajní levice.

Jak říkáme na Slovácku: „a fčíl mudruj“. Kde že je chyba v úvaze?

Svatopluk Kalužík, autor je předsedou Městského sdružení Konzervativní strany Brno

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit