Aktuality www.svedomi.cz, 5.1.2016

Obavy z běženců máme podložené zkušeností

František Rozhoň

Šéfredaktor Svobodného fóra Pavel Šafr je prý nadšen tzv. Novoročním projevem Angely Merkelové, a cítí se být tak trochu Němcem. Není prvním našincem, který z nadšení nad kroky německého kancléře se začal cítit Němcem; i po roce 1933 někteří takoví věřili, že se za Hitlera budou mít určitě lépe... Horší než tohle podle mne je, že se dnes opakují jiné předmnichovské praktiky. Jedni jako dříve sudetští Němci beztrestně pomlouvají Čechy, a druzí jako dříve politici Západu těm pomluvám věří. Příklad: Přestože v desetimilionové ČR bez problémů žije asi půl milionu cizinců a ubytovny cizinců u nás nehoří, „staronoví Sudeťáci“ ochotně tvrdí, že jedním z nejvíce xenofobních národů Evropy prý jsou Češi. Na taková „zjištění“ pak navazuje např. Jiřina Šiklová. Té se zachtělo tvrdit, že Češi stále přemýšlejí jako za komunistů a za všemi problémy hledají univerzální viníky typu židé nebo Spojené státy… V čase kdy je problém nenarazit na úspěšné výběrčí všelijakých sbírek Šiklová tvrdí, že nás ovládá nechuť dělit se o to, co máme…“.

Jiřinu Šiklovou neobviňuji z výronu „staronového Sudeťáctví“. Šiklová podle mne prostě prokázala, že už šest desetiletí zůstává stejná. Roku 1956 vstoupila do zbolševizované KSČ, jejíž členové lhali či křivě obviňovali zcela běžně*), výše citovaná křivá obvinění (pomluvy) potvrzují, že Šiklová to dělá ještě dnes.

V souvislosti s migrací dnes nejsem svědkem jen křivého obviňování, ale i „těch nejlepších lží“, při nichž se řekne pravdy jen část. Například Babišova MF Dnes se v příloze Víkend z 12.9.2015 věnuje „stěhování národů v dějinách“. Napsala, že s koncem II. světové války se 12,5 milionů Němců vracelo do zmenšeného Německa, nezmínila však, že Evropou tehdy procházely (často bez dokladů) i miliony jiných běženců. Jen Pochodů smrti vězňů z koncentráků organizovali nacisté stovky, utíkali i nacisté sami před hrozící spravedlností. Zbědovaným migrantům pomáhali jednotlivci i západní vojenské úřady, protože většina běženců se hlásila ke katolické církvi, ujímal se jich i Vatikán. Ti Babišovým listem zatajení migranti se nevyhnuli ani našemu území, a našinci tehdy také doplatili na solidaritu s „běženci“ (na kterou podle Šiklové našinci nemají chuť).

Podle zjištění Stanislava Motla, publikovaného v knize Oběti a jejich vrazi, se například v době českého květnového postání 1945 ve Velkém Meziříčí objevili čtyři mladíci (16-24 let) vydávající se za běžence. Tři z nich prý byli česky mluvící zběhové z německých jednotek, čtvrtý měl být francouzský zajatec. Mladíci říkali, že mají války plné zuby, jsou vyčerpaní a touží po spánku a něčem teplém do žaludku a tak jim našinci zajistili teplé jídlo i nocleh. Mladíci však byli vyškolení němečtí werwolfové, vlkodlaci, a nejprve jen sledovali dění. Když pak město přepadly německé jednotky, „migranti“ (werwolfové) vojákům udávali, koho viděli se zbraní v ruce, kdo nosil revoluční pásku či vyvěšoval československou státní vlajku, za vše byl trest smrti. Nakonec mladíci byli i při popravách, také sami stříleli. (Některé ze skupin organizace Werwolf působily na našem území ještě mnoho měsíců po osvobození, zvláště v německo-českém pohraničí; zabíjely, vypalovaly stavení a šířily strach a paniku.)

Když dnes Evropou proudí (často bez dokladů) davy prohlašující se za běžence, není to tedy pro našince situace neznámá. Obavy, že by někdo mohl opakovat něco podobného, co v květnu 1945 ve Velkém Meziříčí, máme podložené zkušeností. „Staronoví Sudeťáci“ a Jiřina Šiklová dělají, že to neví, ač by to vědět mohli.

František Rozhoň, 5.1.2016

*) Když mně v osmdesátých letech minulého století nabídli členství v KSČ, hned mě instruovali, jak mám lhát soudruhům na obvodním výboru. Tím mi umožnili odmítnout nabídku členství se slovy nezlobte se, neumím lhát.

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit