Aktuality www.svedomi.cz, 21.10.2013

Naplníme odkaz Československa?

František Rozhoň

Především zásluhou Sokola a dobrovolníků Československých legií se před 95 lety podařilo obnovit český stát v historických hranicích. Přidali se Rusíni a především Slováci – ti v duchu přesvědčení M. R. Štefánika „zvíťazíme, ak budeme my, Češi a Slováci, vždy po boku! Keď sa podarí niekomu nás rozdvojiť, potom bude s nami zle. V jednote je sila.“ Tak československý národ, jak ho chápali mj. i Palacký a Masaryk, získal vlastní stát v duchu liberální doktríny práva na sebeurčení národů, podle níž měl mít každý národ svůj vlastní stát a takto uspokojené národy měly s jinými koexistovat v tak přirozené harmonii, že nebude zapotřebí žádné vnější síly k udržení tohoto mírového stavu. Proto vzorem pro funkční Československo mělo být Švýcarsko. To vzniklo dohodou zdola na společné ochraně, na soužití a toleranci jazykových a později i jiných odlišností, mimo jiné se v něm již 8 století mluví více jazyky. I Češi mají tradici v snahách o soužití a toleranci - už za časů své reformace se bili za rovná práva dvou náboženství.

V tom duchu hned 30. října 1918 řekl Antonín Švehla německému poslanci Rudolfu Lodgmanovi, hejtmanovi Deutschböhmen: Národ československý provedl revoluci… zveme vás ke spolupráci. Pro německé politiky ta spolupráce ještě nepadala v úvahu, v duchu německé reformace chtěli vnutit druhým svou vůli. Přesto myšlenka pošvýcarštění zdejší společnosti byla životaschopná, vždyť v roce 1929 tři čtvrtiny českých Němců daly hlasy stranám spolupracujícím s republikou. Myšlenku pošvýcarštění společnosti považuji za významný odkaz Československa.

Odkaz bohužel už dlouho nenaplňovaný. Pošvýcarštění nejprve odmítli jak zdejší Němci pod vlivem henleinovců a nacistů, tak i bolševici podle vzoru z Moskvy. Aby zvítězili nad druhými, neváhali je ponižovat jako bývalé lidi nebo podlidi, přičemž (podle nácků)

Podčlověk – ono biologicky zdánlivě stejné přírodní stvoření s rukama, nohama a druhem mozku., s očima a ústy, je přesto zcela jiná, hrozná kreatura, je to jen výplod k člověku směřující, s lidskými rysy obličeje – duševně ale stojící níže než jakékoliv zvíře(!). V nitru tohoto člověka je hrozný chaos divokých vášní bez zábran: bezmezná vůle k ničení, nejprimitivnější tužby, nezakrývaná sprostota (Gemeinheit). Podčlověk – jinak nic!

Po Sametu zdálo se, že je čas pro změnu, když mnozí „kovaní“ bolševici snadno a rychle přešli do řad buržoazie, která podle Rudého práva měla vymřít. Já jaké předseda Sdružení fotbalových fanklubů Československa jsem se snažil, aby bylo propagováno jako normální, že fandové různých klubů spolu mluví a zápasí na hřišti, ne v ulicích. Polistopadová fotbalová věrchuška to odmítla, a dnes kdekdo slýchá, co až na výjimky není pravda - že fotbalový fanoušek je výtržník, kvůli němuž musí policie pořádat manévry a zvyšovat stavy.

Současná volební kampaň ukazuje, že „elity“ i zájemci o proniknutí mezi „elity“ místo naplňování výše zmíněného odkazu Československa jednají spíše ve stylu bolševiků či nácků. Místo Rudého práva dnes děti cestou do školy dostávají zdarma Metro a už zase čtou věřím že názorový protivník brzy vymře; na Vltavu umístil známý umělec vztyčený prostředník jako „normální fakáč těm zm***m komunistickejm zasr**ejm na Hradě"; a Klub angažovaných nestraníků (KAN) v předvolebním spotu říká volebním oponentům „nakažlivé choroby“. KAN se v jiném spotu zaštiťuje jménem svého člena Hučína, sdružení kdysi hodné úcty tak dává vzpomenout na varování Jana Masaryka, že kdo v opozici trpěl, často nechává trpět opozici. Volby jsou skvělá příležitost rozeštvávat lidi, napsala Markéta Šichtařová.

Mezi nepolitikařícími však myšlenka české reformace a pošvýcarštění společnosti žije. Na Neviditelném psu napsala Marie Suková člověka lze mít rád, i když se mnou nesouhlasí. M. Suková dodala názor podobný mému:

A pokud jde o podstatu těch hádek o politiku? V diskusi, snad i hádce, lze vyřešit organizační či technický problém. Nezažila jsem ale, že by nějaká hádka, přemlouvání či diskuse někoho přesvědčila, přiměla ho k dobrovolné změně základního postoje a hodnot. Názoru. Naše názory na uspořádání věcí veřejných (nikoli té partaje) jsou vždy založeny na velice osobních motivech a cítění. Jediné, co se s tím dá dělat, je toto: nenadávat si, respektovat se, hledat kompromis a dodržovat základní hodnoty – není jich moc, a i ateisté by mohli vystačit s Desaterem.

Výše zmíněný odkaz Československa se může začít znovu naplňovat i po pauze dlouhé tři čtvrtě století.

František Rozhoň, 21.10.2013

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit