Aktuality www.svedomi.cz, 24.9.2013

V Evropě mají být koláče bez práce

František Rozhoň

Studená válka proti komunismu ještě neskončila, psal dramatik Karel Steigerwald v MFD 6. 9. 2013. Směšná je víra v renesanci komunismu, který zde přitom nikdy nebyl, oponoval Ivan Hoffman v Deníku 18. 9. Byl tu komunismus nebo nebyl, pokračuje ještě, kdo má pravdu? Podle mne oba trochu.

Komunismus tu byl, ale v malém. I já se před Únorem narodil do takové normální rodiny, která dobrovolně žila podle komunistického principu každý do společného přispívá podle svých schopností a s ohledem na další členy společenství ze společného dostává nebo si bere podle svých potřeb. Proti takovému komunismu byla a je vedena studená válka, nejprve vadila například rodinná solidarita bránící dětem udávat své rodiče, dnes může být porušením práv dítěte, má-li toto přispívat do společného podle svých schopností.

Komunismus tu nikdy nebyl ve velkém, jak ho slibovaly Strany. Nikdy nežila celá společnost podle komunistického principu. Na počátku vlády jedné strany nás sice ve škole učili, že i my se dožijeme toho, že práci převezme především inteligentní technika a lidé přesto budou hmotně zabezpečeni; koláče však neměly být bez práce, mělo být věcí cti každého člověka dobrovolně nějak přispívat do společného tím co umí. Na konci vlády jedné Strany však charakterizoval společnost jednak nedostatek zboží, jednak opak solidarity – žilo se podle principu kdo nekrade ze společného okrádá svou rodinu.

Samet přežilo kradení i solidarita. Solidarita také v podobě, na jakou si netroufl ani bolševik: V některých komunitách vyrůstá už druhá generace, která považuje za normální, že rodiče jsou jako potřební hmotně zajištění ze společného, aniž by do společného něčím přispívali. Navíc jsou občas nemalé problémy s nudou osob takto hmotně zajištěných ze společného, protože se mluví o svobodě a zamlčuje, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého, proto jsou.

To se děje v době, kdy část práce přebírá inteligentní technika a část mizí za levnou pracovní sílou mimo Evropu. Práce v Evropě bude pro málokoho, i kdyby dotace oddálily nejen konec těžby na dole Paskov. Je to problém, o kterém se mluvilo ve školách před více než půlstoletím, ale málo mluví dnes.

Chytla se ho Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem. Nechce však pomáhat lidem při hledání způsobů obživy, ale dělat ve velkém, co se teď děje v některých komunitách - chce všem evropským občanům poskytovat příjem ze společného bez dalších podmínek. Iniciativa pořádá i semináře, na kterých vysvětluje klady svého plánu a radí občanům co dělat, aby se plán Iniciativy naplnil a Evropané dostávali pravidelně koláče bez práce. Kauza ale nemá jen klady.

V prvním okamžiku zdálo se mi, že nastává překrásný nový svět bez nuzáků. Pak mi došlo, že něco podobného už tu bylo, když jsem byl mimino. Stylem to připomíná Únor 1948 – někteří občané iniciativně žádají, aby všichni byli hmotně zabezpečeni, za to mají být všichni víc ve všeobjímající péči přerozdělujícího státu. Připomíná to i útok na evropskou civilizaci, založenou na principu ten umí to, ten zas ono, všechno to zobchodujeme nebo se o to podělíme, ale nepotřebujeme na to byrokrata. I pomoc nejslabším se obešla bez byrokrata, zajišťovala ji nejprve rodina či komunita, kde se lidé znali, např. domovská obec.

Návrh na evropské koláče bez práce tak oživuje jak otázku masové nezaměstnanosti, na kterou upozorňovaly už učitelky v padesátých letech minulého století, tak otázku budoucnosti evropské demokracie, zda se bude rozhodovat především na komunitní úrovni nebo budeme pokračoval jako po letech 1938, 1948 a 1969 v centralizaci. Žádejte odpověď od politiků, kteří vám přijedou slibovat, že zajistí dokonale fungující stát.

František Rozhoň, 24.9.2013

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit