Aktuality www.svedomi.cz, 24.5.2016 a Svědomí 3/2016

Jak lidem slouží Mgr. Daniel Herman

František Rozhoň

Už od dob posledních Přemyslovců a Lucemburků žili v naší zemi i Němci. Proč tedy soužití vedlo k vyhánění/ Vertreibung až v posledních staletích? Bylo to i tím, že pojmy jako národ, češství v těch posledních staletích zásadně změnily svůj význam. V geograficko-historickém pojetí Čech Böhme znamenalo obyvatele Čech, češství bylo dvojjazyčné a jeho projevem byl vztah ke své zemi. V novějším pojetí sociálně historickém hlavním znakem národa je jazyk a sousedé, hovořící různými jazyky už nejsou z téhož národa. Lámalo se to zhruba v polovině 19. století. Tehdy ještě pražský německý básník A. Meissner složil vlasteneckou báseň na Jana Žižku, ale augsburské noviny ‘Allgemeine Zeitung’ už psaly, že připustit vznik slovanského státního života v Čechách by znamenalo vrazit otrávený meč do hrudi Německa…  Češi nemají jinou volbu než být Němci anebo nebýt.  Koncem 19. století se v prostředí Všeněmeckého svazu na vídeňské říšské radě objevila myšlenka ‘vystěhovat’ Čechy z hospodářsky významného prostoru českých zemí. Čech Jakub Arbes pro změnu žádal vyhnat Němce z Čech. Ve XX. století mocní německého císařství mluvili o nutnosti evropské války mezi germánstvem a slovanstvem, a když už byl císař v propadlišti dějin, razil tuto státní politiku R. Heydrich - že Slovan vlastně ani nechce, aby se s ním nakládalo jako s rovnoprávným, a že náš prostor se musí jednou státi prostorem německým a správa tohoto prostoru prostě je jen prostředkem a metodou k jeho definitivnímu ovládnutí. Masakry našinců probíhaly až do zániku Protektorátu a hrozily pokračovat i pak - německá tajná vysílačka ‘Werwolf’ v relaci z 19. května 1945 uvedla, že válka proti nepřátelům Německa není prý dosud skončena a „brzy bude českými lebkami vydlážděno Václavské náměstí". Jak mohly dál soužít znepřátelené komunity? I dnešní právo řeší takové „soužití“ vykázáním jednoho z partnerů z domova.

To je můj pohled. Hodnocení Čecha, který má v sobě určitě i nějakou kapku německé krve. Z německé strany občas zní posouzení zcela jiné. I husitské hnutí bývá prohlašováno za teror Čechů proti Němcům; v půli května 2016 euposlanec Posselt prohlásil poválečné vykázání Němců, kteří se nevzepřeli nacistickému teroru, za chladnokrevně připravený zločin Čechů. Patří už zjevně k jakési německé tradici, že po prohrané válce se v Německu mluví o diskriminaci „nebohých Němců“ a o zločinech páchaných Neněmci. K tomu Němci hledají a nacházejí spojence. U nás je nenachází mezi našinci, kterým bylo ublíženo, ale skoro tradičně mezi našimi „elitami“.

Místo Hitlera teď posametový politik Č. Hofhanzl píše o naší nesvéprávnosti, že vznik ČSR „byla politická debilita, svou existencí jsme položili výbušné nálože k budoucímu obrovskému konfliktu v mocenském vakuu Střední Evropy” a že dr. E. Beneš malý politický tajtrlík.

Spojence už před Sametem našli i mezi posrpnovým exilem. Bořivoj Čelovský a Stanislav Motl (ten v knize Oběti a jejich vrazi) informují, že v roce 1978 se v bavorské osadě Franken, několik kilometrů od Chebu, sešla stovka českých a slovenských exulantů, mezi nimi Karel Kaplan, Luděk Pachman, Vilém Prečan, Zdeněk Mlynář, Jaroslav Pecháček, ochotných v závěrečném prohlášení tvrdit mimo jiné: „Po roce 1945 byly v Československu postaveny mimo zákon nejdříve miliony občanů německé národnosti a princip odplaty zvítězil nad principem spravedlnosti a práva." Čelovský s Motlem uvádí, že setkání českých a slovenských exulantů ve Frankenu umožňovala Ackermannova obec, Ackermann-Gemeinde, založená v roce 1946 „z kruhů sudetoněmeckých vyhnanců, kteří pocházeli z Čech, Moravy a Slezska".

Teď v době, kdy vyšlo najevo, že český státní tajemník jezdí do Německa zjišťovat, co by chtěli v Německu slyšet z úst českého premiéra, vyjel do Normimberku na sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu poprvé oficiální zástupce české vlády, člen Ackermann-Gemeinde a český ministr kultury za Bělobrádkovy lidovce Mgr. Daniel Herman. Řečeno slovy exprezidenta Klause Mgr. Herman zde říkal, že se má historie II. světové války přepsat a že se mají ze sudetských Němců udělat oběti nikoli Hitlera, ale Čechů.

Považuji za správné, že s lidmi jiného názoru a navíc sousedy se diskutuje. Od politiků v zastupitelské demokracii, jak ji chápu já, však očekávám fair play a ne měnění minulosti, což platí i pro Č. Hofhanzla a Mgr. Hermana. Od Hermana jako aktivního politika bych čekal, že v čase migrační krize bude se zahraničními partnery hledat shodu na tom, jak zacházet s těmi, kteří se valí do Evropy ještě víc než árijší Němci do Protektorátu, také se nad námi (Evropany) cítí být nadřazeni a také se někdy dopouštějí násili.

Počínání Mgr. Daniela Hermana v Norimberku se mi jeví jako nebezpečná podpora politiky, která vynesla k moci už Hitlera. Politiky založené na lži o zločinech proti Němcům (Hitler mluvil o dýce do německých zad, Posselt mluví o chladném zločinu Čechů) a o diskriminaci Němců (dle Hitlera ustanoveními Versailleské smlouvy, dle dnešních politiků tzv. Benešovými dekrety).

František Rozhoň, 24.5.2016 a Svědomí 3/2016

Související text: Obrázky z demokratických stran

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit