Aktuality www.svedomi.cz, 27.2.2017

Dvoukolová revoluce

František Rozhoň

V pátém (závěrečném) ročníku Matematicko fyzikální fakulty jsme si koncem šedesátých let minulého století museli zopakovat už absolvovaný předmět. Byl to předmět politický, vštěpující nám ideologii prý jedině správnou; a museli jsme si ho zopakovat, protože poučování absolvovaná v letech 1968-69 už byla považovaná za nesprávná. U zkoušky jsem měl vysvětlit poučku o přerůstání. Něvěděl jsem, ale poučili mne, že podle jakéhosi „klasika marx-leninismu“ přerůstá jedna revoluce v druhou. Dnes už věřím, že „klasik“ mohl mít svým způsobem pravdu. I má životní zkušenost říká, že po revoluci, v níž se lid postavil těm, kteří mu dělají z života peklo, následuje další „revoluční kolo“, které znehodnotí výsledky prvního revolučního kola.

Např. za Francouzské revoluce lid zbavil ty nahoře včetně krále práva terorizovat ty dole. Lid ale neodstranil absolutismus - absolutní moc krále převedl bez omezení na Národní shromáždění. Tak se mohla zrodit ‘totalitní demokracie’  – jakobínský režim začal věznit a vraždit tisíce lidí, konfiskovat jejich majetek, trestat je za víru. Lék proti takovému přerůstání revoluce přitom popsal už dříve Francouz Montesquieu : ‘Svobodu’ jako svobodu jednotlivce od svévole moci zajišťuje, jestliže se na vládě podílí více složek a žádná nemůže získat nadvládu. Když v Anglii spoluvládli král, aristokracie (Sněmovna lordů) a neurozený lid (Poslanecká sněmovna), byly zajištěny občanské svobody a disent byl tolerován.

Lidé se nepoučili, a v XX. století se podobné „dvoukolové revoluce“ dařilo opakovat. Před sto lety (1917) po únorové demokratické revoluci následovalo s pomocí Německa v říjnu kolo druhé, bolševické. Nevelká skupina bolševiků tvrdila, že jim je dovoleno vše, protože jednají „ve jménu univerzálních svobod a vymanění z otroctví“, ovládla společnost, výrobní prostředky, jí předpokládaný zájem lidstva prohlásila za závazný. Lidi učila myslet emocionálně, jak uvažuje opilec, puzený jen svými zjitřenými a obluzenými city, nikoli vedený střízlivou soudností.

Našinci zažili podobný příběh v závěru II. sv. války a po ní. Národní revolucí z jara 1945 lid přispěl k pádu Protektorátu a k porážce absolutisticky vládnoucích nacistů, neobnovil však prvorepublikové pojistky, aby silové složky sloužící všem zůstaly apolitické. Nebolševičtí politici včetně sociálních demokratů si byli vědomi, že vývoj stávající situace směřuje k definitivnímu uchopení moci Komunistickou stranou cestou využití monopolního postavení v Ministerstvu vnitra a v jemu podřízených složkách, píše např.Hnazlík, Pospíšil v Soumrak demokracie na str. 174. Ale až na zasedání vlády 13. února 1948 se dokázali postavit proti zneužívání Ministerstva vnitra Komunistickou stranou. Usnesení tohoto zasedání vlády však zůstalo nesplněno. Demisi pak podala jen část ministrů, ve vládě zůstali i Jan Masaryk a sociální demokraté. Gottwald vládl dál a i v Československu začala platit slova ze závěru předchozího odstavce.

Rok 1989 jsem pár let považoval za lidovou revoluci, která nás zbavila nadvlády bolševické nomenklatury. Málokdo se obával hesla o „vstupu do Evropy“, přestože na Západě rozhodující instituce ovládla jedna názorová skupina prohlašující za závazné, co sama hlásá. Že jsme nyní svědky znehodnocování výsledků prvního kola Sametové revoluce, dokládají nejen zuřivé výpady proti názorům považovaným za disentní. Jako před Listopadem jsme znovu svědky i zásadního rozporu mezi propagandou a realitou. Zdarma rozdávané Metro nás dnes (27.2.2017) ujišťuje, že „se v Česku člověk v podstatě nesetká se svévolí a že tu navíc existují prostředky, aby k něčemu podobnému v budoucnu opět nedocházelo“. Že ve skutečnosti platí opak, opakovaně varuje na Neviditelném psu důvěryhodný Zdeněk Jemelík - dnes píše o svévoli zejména v podání Justiční stráže, dříve psal o mnoha příkladech nadužívání policejního násilí, jímž PČR nestydatě předhání StB a dle mé osobní zkušenosti i gestapo. Že platí opak, napsal také před smrtí Jaroslav Janota z Napajedel  a napsala advokátka Klára Samková.

 Klára Samková se diví, že u nás převládá ‘lhostejnost k právu’. Ta lhostejnost je přece běžná v aktivistickém politickém stylu, který u nás v druhém kole Sametu zjevně převládl.

František Rozhoň, 27.2.2017

 zpět na hlavní stranu               zpět na archiv aktualit