Aktuality www.svedomi.cz, 9.2.2016

Půlden plný demonstrací

František Rozhoň

O prvním únorovém víkendu jsem dva půldny ukazoval kolegovi Prahu historickouPrahu skalnatou. V třetím půldnu jsem si sám nechal ukázat, jak se teď v Praze demonstruje. Z dost široké nabídky jsem si vybral akci Za Evropu bez EU, slibující 6.2. od 13. hod. i možnost při přesunu z dejvického Vítězného náměstí k Loretě individuálně uctít památku kpt. V. Morávka u obnoveného památníčku na Prašném mostě.

Na té akci znělo hodně slov o nutnosti široké spolupráce, činy však ukázaly, že lídři mnoha skupin usilujících o Evropu bez EU se spolupráci vyhýbají. Asi nejsou ochotni zachovat se jako Karel Kryl, který za společnou věc šel demonstrovat spolu se skupinami, jejichž další body programu odmítal. Kryl nepřijal dnes propagovanou tezi, že spoluprací na jedno téma by podpořil spoludemonstranty jako celek a pošpinil tak svou reputaci. Kdo nevěří, ať čte: Karel Kryl: Země lhostejnost, Torst Praha 2012, str. 109.

Z úst těch, kteří našli odvahu postavit se u Lorety vedle sebe, zaznělo, že naším problémem nejsou uprchlíci, ale NATO, EU a „globální lídři“, tedy „globální hyeny a jejich loutky“. Když se mi pak večer i později pokoušel veřejnoprávní rozhlas vnutit, že v hlavním městě demonstrovali lidé proti i na podporu migrantům, potvrdil mi, že říká pravdy jen půl a tedy lže.

Férovost EU u Lorety zpochybnil příspěvek Petra Hlaváče mimo jiné srovnáním, že EU kvalifikovaným „polským instalatérům“ ze zemí V4 omezila na sedm let přístup na pracovní trh „starých členských zemí“, ale na tentýž trh si zve Afroasijce, o kterých nic neví. Někdo jiný, hledající v kdečem rasismus, by mohl dodat, že taková politika EU je rasistická, přesto však jsou často obviňováni z rasismu právě oběti unijního rasismu.

Jinak byla demonstrace u Lorety „normální“. Zazněly na ní i názory protichůdné – Zeman byl vyzdvihován (jako prezident) i odsuzován (jako poslanec, který nejvíce prosazoval Lisabonskou smlouvu). Zazněly na ní i úlety. Těmi byla podle mne vystoupení Adama Bartoše, smýšlejícího podobně jako oslavovaný Václav Havel v Oslo 1990 – že je i v našem vlastním zájmu bojovat proti těm, které si sami označíme jako zlo. V Havlově stylu A. Bartoš strašil nepřáteli, kteří prý nás chtějí napadnout, a hecoval „k boji“, podobně jako kdysi Havel hecoval třeba k zabíjení Srbů (známému jako humanitární bombardování) a k boji proti neexistujícímu Saddámovu arsenálu zbraní hromadného ničení. Demonstrace skončila před patnáctou hodinou, kdy počet demonstrantů silně poklesl.

Řada přítomných totiž přešla na blízké Hradčanské náměstí, kde Blok proti islámu pořádal demonstraci koordinovanou se zahraničím. Protože do odjezdu vlaku mi zbývalo pár hodin, přesunul jsem se ze zvědavosti i já. Ač podobně jako demonstranti z Hradčanského náměstí nevěřím, že ALLAH MACHT FREI, a fanatické pojetí islámu (podobně jako jiné fanatismy) považuji za zlo, mrazilo mi při slovech řečníků JSME PEVNOST EVROPA. Pevností se silně omezovaným smýšlením a přeshraničním pohybem jsme byli 40 let a já nestojím o repete - v tom se shoduji se svolavateli demonstrace třetí, kteří se proti tomu pojmu také vymezují. Problém současné ilegální migrace má přece i jiná řešení.

Nejen demonstracemi však žila onen půlden Praha. Život nejen demonstrantů do značné míry ovlivňovala i Policie ČR, a rozhodně se přitom neřídila heslem pomáhat a chránit. Komplikovala život tisícům lidí například tím, že Hradčanské náměstí bylo možno opustit jen uzoučkou ulicí směr Brusnice, kde jezdí jediná tramvajová linka. Průchod uzoučkou ulicí ve mně oživil vzpomínku na jinou „uličku“, kterou 17.11.1989 studenti mohli opouštět Národní třídu. Nepřekvapilo mi pak, že se na internetu objevilo obvinění Policie ČR od předsedy Unie bezpečnostních složek Jiřího Vítka.

Úlety Adama Bartoše a veřejnoprávního rozhlasu nebyly v souvislosti s oním půldnem plným demonstrací jediné. Dohnal a snad předehnal je úlet Bohumila Doležala, „ochránce demokracie“, kterému jeho pýcha nedávno dovolila napadnout Vlastimila Vondrušku. Teď Doležal sobotní demonstrace nazval pouličními kravály, které nemáme přeceňovat. Podle Doležala šlo o konflikt dvou táborů, z nichž ani jeden nemá pravdu (tak to při hysterických konfliktech zpravidla bývá). Já naopak soudím, že oba tábory mají trochu pravdu, a demokratickým řešením může být jen vzájemná diskuse, jak radil Masaryk. Ochranou demokracie není doležalovské ponižování obou stran.

František Rozhoň, 9.2.2016

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit