Aktuality www.svedomi.cz, 25.10.2016

Obrázky z demokratických stran

František Rozhoň

Lidé s podobnými názory na další vývoj společnosti se kdysi organizovali v zájmových skupinách známých jako politické strany. Strany pak bývaly podstatnou součástí demokratických režimů, neb hlas pro stranu v demokratických volbách býval hlasem pro jistý politický program. Strany si však také vytvářely aparát, E. Beneš v knize Demokracie dnes a zítra mluví o oligarchizaci a o oligarchii v demokracii, za bolševika se pro mocný aparát používal termín nomenklatura. Odhalení stalinského kultu osobnosti a politický konec vůdců Pražského jara vedly nejen mne k poučení, že mocným nelze věřit, je třeba na něj pohlížet kriticky.

Po Sametu ještě politické strany a hnutí nabízely vize směřování společnosti, a jejich aparát dostal od většiny dočasnou důvěru. Postupně však strany a hnutí začaly místo vizí předkládat především produkty výrobců hesel - zamakáme, lidé zaslouží jistoty, kdo nechce strany, volí KAN. Vývoj společnosti zkouší usměrnit zejména nevolené thin-tanky a neziskovky, tedy „hlas lidu“ podle mne podobný gottwaldovským Akčním výborům Národní fronty. Hlasy lidu ve volbách rozhodují jen o tom, o jaké pozice se mohou prát stranické oligarchie. Top-oligarchové obsazují křesla v moci výkonné, a likvidují jeden z pilířů demokracie - nezávislost moci zákonodárné na moci výkonné. A nejen já hledím na obrázky z „demokratických“ stran v USA (před prezidentskou volbou) i u nás (po prezidentské volbě) už s odporem.

Poslanec Petr Kořenek ze Zlínského kraje tvrdí, že premiér Sobotka z ČSSD na nikoho neútočí, vždy se chová slušně a k věcem se vyjadřuje odborně. Ve skutečnosti Sobotka útočí a to způsobem, který je v zahraničí trestný. Podle zprávy z tisku (Metro 20.10.2016) totiž rakouský soud potrestal politika tamní vládní sociální demokracie za to, že označil prezidentského kandidáta Norberta Hofera za nacistu; za urážku musí rakouský socan zaplatit 6900 eur. Premiér Sobotka z ČSSD letos v září beztrestně veřejně prohlásil, že jeho vicepremiér (Babiš) překročil hranici mezi populismem a náckovstvím, ale pak neučinil nic z toho, co by měl udělat občan přesvědčený, že Babiš je ‚nácek‘.

I z parlamentní strany ODS zní sebechvála, např. že ODS je dneska jedinou možnou politickou silou, která je schopná hájit svobodu jednotlivce, člověka před státem, Českou republiku před jinými, a že tu není lepší strana než ODS.  Ve skutečnosti předseda Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. tiše zaštiťuje dlouholetého člena ODS a zastupitele Pavla Novotného, který tvrdí, že ze sebe často dělá debila (prý se mu to vyplácí), nadává druhým, že jsou debilové, a veřejně tvrdí, že mu schází „hromadné popravy čtenářů a sympatizantů extremismu v jakékoli podobě“.

S odporem hledím i na top-oligarchy vládních lidovců. Na Ústavu pro studium totalitních režimů jsem 10.1.2013 pochopil ze slov pracovnice Stanislavy Vodičkové, že ani pod vedením Mgr. Daniela Hermana Ústav nesplnil zákonem (181/2007 Sb.) uložený úkol analyzovat příčiny a způsob likvidace demokratického režimu v období komunistické totalitní moci. To nebránilo předsedovi P. Bělobrádkovi, aby neúspěšného ředitele Hermana po bolševicku odměnil „vykopnutím výše“, do čela ministerstva kultury. Teď ministr Herman, možná po vzoru Stanislava Grosse, zatáhl do politiky svého strýce a rozjel akci, kterou zástupce ombudsmanky S. Křeček okomentovalRozvrat republiky úspěšně pokračuje. Budete odděleně slavit státní svátky, pak i oddělené státní pohřby a oddělené zvláštní volby a nakonec si rozdělíte i území? To historie tohoto státu v žádném okamžiku našich složitých dějin nepamatuje. Křeček oligarchy vyzval „Prosím, nechte toho!“, ale oni toho nenechali. A já se ptám, proč chtějí Herman a další ocenit Jiřího Bradyho až teď. Neocenili ho rezortními vyznamenáními, nenavrhli ho k ocenění Havlovi, Klausovi, nevadilo jim v minulých dvou letech už za Zemana, že Brady nominaci neproměnil v metál. Je zde podezření, že stařec Brady byl letos zneužit v další kampani proti prezidentu, proto tento obrázek z demokratických stran u mne vzbuzuje odpor na kvadrát.

Co dělat, aby podobné obrázky začaly z Česka mizet? Po zkušenostech posledních měsíců nečekám od top-oligarchů neparlamentních stran, že se dokážou spojit v jeden subjekt schopný konkurovat mainstreamu. Jedinci, podobně jako před vznikem a obnovením Československa, se mohou dát do boje, který vzdaly strany. Za dva roky zase budou volby do třetiny Senátu a jedinci s rozumnými vizemi vývoje společnosti mohou docílit toho, že se Senát postupně stane tím, čím měl být – sborem osobností. Dnes, jak mi potvrdilo zpravodajství z letošních senátních voleb, je Senát jako Sněmovna okupován stranickými kandidáty.

P.S. I dlouholetý vydavatel Svědomí Milo Komínek, který přežil bolševické koncentráky, byl jako starý pán nominován k prezidentskému ocenění, ale metál nedostal. Herman a spol. mlčeli.

František Rozhoň, 25.10.2016

Související text: Jak lidem slouží Mgr. Daniel Herman

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit