Listárna svedomi.cz, došlo 21.7.2015

Zemřel Euring. Dr. Bohumil Kobliha

Rostislav Janošík

Je mi k smíchu když slyším že někdo dokonce vymýšlí že náš národ by se měl rozpustit a rozdělit mezi schopnější! Herršvec ten chytrák to musí být ale genius! Nemůže mi nebýt spíše líto těch všech co nám spílají, nás bagatelizují a chtěli by nám panovat! Historie, kterou předělávají a snaží se předělat, má platnost toho co hnědne na hnoji, jako ten jejich fašismus. Nás Čechy nezničili a nezničí…
Bohumil Kobliha, Londýn 23.3.2013

Jsou sdělení, která se nepíší snadno. K tomuto jsem se odhodlával několik dní, než se mi podařilo uspořádat myšlenky, sednout a psát.

Signálů, že se s dlouholetým spolupracovníkem „Svobodných novin“, Dr. B. Koblihou, něco děje, bylo víc. Již koncem loňského roku to byla doslova záplava příspěvků, jimiž naši redakci zásoboval. Zásilky přicházely mnohem častěji a obsahovaly více příspěvků, než bylo za léta naší spolupráce obvyklé. Jako by autor chtěl stihnout všechno, co měl na srdci, co ho znepokojovalo a trápilo, a proto se z toho potřeboval „vypsat“.

Poslední ze série těchto článků, jež se týkají mezinárodně politické situace, zvláště podstavení Ruska po anexi Krymu a vypuknutí občanské války na Ukrajině, jsme ve SN zveřejnili dne 28. ledna letošního roku pod názvem „Rusové, vzdejte se…!“ Pak nastala znepokojivá pauza. A po ní jsme se někdy na jaře dozvěděli, že Dr. Kobliha je nemocnici. A zase několik týdnů ticho. Až teď, na počátku léta, přišla z Londýna smutná zpráva: Dr. B. Kobliha dne 24. června 2015 ve věku 84 let zemřel. Poslední rozloučení se zesnulým se konalo 2. 7. 2015 v Hendonském krematoriu.

Na hodnocení osoby, která teprve nedávno odešla na věčnost, je třeba určitého časového odstupu, aby člověk nezapomněl na něco podstatného, co dotyčný vykonal a co by nemělo zůstat nepovšimnuto. Ano, právě v tom spočívá jedno z největších úskalí naší současnosti, že totiž na mnohé bude zapomenuto, protože tu mladou, bezstarostnou generaci, která se nemusela o obnovu naší svobody a demokracie před 25 lety nijak zasloužit (a bere to jako samozřejmost), to vlastně ani nezajímá.

Pro naše nejmladší pokolení je to jako z jiného světa: ty tisíce vlastenců, kteří bojovali v obou světových válkách za uhájení národní existence; další tisíce obětí nacistické a komunistické perzekuce a statisíce těch, kteří byli donuceni odejít do exilu, aby odtud pracovali pro náš lepší zítřek. K těm posledně jmenovaným je nutno zařadit i Dr. B. Koblihu, jenž po srpnu 1968 emigroval a usadil se ve Velké Británii.

Dr. Kobliha patřil k těm českým vlastencům-intelektuálům, kteří až do konce svého života dávali své původní vlasti a jejím obyvatelům to nejlepší, k čemu se za léta práce a přemýšlení dopracovali, jako nezištný dar, jenž měl usnadnit naši cestu k obnovené svobodě a demokracii.

Nový, posttotalitní režim, který byl u nás po Listopadu 1989 instalován, těmito intelektuály se zkušenostmi z fungující demokratické společnosti ostentativně pohrdal, jako by snad měl nějakou lepší nabídku. Žádnou neměl: pouze kamarády kamarádů. A výsledky politického amatérismu nových mocných tomu odpovídají. Vidíme všude kolem sebe, přesněji: zakopáváme o ně na každém kroku.

Nevyužití intelektuálního potenciálu našich exulantů (poúnorových i posrpnových) je třeba hodnotit jako deficit naší polistopadové demokracie, či toho, co se u nás za demokracii vydává. Namísto znalostí a zkušeností našich exulantů, ale i skutečných antikomunistů z řad bývalých vězňů komunistického režimu, se političtí diletanti, kteří se po „sametu“ dostali ke korytům a korýtkům, přiučili „technologii moci“, aby je o ni nikdo nemohl připravit.

Zvolili proto vyzkoušený postup „objevování Ameriky“ či taktiku „pokus-omyl“. Většinu politikou znechucených občanů tyto jejich „hrátky“ už dávno přestaly zajímat. Za 25 roků nového režimu, jenž má se skutečnou demokracií jen málo společného, jsme se dostali do pasti, z níž se budou příští generace dostávat další desítky let.

Vím, že všechno to, o čem píši, bude za deset či dvacet let zapomenuto. Život půjde dál, a nedojde-li k nové světové válce, přinese problémy úplně jiného druhu. Přesto by generace, k níž Dr. B. Kobliha patřil, neměla skončit v „propadlišti zapomnění“. Bez ní bychom totiž žádné 25. výročí „sametové revoluce“ neslavili.

Dovolím si ještě malou osobní vzpomínku. Dr. Kobliha spolupracoval s redakcí SN od roku 1998 až do začátku letošního roku. Za sedmnáct let se nám podařilo zveřejnit naprostou většinu jím zaslaných textů. Některé byly publikovány exkluzivně pouze v SN. Byly to desítky článků, úvah a zamyšlení na politická náboženská témata. Nechyběly ani texty, o nichž s odstupem času můžeme říci, že byly nadčasové, ale i kontroverzní.

Dr. Kobliha se netajil svými výhradami vůči oficiální verzi útoku muslimských teroristů na budovy WTC, svou kritikou americké a britské účasti ve válce proti Afghánistánu a Iráku, jakož i odmítáním pozice, přisouzené Ruské federaci, v konfliktu na Ukrajině. Ano, hledání a nalézání pravdy bývá někdy složité. A tomuto nelehkému úkolu zůstal Dr. Kobliha věrný až do konce své publicistické činnosti.

Ve spolupráci s redakcí SN byl zveřejněn text jeho materiálu, pro nějž autor zvolil označení „Právě nutná neutralita“ (2000). Původně byl připravován jako brožura, avšak nakonec byl publikován jako zvláštní, čtyřstránková příloha (formátu A3) tištěných „Svobodných novin“. Tuto verzi si lze přečíst i na internetu.

Kromě této úvahy o československé neutralitě po zrušení bipolarity Západ-Východ vydal Dr. Kobliha ještě dvě knižní publikace. Kniha „Šest dní, kdy národ věděl“(2005) se zabývá Pražským povstáním 1945 a opírá se o autorovy chlapecké zápisky z těchto pohnutých dnů. Druhá kniha, „Konec věku příběhů“ (2009), je pokusem o srovnání křesťanství a dalších světových náboženství, jakož i připomenutím aktuálních problémů duchovního života naší společnosti. (O knize „Konec věku příběhů“ si lze přečíst článek Dr. J. Dolejšího v rubrice „Recenze“ i něco z pera autora.)

Všem, kteří Dr. B. Koblihu znali, bude tento vzácný člověk a vlastenec chybět. Čest jeho památce!

18. 7.2015, PhDr. Rostislav Janošík

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí