Aktuality www.svedomi.cz, 28.6.2016

Asi neznají podstatu komunistického režimu

František Rozhoň

V roce 2015, při šedesátém pátém výročí popravy doktorky Milady Horákové, jsem napsal do Svědomí mimo jiné: Kdo považoval nebo mohl považovat za  správný jiný způsob života, než jaký zde zaváděla KSČ, nejpozději po únoru 1948 dostal nálepku nepřítel lidu. Mnohdy se stal i obětí politicky motivovaného násilí. To zdůvodnila mimo jiné teorie Felixe Dzeržinského, Poláka v čele sovětské Čeky a NKVD, že terorem proti nepřátelům zadusíme zločin v samém prvopočátku, je to zbraň velmi účinná. I „potřeba“ pro případ další války zlikvidovat ve svém týlu „nepřátele“, byť jen potencionálního. Proto byl dlouhodobě internován arcibiskup pražský kardinál Josef Beran a 21. 6. 1949 po vykonstruovaném procesu popraven generál Heliodor Píka. V roce 1950 režim zaútočil na kláštery a došlo i na Miladu Horákovou.

„Nesprávně smýšlející“ je prý i dnes velmi prospěšné předem diskvalifikovat, tvrdil loni politikařící hudebník s úzkou vazbou na Konfederaci politických vězňů a kandidát Klubu angažovaných nestraníků (KAN) do euparlamentu Zbyněk „Ziggy“ Horváth. Proto jsem si tehdy položil otázku, zda by dnes doktorka Horáková vydržela na svobodě.

Letos, 26. června 2016, den před výročím popravy doktorky Horákové, jsem se zúčastnil tradičního pietního aktu za oběti rudého teroru z let 1948 – 1989 v Praze-Ďáblicích. Pohřebiště, kde nepietně „odkládali“ pozůstatky svých obětí nacisté i bolševici, pěkně upravili členové Sdružení bývalých politických vězňů (SBPV), a pořádají zde pietní akty, na nichž promlouvají i zástupci moci. Letos jeden takový, Daniel Koštoval z ministerstva obrany, ve své řeči připomněl knihu Milo Komínka I pod oblohou je peklo popisující Komínkův život pod bičem zbolševizovaných fanatiků vnucujících „šťastné zítřky“ i násilím. (text té knihy je na těchto stránkách a začíná zde)

Zástupce organizátorů aktu, místopředseda SBPV Ladislav Bergman, při pietním aktu zmínil mimo jiné i nepochopení podstaty komunistického režimu. S tím já plně souhlasím.

Snad proto, že komunistický režim je připomínán především s v souvislosti s popravou doktorky Horákové a dalších, si řada lidí chybně myslí, že „totáč“ musí být spojen s násilím. Už druhá etapa rudého teroru u nás, posrpnová „normalizace“, však byla „měkčí“. Bývalý politický vězeň a spisovatel Jan Beneš poznamenal, že lidé si ještě pamatovali, čeho je Strana se svými poskoky schopna k ovládnutí občanů; a paměť lidem připomínala, že teror se může vrátit. Strana za normalizace mohla snáze vsadit na jiné formy manipulace s lidmi, než exemplární fyzické likvidace a lágry.

Řada lidí si myslí, že za totáče bylo všechno špatně. To však neplatilo ani pro režim nacistický. Hitler potřeboval pro dosažení světovládných plánů posílit a zmobilizovat svůj herrenvolk, a rychlou realizací socialistických opatření zvyšoval důvěru občanů ve svůj režim. Přestože už běžel teror proti „špatným“ Němcům, před zahájením války byla Hitlerem nadšená naprostá většina Němců, cituji ze str. 106 knihy Josefa Škrábka Včerejší strach (ISBN 80-7021-607-7). Škrábek dodává, že hitlerovský socialismus zapůsobil i na mnoho Čechů a nebýt tvrdé a nelidské protičeské politiky okupantů, hrnulo by se k nacistům mnohem více našich kolaborantů. I československým bolševikům se podařilo před Únorem přesvědčit řadu lidí, že oni jsou dobro a opozice to myslí s národem zle.

Podstatu komunistického režimu zjevně nepochopili ani někteří reprezentanti současného - prý demokratického - politického subjektu Klub angažovaných nestraníků. Údajný bojovník proti extremismu Vladimír Hučín, který loni na svých stránkách zveřejnil výše zmíněný extrémní názor „Ziggyho“, letos prezentuje názor kolegy z KANu Jaroslava Bezděka, že asi v každé společnosti se tvoří sedlina v podobě Nováků, jejichž genetický původ se nedá opravit. Podle mne je to opět extrémní názor, připomínající „obhajobu“ nacistů a bolševiků, že jejich obětmi vlastě nejsou řádní lidé, ale „nenapravitelní“. Podobně Zdena Mašínová, další kandidátka KANu do euparlamentu, navrhla, že po J. Masarykovi tentokrát lidem zvoleného Zemana by měl někdo vyhodit z okna. Paní Mašínová těžko může chápat, že Zemanovo zmrzačení či zabití by bylo staronovým zločinem, když jí poté Ústav pro studium totalitních režimů nazval bojovnicí za lidská práva a dal jí medailiZa svobodu a demokracii“. Paní Mašínová se zúčastnila i aktu v Ďáblicích, kde jsou pozůstatky její matky.

František Rozhoň, 28.6.2016

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit