Pro časopis Svědomí/Conscience 3/2012

Politika ve stylu retro

  Před sedmdesáti lety českoslovenští parašutisté zaútočili na Reinharda Heydricha, který v Protektorátu metodou cukru a teroru zajišťoval Němcům bezpečné vládnutí. Dnešní německý prezident Joachim Gauck se v dopisu V. Klausovi omluvil za utrpení, které Němci spáchali na lidických a ležáckých mužích, ženách a dětech.

  K parašutistům Gauck napsal: „Jejich život a jejich odpor proti okupaci a brutální diktatuře jsou povzbuzením pro náš vlastní život. Svět potřebuje takové příklady.

  Radiožurnál Českého rozhlasu ředitele Petera Duhana  se naopak 27. 5. 2012 ráno ptal, zda byl atentát ospravedlnitelný, když měl tolik obětí. Proto by si každý z nás měl odpovědět, zda souhlasí s Gauckem či Duhanovci. Kdo váhá s odpovědí, ať si uvědomí, že právo na odpor je zakotveno v ústavní Listině základních práv a svobod.

  O dnešním světě soudí proslulý harvardský filozof Michael Sandel: Opustili jsme svět tržní ekonomiky a přesunuli jsme se do světa tržní společnosti. Mylně se předpokládá, že finanční pobídky jsou vždy vhodným mechanismem, jehož prostřednictvím lidé učiní správnou volbu. Místo morálních otázek se ptáme "za kolik?" Z hlediska výdělků nemocnice nevadí, že chudý pacient umře při čekání na lékaře na infarkt, protože se nejprve ošetřoval nakopnutý palec milionáři, který platí víc.

  Český filosof St. Komárek napsal o Česku: V rámci „trhu“ hlídáme, aby žádné subjekty neovládly trh monopolně a nepoužívaly nedovolených triků; v rámci politiky totéž podporujeme a úspěšné subjekty ještě napojujeme na státní penězovod.

  V našich dějinách nejde o nic nového. Omylem či záměrně jsme znovu zavedli systém, o kterém politik a odbojář JUDr. Štefan Osuský řekl, že nejvíc se Česi prehrešili na Slovákoch tým, že k nim zaviedli nemravný systém politických strán, spojený s politickou korupciou…

  Už dávné evropské státy a státečky znaly lék, aby mocní nepodlehli pokušení dopouštět se „zločinného spolčení“: Nenechali je dlouho vládnout. Tím lékem jsme pohrdli, omezili jsme funkční období jen prezidentovi a hned tomu prvnímu posametovému jsme dovolili to obejít.

  Evropa zná léta i lék proti totalitě, popsal ho Francouz Montesquieu : ‘Svobodu’ jako svobodu jednotlivce od svévole moci zajišťuje, jestliže se na vládě podílí více složek a žádná nemůže získat nadvládu. Když v Anglii spoluvládli král, aristokracie (Sněmovna lordů) a neurozený lid (Poslanecká sněmovna), byly zajištěny občanské svobody a disent byl tolerován.

  V ČR se poslanci nepostavili proti tomu, že stranické špičky z nich dělají grémium přitakávačů. Ani proti tomu, že 5.6.2012 na půdu Sněmovny v rozporu se zákonem a v rozporu s usnesením Sněmovny vstoupili ozbrojení policisté.

  Poslanec a hejtman David Rath dlouho tepal korupci druhých, např. kolem elektronických zdravotních knížek IZIP. Teď je sám viněn z korupce, měl „odklonit“ 37-57 milionů korun z veřejných zakázek a dotací EU. Rath tvrdí, že nevzal úplatek, naznačil, že šlo o peníze na financování voleb.

  Rath říkával, že život je přece jen hra. Občas vítězil – silou urážek. Razantních, protože David Rath byl… nestoudný. Nerozpakoval se urážet lidi poctivé a čestné. V takto pojatém politickém zápase vítězil, protože lidé, kteří v sobě mají trochu studu, takto urážet nedokážou. Nakonec Rath zůstal zcela bez přátel, protože člověk nestoudný přátelství není schopen. Je schopen lidí využít, zradit bývalé spojence ne proto, že by pod tíhou argumentů změnil názor, ale protože se mu to zrovna hodí do krámu. (Dan Drápal, Neviditelný pes)

  V rozporu s presumpcí neviny byla medializována řada lidí pouze podezřelých. Vyšetřuje se však jen to, jak unikly jejich fotografie z vězení. Mocní beze studu plní své cíle bez ohledu na právo. Jako fašisté a bolševici.

  Detektiv s policejní minulostí, který podal trestní oznámení a informace o manipulacích při veřejné zakázce na opravu zámku v Buštěhradě, nespokojeně říká „Žvaníte o boji s korupcí a nedokázali jste mě utajit!“ (Parl.Listy)

  Čeští mocní se neodvolali proti verdiktu Evropského soudu pro lidská práva ve věci F. O. Kinského. Rozsudek tvrdě kritizuje účelové politické úkolování naší policie a justice. „Elitní“ policejní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) na politickou objednávku zřídil tým pro sběr informací a poté i kriminalizaci lidí na základě příslušnosti ke konkrétní společenské skupině. V honu se angažovala také rozvědka (ÚZSI), špioni operovali na území spřátelených států a „kolegům z ÚOOZ“ i doporučovali, jak se vzpurným dostat „na kobylku".

  Toho zneužití moci se dopouštěly složky a v nich lidé, které jsou nyní na vrcholných místech. Skandální akce byla dílem ÚOOZ, jemuž šéfoval a zadání od sociálnědemokratické vlády vyslyšel současný ministr vnitra Jan Kubice. Za rozvědku se v roce 2004 angažoval nynější ředitel rozvědky Ivo Schwarz. Tehdejším ředitelem rozvědky byl pozdější ministr vnitra a stále poslanec František Bublan. (Dušan Stuchlík, Neviditelný pes 9.6.2012)

  Poslanci (po policejní show) hlasovali pro 59 miliard plus inflace během 30 let na církevní restituce. K nim neexistuje výčet vraceného majetku a představitelé ČSSD nahlas tvrdí, že má být „vracen“ i majetek, který pod restituce nespadá. Přesto ČSSD v Parlamentu napomohla tomu, aby zákon nebyl vrácen k přepracování – při hlasování 15 poslanců ČSSD chybělo bez omluvy, lídr B. Sobotka se zdržel hlasování.

  Snad jen Bůh ví, kolik miliard schválili poslanci jako „naše“ garance pro tzv. Evropský stabilizační mechanismus. Před hlasováním mluvil kandidát na prezidenta Př. Sobotka o pěti miliardách, ministr financí Kalousek o 100 miliardách, premiér Nečas o 310 miliardách. Navíc „náš“ závazek může být proti naší vůli libovolně navýšen.

  Pro garance hlasovali všichni poslanci TOP 09 a Starostů, většina ČSSD, poslanci Lidem, NS-LEV 2011 a drtivá většina poslanců ODS. Vstoupí v platnost při přijetí eura, ale už je zván finanční Hirošima, velká parlamentní loupež stamiliard či eurotunel, který je za hranicí demokracie. Podle ekonoma Pavla Kohouta jde o destruktivní mechanismus, který nezachrání země v problémech, ale přinese problémy do zemí, kde ještě nejsou.

  Nejvyšší kontrolní úřad odhalil, co v nahrávkách Libora Michálka znamenala slova o krádeži za bílého dne v Lesích ČR: Porušování zákonů při veřejných tendrech, směny pozemků, na nichž stát prodělal desítky milionů, 577 tisíc za den práce externímu advokátovi atd. Zpupní Lesů páni podali na autora kontrolního závěru trestní oznámení a ODS blokuje návrh rozšířit pravomoci NKÚ. Jindy rozohnění sociální demokraté přihlíží. (HN 8.6.2012)

  Zdravotní knížky IZIP stály dvě miliardy, ale nic nepřinesly - byly prohlášeny za zpackaný projekt. Schwarzenberg zas má v plánu stavět novou ambasádu v Americe, ta vyjde možná také na miliardu. Atd. Protože šetřit se musí, odnesli to důchodci. Chodí jich málo demonstrovat, tak jim snížili příští valorizace penzí; přesně v duchu pravidla, že kdo se nebrání, prohrává.

  Bránili se mnozí starostové proti plánům ministerstva na zavírání nemocnic či jejich oddělení. Zatím zvítězili!

  Přes odpor lékařů rozhodli poslanci, že od 1. 4. mimo jiné hrozí lékaři postih, pokud odebere dítěti krev z prstu bez souhlasu obou rodičů. Masivnější protesty už přiměly ministerstvo hledat způsob, jak zákon rychle změnit.

  Odbory proti „reformám“ dokázaly 21.4. naplnit demonstranty pražský Václavák. O Sametu se tam mělo scházet sto tisíc lidí; dnes se jich tam - podle MF DNES - prý vejde jen necelých 9 tisíc!

  V takové době začal premiér Nečas volat po „bezpečné většině“. Došlo k rekonstrukci vládní koalice. Jako v únoru 1948 jedna strana přišla o vládní křesla a nahonem byla zakládána strana nová, kterou nikdo nevolil a ona hned získala ministry. Za novou stranu je ve vládě i Karolina Peake zodpovědná za legislativu. Právě ta v praxi posouvá Česko tam, odkud se už 22 let slovy „snaží vymanit“.

  Podle věcného záměru návrhu nového zákona o stávce by i generální stávka z 27. 11. 1989 byla ilegální. V době malé organizovanosti v odborech mocní navrhují, aby stávku směly vyhlásit pouze odbory. Ne však podle vlastních stanov, ale způsobem, který jim nařídí zákon.

  Slovo „svobodný“ tak znovu nabývá význam „sešněrovaný“. Přitom to mocným nepomůže, jak ukázala nedávná akce lékařů „Děkujeme, odcházíme“.

  Platforma Stop vládě vyhlásila „blokády“ pěti ministerstev formou happeningů se scénkami, hudebními vystoupeními a¨veřejnými diskusemi. Zatímco nový ministr školství Petr Fiala se s protestujícími snadno domluvil, veřejnoprávní rozhlas šířil poplašnou zprávu premiéra Nečase, že jde o násilné akce, které jsou za hranicí demokratické legitimity. Podle premiéra jsou nepřijatelné a mohou vést k ohrožení svobody. Nevede k ohrožení svobody spíše trestu hodný premiér???

  Strach mají mít občané i z „extremistů“. Dle vládní zprávy píše Metro 10.5.2012, že síla extremistů roste, jsou radikálnější, nelze prý vyloučit ozbrojený masakr…

  Nobelista Günter Grass oživil tradici politicky angažované poezie. Nejprve v básni Co řečeno být musí Grass nechválil Izraelem zdůrazňované právo na první úder, který by mohl vyhladit íránský lid, a vyzval k nerušené a permanentní mezinárodní kontrole jak íránských atomových zařízení, tak izraelského atomového potenciálu. Deník Metro 10.4.2012 pak reagoval jako Rudé právo před Sametem - nezveřejnil Grassovu báseň, ale titulek „SS! Günni drž hubu" s obviněním, že básní „rozdmýchává oheň nenávisti vůči státu Izrael a izraelskému lidu".

  Protigrassovské výpady neutichly ani po básni Hanba Evropy k řecké krizi. Grass napsal "Ti tvoji, podobní králi Kroisovi, všude kolem hrabou ode všeho, co se jen třpytne, a plní si své trezory." Tím snad kritizoval evropské pohlaváry - např. šéfka MMF Christine Lagarde peskovala Řeky za daňovou neukázněnost, ač sama je daní ušetřena při čistém ročním příjmu kolem jedenácti milionů korun. (BrL 3.6.2012)

   „Záchrana Řecka“ přitom není záchranou Řecka, ale jeho věřitelů. Z obou úvěrových balíčků bylo už vyplaceno okolo 200 miliard eur – ale vláda v Řecku je obratem převádí na banky, hedge fondy a jiné soukromé věřitele. K normálním Řekům z toho sotva co dorazí, ti jen musí platit vyšší daně a smířit se se snižováním mezd. (Neviditelný pes)

  Španělský ministr financí před měsícem tvrdil, že banky nepotřebují víc ne 15 miliard eur. 14 dní poté musel slíbit jen bance Bankii skoro 20 miliard. Dnes už se mluví o potřebě 100 miliard. (HN 12. 6. 2012)

  Nepotvrzuje to slova ekonoma Pavla Kohouta, že evropští politici, včetně bývalé svazácké funkcionářky Angely Merkelové, jsou finančně negramotní? Téměř nikdo z nich nikdy nepracoval v tomto oboru. Nečetné výjimky, například Nigel Farage, pak nutně mají „extremistické“ názory.

  Kancléřka Merkelová po fiasku dosavadní politiky prohlásila, že Evropa musí vytvořit fiskální a politickou unii a nelze brát ohled na státy, které by nesouhlasily s přenášením dalších pravomocí na Brusel. Takhle se nejedná ve společenství demokratickém, ale v autokraciích. Ideou autokracie je, že lid není schopen rozpoznat svoje vlastní zájmy a že musí být veden jednotlivci nebo skupinami, k tomu zvláště kvalifikovanými.

Z médií vybral a trochu glosoval František Rozhoň, 12.6.2012; prameny: BrL=Britské listy; E15=Mladá fronta E15; HN=Hospodářské noviny; MFD=MF DNES, Parl.Listy=ParlamentniListy.cz

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit