Aktuality www.svedomi.cz, 20.6.2016

Zbolševizovaní antikomunisté

František Rozhoň

Blíží se výročí popravy paní doktorky Milady Horákové a v naší společnosti ožívá spor o charakteristiku předlistopadového režimu. Projevuje se už na pozvánkách na pietní akty. Sdružení bývalých politických vězňů (SBPV) zve na pietní akt za oběti rudého teroru z let 1948 – 1989, ale zapsaný ústav K 2001 vedený Janem Kratochvílem zve na pietní akt u příležitosti dne, který si sám přejmenoval na Den památky obětí komunismu. Ivan Brezina na Neviditelném psu 20.6.2016 tvrdí, že „komunismus a osoby s ním úzce spojené je třeba nahlas označovat za zlo, jinak by totiž zlo přestalo být zlem a vrátili bychom se do rudé totality“. Já mám naopak pocit, že po válce slíbený komunismus aktuálně v Evropě vítězí, a to i ve společnostech silně antikomunistických.

Do nás, žáčků, totiž v krutých padesátých letech plných rudého teroru hustili soudružky učitelky, že naše generace se dožije komunismu, což znamená solidární uspokojování potřeb jednotlivců z toho, co si všichni společně pořídíme. Tento obsah slova „komunismus“ zdá se být v současnosti naplněn „nepodmíněným základním příjmem“ určeným právě k uspokojení potřeb jednotlivců. Navíc: v době, kdy se KSČ u nás ujala moci, nikdo by si netroufl paušálně tvrdit, že komunismus a lidé s ním spojeni jsou zlem. I Černá kniha komunismu po Sametu dokumentující zločiny, teror a represe, uvádí hned v úvodu, že komunismus jako politická filosofie existuje po staletí, ne-li tisíciletí, a je spojen s myšlenkami ideální obce, jak je předložili Platon ve své Ústavě či Thomas More ve své Utopii. Těžko proto věřit Ivanovi Brezinovi, že by nás vrátil do totality tenhle citát z knihy dokumentující rudý teror.

Ač Ivana Brezinu neznám, dle jeho díla ho považuji za antikomunistu, uchylujícího se k bolševické praxi zásadně měnit význam slov. Pokud různí lidé dávají stejným slovům a pojmům různé významy, na ničem se nedohodneme, připomněl do Svědémí 3/2016 Petr Roubek. Změna významu se ovšem netýká jen pojmu komunismus - věřil by někdo před Sametem, že ve jménu „humanismu“ se budou zabíjet civilisté při bombardování srbských vlaků a nemocnic?

KAN

Předlistopadový režim se mnohdy choval způsobem popsaným G. Orwellem v 1984. V literatuře i předlistopadové praxi například platilo, že kdo ovládá současnost, ovládá i minulost. Že se k této bolševicko-orwelovské praxi aktuálně uchylují i antikomunisté, kteří ovládli Klub angažovaných nestraníků (KAN), pochopil jsem z nekrologu za Ing. Pavla Holbu zveřejněného na stránkách Vladimíra Hučína.

Ač se o mrtvých má psát jen dobře, ten nekrolog z pera J. Bezděka je psán velenedobře. Vaporizuje jednotlivce a minulost mění. Vaporizován je někdejší předseda KANu Bohdan Dvořák, který za Pražského jara (v osmašedesátém roce) viděl KAN jako v podstatě jedinou nekomunistickou politickou organizací u nás, a i po Sametu chápal KAN jako polidšťující faktor v naší politice, jako skupinu lidí, kteří vědí, co prosazovat a proč, a eliminují onen vliv stranickosti, který během let dělal z lidí manipulovatelné, nesamostatné mutanty. KAN měl dle B. Dvořáka sdružovat lidi maximálně různorodé, osobnosti, a poskytovat jim základnu, bez níž by nemohli svobodně prezentovat své názory. Neměl být stranou ve starém slova smyslu, že když se mi nelíbí názory některého člena, vyloučím ho ze strany. Takové strany podle názoru Bohdana Dvořáka už vůbec nepatří na scénu třetího tisíciletí.

Zemřelý ing. Pavel Holba sám neskrýval ani existenci Bohdana Dvořáka, ani fakt, že v rámci KAN, se prosazovaly dva základní programy, které vycházely z nestejného výkladu slova "nestraník". Jeden antikomunistický (nestraník = antikomunista) a druhý nadstranický (nestraník = člověk, který odmítá partajnictví). Z dokumentů roku 1968 bylo i podle Holby zřejmé, že antikomunistické pojetí se prosadilo především mimo Prahu, zatímco v Praze (v oficiálním Přípravném výboru) mělo značnou podporu pojetí druhé. Na přípravné činnosti KAN se tehdy podíleli i mnozí z těch, kteří jako bývalí komunisté na vlastní kůži poznali zločinnost komunistického režimu. Základním programovým heslem KAN, které si tehdy nemohla přivlastnit žádná jiná politická síla, byl požadavek "politiky čistých rukou".

Ještě angažovanější nestraník J. Bezděk však Holbou přiznanou minulost zásadně změnil a předkládá nám k uvěření, že KAN už v osmašedesátém otevřeně požadoval zákaz činnosti jakýchkoliv komunistických stran. Pokud J. Bezděk tvrdí, že v čase masové podpory Dubčekovského křídla KSČ a jejího vysočanského sjezdu KAN s požadavkem zákazu jakýchkoliv komunistických stran tvořil pevné jádro tzv. Pražského jara, pak by byl KAN proti značné části lidu, po boku konzervativního a prookupačního křídla KSČ, které zákazy požadovalo též.

I. Brezina a J. Bezděk tak v mých očích potvrdili, že u nás leckomu stačí to profláknuté „sametové převlečení kabátů“, zato bolševická praxe tabu není. Já však chtěl o Sametu opak.

František Rozhoň, 20.6.2016

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit