Aktuality www.svedomi.cz, 26.1.2016

Marx s tím nezačal

František Rozhoň

Na Neviditelném psu vyšla úvaha Vladimíra Kříže o sociálním inženýrství, EU a islámu. Začíná citací Karla Marxe, který v roce 1845 napsal: Filozofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit. Podle Kříže tím Marx zažehl pochodeň sociálního inženýrství, která o 70 let později začala spalovat svět… Křížova úvaha pokračuje mimo jiné připomínkou, že Marx svou koncepci prohlašoval za vědeckou, a že Marxova vědeckost vedla ke společenskému uspořádání, pro něž užíváme termíny totalitní režimy, a ty že se vzájemně liší co do stupně brutality uvnitř svých hranic a katastrofických dopadů mezinárodních. Dovolím si k tomu dodat mimo jiné, že Marx s tím nezačal.

Snaha změnit a ovládnout svět je přece neodmyslitelnou součástí přinejmenším „našeho“ novověku – i Kacířské eseje o filosofii dějin J. Patočky připomínají: „Velkým přelomem v západoevropském životě zdá se být 16. století… Nikoli starost o duši, starost být, nýbrž starost mít, starost o vnější svět a jeho ovládnutí stává se dominantní…“

Sociální inženýrství nelze upřít revolucionářům za Velké francouzské revoluce. Ti vyhlásili volnost, rovnost, bratrství, ale pak to přestali bát vážně a uznali, že ne všichni lidé jsou lidem, kterému patří moc. Kdo tehdy nepatřil mezi třetí stav neboli střední třídu, mohl být nepřítelem, zrádcem nebo aspoň obstrukčníkem. Národní shromáždění Dekretem na potlačení nepřátel z roku 1793 umožnilo jeho odsouzení i k smrti a bez práva na obhajobu.

Jak píše Noël O’ Sullivan v knize Fašismus, kariéra Napoleona Bonaparte rozvinula myšlenku, že lidé mohou přetvořit svět způsobem odpovídajícím jejich snům… Člověk, hrstka lidí mohla svým odhodláním, smělostí a tvrdostí vyburcovat masy k tomu, aby se vydaly změnit osud vlád a hranice států… Tato nová víra ve schopnost lidské vůle vzápětí vytvořila prototyp demagogické postavy, která pak razila cestu přeměně států v hnutí dvacátého století.

V téže O’ Sullivanově knize se dočtete, že Karel Marx nebyl tím, kdo by začal teoreticky připravovat socialistickou společnost: Už v dubnu 1798 se objevil „Manifest sobě rovných" od Sylvaina Maréchala, který naznačoval, že není daleko doba, kdy právní a společenské reformy již nebudou dostačovat a definici lidu bude třeba pozměnit ve smyslu vlastnictví majetku a bohatství. „Dlouho, příliš dlouho mělo méně než milión osob k dispozici to, co patřilo více než dvaceti miliónům ostatním, jim rovných. Ať již konečně skončí tato veliká ostuda, které naši potomci ani neuvěří! Ať již zmizí odporné rozdíly mezi bohatými a chudými, velkými a malými, pány a sluhy, vládci a ovládanými." Namísto nerovnosti, kterou s sebou neslo demokratické uznávání soukromého vlastnictví, měl Manifest v úmyslu vytvořit socialistickou společnost, v níž by jediné rozdíly mezi jednotlivci byly rozdíly věku a pohlaví a ve které „by bylo pro všechny stejné vzdělání a stejný příděl potravin".

Karel Marx byl přesvědčen, že jeho tvrzení, že lidem, kterému patří moc, je proletariát, a za nepřítele, zrádce nebo aspoň parazita by měla být prohlášena kapitalistická třída, je vědecká definice a tudíž svým způsobem konec dějin. Marx i později Francis Fukuyama se s koncem dějin spletli. V oné O’ Sullivanově knize se dočtete o doktríně, kterou obhajoval roku 1919 Sultan Galiev: Že skutečným proletariátem jsou východní masy muslimů, Hindů a Číňanů, a tudíž správný třídní boj probíhá mezi bílou rasou a barevnými. Galiev nebyl sám - třídní boj jako rasový konflikt mezi barevnými a bílými chápal i jeden ze zakladatelů Čínské komunistické strany, Li Ta-čao. V zásadě podobně smýšleli i Adolf Hitler a Japonec Ikki Kita, když skutečný lid definovali rasově, pro Hitlera jím byl německý Volk, pro jeho japonského blížence obyvatelstvo třetího světa. Zde můžeme vidět jeden z pramenů současné teorie, že všechny bílé národy jsou vinny, podobně jako v jiných teoriích jsou vinni kněží, aristokraté, kapitalisté.

Poslední citát z O’ Sullivanovy knihy je o feminismu, dnes prý boji za lidská práva: Feministický manifest vydaný v časopise Medusa (s podtitulem Časopis bradfordské lesbické feministické surrealistické skupiny) prohlásil, že „žena je jediné pohlaví. Muži jsou nižší forma zvířat".

Mně z toho všeho vychází přesvědčení, že se strategiemi, které nám dovolují označit druhé za parazity, nepřítele lidu, a speciálně se sociálním inženýrstvím spalujícím svět, nezačal Karel Marx. I přesvědčení, že k úspěchu takových strategií přispěl i Václav Havel, když r. 1990 v Oslo filosofoval, že je v našem vlastním zájmu máme bojovat proti nepříteli, kterého si sami vybereme - tudíž máme ignorovat ústavní princip, že na každého se hledí jako na nevinného, dokud není odsouzen.

František Rozhoň, 26.1.2016

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit