Aktuality svedomi.cz, 30. 1. 2013

Průmysl antiterorismu

(plíživá totalita podruhé)

Bohumil Kobliha

Jakmile se v lidské společnosti stane něco „průmyslem“, náš mozek je ohrožen. Jsme totiž hned vzápětí vystaveni psycho-manipulativnímu „masírování“ směrem obchodního a finančního (ne-li politického) záměru „maséra“. Stáváme se obětí jeho intencí a poplatníky ve všem.

Pro populárnost se zmiňme alespoň o průmyslu sportu a jeho odvětví – výroby a prodeje klubových dresů fanouškům, kteří oblékáním do předražených triček či šál vyjadřují svoji kmenovou příslušnost. Našinec si pak v nadšení pro svůj klub ani nevšimne, jak často se barvy a modely dresů mění a jakou roli zde hraje komerční využití našeho „sportovního“ zápalu. Stoupenec klubu musí jít samozřejmě s nejposlednější módou, poněvadž to patří na tribunách i v ulicích k procesu „fandění“. Ať to stojí co stojí, za a na „koníčky“ jsme ochotní prodat duši, nějak se přece v tomhle obtížném světě bavit musíme, že. Co by jeden neudělal pro svoji lásku, ať je to Manchester United nebo Juventus, o Spartě, Slávce či Klokanech nemluvě…

Samozřejmě, daleko nebezpečnějším tlakům jsme vystaveni v politice, kde může dojít a docházívá až k tragickým koncům. K válkám s obrovskými ztrátami na majetku, zdraví a životech.

Tak se děje v naší éře od „9/11“, což je vpravdě americký symbol 11.září 2001, totiž dne kdy došlo k sražení věží budov WTC (World Trade Center) v New Yorku. Všechno bylo popsáno ve světovém tisku, a i já jsem v reakci na dění komentoval zprávy v esejích:

A) „Řím-Reichstag-WTC“ ze 4.10.2001,

B) „Popel Říma je stále horký“ z 24.1.2002, a

C) „WTC-Antrax- za pět minut válka“ z 10.10.2002.

Všechny tyto mé komentáře byly otištěny jak v exilovém tisku (Nedělní Hlasatel-Chicago) tak ve vlasti (Svědomí a Svobodné noviny) a dnes chci jen připomenout, že se týkaly zrodu průmyslu antiterorismu. A poněvadž ten byl počátkem dvanáctiletého „marše“, kterým jsme pochodováni, dovolím si odcitovat větu ze závěru článku A):

„Zapálení věží je nejviditelnější čin k pobouření křesťanské veřejnosti, která by jinak sotva posloužila sionistickému tažení proti Islámu…Teroristy – pravé  žháře v pozadí, je tedy nutno hledat jinde.“ Tolik citát z článku A).

I prezident Bush byl tehdy ironicky prezentován v převleku a šátku arabského teroristy (viz karikatura ze strany 12.The Sunday Times z 21.10.2001)! Ne všichni se totiž spokojili s oficiální „konstrukcí“ příběhu „9/11“, i když následovaly kruté postihy. Ty zasáhly např. londýnského islámského klerika Abu Hamzu, který je právě souzen v USA jako islamista=terorista. K nedůvěře v „legendu“ přispěly i jiné „teroristické“ akce, jako v USA rozesílání nákazy Anthraxu v poštovních zásilkách.  Anthrax, jak se prokázalo, byl ale z laboratoří CIA. Zde skuteční autoři akce „konstrukci“ přehnali.

Tedy tam v „9/11“ musíme vidět začátek boje proti „islámskému teroru“, a co více počátek tažení proti našemu rozumu, naší soudnosti i proti naší osobní svobodě a kapse. V anglické televizi si na začátku kampaně proti terorismu dělali v komických skečích ze všeho legraci, jako že: „ty možná ani nevíš že můžeš být  terorista“ atp…

Následné postihy „za zlehčování“ byl humor zmražen.

Průmysl antiterorismu nám vynesl smutnou praxi, že každý  v Londýně může být denně až šestsetkrát (!) fotografován kamerami (CCT), zda se nechová podezřele a nepřipravuje teroristický útok…a ovšem „průmysl“ přinesl slušné výdělky výrobcům kamer a CCT sítí. Odpadní koše mají náhle průhledné pytle, aby bylo vidět zda tam neházíš něco jako výbušninu. Parkovné už nemůžeš platit pohodlně mincemi do automatu, ale musíš telefonovat na centrálu, hlásit místo a platit kartou. To aby antiteroristické velení mělo záznamy o tvých možná nekalých pohybech po městě, a nechystáš-li nějaké spiknutí. Štáby těch co záznamy vyhodnocují platíme my, daňoví poplatníci!

Když se odvážíme někam letět, jsme při odbavování svlékáni ze svršků a prohlíženi jako zločinci. Nuceni zout si i boty, poněvadž kdysi nějaký přitroublý „terorista“ měl údajně výbušninu v podpatku.

Že to uráží naši občanskou důstojnost a inteligenci, je nemocným „mocným“ lhostejné. Jak platný je dnes český povzdech ze starého Rakouska: „Komu Bůh dal úřad…“!

Dětská hračka, jako vycpaný plyšový pejsek či medvídek může být teroristická mina a musí projít rentgenem třikrát. Dámské nůžtičky a pilníček na nehty je ti odebrán. K tomu dostaneš vysvětlení, že s tím můžeš zaútočit na pilota a přes oční bulvu mu propíchnout mozek. O kapesních nožících ani nemluvě. Starší člověk si tedy už nemůže oloupat jablíčko a nakrájet, aby ulevil chrupu třetího věku. Co by tomu řekl můj dědeček, který si tak rád pochutnával?

Neodvažuj se ale k aktům vrchností ani usmát, jinak se můžeš dostat před soud, že znevažuješ úřady a jejich odpovědnou činnost, ne-li že nahráváš teroristickým živlům. Každý odhozený sáček od svačiny může krýt výbušninu. Ihned ohlas jeho výskyt! Střež své zavazadlo, jinak může zmizet ve stoupě orgánů ostražitosti. Hlídej spoluobčany nechovají-li se podezřele a hlas když se ti nelíbí. V tak zvané „staré dobré Anglii“, jsme nabádáni ke bdělosti a ostražitosti jako za „totáče“ u nás. Občan začíná být ovšem z toho všeho zbavován soudnosti a stává se „ovčanem“, jak jeden Čech charakterizuje.

 

V létě minulého roku došlo k „pohotovostní akci“, která dokresluje situaci.

Na meziměstském autobuse směrem Londýn na dálnici M6 pozoroval ostražitý pasažér, že se z klína spolucestujícího kouří! Tažením „antiterorismu“ náležitě poučený občan, který se domníval že spolucestující připravuje nějakou výbušninu, ihned informoval ze svého mobilu policii. Ozbrojená antiteroristická jednotka během několika minut pohotově zasáhla. Zastavila Megabus a provoz na dálnici oběma směry. Následovala procedura antiterotistické akce, počínaje tím že dosud nic netušící cestující byli vyhnáni k posezeni na silnici se zákazem komunikovat mezi sebou. Akci ostražitosti komentoval pak London Evening Standard na první stránce výtisku ze čtvrtka 5.července 2012. Jiný londýnský deník Metro ze 6.7.2012, cvičení v bdělosti ocejchoval jako „echo Guantanama“, jak ze snímků islámských vězňů v oranžových kombinézách sedících za drátěnými ploty věznice máme dosud v paměti. Metro z toho vytěžilo palcový titulek na první straně:„Armed police ordered us off and told us nothing“- Ozbrojená policie nám přikázal vysednout a nic nám neřekli. Výbušniny se nenašly.

To už není humor „staré dobré Anglie“!

Bohumil Kobliha, Londýn, 30.1. 2013

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí