Aktuality www.svedomi.cz, 19.9.2016

Považuji odpor bratří Mašínů za přiměřený

František Rozhoň

V osmatřicátém roce Hitler opakovaně prohlásil, že Sudety jsou jeho „poslední územní požadavek“ v Evropě. 20. září 1938 byl československý 1. dělostřelecký pluk pod velením Josefa Mašína, normálně posádkou v Praze, přeložen do Jihlavy, aby tu bránil hranice. Mašín napsal v dopise ženě Zdeně mj. „Tvůj úkol jest vychovati naše děti tak, aby byly čestnými, hrdými a tvrdými Čechy, aby dovedly hájiti svůj národ a vlast mužsky, dovedly za to položit bez váhání i své životy. Vštip jim do duší, že lepší je čestná smrt, než život otroka.“

Zdena Mašínová své syny Radka a Pepu vychovávala dobře, ač je nacisté dali na seznam kandidátů určených k arizaci - oni pomáhali uprchlíkům před nacisty a v roce 1946 byli vyznamenáni prezidentem Benešem československou medailí „za chrabrost“. Radek a Pepa tehdy viděli svou budoucnost jasně: půjdou ve stopách svého otce, vstoupí do československé armády, budou bránit svoji vlast, rozhodně odporovat zlu a nikdy se nenechají od nikoho zastavit.

V roce 1947 se starší Radek dostal do speciálního kursu „branné připravenosti“. Kurs vedl zuřivý komunista, učebnice nesla název Zabij, nebo buď zabit, a program zahrnoval i výcvik v zabíjení – podříznutí krku nožem, uškrcení drátěnou smyčkou, povalení protivníka a jeho usmrcení kopnutím do spánku. Radek absolvoval kurs s úspěchem a stal se sám instruktorem. Radek chodil cvičit s bratrem Pepou a dvěma spolehlivými kamarády, chtěli dosáhnout bezchybného a automatického provedení každého bojového pohybu, protože odplatou za sebemenší zaváhání či selhání je v boji smrt.

Když se absolutní moci chopili komunisté, Radek s Pepou nemohli do armády, protože jejich zemřelý otec dostal nálepku třídního nepřítele. Věřili však vysílání Svobodné Evropy o „boji za národní čest“, o „zatlačování“ komunistů a „osvobození“. Semknutá skupinka kamarádů kolem Radka a Pepy , která vyrůstala společně a bezmezně si věřila, se neskrčila, když komunisté začali svou válku proti části společnosti, a dala se do boje, jak uměla…

Dnes jsme zase ve válce, prohlásil nedávno i francouzský prezident Hollande. Český exprezident Klaus míní, pokud jsme ve válce, pak jen ve válce mlčící většiny zdravě uvažujících lidí s evropskými věrchuškami, s evropskou „elitou“. Právě strach věrchušek – „elit“ z lidu je možná důvodem, proč věrchušky - „elity“ usilují o odzbrojení občanů s tím, že zbraně mají mít jen ozbrojené složky státu, jak bývalo pravidlem za bolševika. A strach vede ke zrůdnostem. Např. česká Unie bezpečnostních složek v těchto dnech ocenila in memoriam esenbáka Oldřicha Kašíka, důvěrníka závodní organizace KSČ a člena Lidových milicí, který nepřežil střet s odbojářem Mašínem, a dala tak najevo, že věrchuška – „elita“ dnes ocení i službu zavrženíhodnému režimu. Zato odbojáři Mašínové opakovaně dostávají od mnohých nálepku vrahů. Já však považuji odpor skupinky kolem bratří Mašínů za přiměřený situaci, kterou tehdy vyvolali komunisté.

Tak jako jejich otec i Radek s Pepou chtěli bránit svobodu lidu jako příslušníci armády. Jako jejich otci ani Radkovi s Pepou to nebylo dovoleno. Nastala situace, která je OK i dle britského právníka H. Shawcrosse: Okamžik, kdy muž musí odmítnout svého vůdce, nastává, pokud musí uposlechnout své svědomí. Jako jejich otec i Radek s Pepou zahájili odboj proti nepříteli, který byl u moci v jejich vlastní zemi a dusil zde svobodu lidu.

V jejich odbojových akcích několik jedinců ze strany nepřátelské přišlo o život. Mašínové je přemohli, protože byli lépe připraveni a navíc přesvědčeni, že pravda i právo je na jejich straně. Sami komunisté je pomohli připravit a vštípili jim zásadu, která se před bojem vždy vštěpuje vojákům „zabij, nebo buď zabit“; o správnosti jejich věci je přesvědčovala Svobodná Evropa.

Dnes mnoho lidí papouškuje po bolševicích, že Mašínové jsou vrazi a vrahem že je i jejich spolubojovník Milan Paumer, který ani v boji nikoho nezabil. Takový výrok však nevynesl žádný soud a proto i bolševici a lidé po nich papouškující musí ze zákona tvrdit, že Mašínové i Paumer jsou nevinní.

Další papouškují, že Mašínové „utekli z vlasti“, když se cíleně a opakovaně pokusili dostat na západ do evropské armády, která nás měla pomoci osvobodit. Papouškují také, že Mašínové se do Západního Berlína prostříleli, ač ti měli jen 52 nábojů a jen 15 z nich cestou vypálili! Fakta hovoří proti takovým papouškovaným blábolům.

Dnešní šéf ústavního soudu Dr. Pavel Rychetský se ještě jako ministr spravedlnosti nechal slyšet, že boj proti [totalitarismu] je v pořádku, ale nikdo by neměl v jeho důsledku zemřít. Já jeho slova chápu jako vyhlášení občanské nerovnosti. V důvodném boji občana nesmí nikdo ze strany zla přijít o život; zato ve válce bezdůvodně vyhlášené papaláši mohou umírat nevinní lidé. Nezaregistroval jsem totiž nějaký Rychetského odpor proti těm, kteří dali zelenou bezdůvodné invazi do Iráku, při níž zahynul 1 milión lidí, což je počet řádově srovnatelný s počtem obětí esesáků v Osvětimi.  A tohle já mám za odporné, na rozdíl od činů bratří Mašínů a jejich přátel.

František Rozhoň, 19.9.2016; s použitím citátů z knihy Barbary Masin ODKAZ

Související text:
Příběh rodiny Mašínů (František Rozhoň)

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit