Pro časopis Svědomí/Conscience 6/2014

Politika ve stylu retro

  Po 17. listopadu 1989 jsme „my dole“ většinou diskutovali, proč a jaké změny provést. Přestože bolševik přes 40 let nechtěl slyšet jiný názor, než svůj, naši schopnost diskutovat neochromil.

  Diskusi už tehdy blokovali ti, kteří mířili „nahoru“. Autora Dvou tisíc slov Ludvíka Vaculíka nenechali mluvit ani na balkóně Melantrichu, ani na Letné, protože prý je „doba hesel“. Připomněla to tehdejší Vaculíkova životní partnerka L. Procházková přesvědčená, že „jsme nic nevyhráli a že ten skutečný boj probíhá teď.“

  25 let po Sametu je schopnost diskutovat ochromena u řady lidí, kteří mluví jedním jazykem, žijí spolu v jedné zemi a měli by být schopni koordinovat své počínání. Například režisér, kandidující do EUparlamentu, dal i mně vědět, že nechce slyšet jiný názor než svůj. Ještě hůř na tom má být facebooková generace.

  Ta se prý - zjednodušeně řečeno – řídí principem, že když se mnou někdo v zásadních věcech nesouhlasí, nebavím se s ním a škrtám jej ze seznamu přátel. Tak se ta generace odnaučila diskutovat, a v zemi, kde se mluví jedním jazykem, se objevují „národy“, které si nerozumí. (J. Bašta, PrvníZprávy)

  Výrazně se to projevilo při přímé prezidentské volbě v Rusku. Tam si facebooková generace před volbami udělala na síti anketu, zda někdo z nich zná někoho, kdo bude volit Vladimíra Putina. Nenašli nikoho a ještě před hlasováním rozhodli, že pokud dotyčný vyhraje, bude to podvodem a oni půjdou demonstrovat proti falzifikaci voleb... I u nás se od přímé prezidentské volby formují „dva národy“, facebookový a ten „méně kulturní“, jak po Mussolinim opakuje pan Gazdík... (J. Bašta, PrvníZprávy)

  Prezident Zeman prý to schytává za své „proruské“ postoje. Podle Jana Schneidera je Zeman nálepkován davem navedeným některými médii ve stylu slavných bolševických tradic, argumentů prostých. Normálně uvažující člověk vidí blízkost Zemanova myšlení spíše lidem typu Henryho Kissingera, Zbygniewa Brzezinského, Craiga Robertse, Jana Petránka, Hanse Genschera, Johna Mearsheimera, ale v něčem překvapivě dokonce Michaila Chodorkovského.

  Pak přišel Den boje za svobodu a demokracii. Deset tisíc červených karet pro prezidenta Miloše Zemana bylo sice vizuálně působivou manifestací, nicméně jakýkoli efekt protestu vyšuměl u nejbližšího stánku s národním nápojem – napsal ekonom L.Šafránek v listu E15 (19.11.2014).

  První zprávy se zamýšlí, proč politické vystupování části mladé generace tolik připomíná počínání svazáků z konce čtyřicátých a počátku padesátých let. Pohled na svět zůstal zachován, změnily se strany. Zlo se přesunulo ze Západu na Východ. Z hesla „Přítel USA – nepřítel národa“ je „Přítel Putina – nepřítel národa“, symbol hmyzí agrese „mandelinka bramborová - americký brouk“ nahradilo označení hlavy našeho státu „ruský šváb“.

  Již zmíněný Jan Schneider dodal: „Jak tu chceme mít demokracii, když se neumíme ani důstojně pohádat?... Když nejsme schopní systémově generovat prostor, aby „protivné“ názory zazněly ve veřejném prostoru?

  Ve sporu „dvou českých národů“ odhaduji, že svár o Zemana je jen vedlejší linií sporu. Hlavní linií je dlouholetá pře o význam slova demokracie. Na straně jedné např. známý lékař Jan Hnízdil říkánesmíme pustit politiky ze řetězu, ať tam bude kdokoli, musí být pod občanskou kontrolou, skládat účty, být odvolatelný“. Hnízdil svůj postoj odůvodňuje tím, že vysoké posty přitahují psychopaty, schopné rozleptat vztahy, rodiny, firmy, společnosti, státy; a důsledkem toho, že jsme se jim odevzdali, je naše země v těžké krizi. Na straně druhé elitářsky „vysvětlil“ poslanec TOP 09 Daniel Korte, že je proti jakékoli formě přímé demokracie, neboť náš ústavní systém je založen na demokracii zastupitelské: „Volíme si své zástupce, aby rozhodovali o věcech, o kterých my, voliči, rozhodovat nemůžeme, neumíme, nechceme.“ (rof)

  Obávám se, že Korte nás balamutí, máme jak zastupitele, tak občanské vměšování do vlastních záležitostí, byť zatím jen referendy, z nichž jen jedno bylo celostátní. (rof)

  Ve volbách do Senátu TOP 09 podpořila Martina Bursíka. V jeho drtivé porážce je – podle Bohumila Doležala - skryt základní problém útočného ranně polistopadového pravdoláskařství: všichni musí být jako my, a pokud nejsou, je to jejich problém. S takovým přístupem se nedají vyhrát žádné volby, protože se jím ignoruje neoddiskutovaletná skutečnost, že naši potenciální voliči jsou naši bližní, a že tedy máme povinnost je nikoli zahanbit, ale přesvědčit. Pokud se nám to nepovede, je to v demokratické politice náš problém, ne jejich. Je třeba, aby si i pražský kavárenský Olymp zapsal za uši: jistě, „klausismus“ je definitivně mrtev... Ale „havlismus“, soustava banálních kýčovitých frází, pokus o estetizaci politiky, filosofie a nakonec i náboženství, taky.

  Jistá Libuše Rudinská vytvořila tzv. dokumentární film o Pavlu Wonkovi. Rudinská tvrdí, že Pavel Wonka „se nechal registrovat jako důvěrník“ a „byl v kontaktu“ s příslušníky StB. I Petruška Šustrová považuje tato tvrzení za nehorázná, snad plynoucí z neznalosti praxe bezpečnostních orgánů ČSSR.

  Podle Muriel Blaive (ÚSTR) je v důsledku této kauzy už snad jasné, že materiály StB nelze brát za bernou minci. Podle Jana Schneidera by také měl být konečně zrušen lustrační zákon a měly být zpochybněny dosud prosazované „badatelsko-lustrační“ postupy rekonstruující předlistopadovou minulost z některých dochovaných archivních materiálů. Podle Schneidera je příkladem dnešního postupu rigorózní práce historika Prokopa Tomka o vztahu obyvatel havlíčkobrodského okresu a StB. Autor zpracoval jen některé z neskartovaných materiálů, nemluvil s žádným žijícím svědkem, ale vzal vážně dobový tisk! Na námitky Karlova univerzita neodpověděla nebo odpověděla šprýmovně…

  Sdělila US ambasáda, že velvyslanec „Andrew Schapiro při svém nástupu do funkce vyhlásil, že za jednu ze svých priorit během působení v České republice považuje pomoc Čechům s bojem proti korupci. Ambasáda pod jeho vedením plánuje zintenzivnit spolupráci s českými nevládními organizacemi na tomto poli, bude propagovat transparentnost a chystá i zvláštní grantový program, který má podpořit občanskou společnost v zemi při potírání tohoto nešvaru.“ Před Sametem nám v boji radil člověk sovětský, teď americký; nad tou podobou se otřásli i komentátoři Britských listů a Neviditelného psa.

  Zakládáme nové a nové fondy proti korupci místo toho, abychom zmenšili prostor pro korupční příležitosti tím, že zmenšíme počet státních zaměstnanců na nezbytné minimum, které se bude starat o službu občanům, a ne o jejich dirigování, usměrňování a šikanování. (Petr Žantovský, PrvníZprávy)

  Nedávno politici zrušili povinnou vojnu. Dnes připravilo Stropnického ministerstvo obrany novelu branného zákona, která umožní nařídit povinné odvody pro muže i ženy, a Dobrovolné armádní zálohy dosud určené k obraně v ČR hnát i „do zahraničních misí“. Stropnického návrh umožňuje v tomto případě obejít Parlament - vše by měla nařizovat vláda. Proto je lepší ponechat branný zákon beze změny. Ať o branné povinnosti dál rozhoduje parlament, ať profesionální armádu doplňují dlouhodobě cvičené dobrovolné zálohy, ne lidé povinně odvedení. (Petr Mach)

  Podle rad českých odborníků přijali na Ukrajině lustrační zákon, vycházející ze zavrženíhodného principu kolektivní viny. Podle J. Schneidera je to cesta směrem tak „východním“, že ani Rusové tam již nejsou. Cesta plošného hodnocení, popření individuality, na niž Západ přísahá, falešných svědectví, přetvářky, mimosystémových výjimek a používání dvojího metru vede spíše severokorejským než demokratickým směrem.

  Na Ukrajině slavili první výročí druhé barevné revoluce. Majdanem povznesený oligarcha Porošenko byl vypískán. Když to viděl americký viceprezident Joe Biden, tak „z bezpečnostních důvodů“ nešel položit na náměstí věnec obětem loňských masakrů. Palba na náměstí přitom dodnes nebyla oficiálně vyšetřena; generální prokuratura přiznává, že kdosi „záměrně zničil“ 90 % dokumentů. (Parlam.listy)

  Vlády v EU se ujala Evropská komise Jean-Claude Junckera, opět bohatá na komunistické kádry. Představitelkou EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku je Federica Mogherini, členka Italské komunistické federace mladých a pak nástupnických stran KS Itálie. Místopředsedy jsou mj. Andrus Ansip, aparátčík na plný úvazek v KS Estonska, Maroš Šefčovič, bývalý člen KSČ a student moskevského Státního institutu mezinárodních vztahů, Kristina Georgieva byla profesorkou sofijské univerzity přezdívané  Vyšší institut ekonomie Karla Marxe. Komisaři jsou Chorvat Neven Mimica, dříve vysoko postavený aparátčík v jugoslávském zahraničním obchodě, i Francouz Pierre Moscovici, bývalý člen trockistické „Revoluční komunistické ligy”.Podle Gerarda Battena, europoslance za UKIP, „silné zastoupení bývalých komunistů se už v Evropské komisi stalo tradicí. Podle všeho je kvalifikace v anti-demokratickém vládnutí něco, co EU u těchto lidí považuje jak za úctyhodné, tak za užitečné. (M. Pánek, mmister.com)

  Německo slavilo čtvrtstoletí bez berlínské zdi. Česká televize odvysílala kus projevu německé premiérky, ale nedala ani půl slova Michailu Gorbačovovi. O něm říkáme, že svým rozumem umožnil Listopad v celé Evropě, ale zároveň se nám teď nehodí do našeho nového ideového a zájmového krámu. Gorbačov vzor 89 je košer, Gorbačov vzor 2014 páchne. A v tom je jistý symbol toho, v čem dnes žijeme. Je na místě ptát se, a co možná nejhlasitěji: Jak budeme žít dál? (Petr Žantovský, PrvníZprávy)

  Černošský ekonom Thomas Sowell se nechal slyšet: „Jestliže jste věřili, že stejná pravidla mají platit pro každého, tak před 60 lety byste byl pokládán za radikála. Před 30 lety za liberála a dnes za rasistu.“ Pravidlo politické korektnosti, že si nejsou všichni před zákonem rovni, je dalším krokem k likvidaci základů naší kultury a civilizace. Přišlo k nám z USA, kde bylo vytvořeno na vysokých školách, a ty žijí už řadu desetiletí pod jeho diktaturou. Na pražském setkání na téma Právo a politická korektnost řekl M. Topolánek, že „politická korektnost je totalitní ideologie dnešního kulturního marxismu.“ (Nevidit.Pes)

  V besedě na ČRo2 zaznělo, že v rámci „boje proti islamismu“ Británie likviduje další základní kámen naší kultury a civilizace – pravidlo presumpce neviny. Jakub Janda a další představitel společnosti „Evropské hodnoty“ to přešli mlčením. Dnešní Evropské hodnoty tolerují likvidaci tisíciletých evropských hodnot. (rof)

  Izraelská vláda začala projednávat zákon definující Izrael jako „národní stát“ Židů. Návrh dává „národní práva“ jen Židům, Židé mají mít výhody v majetkoprávních sporech s Nežidy, a arabština už nemá být oficiálním jazykem. Takový ústup od demokracie začátkem listopadu podpořil i Sheldon Adelson, velký sponzor US republikánů a proizraelských aktivit v USA: „Nemyslím si, že bible říká něco o demokracii. Mám za to, že bůh o demokracii vůbec nemluví… Izrael by nežil, kdybyste chtěli, aby žil v demokracii.“ (Tereza Spencerová, Literárky.cz)

  Jsme jednou nohou ve válce. V té, kde budou válčit převážně stroje a umírat civilisté. Lidé se pro život vládců stávají zbytečnými a bude výhodné je vyhubit. Ještě by se mohli bouřit a ohrozit plány svých „bohů“. Čeká se jen, až někdo šlápne na jimi nastraženou minu, ze které obviní protistranu (Sarajevo, Gleiwitz). Země je přelidněná a je potřeba její stávající obyvatele zredukovat na asi půl miliardy (Georgijské kameny). Podle Alternativy 1 je pro to nejvhodnější válka. Už i proto, že je třeba spotřebovat stávající zbraně, a lze na ní i vydělat. Na Alternativách 2 a 3 se zřejmě ale také pracuje (tajné kosmické mise Apollo a jiné). Alternativa 4 (nevratný exodus současných politiků) by byla nejlepším řešením. Vždyť koho z dnešních politiků by bylo možné jmenovat „Pan Čistý?“ Velmi se obávám, že žádného. Podle vtipně uvedených pravidel Bohumila Koblihy pro rozdělení funkcí mezi lid a jeho vládu nemají lidé do toho co mluvit. Demokracie jako teoreticky vláda lidu nemá prakticky šanci. To dluhové otroctví a bezmezný liberální kapitalismus je totalita jedna z nejhorších.“ To píše Vladimír Veselý ve Svobodných novinách na internetu.

  Lidé ochotní slyšet i jiné názory než ten svůj, to nevzdávají. Popírají slova topkařského poslance, že my voliči rozhodovat nemůžeme, neumíme, nechceme. Dávají za pravdu L. Procházkové, že Samet se do vskutku revoluční fáze dostává až teď. Nejen V. Veselý a J. Hnízdil doporučují vládu odborníků kontrolovanou občany – podle Veselého referendem alespoň ratifikačním s negativní účastí (kdo nehlasuje, souhlasí). Petr Robejšek doporučuje, stručně řečeno, aby vláda rozhodovala jen o podstatném. Pokud se do obnovené polistopadové diskuse zapojí i čtenář těchto řádků, přeji mu úspěch. (rof)

Z médií vybral a trochu glosoval František Rozhoň, 7.12.2014; prameny: především internet.

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit