Archiv aktualit 2010

 Aktuality

Příspěvky mimo časopis Svědomí, listárna

Rubrika Politika ve stylu retro časopisu Svědomí

12/2010

11/2010

10/2010

9/2010

8/2010

7/2010

6/2010

5/2010

4/2010

3/2010

2/2010

1/2010

12/2009

11/2009

10/2009

9/2009

8/2009

7/2009

6/2009

5/2009

4/2009

3/2009

2/2009

1/2009

12/2008

11/2008

10/2008

9/2008

8/2008

7/2008

6/2008

5/2008

4/2008

3/2008

2/2008

1/2008

12/2007

11/2007

10/2007

9/2007

8/2007

7/2007

6/2007

5/2007

4/2007

3/2007

2/2007

1/2007

12/2006

11/2006

10/2006

9/2006

8/2006

Až budeme u nás rozdělovat lidi na slušné a neslušné a ty neslušné oddělovat od těch slušných a od rozhodování ve věcech veřejných, tak nám bude líp a nakonec i dobře. Těch slušných lidí je u nás drtivá většina, ale ne a ne se dostat ke slovu. Ať nám sociologové konečně vyšetří, podle jakých zákonů se tak snadno sdružují darebáci, aby nakonec ovládli zdrcující většinu těch slušných lidí! To přece jednou musí přestat, a teprve pak bude člověk člověkem.

Jiří Herzinger ve sbírce Květy koridorů

Důležité upozornění, vydané Červeným křížem a záchrannými organizacemi

Záchranáři a řidiči ambulancí si všimli, že u dopravních nehod má většina zraněných u sebe především mobilní telefon. U zraněných osob, se kterými nelze komunikovat, zasahující neví, koho by měli z dlouhého seznamu adres kontaktovat. Řidiči a lékaři záchranné služby tedy navrhli, aby každý zadal do svého adresáře v mobilu osobu, kterou je třeba kontaktovat v nouzovém případě, pod tu samou zkratku - ICE.  Celý text zde...

Mějme je rádi

Každý roku začátek,
ohlédnem se nazpátek.
Abychom si byli jistí,
že nejsme jen pesimisti.
Máme vládu, prezidenta,
každému z nich roste renta.
Správně jsme se snažili,
tak nám všechno zdražili. 
Celý text zde...

Štědrý večer (Jiří Herzinger)

Pět kroků ke dveřím...
pět kroků pak zpátky...
po cele přecházím.
Vánoční jsou svátky.
Vzpomínko, sne sladký.
Dnes je Štědrý večer,
tam venku padá sníh,
na střechách se bělá,
leskne se na mřížích
jak slzy v očích mých.
"Narodil se Kristuspán..."
si mnohde zpívají.
U nás doma k večeři
teď s pláčem sedají,
jen dvě malé ručičky
se k stromku zvedají.  Celý text napsaný na StB v roce 1951 zde...

Chcete být Michálkem? (Dan Drápal)

Již před patnácti lety jsem měl možnost sledovat snahu pana Michálka bojovat proti korupci. Tehdy byl rovněž na hodinu vyhozen, aby musel být po několika měsících vzat zpět. Nebudu zastírat, že mu věřím – a že mu fandím. To by samozřejmě mohlo znamenat, že jsem zaujatý. Nicméně současně mi to umožňuje podívat se na věc z jiného hlediska, která každého hned nenapadne.

Dnes jsem s napětím sledoval, jak pana Michálka griloval Václav Moravec ve svých „Otázkách“. A přemýšlel jsem o tom, zda se dívá nějaký jiný státní úředník, který třeba rovněž ví o korupci probíhající v jeho úřadě. Co si asi myslí? Neříká si: „Tak tohle bych zažít nechtěl – budu radši mlčet.“? Mohl by se mu někdo divit, kdyby reagoval takto?  Celý text zde...

Michálek nebo Íčko (Dan Drápal)

Pohled bývalého Michálkova pastora

Mnoho let jsem byl pastorem velkého sboru. Podobně jako každá jiná organizace, i sbor musí mít určitou strukturu, a pokud je velký, je struktura vícestupňová. V našem případě to byla struktura skupinek a regionů. Pastor tedy má bezprostředně „pod sebou“ vedoucí regionů a ti zase vedoucí domácích skupinek.

V církvi nehrozí, že by šlo o peníze. Žádný vedoucí skupinky nebyl za svou práci placen. Vedoucí regionů částečně ano, ale finanční motivaci lze u nich bezpečně vyloučit. Hrozí ovšem jiné nebezpečí. Moci mluvit lidem do života může být opojné.  Celý text zde...

Zaujalo nás jinde :

Jak to vidí Ivan Hoffman

Hospodářské noviny píší: Lídři vlády si přestali kvůli kauze Drobil důvěřovat. To je, myslím, celkem výstižné. Čemu vlastně v té spleti protichůdných informací věřit?

No tak já věřím tomu, co nahrál pan Libor Michálek a protože jsem slíbil, že dneska budu tak vánočně naladěný, tak jemu chci poděkovat za to, že nám ušetřil 3 mld korun. Což je teda hodně peněz pod stromečkem. A myslím si, že vlastně to, co se mu podařilo nahrát a to, co jsme slyšeli a co nám pomohlo pochopit, jak se u nás vlastně dělá politika a jak vypadá to politické prostředí, tak to je vlastně všechno podstatné, co jsme se dozvěděli. Myslím, že teď už se nedozvíme v podstatě nic a že ta kauza nadále už bude jenom minimalizací škod, zametáním stop. Pravdu nikdo hledat nebude...  Celý text rozhlasového pořadu z 20.12.2010 zde...

Promarněná příležitost k legalizaci odporu a odboje proti režimu, který nevyhovuje (Jiří Jírovec)

V předvánočním ruchu, znásobeném aférou ministra Drobila, poněkud zaniklo odstavení návrhu zákona o (protikomunistickém) odboji z agendy Senátu… Jestliže budeme tento zákon odkládat, může se stát, že bude kolidovat s odbojem čtvrtým… nelze vyloučit vznik čtvrtého odboje, takže by bylo praktické, aby byl zákon - v intencích srozumitelného hesla PADNI KOMU PADNI – zahrnoval i postkomunistické období s jeho nešvary. Zužovat problematiku odboje na období 1948-89 se z tohoto pohledu jeví jako zásadní chyba.

Potřeba takového zákona je tím naléhavější, čím víc se ve společnosti objevují hlasy predikující vznik čtvrtého odboje a dokonce volají po, druhdy osvědčených, defenestracích. Podíváme-li se na různá diskusní fóra v médiích, zjistíme, že za posledních, řekněme, deset let došlo ke značnému názorovému posunu v hodnocení současnosti. Posametové pajány o tom, který z Václavů je větší pašák, se postupně proměnily na střety ohledně toho, kdo z nich je větší darebák, aby vyústily v kdysi nepřijatelnou představu, že oba už měli dávno sedět na Mírově.

Dřív než se budeme zabývat zákonem samým, musíme si položit otázku, co vlastně ospravedlňuje boj proti určitému režimu. Pro odpověď musíme jít ke znakům, které často přecházejí z jedné moci na druhou.

Bylo-li záslužné bojovat v době, kdy byla u moci komunistická strana, je zřejmé, že lze bojovat i proti nové moci, pokud najdeme dostatečný počet styčných bodů. A to není tak obtížné. Posametová moc se totiž v podstatě nechová jinak než jejich komunističtí předchůdci.  Celý text zde...

I výběr z pravdy je lež (František Rozhoň)

...v Ostravě proběhl III. ročník mezinárodní konference „I mlčení je lež“ o školní výuce soudobých dějin... letošního ročníku se zúčastnil ministr školství J. Dobeš. Na tiskové konferenci jsem čekal, že ministr aspoň nastíní koncepci, jak zvelebí svěřený statek - zdá se však, že zvelebování je pro něj především otázkou shánění peněz.

Za pořadatele konference na tiskovce potvrdil Petr Pánek, že do školství přichází z vysokých škol absolventi nepřipravení na práci s textovými podklady. Pro ně pořadatelé připravili na dvou DVD podklady k výuce o totalitě konce čtyřicátých a padesátých let. Na konferenci byly představeny i programy k výuce o holocaustu a o postavení Romů. Mlčet o tom ve školách je podle pořadatelů lež.

Připravuje se i objasnění podstaty totalit a způsobů, jakými v dějinách získávaly moc nad lidmi? – ptal jsem se já. Dozvěděl jsem se, že byla řeč o fašismu, nacismu, komunismu, a o sporu, zda bolševickou totalitou u nás byla jen brutální léta padesátá nebo i čas normalizace...  Celý text zde...

Vánoce (Jiří Herzinger)

I tenkrát byly Vánoce
a sníh na strážních věžích.
I tenkrát slavil celý svět
že narodil se Ježíš.
Vítr nám zpíval koledy,
hrál na ostnaté dráty,
tam někde v dálce šuměl les -
a ten večer byl svatý.
  Celý text zde...

Svět byl by pustý a prázdný (Ladislav Muška)

Dospěli jsme s přítelkyní ke společnému mínění za slabou hodinku. Jindy k němu máme dospěno dřív než začínáme mínit. Zvítězí vždy jeden názor. Můj nikdy. Tentokrát byl ovšem případ velmi nesnadný k jakémukoliv mínění a navíc bylo dospívání k němu přerušeno zdravotní procházkou psa Maxmiliána. Jednalo se o souseda, osobu menší postavy, proto mu budem říkat pan Osůbka. Přítelkyně mínila, že pan Osůbka je cvok. Namítal jsem, že někteří cvoci jsou společensky užiteční. "Například kdo?!" " Například Stanislav H." Pocházel z rodiny, kde se vyráběly hořické trubičky. Svou cvokovitost prokázal už tím, že se na počátku divadelní kariéry oženil se sovětskou akademičkou s pěti dětmi. Když pak před ní prchal, prošel jako talentovaný zpěvák a herec několika divadly.  Celý text zde...

Zaujalo nás jinde :

Nevtíravý půvab reciprocity (Stanislav Komárek)

Lidská společnost stála a padala od šeré nepaměti dvěma principy: solidaritou a reciprocitou... Určitá potíž dnešní společnosti je v tom, že v mnoha oblastech na princip reciprocity rezignovala a zdůrazňuje jen "právo", nikoli k němu symetrické závazky...

Kdykoli v dějinách se v recipročních vztazích vyskytla vážná asymetrie, společnost to uvádělo do nestabilního stavu a přibližovalo nějaký společenský převrat. Podle teorie měl feudál své poddané vojensky chránit před útoky zvenčí a zastupovat před soudem; za to dostával určité dávky v naturáliích i pracovních úkonech, z počátku spíše nevelké. Postupně se tato role zcela vyprázdnila a získáváme obraz, jak si dnes feudální systém většinou představujeme: svět nevolníků a drábů na straně jedné a svět panstva, vzdáleného už jakémukoli vojenskému či jinému usilování, na straně druhé. Reciprocita to byla svérázná: nevolníci zástupně za pána orali a seli, on zástupně za ně konzumoval, pořádal plesy a parforzní hony. Není divu, že podobný stav nakonec končil revolucí či radikální reformou.  Celý text zde...

Ron Paul v americkém parlamentu: Nebylo kdysi považováno za vlastenecké postavit se vládě, když nemá pravdu?

…americký republikánský poslanec Ron Paul za Texas... na půdě Sněmovny reprezentantů...

…Zveřejnění tajných informací serverem Wikileaks vyvolalo v posledních několika týdnech mnoho pozornosti. Vznikla hysterická reakce, na jejímž základě člověk uvažuje, jestli to není příklad zabíjení posla, který přináší špatné zprávy... informace, které byly dosud zveřejněny, nezpůsobily žádnou škodu žádnému jednotlivci, ale naši vládu to hodně ztrapnilo. Neokonzervativcům, kteří nám vládnou, se nelíbí, že ztrácejí vládu nad naším impériem…

Nyní jsou k dispozici nové informace, potvrzující, že je Saúdská Arábie hlavním stoupencem a finančníkem al Kajdy a to by mělo vyvolat poplach, protože my zaručujeme nedotknutelnost saúdskoarabské vlády, která vládne podle zákona šaría. To znovu zdůrazňuje ještě více tu skutečnost, že v Iráku před 11. září 2001 al Kajda neexistovala, a my jsme zahájili válku proti Iráku na základě lži, že existovala. Odborníci tvrdí, že Julian Assange, internetový vydavatel těchto informací, spáchal strašlivý zločin, zaslouží si stíhání a popravu, nebo dokonce zavraždění politickým atentátem…

Není velký rozdíl mezi zveřejněním tajných informací, napomáhajících nepříteli v době vyhlášené války, což je zrada, a zveřejněním informací, odhalujících vládní lži, které podporují tajné války, smrt a korupci?

Nebylo kdysi považováno za vlastenecké, postavit se vládě, když nemá pravdu?  Celý text zde...

Velká marketingová hra o důchodovou reformu (Jaroslav Vostatek)

Dnešní vrcholové expertní diskuse o důchodové reformě mají většinou jeden pozoruhodný rys: chybí jim jakýkoliv odborný základ. S jednou podstatnou výjimkou, kterou je marketing, do kterého bylo v uplynulém desetiletí investováno velké množství prostředků nejvíce zainteresovanými institucemi - několika českými penzijními fondy a jejich mateřskými finančními skupinami… České penzijní fondy… angažovaly renomované, prvotřídní státní úředníky a experty, aby prosazovali jejich zájmy… Z dřívějších nestranných odborníků se nepozorovaně stanou jinověrci… Optimální pak je, když ministři úřednické vlády sestaví poradní expertní sbor a jmenují do něj hned vícero expertů ze zainteresovaných finančních institucí. Objektivita je zaručena, velmi schopní zainteresovaní experti ovládnou celý sbor a předloží budoucím vládním stranám dvě klientelistické varianty důchodové reformy, jednu většinovou a druhou menšinovou - ať si vyberou…

Obě klientelistické varianty poškozují nejen sociální zabezpečení, ale i veřejné finance... Až se dodatečně zjistí, jak to škodí ekonomice, tak už nás vláda jen tak nebude moci zrušit, protože jsme do projektu investovali hodně peněz. Žádná vláda přeci nemůže znehodnotit zahraniční investice, které jsme uskutečnili v dobré víře, že to český státní rozpočet utáhne po nekonečně dlouhou dobu. Není nad kvalitně zpracovaný marketing!  Celý text profesora a vedoucího katedry na VŠFS zde...

Politika ve stylu retro

•  Naše doba se do učebnic zapíše výrazným písmem, píše v HN 2.12.10 L. Tajovský. Proč, upřesnil i Jiří Pehe. Moderní státy byly v posledních dekádách globálním kapitálem, pod praporem neoliberalismu, do té míry zprivatizovány, že přestalo být zřejmé, kdy ještě reprezentují veřejné zájmy a kdy jednají coby vykonavatelé zájmů soukromých... vznikl jakýsi „post-demokratický“ model korporativismu, v němž politiku státu do značné míry určují právě mocné soukromé zájmy.

•  Státy ztráty soukromého sektoru převedly na daňové poplatníky v podobě masivního nárůstu státních dluhů... Toto ovšem není příliš stabilní situace. Udržovat jistou stabilitu se v západních zemích daří zejména proto, že zprivatizovaná byla už i demokracie, která - stále více v podobě jakési prázdné politické „reality show“ - vytváří iluzi, že se problémy řeší v zájmu občanů, nikoliv především privilegovaných skupin.

•  Když začala krize v Řecku, tak kdekdo říkal, že ti Řekové jsou líní, žili si nad poměry a proto dobře jim tak. Pak vyšla najevo krize v Irsku, zemi dávané za vzor, jak se to má dělat, jak se stát nemá vměšovat a jak má existovat svoboda podnikání.

•  Irové kupovali další dům, když soused zhodnotil cenu domu o 100 % za 2 roky, oni chtěli totéž. Banky na to kdekomu půjčovaly na cenu, která byla - vzhledem k průměrným výdělkům a síle ekonomiky - totálně mimo.  Celý text zde...

Potkal jsem Švejka (Jiří Herzinger)

Potkal jsem Švejka,
málo se změnil,
z přiblblé tváře
úsměv se cenil
úplně stejný
tak jako kdysi.  Celý text zde...

Ještě že někdo... (Ladislav Muška)

Někteří známí o mně roztrušují, že nemám rád pivo. Není to pravda. Věřte mi, že každý rok několik piv vypiju. Jenže když jdu na návštěvu k přítelkyni, působilo by divně, kdybych přinesl v aktovce láhev piva. A nepůsobilo by o nic líp, kdybych těch lahví dones plnou nákupní kabelu. Tak se zrodila oboustranná náklonnost k ušlechtilému moku. Tentokrát měla ta náklonnost jméno Modrý Portugal.  Celý text zde...

Zaujalo nás jinde :

Patří k demokracii křik? (odpovídá Ivan Hoffman na ČRo2)

Patří k demokracii křik? Ptám se v souvislosti s minulým úterým, kdy se poměrně bouřlivě protestovalo proti velké koalici na ustavujícím zasedání pražského zastupitelstva.

Politici,kteří se dovolávali demokracie a říkali, že vlastně ti lidé, kteří přišli a vykřikují, vlastně nechtějí diskutovat, a tím pádem to nejsou demokrati, tak oni vyznávají demokracii zastupitelskou, to znamená demokracii přenesenou, kdy si lid vládne prostřednictvím zastupitelů, které před tím zvolil ve volbách. Ona tato demokracie zastupitelská samozřejmě je jednou z forem demokracie,ale my poslední dobou začínáme mít takový pocit, že přináší nevelký užitek. Jiná forma demokracie, demokracie přímá, kterou lidé tvoří jakoby bez těch zastupitelů napřímo, to znamená, když se k něčemu zorganizují a čehosi se dožadují. Já mám pocit, že jsme byli svědky křiku, který patří k demokracii, protože ve chvíli,kdy lidé mají pocit, že se prostřednictvím těch zastupitelů ničeho nedomohou a že těm vlastně pod rouškou demokracie jde vlastně jenom o to, aby všichni ostatní mlčeli a jaksi prostě přihlíželi tomu, jak oni nakládají se svým mandátem, no tak tehdy mnoho jiného nezbyde. Také většinou věci se mění až tehdy, když se lidé doopravdy fyzicky sejdou na ulici.  Celý text zde...

Máte povinnost vystoupit na obranu Juliana Assangeho (dopis australské premiérce)

Vážená paní premiérko,
zaznamenáváme se znepokojením stále násilnější rétoriku zaměřenou proti Julianu Assangovi z Wikileaks.
"Měli bychom zacházet s Assangem jako se stejnými významnými teroristy: Zabíjte ho!" napsal konzervativní komentátor Jeffrey T Kuhner v deníku Washington Times.
William Kristol, bývalý šéf štábu viceprezidenta Dana Quayla, se ptá: "Proč nepoužíváme svých různých zdrojů k pronásledování, unesení či neutralizaci Juliana Assangeho a jeho spolupracovníků, ať jsou kdekoliv?"
"Pro není Julian Assange mrtvý?" píše prominentní americká komentátorka Jonah Goldbergová.
"CIA už měla Assangeho usmrtit," píše John Hawkins na stránkách Right Wing News.
Takové výzvy nelze bagatelizovat jako pouhé řeči. Za poslední desetiletí jsme byli svědky normalizace mimosoudních opatření, která byla kdysi nemyslitelná. Od převážení vězňů k výslechům do cizích zemí až k mučení.  Celý text na Britských listech zde...

Postreh: Kto vlastne oslavoval November 1989? (Anton Selecký)

...Avšak predsa len niečo napravilo fasádu týchto „osláv“. Bol to statočný poľský exprezident Lech Walesa, ktorého pozvali do Bratislavy. Našťastie...

Napriek tomu, že na neho mierili kamery niekoľkých televízií, tušil som, že z jeho prejavu v redakciách vystrihnú takmer všetko... A tak vám, milí priatelia, ponúkam aspoň niekoľko myšlienok...

Prvá vec, ktorú spomenula táto ikona protikomunistického odboja vo východnej Európe, bol fakt, že desiatky rokov bojoval s komunistami. BOJOVAL – nie rečnil na tribúne... Napokon povedal za potlesku publika: „Nás dal potom dohromady náš poľský pápež, Ján Pavol II. A modlitba, lebo my sme sa modlili, celý národ!“ Potom sa obul do programov a rôznych koncepcií dnešných východoeurópskych vlád. Povedal: „ak nebudete stavať na výchove ľudí k svedomiu, na kresťanských hodnotách a na Bohu, nič nezmôžete. Ale ak to urobíte, Boh vám určite pomôže!“ Frenetický potlesk a stojace celé divadlo odprevadilo Lecha Walesu na jeho miesto v hľadisku. Pýtajme sa však: To musel prísť na Slovensko on, aby nám to povedal? Kde zostali naši „skalní katolícki disidenti“, ktorí dnes požívajú všeobecnú priazeň? Prečo vlastne - a čo - im v tom bránilo, aby povedali nahlas ako Lech Walesa: Boh bol pri nás, jemu vďačíme za našu slobodu?  Celý text zde...

Spor o charakter KPV (František Rozhoň)

Na počátku sporu projednávaného 25. listopadu 2010 u Obvodního soudu pro Prahu 2 byla nesmyslná obvinění Vladimíra Hučína... V. Hučín byl zbaven všech obvinění, v části politických vězňů však zůstalo zklamání, že vedení Konfederace politických vězňů (KPV) se svého člena Hučína nezastávalo...

Později se dostali do osobního soudního sporu člen KPV Šedivý a Šinágl, jeden z bojovníků za očištění V. Hučína. V tomto sporu vedení KPV naopak podporovalo svého člena a zjevně totéž očekávalo od členů. Předseda (Hučínovy) přerovské pobočky KPV (a také bojovník za očištění V. Hučína) František Přeslička si dovolil podpořit Šinágla. Pak proti (nejen) Přesličkovi vystoupil 13. 5. 2009 na Radě KPV Jaromír Stojan, předseda z Havlíčkova Brodu. Jeho vystoupení lze charakterizovat bolševickým „kdo nejde s námi je proti nám“.  Celý text zde...

Smutek i naděje deseti let (Sepsáno a prodiskutováno členy krajanského spolku BOHEMIA, kulturního a sociálního sdružení Čechů a Slováků v Kolíně nad Rýnem v měsíci červnu roku 1999)

My, exulanti, emigranti, vyhnanci a vystěhovalci, prostě Češi a Slováci z bývalé Československé republiky, kteří žijeme v cizině, se obracíme na českou veřejnost. Obracíme se na všechny slušné lidi, kteří pokládají krajinu od Aše až po Jasinu za svou vlast, mají srdce na pravém místě a není jim další osud České republiky lhostejný.

Jsme všichni věku postaršího a máme důvodné obavy, že se po čtyřiceti letech komunistické diktatury rozkvětu naší vlasti už nedožijeme. Zestárli jsme v exilu. Těšili jsme se bláhovou nadějí, že se jednou vrátíme do rodné země, svobodné a demokratické, celým světem uznávané Československé republiky, humanitní demokracie, v níž budou platit zásady politické i lidské slušnosti a v níž bude radost žít. Ten okamžik však bohužel dosud nenastal, ještě stále je proč být v exilu. Ale dokud žijeme, doufáme. A dokud žijeme, nechceme se zbavit své odpovědnosti a povinnosti pro naši vlast pracovat a příznivě ovlivňovat její další osud. Od dob Masaryka a Štefánika usiloval československý exil vždy o svobodu a samostatnost našich národů a připomínal celému světu jejich existenci, osud a utrpení. A tahle tradice zavazuje i nás.  Celý text zde...

Už je to tady! (Jiří Herzinger)

Už je to tady!
když volaly masy.
Už je to tady!
Kdepak jsou ty časy?

Už je to tady!
Zrůžověla rudá.
Je stále tady,
vůbec není chudá.

Je stále tady...
pomalu zas rudne.
Jsem zase tady!
křikne a pak dupne.  Celý text zde...

Zaujalo nás jinde:

Byl-li dnešní soudce v KSČ, není to jeho soukromá věc

Ústavní soud zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu. V odůvodnění uvedl mimo jiné:

Přesto v případě členství v KSČ nelze přehlédnout, že tito jednotlivci zůstávali členy organizace, jejíž vedení a politická praxe se stále zřetelněji rozcházely nejen se základními hodnotami lidskosti a demokratického právního státu, ale i s vlastními programy a zákony. Tedy, členy organizace s vedoucí rolí „v takovém režimu, v němž jen málokdo nevěděl, že volby nejsou volbami, strany nejsou stranami, demokracie není demokracií a právo není právem - přinejmenším ve smyslu právního státu, protože aplikace práva byla politicky schizofrenní, rozštěpená všude tam, kde vstupoval do hry politický zájem vládnoucích.“  Celý text rozsudku zde...

EU vládnou fašisti … no a co? Budíček!

...Připomeňme si to, že nacismus je národní socialismus a je společně s fašismem velmi často spojován zcela nesmyslně s extrémní !pravicí! politického spektra… a pojďme se podívat na paralely mezi evropskými socialisty a národními socialisty (nacisty):
1. Fašisti v Německu také měli po volbách demokratickou většinu a „demokraticky“ zrušili svoje oponenty.
2. Hitler a Goebbels tvrdili, že národní státy jsou historií, že Evropa musí být sjednocena... Podobně se nedávno vyjádřil prezident EU Herman van Rompuy...
3. Hitler napsal knihu o své představě světovlády – Nový řád. Evropští socialisté v roce 2003 sepsali něco podobného... pod názvem Nový světový řád...
4. Jeden ze zakládajících členů Evropského hospodářského společenství, organizace, z níž se Evropská unie nakonec narodila, byl německý právník a prominentní nacista (člen NSDAP 1933 – 45) prof. dr. Walter Hallstein...
5. Skupina Bilderberg, která je elitním motorem evropské integrace byla založena vysoce postaveným členem SS – nizozemským princem Princem Bernhardem...
6... „Při hledání nového nepřítele, který nás sjednotí, nás napadlo, že se k tomuto účelu dá využít znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně… Skutečným nepřítelem je však lidstvo jako takové. “...
7. To co se nepovedlo Hitlerovi silou, se teď pokouší dodělat euro-politici. Pod rouškou boje s krizí nám tu budují společnou hospodářskou vládou EU a globální finanční vládou.

Lidé obecně vnímají EU jako něco super nového a prospěšného, ale ono to tak není. Je to jenom další módní pokus o vytvoření, jak předseda evropské komise Barosso (bývalý maoista) s oblibou říká, impéria.  Celý text na reformy.cz zde...

Cesta do Nikam (Ladislav Muška)

"Dostane se ti neobyčejné cti," řekl jsem slavnostně. "Ano?“ Rozzářila se přítelkyně a přestala jí bolet záda. "Ano. Budeš mě moct doprovázet na cestu za rozluštěním jednoho tajemství." "Já jsem to tušila!" vykřikla a dodala tiše: "Je to daleko?" Ubezpečil jsem ji že nikoli.  Celý text zde...

Výzva ministru Schwarzenbergovi

Zpráva z médií:

V neděli 7.11.2010 byla v pákistánském státě Punjab odsouzena k trestu smrti 45letá matka pěti dětí Asia Bibi. Ta před více než rokem reagovala na výzvu svých kolegyň během práce na poli, aby opustila křesťanskou víru a přešla na islám, slovy : „Věřím v Ježíše, Božího Syna, který zemřel, aby všechny lidi vysvobodil z hříchu a smrti. Co udělal pro lidi Mohamed?" V Koránu odpověď není a ani muslimky vyzývající Asiu ke konverzi na islám neodpověděly. Asiu a její dcery místo odpovědi na místě zbily.

Přivolaná policie Asiu uvěznila. Posléze byla Asia podle pákistánského zákona obviněna z rouhání, přestože islám neklade rovnítko mezi Mohameda a Boha a tedy ve vztahu k prorokovi nemůže být řeč o žádném rouhání a Mohamedova lidská důstojnost nebyla odpovědí nijak dotčena. Pákistánský zákon o rouhání se však takovýmito podružnostmi nezabývá - svědectví jediné osoby stačí k tomu, aby byl konkrétní člověk odsouzen. Matka pěti dětí Asia Bibi byla odsouzena k trestu smrti a čeká na definitivní verdikt nejvyššího soudu, ke kterému se odvolali její příbuzní.  Celý text zde...

Matčina modlitba (Jiří Herzinger)

Pohlédni, Bože, pod svůj kříž

kdo ruce své tam spíná,

kdo pro slzy už nevidí

a přece neproklíná,

kdo Tobě tiše žaluje

a prosí : Vrať mi syna!  Celý text zde...

Já jsem já (Ladislav Muška)

Bukov je čtvrť zvláštních psů. Jedna paní doktorka má pudlíka Olivera, který čůrá tak, že se postaví na přední nohy, radostně spustí proud a zlatavá kapalina mu stéká po bělostném bříšku. Moje přítelkyně má kokršpaněla Maxmiliána. Ten sice čůrá normálně, avšak nekadí, s tím čeká na mě. Když jdu s Maxmiliánem na procházku já, určitě se na mezi u skorotického hřiště působivě vykadí, protože přitom vystrčí zadek do svahu a tváří se zádumčivě. Nechť vás to nepohorší, kadit ve starém Egyptě znamenalo mávat kadidelnicí kolem posvátného zvířete.  Celý text zde...

Zaujalo nás jinde - na téma "pomoc Irsku":

Evropská dluhová telenovela (Julie Hrstková)

... Pomoc Irsku měla dva cíle - zastavit dluhovou nákazu v eurozóně a zachránit věřitele - vlastníky irských dluhopisů, tedy britské, německé a francouzské banky. Ani jedno se však nemusí povést...  Celý text v Hospodářských novinách zde...

Ivan Hoffman na ČRo2 :

Když byla krize v Řecku, tak všichni říkali, jak ti Řekové jsou líní a jak prostě si žili nad poměry a dobře jim tak, že je to potkalo skoro až, jo. Irsko ale je země, která se udávala jako takový vzor, ten irský tygr, to byla země, kterou liberálové si zamilovali, protože byli tam nízké daně a oni říkali, ano, podívejte se, když jsou nízké daně, tak tehdy prostě tam přicházejí investoři, buduje se, je obrovský boom a tak dál. A teď v tomhle tom Irsku, které měli právě ti liberální ekonomové a neoliberálové hlavně za takový vzor, jak se to má dělat, jak se stát nemá vměšovat a jak má existovat svoboda podnikání, tak tam najednou prostě vznikne, nafoukne se úplně klasická hypoteční bublina, kdy prostě se předražují nemovitosti a tak dál. Banky prostě ve snaze získat peníze půjčí kdekomu, teď ve chvíli, když přijde krize, lidé nemají na peníze, tak najednou nemají na ty splátky, cena nemovitostí jde prudce dolů, protože už je nikdo nepotřebuje, teď v té chvíli najednou ty banky, které to všechno způsobily, jsou, a jsou tím viníkem, tak najednou začnou volat o pomoc a celá Evropská unie uvažuje o tom, jak pomáhat těm, kteří to celé zavinili. A to už je klasická situace, zatímco to Řecko doplatilo na nájezd prostě nějakých spekulantů, no, tak ti Irové, ti doplácejí na samotnou podstatu toho neoliberalismu, prostě té pyramidy, té pyramidové hry, toho letadla, jak se tomu někdy říká, kdy, kdy prostě tomu životu na dluh prostě se nečelí včas a potom přijdou takovéhle výsledky. Já si myslím, že to je krach systémů, že na tom, na tom Irsku dobře vidíme, že ten systém, který tady je, finanční a ekonomický, že prostě je v rozpadu, v rozkladu.  Celý text zde...

Mýty o smrti neoliberalismu (Jiří Pehe)

...Moderní státy byly v posledních dekádách globálním kapitálem, pod praporem neoliberalismu, do té míry zprivatizovány, že přestalo být zřejmé, kdy ještě reprezentují veřejné zájmy a kdy jednají coby vykonavatelé zájmů soukromých... vznikl jakýsi „post-demokratický“ model korporativismu, v němž politiku státu do značné míry určují právě mocné soukromé zájmy... státy ztráty soukromého sektoru převedly na daňové poplatníky v podobě masivního nárůstu státních dluhů... Toto ovšem není příliš stabilní situace. Udržovat jistou stabilitu se v západních zemích daří zejména proto, že zprivatizovaná byla už i demokracie, která—stále více v podobě jakési prázdné politické „reality show“--vytváří iluzi, že se problémy řeší v zájmu občanů, nikoliv především privilegovaných skupin.  Celý text zde...

Viděl jsem (Z letáku Občanského fóra, listopad 1989)

Viděl jsem shromáždění několika desítek lidi na Albertově.

Viděl jsem průvod se svíčkami v rukou, který šel na Vyšehrad.

Viděl jsem rotundu svatého Martina zasypanou květinami.

Viděl jsem lidi, jak zpívají naši krásnou hymnu.

Viděl jsem Vyšehradskou ulici zatarasenou dětmi v bílých helmách.

Viděl jsem vltavské nábřeží, po kterém šel nekonečný zástup.

Viděl jsem tváře, jak se dívaly na nás z oken a mávaly.

Viděl jsem v očích všude přítomných naději a hlad po svobodě.

Viděl jsem vlajky, trikolory na klopách.

Viděl jsem starou paní na rohu, jež plakala dojetím.

Viděl jsem Národní třídu, kde stála řada zelenobílých postav; měly štíty a dlouhé pendreky.  Celý text zde...

Zaujalo nás jinde :

Príspevok okresnej prokuratúry v Košiciach k 21. výročiu 17. novembra 1989 (Brat M. Svitanovej politický väzeň komunizmu, jej vnuk budúci politický väzeň postkomunizmu)

Ak sme si mysleli a nádejali sa, že  po  21. rokoch od prevratu v novembri 1989  už nebudeme nič počuť o štátnej represii, prenasledovaní za najnemožnejšie absurdnosti a väznení za slobodný prejav názoru, tak po prečítaní uznesenia okresnej prokuratúry v Košiciach sp. Zn. 2PV590/2010-7 z 27. októbra 2010 aj najväčší optimista musí prísť o poslednú ilúziu o stave údajnej demokracie na Slovensku. Asi jediná pozitívna zmena spočíva v tom, že aspoň nie sme na tom tak ako v 50. rokoch a bezcharakterný komunistický zločinec prokurátor Anton Rašla by si dnes už tak ľahko nemohol dovoliť poslať nás na šibenicu, tak ako poslal na šibenicu troch nevinných študentov Tesára, Pučika a Tunegu.  Celý text na stránkách SZČPV zde...

Co je to vlastně lid? (Ivo Šebestík)

...vysílala Česká televize... pořad, ve kterém se bývalí studentští vůdcové z listopadu 1989 zamýšleli nad tzv. „mafiánským kapitalismem“, který se, z jejich pohledu, v uplynulých dvacet letech prosadil. A to oproti alternativě, kterou měli na mysli oni, tedy lidé z okruhu Václava Havla... Jana Hybášková v té souvislosti kritizovala většinová média v ČR za to, že nedokážou zprostředkovat komunikaci mezi „elitami a obecným lidem“. A tady u této formulace je dobré se na chvíli zastavit. Alternativou k mafiánskému kapitalismu byl totiž elitářský kastovní systém založený na „urozenosti“ a příslušnosti k tradičním elitám. Tedy opět nic pro „obecný lid“. Jak mafiánský kapitalismus, tak i elitářská kastovní společnost nemají totiž za cíl demokracii a rovné šance pro všechny...

Je však nezbytně nutné volit pouze mezi mafiánským kapitalismem a kastovním elitářstvím? Jistěže ne. Přece ještě stále zbývá šance pokusit se nastolit demokratickou společnost respektující zákony a rovné příležitosti pro všechny její členy... Ale zatím tomu tak není. A jelikož demokracie pro všechny občany rychle ubývá i v celosvětovém měřítku a v koncepci globalizace už vůbec není místa pro svobodnou vůli nemajetných, vypadá to tak, že souboj mezi mafiánskou džunglí a etablovanou kastovní totalitou bude hlavním ideovým zápasem 21. století – a na demokracii si ještě takových sto let počkáme.  Celý text na Britských listech zde...

Definujme slovo SLOBODA (Lukáš Gemza)

SLOBODA je neprítomnosť donucovania. Nemusenie robiť to, čo sa  nechce, z čoho však nevyplýva smieť robiť, čo sa chce. Preto sa  pojem slobody odlišuje od pojmu svojvôle. Pojem slobody je veľmi mnohoznačný, čo sa zneužíva na ideologickú manipuláciu, preto sa  pri vyjadrovaní pojmu slobody obzvlášť odporúča indexovanie.

SLOBODA je jedna zo základných spoločenských hodnôt. Minimálne takúto definíciu nájdeme na web-e, či dokonca v slovníkoch slovenského jazyka. O slobode už mnohí popísali toho veľa. Všetci si to slovo radi berú do úst, no z ich prejavov nie je vždy jednoznačne jasné, či samotní používatelia vedia, o čom hovoria, respektíve či si význam tohto slova vedia dostatočne predstaviť či vysvetliť...

A teraz ruku na srdce. Nezdá sa vám, že po ´89 vlády zneužívajú potlačenie slobody slova najmä kvôli... bodu – zachovanie autority a dobrej povesti vládnucej vrstvy?  Celý text na stránkách SZČPV zde...

Proč se Václav Havel bojí Benešových dekretů (Richard Král)

Václav Havel nabyl po sametové revoluci rozsáhlý majetek v restitucích, které prolomily Benešovy dekrety a objevuje se za nimi jméno pozemkového krále miliardáře Miloše Červenky, absolventa moskevského MGIMO aneb "Akademie KGB". Tento Červenka také Havlův majetek spravoval. Polovinu Lucerny prodal např. společnosti Chemapol vedené agentem StB Václavem Junkem. Strýci Miloši Havlovi byl totiž po válce znárodněn majetek jako kolaborantovi na základě Benešových dekretů, proto se na něj klasické předpisy restituční nevztahují. Přesto dostal Václav Havel jako jeden z prvních veškerý majetek, o který požádal. Možná proto se bojí Benešových dekretů jako čert kříže. Nikdy k nim neposkytl jednoznačné stanovisko a zřejmě ví proč.  Celý text na Fragmenty.cz zde...

Politika ve stylu retro

  28. října byli vyznamenáni i vojáci II. odboje (Marie Ljalková-Lastovecká, Emil Boček, Jan Janků, Jan Plovajko) a poúnorová odbojářka Julie Hrušková. Prezident přitom varoval, že ambice „elit" světa směřují ke globální světové vládě rozhodující o nás bez nás; pokud lidé nevstoupí do diskuse, budou brzy postaveni před hotovou věc.

  Některá „zpravodajství" varování nezveřejnila, např. Jan Černý v Metru nebo aktivista Jan Šinágl prezidentova slova o nebezpečí globální vlády přeformulovali na prezidentovu kritiku EU.

  Podle šéfredaktora týdeníku Euro 44/10 se Klaus trefil do začínající žhavé diskuse. Měnová válka, které jsou mimo ČR plná média, může vést k tomu, že nejmocnější státy světa budou řešit své problémy na úkor méně mocných.

  Varoval i 27.10. na ČRo prof. Tomáš Halík: Mocenské karty mají v rukou nejrůznější ekonomické kartely, politici jsou figurkami, kterými nepohybují voliči, ale podnikatelské subjekty.

  Varuje i Petr Hájek v knize „Smrt ve středu“: Člověka není možné znovu stvořit. Je však možné pokusit se stvořené si přivlastnit a využít ke svým záměrům. Vynález s tou děsivou potencí vypadá nevinně, neboť během svého vývoje se skvěle přizpůsobuje měnícím se podmínkám..  Celý text pro Svědomí 11/2010 zde...

Tak jsem vás poznal (Jiří Herzinger)

Život vám strhnul masku ctnosti a důvtipu,
figury nenávratna, stvořené ke vtipu.
Čas odvál vaše fráze brilantní prázdnoty
a svlékl majestáty z ubohé nahoty.
Metály docinkaly a křesla snědl mol,
srdce jsou stoky zloby a v břichách alkohol,
duše pak, máte-li je, jsou z intrik zbylých cár,
ztracený na bojištích: váš exklusivní bar.
Čest vaše to byl pathos loyalní grimasy,
risiko illegalit : střádání do kasy,
vy miláčkové davů, těch nemyslících stád,
jak virtuosně znali jste lyry pomluv hrát.
  Celý text zde...

Vyšší princip. Ale jaký? (František Rozhoň)

V roce 1942 bylo Vladimíru Struskovi sedmnáct a navštěvoval klasické gymnázium v Příbrami. Za heydrichiády jeho nejlepší kamarád Tonda Stočes viděl v časopise jakýsi kubistický obrázek – vytrhl ho, zmačkal a hodil do koše se slovy, že to je nějaká kravina. Tonda si nevšiml, že na druhé straně byl obrázek Adolfa Hitlera. Všeho si všiml spolužák Červinka, obrázek vytáhl a udal řediteli, že Stočes vyhodil obraz Adolfa Hitlera.

Když ředitel poslal Červinku domů se slovy „nikomu to neříkejte", Červinka vše udal Gestapu. Pozavírali všechny včetně Vladimíra, ředitele a Tondova otce. Tondu hrozně mlátili, protože byl hrdý a stavěl se jim, a 18. června ho popravili. Ten příběh zpracoval Jan Drda v povídce Vyšší princip.  Celý text zde...

"Aniž tvůj že jsem" aneb pocta Karlu Hynku Máchovi

Pozvánky na akce připomínající Máchovské výročí, které se konají ve čtvrtek 11. listopadu 2010 od 17 hod. v ostravské Komorní scéně Aréna a v neděli 14. listopadu 2010 od 15 hodin v Rytířském sálu zámku ve Frýdku.  Celý text zde...

Žížala (Ladislav Muška)

Vyšel jsem z domu a kráčel po ulici k přechodu o sto kroku níž. Po přechodu přecházejí dívky a dámy před přechodem i ročníky po přechodu. Je to přechod pro všechny chodce, ale automobilisté zastavují jen ženám před přechodem. Měl jsem namířeno ke své přítelkyni vdově. Známí o ní říkají, že je pěkná paní. I já jsem vdovec, takže můžeme být přáteli. Nejsem sice pěkný pán, zato se snažím při jídle nemlaskat, neboť jí to rozčiluje. Přítelkyně bydlí jen čtyři stanice trolejbusu daleko, což je výhoda. Kdybych příliš mlaskal při jídle a ona mě poslala pryč, měl bych zase jen čtyři stanice domů. Přešel jsem po přechodu na zastávku trolejbusu na druhé straně ulice..Na chodníku jsem uviděl první letošní žížalu.  Celý text zde...

Političtí vězni a signatáři Charty 77 (Karel Páral)

Po roce 1989 mi byla často položena otázka, proč političtí vězni padesátých let nespojí své síly se signatáři Charty 77 a společně neprosazují palčivé otázky doby "vyrovnání se s minulostí" a podpory svobody a demokracie v naší společnosti.

Odpověď je jednoduchá. Náš přístup k událostem, které se v naší republice odvíjely po roce 1948, nebyl v žádném směru srovnatelný s pozdějšími aktivitami chartistů. My, bývalí političtí vězni z let padesátých, jsme vždy odmítali diktaturu proletariátu, bezohlednost a hrubé násilí komunistické strany, bojovali jsme za zachování demokratického politického systému, za svobodu slova, za šťastnější budoucnost našeho národa, který se v té době jen těžko vyrovnával s nacistickou okupací.

Chartisté naproti tomu v sedmdesátých a osmdesátých letech za dvanáct let své existence nepožadovali nikdy ani návrat pluralitního politického systému, ani zrušení "vedoucí úlohy strany".  Celý text zde...

Zabudnuté obete studenej vojny

Po porážke fašizmu v roku 1945 oslobodenie Československa Červenou armádou v skutočnosti znamenalo len výmenu totalitných režimov. V čase nástupu komunizmu a rozpútania represii proti vlastnému ľudu po prevrate vo februári 1948 tisíce našich občanov opustilo republiku. Z nich mnohí vstúpili ako dobrovoľníci do cudzineckej légie. Vojna vo Vietname v rokoch 1947-1954 mala okrem koloniálnych záujmov Francúzska zjavne už aj politický charakter boja proti komunistickej expanzii ZSSR a Číny v Indočíne. V bojoch padlo 10 483 príslušníkov elitnej FCL, teda viac, ako počas druhej svetovej vojny. Naši legionári bojovali proti komunistickému Vietnamu aj v okolí najväčšej francúzskej základne Dien Bien Phu na kóte Eliane, Claudine, Dominique a Junoči Beatrice. Len tu padlo okolo 8 tisíc legionárov, medzi ktorými bolo mnoho Čechov a Slovákov.  Celý text SBČPV zde...

Bývalí českoslovenští národní socialisté, ozvěte se

Před šedesáti dvěma lety nás bylo více než 650 000 členů Československé strany národně socialistické usilujících v duchu Masarykova učení i zásad dalších českých humanistů o sociálně spravedlivý suverénní stát svobodných občanů.

Všechno úsilí i snahy v tom směru však byly zmařeny i zničeny zločineckou bandou,která cestou sprostých i justičních vražd, žalářování a pronásledování přerušila a znemožnila další rozvoj i uplatnění ideálů Československého národního socializmu.  Celý text zde...

Povolební tahanice (Eva Clarová)

Nad počínáním v hnízdech Modrých ptáků v některých městech zůstává rozum stát .jejich počínání budí dojem, že zcela ztratili pud sebezáchovy . Zaslepila je snad tak veliká touha po  krmítkách plných těch nedražších ptačích pochoutek, ať už jsou to městské zakázky, či zasedání v radách různých zařízení ?!

Velice výstižně tento stav vyjádřil žertem Miroslav Kemel slovy, jež vložil do úst premiéra Nečase : Obávám se, že sebedestrukce stranických buněk je jedinou cestou k očistě ODS (MFDNES 29.10.2010).  Celý text zde...

Odkaz (Jiří Herzinger)

Vy zůstali jste hrbatí
jak hrbili jste hřbety.
A slušnost? Pro vás neplatí,
ta utekla vám s léty.
Vy ve straně jste nebyli,
jen zdravili : Čest práci !
  Celý text zde...

Infarkt (Ladislav Muška)

Správný infarkt má člověka postihnout v momentu kdy si nevidí na nos v dýmu vykouřených cigaret, kdy se topí v alkoholu  nebo když se ve stresu sápe na okno, aby vyskočil na dvůr. Tak to má probíhat podle pánů doktorů, ne jako u mě.

Byl jsem v absolutní pohodě a hrál si se slovíčky budoucí úsměvné knížky pro děti, když mě začalo bolet na prsou, a bolelo moc. A jéje, řek jsem si a vymačkal n mobilu číslo 155.

Bolí mě na prsou," sdělil jsem.  Asi mám infarkt"

To asi máte infarkt,  když vás bolí na prsou,", informoval mě milý ženský hlas. Kde bydlíte.."

Přijeli dva páni, dvě dámy, kdo je lékař, kdo zdravotnický personál, nedalo se poznat. Injekce do mě píchali všichni a posázeli mě takovými razítky, od kterých vedly dráty.

,Asi máte infarkt," říkali.

Já jsem to hnedka povídal," souhlasil jsem.  Celý text zde...

Zaujalo nás jinde

Lék na nemoc "multikulti" (Ladislav Henek)

...drtivá většina křesťanů i ostatních obyvatel Evropy si skutečně myslí, že křesťanské a evropské dědictví spočívá v dodržování církevních nebo světských zákonů. Kristus ale jasně říká, že ti, kdo zakládají svou hodnotu na dodržování zákonů, jsou pouhými pohany. Skutečným křesťanem je tedy podle zakladatelské postavy naší civilizace ten, kdo nepotřebuje zákony, ale řídí se Duchem ve svém nitru. A to ne tak, že se s vnějšími zákony ztotožní natolik, že je dodržuje bez úsilí, ale tak, že z vhledu do situace poznává, co má dělat. Toto je pravé dědictví Evropy, přestože se mu zpronevěřujeme tím, že vše stále víc zakládáme na zákonech.  Celý text v Hospodářských novinách...

Svobodně říkejte, co chcete. Pokud je to povoleno... (Stanislav Komárek)

Každá společnost se vždycky pokládá za tu nejsprávnější a většinou taky nejsvobodnější - to předkládal k věření i Sovětský svaz. Ta západní po léta čerpala sílu ze skutečnosti, že neměla pevně sešněrované mantinely toho, o čem je ještě možno se bavit a o čem ne. Problém je jakýmsi způsobem širší než jen otázka tzv. politické korektnosti, kterou není dobře zaměňovat s pouhou zdvořilostí a ohleduplností - ta tu byla dávno před ní a měla by být pro každého kulturního člověka samozřejmostí. Máme zde spíše co činit s čímsi jako ustáleným lhaním - současná hluboká systémová krize Spojených států je dána mimo jiné i tím, že o některých typech problémů už v podstatě není, jak mluvit, nebo je nutno používat náznaků, které si nezadají se stylistickými prostředky Rudého práva sedmdesátých let... Možnosti smysluplně se bavit o věcech, které euroamerickou společnost pálí, mizejí. Ale pssst, nesmí se to říkat...  Celý text v Hospodářských novinách...

František Zahrádka osmdesátiletý

Jako malý byl s rodiči vyhnán ze Sudet, z Meziměstí u Broumova. Jako mladý skaut v roce 1949 pomáhal lidem opouštějícím bolševizovanou vlast. Když ho zavřeli, za vůbec nejhorší považoval hlad a strašnou buzeraci. V roce 1968 zakládal K 231 a pak ho zase trestali. Po Sametu makal pro Konfederaci politických vězňů tak dlouho, až ho vyhodila jako údajného předúnorového komunistu. Podrobněji zde... Nezahálí ani dnes. Mimo jiné říká, že každý dospělý člověk s průměrnou inteligencí je povinen zajímat se svou budoucnost. Koncem října se v Příbrami dožívá osmdesáti let. Kdo můžete, pomozte Františka Zahrádku zbavit bezpráví v KPV. Pomoci můžete i dobře míněnou radou  přes redakci těchto stránek.

Zaujalo nás jinde :

Stránky www.karelvasatko.cz se věnují udržování povědomí o čs. legiích. Naleznete zde články o historii československých legií na Rusi, ve Francii, v Itálii i Srbsku , dobové fotografie, výzbroj, výstroj, podrobný seznam legionářské literatury, životopisy legionářů atd. V neposlední řadě se také snaží přiblížit hrdinný a ne příliš známý odkaz pplk. Karla Vašátky a dalších legionářů...

Jepičí život dobrých předsevzetí (František Rozhoň)

Středem zájmu je předseda senátu Krajského soudu v Ostravě Miloslav Studnička, podle V. Hučína soudce už před Sametem angažovaný v procesech s politickým podtextem. Při procesu s obviněnými ze žhářství v noci na 19. 4 2009 ve Vítkově Studnička vpustil do soudní síně kamery podobně jako kdysi Karel Trudák při procesu s Miladou Horákovou; záplavu informací z procesu přinášela i další masmédia. Proto kdekdo zná Studničkův rozsudek, který vyvolal diskuze například výší trestu. Celebrita Lubina při dopravní nehodě zabil člověka za zvláště zavrženíhodných okolností, neb z místa nehody utekl, a dostal podmíněný trest v řádu měsíců. Zde Studnička za ublížení na zdraví a poškození cizí věci dal 20 a více let nepodmíněně, podpořil tak názory, že naše justice hodnotí víc koho trestá než co trestá. Udivují i Studničkova slova, že čin z Vítkova byl „brutální a neobvyklý“ a „připomínalo to Křišťálovou noc v Německu“.´ Brutálnější a snad stále neobvyklé je nedávné ubití bezdomovce v Šumperku.  Celý text zde...

Otevřený dopis Petru Uhlovi (Lubomír Bolf)

Revoluční (sametové) vystupování Petra Uhla, později prvního vládního zmocněnce pro lidská práva, je na těchto stránkách dokumentováno letákem Občanského fóra k účasti komunistů v Občanských fórech. Že Uhlova vystoupení iritovala některé bývalé politické vězně, dokumentuje otevřený dopis Petru Uhlovi, zveřejněný v časopise Klubu bývalých politických vězňů v exilu, ročník 5, číslo 6 (30), květen 1990.  Celý text zde...

Hopsa! Hejsa! (Jiří Herzinger)

Hopsa! Hejsa! braši, u piva si pějme,
svět se sice mění - my však nezoufejme.
Prakxi přece máme, víme jak to chodí,
režimy se mění - nás však neodhodí.  Celý text zde...

Zemřel Jiří Křižan

Ve středu 13. října 2010 zemřel na Valašsku na infarkt Jiří Křižan. Byl spoluautorem dokumentu z jara 1989 známého jako "Několik vět". I dnes jsou aktuální jeho požadavky, aby přestala být omezována svoboda shromažďování a přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány jako to, čím jsou - přirozenou součástí veřejného života a legitimním výrazem jeho různotvárnosti.

Jiří Křižan byl i spoluzakladatelem Občanského fóra. Prostí lidé mezinárodního demokratického společenství se i dnes těžce snaží prosadit tezi z programových zásad OF: Kdo má pravomoc, musí nést i odpovědnost.

K účasti komunistů v Občanských fórech

Harry Truman v roce 1945, přesně dva týdny poté, co se stal americkým prezidentem, podepsal směrnici, podle níž ve válce poražení Němci nemohou uniknout odpovědnosti za to, co vyvolali.

České Občanské fórum v roce 1989 šířilo názor zcela jiný. Fakticky tak iniciovalo pověstné „převlékání kabátů", kterým členové státostrany prakticky unikli odpovědnosti za všechny jimi organizované formy krutovlády.  Celý text z rubriky Dokumenty doby zde...

3x : O obrazech a politicích (František Rozhoň)

Ze všech obrazů v Česku jsou dnes asi nejproslulejší ty z Muchovy Slovanské epopeje. Ne pro své umělecké hodnoty nebo zobrazená témata, ale proto, že je proslavily akce politiků... A tak jsme získali, oč jsme nestáli, další důkaz, že když jde o to nedohodnout se, dokážou politici divy...

Občané vinou politiků přišli o možnost vidět Muchovu Epopej, čeští politici pro občany otevřeně objednávají obrazy jiné. Netají se přitom, že objednávají díla potěmkinovská, zobrazující to co není. Objednávají obrazy manipulativní, zlepšující pověst romské komunity v dnešních Čechách, Moravě a Slezsku...

Vinou věrchušky a jejích sluhů se objevují i obrazy, které pochopí jen ti, kteří prožili minulý režim nebo se víc než o symboly zajímají o podstatu totalitních režimů XX. století... Jsou to oživlé obrazy prokazující, že přežívá co mělo zmizet.  Celý text zde...

Pochyby (Jiří Herzinger)

Ještě nám slzy neoschly
a rány ještě bolí...
nás, které rudý antropoid
naházel do soukolí
a tam nás drtil na kousky
ve jménu svém a lidu
  Celý text zde...

Kroky ke střetu civilizací (František Rozhoň)

Číňan Liou Sia-po dostal Nobelovu cenu míru. Podle verze českého veřejnoprávního rozhlasu za činnost inspirovanou československou Chartou 77. Fans Václava Havla proto zase mohli lamentovat, že opakování bylo oceněno, originál ne, a jejich idol s Nobelovkou zase ostrouhal.

Podle The Daily Telegraph Liou volal po svobodě projevu a dostal za to kromě Nobelovky 11 let vězení. V Číně se totiž našli žalobci i soudci, kteří přijali teze budovatelů kapitalismu z Komunistické strany, že slovy proti korupci, nespravedlnosti a nedostatku rovnováhy Liou trestuhodně rozvracel čínskou společnost. Takoví žalobci a soudci však mají duše spřízněné i v Evropě... Na jeden takový případ poukázal server fragmenty.cz. Zatímco A. Merkelová v Postupimi předala cenu za „neochvějné úsilí o svobodu tisku" dánskému kreslíři Kurtu Westergaardovi za karikatury proroka Mohameda, které v roce 2005 urazily muslimy po celém světě, v Holandsku stojí před soudem politik Geert Wilders, který totéž nedokázal, přestože prohlašuje islám (který má silné antiautoritářské rysy) za nebezpečnou, krutou a násilnou ideologii srovnatelnou s fašismem. Wilders v minulosti také přirovnal Korán k Mein Kampfu. Když všechna tahle slova (na rozdíl od karikatur Mohameda) neurazila masově muslimy, označili je za urážku muslimů evropští žalobci duševně spříznění s těmi, kteří obvinili Lioua.  Celý text zde...

Zaujalo nás jinde :

Hyde park České televize s Petrem Robejškem

Analytik hospodářského a politického vývoje upozornil politiky, že pokud nebudou získávat podporu lidu pro nepopulární změny, budou voliči čekat na nejbližší volební termín, aby smetli změny i politiky.

Fandy politiků varoval, že politika je z velké části spindoctoring - manipulování pomocí marketingu. A že česká politická třída není ještě dostatečně nasycená, aby byla ochotná sloužit lidu.  Záznam zde...

´Duch koncilu´ a sexuální revoluce (Daniel Kolář)

O nedávné papežově návštěvě Velké Británie referovala naše veřejnoprávní televise zcela v intencích novopečeného ředitele zpravodajství Romana Bradáče. Cesta byla zdánlivě jedním nekonečným sledem protestů. O nich se diváci dozvěděli vše: co protestující chtějí, co nechtějí, řada mluvila přímo na kameru. O samotném obsahu Benediktových vystoupení se divák nedozvěděl prakticky nic. Občas to bylo až komické: v internetovém vydání Událostí na ČT1 18. 9. upozorňoval titulek v navigaci „Mše v londýnském Hyde Parku“. O této vigilii – nikoli mši! – se stotisícovým zástupem věřících však v relaci nepadlo ani slovo, na obrazovce defilovali téměř výhradně protestující, kteří představovali sotva desetinu těch, kteří se seskupili před oltářem. Čtyřdenní návštěva prý zaujala „desetitisíce katolíků“, třebaže se součet účastníků všech akcí a setkání přehoupl přes šest set tisíc. Tak se dělají veřejnoprávní zprávy v režii hrdého nositele zlaté plakety Dušana Rovenského.  Celý text na Neviditelném psu...

´Církev je sexuální žumpa!´ prohlásil Goebbels (Daniel Kolář)

Historie nabízí k německým případům vilných kněží pozoruhodné paralely. Katolický německý ženský svaz oslavil v Řezně dne 20. 3. 2010 sté výročí založení. Při té příležitosti se místní biskup Gerhard Ludwig Müller zmínil ve svém kázání o bombastické tiskové kampani v souvislosti se zprávami o zneužívání dětí. Připomněl, že církev už jednou v nedávné minulosti byla vystavena stejnému tlaku, když nacistický režim zahájil řadu „mravnostních procesů“, mimo jiné proti katolickým kněžím, a říšské ministerstvo propagandy organisovalo doslova smršť novinových článků, odsuzujících, hanobících, vyhrožujících...  Celý text na Neviditelném psu...

Přímá demokracie pro Českou republiku (Jiří Polák)

Žijeme v období přechodu mezi zastupitelskou "demokracií" a skutečnou demokracií. Představa, že demokracie znamená vládu několika stran na základě svobodných a tajných voleb je nesprávná a logicky neudržitelná... Vláda je vykonávána lidmi, kteří předstírají, že háji zájmy té které skupiny. Ve skutečnosti šplhají k vlastním korytům po zádech voličů. Voliči mají jen velmi omezenou možnost výběru. Musí hlasovat o komplexních programech, pro jejichž některé součásti by nehlasovali, kdyby k nim mohli zaujímat stanovisko jednotlivě. Mandát, kterého se zástupcům dostane, je pak do značné míry zneužíván. Výsledná politika neodpovídá skutečným zájmům občanů. Během období od jedněch voleb ke druhým nemají občané (pokud si nevymohou právo na I&R) možnost zasahovat do rozhodovacího procesu, i když dojde ke změně politiky, pro kterou hlasovali.

Vedoucí představitelé politických stran se přeměňují v "novou třídu", v politickou aristokracii založenou na osobních vztazích mezi jejími členy spíše než na volebních procesech. Pokud se tato aristokracie cítí nucena dát určité právo na spolurozhodování občanům ve formě referenda, omezuje toto právo příliš vysokými prahy do té míry, že je v praxi většinou nepoužitelné...  Celý text z archivu zde...

Kupředu, levá! (Jiří Herzinger)

Ještě včera řvali, že na věčné časy
s SSSR v čele, v řadách rudé chasy.
Že se staly chyby? Kdopak dnes je svatý?
A tak změnili se přes noc v demokraty.
Zas je tady máme v pěkně dlouhé řadě,
sedí v parlamentě, sedí v každé vládě
  Celý text zde...

Chameleón (Jiří Herzinger)

Jeho prakse léta čítá
u žlabů i u koryta.
Na všechna on jména slyší,
chytne barvu, hned se liší,  Celý text politického vězně zde...

Návrh na odvolanie predsedu Správnej rady Ústavu pamäti národa PhD. Ivana Petranského

Svetové združenie bývalých čsl. politických väzňov  predkladá Národnej rade  Slovenskej republiky a poslaneckým klubom NR SR návrh na odvolanie predsedu Správnej rady Ústavu Pamäti národa  PhD. Ivana Petranského  z dôvodu formálneho a nedostatočného  presadzovania ideí protikomunistického odboja ako prioritného poslania a myšlienky tejto inštitúcie, ktorá vznikla po páde komunistického režimu ako odozva na vznik obdobných inštitúcií v postkomunistických štátoch strednej a východnej Európy.  Celý text SBČPV zde...

Zaujalo nás jinde :

Rozhovor s Tomášem Pecinou

Mimo jiné o praktikách současné české spravedlnosti, jejichž cíl je nejspíš stejný jako u procesu s Miladou Horákovou: ukázat, že státní moc se nezastaví před ničím a žádný nositel nekonformních názorů si nemůže být před státem jist.  Celý text zde...

Příběh, který vydá na tucet životů (Miloš Doležal)

Veřejnoprávní Česká televize a mladý "historik" Ústavu pro studium totalitních režimů 4.8.2010 "informovali" ty, kteří je platí, že "český národ nemá ve 20. století mnoho hrdinů, dali by se spočítat na prstech jedné ruky". Že jde o dobře placený katastrofální omyl, dokládá i životní příběh devadesátiletého hrdiny Jiřího Loudy. 4.10.2010 jej připomněly Hospodářské noviny.  Celý text v HN zde...

Ezopův trubač (Jiří Herzinger)

Byl kdysi jeden trubač, ten hrdost míval v oku
když trubku ke rtům pozved a hnal vše do útoku.
Sám nikdy nebojoval. Nač bylo by mu zbraní...?
On do boje jen volal nad poli umírání.
Však jedenkrát se stalo, když troubil v bitvy vřavu,
že zaskočen byl, zajat a určen na popravu.  Celý text politického vězně zde...

Září

Téma "svatý Václav", zpracované v roce 1951, kdy se někdy zdálo, že ona doba nejtěžší v dějinách našeho národa je blízká. Zášť a nenávist byla zaseta mezi český lid, zášť a nenávist vůči hodnotám duchovním, hodnotám, které nám odhalilo a přineslo křesťanství, a z této nenávisti vzešla nenávist bratra proti bratru, syna proti otci a matky proti synu...  Celý text zde...

Koľko našich občanov bolo násilne odvlečených NKVD?

Pokiaľ o obetiach z radov židovského obyvateľstva, alebo o počte účastníkov SNP sa slovenská verejnosť od historikov dozvedá konkrétne a presné údaje, údaje o počte československých občanov násilne odvlečených do býv. Sovietskeho zväzu v rokoch 1944-1955 sa zásadne rozchádzajú.

Ústav pamäti národa na svojej oficiálnej stránke uvádza počet 7422 v neúplnom  zozname deportovaných, odvolávajúc sa na autorku knihy Čechoslováci v Gulagu a československá diplomacie 1945 – 1953 Miladu Polišenskú... Ministerstvo spravodlivosti SR... v spolupráci s Jánom Košútom uvádza počet 6973 odvlečených a 524 usmrtených. M.S. Ďurica vo svojej knihe Dejiny Slovenska a Slovákov sa však odvoláva na fakty a údaje priamo z obdobia rokov 1944-1945... že iba v prvom mesiaci po obsadení Sovieti odvliekli 38 000 Slovákov... JUDr. Dárius Rusnák ktorý túto otázku študoval v Moskve zistil, že v archívoch NKVD je evidovaných 69 000 občanov zo Slovenska zajatých na Slovensku a odvlečených do ZSSR /1944-1945/ Vladimír Bystrov vo svoje publikácii -Únosy československých občanů do Sovětského svazu hovorí o 60 až 120 000 občanoch odvezených zo Slovenska.  Celý text SBČPV zde...

Proč už nebudu volit ODS (Karel Kačmařík)

Když 19.3. t.r. podával můj právní zástupce na ÚMČ Brno-střed žádost o zachování pokojného stavu týkající se znemožnění vjezdu na můj pozemek, nečekal jsem zázraky. Že ale celá záležitost bude dořešena až ke dni 27. 8. t.r. (tedy za pět měsíců a jeden týden) jsem opravdu, ale opravdu nepředpokládal.

Úředníci předstírající bezradnost mou žádost nesmyslně přeposílali stylem přehazování horkého bramboru. Proto jsem se dne 24.5. t.r. obrátil emailem přímo na starostu ÚMČ Brno - střed. Ten obratem odpověděl, že mou žádost s pokynem bezodkladného dořešení předal příslušným odborům, čímž vše skončilo.  Celý text listárny zde...

Zaujalo nás jinde :

Politicky korektní vymývání mozků (Ladislav Henek)

Příspěvek do diskuze na téma "politická korektnost", který nás zaujal v Hospodářských novinách 17. září 2010.  Celý text v HN zde...

Zavilí strážci platových přílepků (Ladislav Tajovský)

...S tím, jak stát postupně expanduje do oblastí, které byly historicky vždy výlučně privátní sférou, se zamlžuje jeho původní funkce - totiž role toho, kdo určuje pravidla hry a dohlíží na jejich dodržování. Při troše zjednodušení můžeme konstatovat, že pravidla hry v systému zastupitelské demokracie stanovují instituce vytvořené těmi, které si obyvatelstvo vybere ve všeobecných volbách. Málokdo si dnes již uvědomuje, že idea parlamentarismu původně spočívala ve vytvoření instituce kontrolující panovníka (tedy hlavu státu) a omezující jeho svévoli při výkonu moci. Dnes je tato vazba zcela posunutá a realitou je naopak propojení těchto mocenských struktur.

Zároveň měl být od samotného počátku parlament místem, kde zasedají ti nejlepší, nejvzdělanější, nejschopnější, morálně nezpochybnitelní a všeobecně respektovaní členové společnosti.  Celý text v HN zde...

Ohlédnutí za 11. zářím 2001 v Praze

V minulém století často znělo, že nějaké zlo je dílem jisté komunity - Židů, Slovanů, případně agentů imperialismu. Vždy to předznamenávalo časy, kdy málo lidí vehnalo národy do zvláště kruté formy střetu civilizací. Prý civilizované lidstvo se však nepoučilo, princip kolektivní viny nechává znít i dnes, o událostech 11. září 2001 se méně mluví jako o útocích Al Kajdy, více jako o útocích islamistů. 11. září 2001 nám změnilo svět, zmíněná změna rétoriky varuje před možnou další změnou, která by pro národy zase nebyla změnou dobrou. Mnoho filmových dokumentů a fundovaných knih zpochybňuje oficiální verzi o 11. září 2001...

Někteří pozůstalí po obětech již založili hnutí 911ForTruth. Kdo a proč nám změnil svět, ptal se 11. 9. 2010 jeden transparent v horní části pražského Václaváku. Druhý odpovídal „9/11 was an inside job, vládní teror !!!“ Pražský protest byl zaměřen proti soustavnému a dlouhodobému zamlčování (cenzuře) všech výše zmíněných témat s mimořádně závažnými globálně — politickými důsledky Českou televizí. Ze strany ČT jde o jednání protizákonné...  Celý text zde...

Z aforismů Ladislava Mušky

Nejhorší není, když člověk neví, kam se ubírá společnost, ale když to nechce vědět.
I na komunikacích mezi lidmi lze havarovat.
Achillova pata současníků? Patolízalství.  Celý text zde...

Nekamenujte proroků ! (Jiří Herzinger)

Nekamenujte proroků !
neb oni jsou jak ptáci,
kdo po nich hodí kamenem
ten kámen se mu vrací.
Vy kamenem jste hodili
a cejchem pro kacíře.
Ty, co vám pravdu říkali,
přibili na pranýře.
Pak zažehli jste hranice
a postavili ghéta,
a cizí kněze pozvali
jste hlásat věčnost světa.  Celý text zde...

Místecká Viola má na mušce Ladislava Mušku

Představí operního zpěváka, prozaika, dramatika, recenzenta, redaktora v pátek 17. září 2010 v 18.00 hodin.  Celý text zde..

Mráz přichází i dnes, a ne z Kremlu (František Rozhoň)

Bolševik nezrušil tři pilíře státní moci, moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, ale podstatným způsobem změnil jejich význam. Praxí a později i slovy „jičínského“ Ústavy označil za primární „vedoucí úlohu Strany“, tedy stranických špiček. Moc zákonodárná, výkonná a soudní tehdy získala postavení vykonavatelů příkazů. Zřejmě to nevadilo Václavu Klausovi, když podepsal přihlášku do Komunistické strany, jejíž kopii zveřejnil český zahraniční tisk.

Václav Klaus jako prezident antikomunistického Česka také přišel s návrhem na zásadní změnu významu pilířů státní moci. 8. září 2010 ve Sněmovně navrhl, aby Parlament přijal zákon, že primární bude úloha Parlamentu, a moc výkonná a soudní byly nadále jen jedněmi z dalších mocí ve státě. Klausův návrh podpořil předseda KSČM Vojtěch Filip, příslušnou novelu zákona prý připraví. Ten návrh je opravdu ale opravdu nenový, byl realizován po Revoluci ve Francii - absolutní moc bez omezení tam mělo Národní shromáždění a skončilo to „totalitní demokracií“. Dnešní čeští ministři (jako nominanti stran) i poslanci (protiústavně) jsou nějak vázáni příkazy stranických špiček, proto ve mně Klausův návrh budí mrazivé podezření, že povede k návratu „demokratického centralismu“, když faktickou vedoucí úlohu stranických špiček nebudou moci narušovat ani soudy.  Celý text zde...

Krédo - věnováno bachařům a estébákům (Jiří Herzinger)

Jste šaškové co mají zvyky pánů.
Jste šaškové s náturou mocipánů,
a blbost kdyby vykvetla
budete plní kvítí,
po těch tam dole šlapete,
těm nahoře jste v řiti.
Chodíte s nosem nahoru
a cítíte se bohy,
všechno, co páchne podrazem,
tak pro to máte vlohy.  Celý text zde...

Vladimír Hučín k osobě ombudsmana JUDr. Varvařovského (Vladimír Hučín)

Občas hledám nějaký zapomenutý dokument a zrovna dnes jsem narazil na Usnesení Ústavního soudu ze dne 12. června 2003 ve kterém senát Ústavního soudu až nápadně rychle rozhodl, že mé okamžité propuštění z BIS krátce před zatčením je naprosto v pořádku. Na celé věci mi již tenkrát bylo divné, že senát Ústavního soudu tak neobyčejně pružně rozhodl ještě několik let před tím, nežli jsem byl za dramatických okolností zcela zproštěn veškerých obvinění. Z textu Usnesení je zřejmé, že tehdejší předseda senátu JUDr. Pavel Varvařovský byl neobyčejně servilní ke zločinným a rafinovaným praktikách BIS, které byly již tenkrát rozpoznatelné i laické veřejnosti.  Celý text zde...

Politika ve stylu retro

  Volby jsou základem demokracie a o té není radno mluvit špatně. Přesto J. Leschtina v HN hodnotí volby jako „svátky tlachu“. Tlachali a neplní: TOPka že se sníží počet funkcionářů Poslanecké sněmovny, ODSka že se nezvýší daně, Věci veřejné že se neumažou od „dinosaurů“. Ti poslední za nepřijatelného označili M. Kalouska a přiklepli mu nejdůležitější ministerstvo - finance.  Celý text pro Svědomí 9/2010 zde...

70. výročí letecké bitvy o Anglii

9. září 2010 od 16 hodin přednáší v ostravském klubu Fiducia Petr Petružela. Spolupořádá Český svaz bojovníků za svobodu. Vstupné dobrovolné, rezervace míst na telefonu 596 117 312 (po-pá 10-18 hod.)

Jednání soudu odročen!

Jednání ve sporu St. Dočkal vers. ministerstvo vnitra ohledně nezákonného chování policie, avizované v časopise Svědomí na 14. září 2010 u Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo odročeno!

Dítě kompromisů (Jiří Herzinger)

Choré dítě kompromisů
touží vždycky mít plnou mísu.
Hrozný strach má z každé rvačky,
proto trpí na vytáčky.  Celý text zde...

8. září 1968 se zapálil Ryszard Siwiec

Polák Ryszard Siwiec, otec pěti dětí, jako protinacistický odbojář působil v odbojové Zemské armádě, když se v Polsku ujali vlády bolševici, odmítl nabídku práce ve škole s tím, že "nebude učit nesmysly". 8. září 1968 se zapálil na varšavském Stadionu Desetiletí během oslav dožínek. Na letáky napsal slova: ,Protestuji proti nevyprovokované agresi proti bratrskému Československu!'.  Stručná připomínka zde...

Návrh novely zákonov o výsluhových dôchodkoch

Viete si predstaviť žeby príslušníci Gestapa alebo Abwehru poberali  výsluhové dôchodky tak ako ich poberajú príslušníci komunistických spravodajských služieb? V postkomunistických štátoch, vrátane Slovenskej republiky, je to už vyše dvadsať rokov úplná samozrejmosť.  Susedné Poľsko nedávno túto, voči obetiam komunizmu, hanebnú legislatívu konečne zmenilo. Bude ho nasledovať aj Slovenská republika?  Celý text ze stránek SZČPV zde...

K reformě pokut a policie (František Rozhoň)

...V Česku Ivan Hoffman zařadil do kategorie těch, kteří chtějí být bohatí a proto fandí bohatým, z novinářů například Petra Honzejka. Na Honzejkovu reakci jsem proto byl velmi zvědav, když ministr dopravy Vít Bárta koncem prázdnin 2010 oživil nápad, aby se u nás výše dopravních pokut nestanovovala v absolutních částkách, ale procentem z přiznaného příjmu.

Já ten systém už jsem dlouho chválím. Užívá se ve Švýcarsku či Finsku. Podle mne vychází ze třech přirozených faktů. Za prvé když dva řidiči nesníží rychlost před školou, ohrozí děti úplně stejně. Za druhé udělená pokuta není nákup zboží, odpustku, u kterého nelze různým lidem stanovovat různé ceny. Za třetí je nefér dosavadní systém, ve kterém stát „vychovává“ tím, že prostřednictvím policajta nebo úředníka magistrátu jednomu udělí pokutu ve výši půlky měsíčného příjmu (a potrestá tak i hříšníkovy děti), a druhého  nejvýše přiměje dát si v restauraci jednou skromnější večeři.  Celý text zde...

Jak Bůh porušil lidská práva (Jiří Herzinger)

Bůh porušil lidská práva!
prohlásil Kain slzy roníc.
Bůh porušil lidská práva!
a to, prosím, pro nic za nic.
Prkotina! Prý jsem zabil
Bráchu navíc ještě k
 tomu.
Prkotina! Že jsem zabil,
proto musím jíti z domu?
Bůh porušil lidská práva!
  Celý text zde...

Otvorený list SZČPV exprezidentovi Michalovi Kováčovi

Vážený pán Kováč,

V Slovenskom rozhlase ste nedávno vyhlásil v súvislosti s požiadavkou na zrušenie Mečiarových amnestií, že na spravodlivosť nie je nikdy neskoro.  Máte úplnú pravdu, na spravodlivosť nie je naozaj nikdy neskoro. Svetové združenie bývalých čsl. politických väzňov ako jediná organizácia, združujúca bývalých politických väzňov a obete komunizmu na Slovensku, dôsledne žiadala o zrušenie hanebných amnestií, ktoré znemožnili vyšetrenie závažných zločinov, na ktoré sa podľa charty OSN nesmie vzťahovať amnestia. Náš zásadný postoj potvrdzuje aj konanie pred ECHR, Lexa vs. Slovenská republika, kde sme boli týmto súdom pripustení ako tretia strana. Podrobnosti uvádzame na našej webovej stránke v rubrike „Nepotrestané zločiny“. Touto formálnou účasťou však nebolo v našej moci ovplyvniť rozhodnutie Európskeho súdu pre ľudské práva, ktorý povýšil práva zločincov nad práva obetí zločinov.

Každá minca má však dve strany. Ak nemáme predstierať, že sa na Slovensku len hráme na právny štát a článok 149 Ústavy SR platí  skutočne a bez rozdielu pre všetkých občanov, tak v tom prípade je Vašou morálnou povinnosťou, navyše ako bývalého prezidenta, byť vzorom pre dodržiavanie zákonnosti. Vaše konanie však tomu nezodpovedá.

Dožadovať sa zrušenia Mečiarových amnestií máte morálne právo, len ak požiadate v prvom rade o zrušenie Vami udelenej milosti vlastnému synovi, ktorou ste 12. decembra 1997 zastavil jeho trestné stíhanie v SR.  Celý text ze stránek SZČPV zde...

21. srpen (Jiří Herzinger)

Tenkrát byl srpen
den dvacátý prvý
den proklínaný
potřísněný krví
den proměněný
slzou mnohých matek  Celý text zde...

Prijechali, odjechali (Jiří Herzinger)

Prijechali, prijechali.
U sta hromů ! Do paroma !
Žony, ďotky sebou vzali
a byli hned jako doma.
Na garmošku nezahráli.
Dvacet let jak na krmníku
pili, jedli, hodovali.
Poněmáješ, golubčíku ?  Celý text zde...

Pietna spomienka v Poprade pri príležitosti 42. výročia okupácie Československa 21. augusta 1968

...Pietnu spomienku uvádzala predsedníčka SZČPV Elena Bačkorová.

V príhovoroch vystúpili, viceprimátor Mesta Poprad, JUDr. Adrián Kromka a  tajomník SZČPV František Bednár, ktorý pripomenul, že politici, ktorí sa dostali k moci po prevrate v novembri sú zodpovední za premárnenú historickú šancu vyhlásenia neutrality Československa, aká sa už tak skoro nenaskytne.  Zámerne opomínaným faktom je,  že zámer býv. Československa vystúpiť z Varšavského paktu, o čom už prebiehali medzi občanmi podpisové akcie, bol hlavným dôvodom prepadnutia  Československa piatimi armádami a 23. ročnej okupácie ČSSR. Najmä na základe poučenia z tejto historickej tragickej skúsenosti sa Československo malo stať neutrálnym štátom a mostom medzi mocnosťami rovnako ako Švajčiarsko, z čoho by okrem iného aj vďaka zníženiu výdavkov na zbrojenie získali prospech všetci občania. Dnes by Slovensko nefinancovalo  vleklé vojenské misie bez zmysluplného významu v Iraku alebo Afganistane a jeho občania by nesponzorovali zo svojich mizerných platov a dôchodkov zadlžené Grécko a v budúcnosti Španielsko, Portugalsko či Taliansko.  Celý text ze stránek SZČPV zde...

Na margo filmového dokumentu "Nebojím sa hovoriť" - alebo ako si nectíme obete komunizmu!

Česká televízia odvysielala dňa 3. augusta 2010 cyklus dokumentov študentov FAMU o deťoch politických väzňov 50. rokov. Režisérke V. Dzurenkovej a kolektívu jej spolupracovníkov za to patrí zo strany našej organizácie vrelé ocenenie a úprimné poďakovanie. Jedným z dokumentov bol aj film „Nebojím sa hovoriť“ o pohnutom osude pani Margity Zimanovej, ktorú temné obdobie nástupu komunizmu po februári 1948 poznamenalo obzvlášť tragicky.  Celý text ze stránek SZČPV zde...

Výročí: Jelcin na tanku (František Rozhoň)

V druhé polovině srpna se často připomíná výročí okupace Československa „bratrskými“ režimy (21. srpna 1968) a výročí oficiální spolupráce dvou populistických autoritářských režimů, když 23. srpna 1939 nacistické Německo podepsalo s bolševickým Sovětským svazem smlouvu o sférách vlivu a dělení Polska. Za připomenutí však stojí i 19. srpen 1991, den, kdy se zjevně definitivně zavřely brány sovětské „cesty ke komunismu“.

19. srpna 1991 část politbyra Komunistické strany vyhlásila v Sovětském svazu stanné právo, generálního tajemníka strany Gorbačova zavřela do domácího vězení a do ulic vyslala armádu. Pokus o puč ztroskotal, protože čerstvě zvolený prezident Ruské republiky Boris Jelcin prokázal odvahu a smysl pro politické divadlo. Šel mezi vojáky, kteří obklíčili budovu ruského Parlamentu, vyšplhal se na tank, potřásl si ruce s překvapenou posádkou a uspořádal tiskovou konferenci, na níž vyzval Rusy, aby se postavili puči. Také přečetl několik dekretů, svých jednostranných prezidentských výnosů.  Celý text zde...

Bachařiáda (Jiří Herzinger)

Patřičný dejte jemu hold!
Mundůr si oblékl antropoid.
Ač býval s prací na štíru,
bachaře dělá na míru.
Strana mu dala důvěru,
tak přestal dělat hakveru.
Nechodí večer holky pást,
teď stát mu platí jeho chlast.  Celý text zde...

Už jste byli na Stodolní ? (František Rozhoň)

Kamarád se vrátil z hor tureckého Kurdistánu a Íránu. Nyní se chystá na Slovensko a řeší, prohlídkou které perly zakončí hřebenovku Malé Fatry. Vidět slovenský Betlehem nebo malované Čičmany, zní jeho otázka. Já jsem skromnější. Po návratu od slovenského Mrtvého moře jsem párkrát zašel na Valašsko, jednou navštívil i Pulčiny.

Kde jsou, ví každý Valach, na cestu se tedy doptá i nepřipravený turista. Internetové zdroje mi doporučily (pro pěší i motoristy) cesty od Lidečka z údolí říčky Senice. Já ale šel z Horní Lidče naučnou stezkou s výhledy, lze jít i Štěpánskými chodníčky, kterými prý chodíval na vlak do asi 15 km vzdáleného Vsetína klučina Štěpán Trochta, později kardinál.

Osada Pulčín, kdysi přifařená k Lidečku a nyní k Francově Lhotě, mně uvítala psaným nápisem Vitajtě na Pulčinách. Má i ulici Stodolní.  Celý text zde...

Politika ve stylu retro

  Česko potřebuje i jiné hrdiny než mučedníky, jejichž tragický osud ospravedlňuje v očích většiny pasivitu. Spíš než další variaci na svatého Václava, vévodu naší povolnosti a beznaděje (jak v 80. letech zpíval Petr Skoumal), potřebujeme symbol nezdolnosti a úspěšného boje. A tím se nesporně může stát Milan Paumer. (P. Honzejk, HN 5.8.10)

  Premiér Nečas se zúčastnil Paumerova pohřbu a označil Paumera za hrdinu, bez zpochybňujících „ale". Potvrdil, že za svobodu lze bojovat všemi prostředky.

  Učinil by premiér totéž i v případu Ctirada a Josefa Mašínových, kteří na rozdíl od Milana Paumera byli nuceni v rámci odboje proti vraždícímu režimu zabít ?

  Tribunál OSN odsoudil prvního brutálního představitele kambodžských Rudých Khmerů. Učitel, který v letech 1975-1979 šéfoval věznici, v níž mučení a popravy nepřežilo na 14 000 lidí, byl odsouzen k 35 letům vězení. (HN 27.7.10)  Celý text pro Svědomí 8/2010 zde...

Ctirad a Josef Mašínovi k pohřbu Milana Paumera

Když jsme odešli, bylo našim úmyslem vrátit se do svobodného a demokratického Československa. To dnes neexistuje, a to nejen díky panu Havlovi a dnešnímu prezidentovi Klausovi, ale i díky dalším politikům, kteří byli do svých funkcí komunisty dosazeni a tito za to bohatě odměněni. My jsme však proti komunistům bojovali. Co jiného se "změnilo"?  Celý text zde...

Prosba k Horymírovi (Jiří Herzinger)

Povstaň z hrobu, Horymíre!
Bouřliváku známý,
na Šemíka svého vyskoč
přijeď do Příbrami.
Volají tě tamní mukli,
pochopíš je jistě,
vždyť už kdysi řádíval jsi
na tom samém místě.
Šachty prý jsi zavaloval,
uchovej ty zvyky,
napřed ale naházej tam
naše náčelníky...  Celý text z díla politických vězňů zde...

Vyhlásenie Svetového združenia býv. čsl. politických väzňov k neprimeranému zásahu polície proti demonštrantom pri soche Svätopluka

Svetové združenie bývalých československých politických väzňov, ktoré háji záujmy obetí komunizmu a presadzuje dodržiavanie základných ľudských práv v zmysle charty OSN, so znepokojením sleduje hystériu, ktorá sa rozpútala okolo inštalácie sochy Svätopluka v Bratislave.

Brutálny a neprimeraný zásah polície proti mladým ľuďom, ktorí chceli vyjadriť svoj názor k snahám o odstránenie sochy Svätopluka dňa 7. augusta 2010 v Bratislave až príliš pripomínal temné obdobie komunizmu a zneužívania jej represívnych zložiek proti vlastným občanom. Je to o to smutnejšie, že sa to odohralo v mesiaci, kedy bolo Slovensko ako súčasť bývalého Československa okupované cudzími vojskami Varšavského paktu. Neprimeraný zásah polície je ďalším dôkazom, že ponovembroví politici sa nikdy nepoučili z týchto tragických historických udalostí. Súčasné nálepkovanie  každého, kto má iný názor ako hlása oficiálna propaganda, či už je to povolenie preletov lietadiel pri vojenskom zásahu NATO proti býv. Juhoslávii, alebo účasť našich vojakov v Iraku alebo Afganistane, až príliš pripomína  nálepkovanie bývalým totalitným režimom.  Celý text zde...

Bude kulturní revoluce? (František Rozhoň)

O letošní dovolené jsem často vídal dvouramenný kříž. Na slovenské vlajce byl od slovenských hranic velmi často, na fotbalovém dresu mně ho nabízeli v Nitře, byl částí erbu zdobícím maďarskou stranu hraničního mostu Márie Valérie a v Ostřihomi ho měli na spoustě suvenýrů.

O dovolené přišla řeč i na nové sochy, které jsou brány lidem spíš jako čin politický než kulturní, prý je premiér Fico odhaloval před letošními volbami na více místech Slovenska jako součást volební kampaně. Mluvilo se o hádkách politiků, kde smí či nesmí nové sochy stát, i o tom, že jezdce instalovaného na bratislavském hradě prezident, premiér a šéf Národní rady označili za Svatopluka, panovníka Velkomoravské říše, ač vypadá spíše jako socha středověkého rytíře, kterého autor narychlo spojil se Slovenskem aspoň dvouramenným křížem na štítě.

Po návratu jsem zjistil, že bratislavská socha je i dál spíš objektem v politicko-policejně-mediální kampani než kulturním dílem.  Celý text zde...

Potom se uvidí (Jiří Herzinger)

Dějiny se občas vrací.
A už jsou tu sudeťáci.
Chvilku hrozí, chvilku kvílí :
proč prý jste je vysídlili ?
Pro všechny prý bylo dost místa,
a Henlein byl pacifista.
Oni žádný "Osten Drang !"
to prý jenom K. H. Frank.  Celý text zde...

Milanu Paumerovi místo nekrologu (František Rozhoň)

...Symbolem Třetího odboje se stali bratři Mašínové s Milanem Paumerem, a také dodnes naráží na nepochopení svých činů. Podle Zdeny Mašínové tomu nedorozumění napomohlo, že kniha Oty Rambouska „Jenom ne strach“ nevysvětlila Čechoslovákům důvody odboje proti vládnoucí vrstvě. Bratři Mašínové tady nežijí, ve vlasti spoluobčanům důvody trpělivě objasňovali Milan Paumer, Zdena Mašínová a duše spřízněné. Pro Hospodářské noviny Paumer řekl mimo jiné : „Nazývat nás vrahy? Za co? My jsme sáhli po zbraních až v 50. letech. A víte proč? Protože už bylo 85 justičních vražd. Počínaje Píkou a Miladou Horákovou. Oni přeci komunisti vyhlásili třídní boj. A vyhlásit válku, to přeci znamená, že musíte mít nepřítele. No tak my jsme na to přistoupili a stali jsme se nepřáteli. Oni měli bouchačky, tak jsme si je obstarali také. A už to šlo.

Milan Paumer, narozený 7. dubna 1931, zemřel 22. července 2010. Soudím, že nejlépe uctím jeho památku, když místo nekrologu se pokusím jako on obhajovat boj za svobodu a uvádět na pravou míru některé dezinformace šířené o něm, Mašínech a jejich činech.  Celý text zde...

Čas popletů je tu stále (František Rozhoň)

(rekonstrukce vystoupení 24. července ve Svitavách)

Dobrý den. Zdravím všechny v doslechu. Opakuji, že jsem tu jako redaktor časopisu SVĚDOMÍ, který se zásluhou Milo Komínka více než 20 let staví proti zlu v politice; opakuji to pro ty, kteří jsou tu jako zvědi a mají podat hlášení, aby ho zase NEPOPLETLI.

Co je popletené, může být úsměvné v pohádkách, kde Alenka v říši divů žasne, jak člověku nejprve teče krev a zastaví se teprve, až se člověk zraní. Co je popletené v životě, může být příznakem VELKÉ LŽI, jak nazval spisovatel Jan Beneš bolševismus. Ten systém byl lží prorostlý.

Václava Švédu, kamaráda bratří Mašínů, vyhodili z práce jako „buržuje, kulaka“, i když neměl skoro nic a v JZD krmil prasata. Mně členové KSČ radili jak kde lhát. Celému světu lhal oslavovaný Gorbačov, když tvrdil MY BOLŠEVICI JSME SVRHLI CARA. Oni cara nesvrhli, ale zajištěného už Prozatímní vládou ho popravili i s rodinou, lékařem a komornou.

Popletené byly řeči o Sametu, když představovali Václava Havla jako celoživotního bojovníka proti komunistům. Vždyť Havel po Únoru 1948 jako jeden z prvních ve škole nosil modrou košili mladého bolševika. Popletený zjevně je i závěr vyšetřování smrti Oty Absolona, vždyť ve vinu označeného pachatele Pechance nevěří ani zmocněnec pozůstalých po Absolonovi.  Celý text zde...

Hymna otroků (Vladimír Hulena)

Když Muklové šli z práce
ostnatým koridorem,
společně zpívali
svou hymnu otroků
společným sborem
a krvaví bachaři,
které nikdo neměl rád,
začali na Mukly
hulvátsky řvát -  Celý text zde...

Politická policie ČR, věc předvídatelná (František Rozhoň)

Když se dlouholetý politický vězeň a vydavatel Svědomí Milo Komínek cítil ponížen řečmi, že je extremista, skoro nikdo neprotestoval proti těmto útokům na jeho čest a pověst. Bývalý důstojník BIS se obhajoval, že jen cituje rozhodnutí odborníků ve službách státu.

Když ministr vnitra za ODS Íčko Langer dal této zemi rudé vedení Policie ČR, skoro nikdo neprotestoval. Když se pak stal bývalý normalizační komunista premiérem, skoro nikdo neprotestoval. Když se pak i 1. náměstkem ministra vnitra stal bývalý normalizační komunista a navíc starší referent politické policie známé jako StB, skoro nikdo neprotestoval. Na mé námitky dokonce přišel podivný názor, že by bylo porušením lidských práv bránit budovatelům totality znovu získat moc nad lidmi.

Když 1. náměstek ministra vnitra ex-komunista spolupracoval s bývalým politickým vězněm - antikomunistou, který se veřejně chlubil, jak za politické názory chtěl dostat mladého člověka do basy, skoro nikdo neprotestoval.  Celý text zde...

Mašíni letos v létě na Moravě

Příběh bratří Mašínů, a „toho třetího“ Milana Paumera, a jejich ozbrojeného odporu proti zločinné moci je snad nejznámějším příběhem třetího odboje. Chválu pro jeho aktéry lze stěží čekat od státu, který se nezmohl na víc než na bezzubý zákon o zločinnosti minulého režimu, ale jeho budovatelům dál ponechává moc nad lidmi. Zhodnotit činy bratří Mašínů, Paumera a jejich nejbližších přátel bude muset každý sám.

Ta hodnocení nutně budou rozdílná, neb jsme si za dvacet neujasnili, jak moc si smíme cenit občanské svobody a smíme za ni bojovat, když je režim zločinný a jeho propaganda si dává záležet na tom, aby zapřela stav faktické občanské války. Atmosféra ve společnosti byla tehdy popisována optimisticky a negativní zprávy prostor nedostávaly.

Podklady pro hodnocení se zase začínají objevovat... Teď se brousí čtvrtý ročník projektu „Divadla na vodě“, které letos v létě po Baťově kanále a řece Moravě poveze inscenaci „Mašíni – cestou samurajů“.  Celý text zde...

Stanovisko Svetového združenia býv. čsl. politických väzňov k znevažovaniu bývalého politického väzňa Kardinála Jána Chrizostoma Korca

Žiaľbohu je historicky potvrdené, že najväčšou tragédiou kňaza je ak sa dá na politiku.

Bývalý františkán, donedávna sa prezentujúci ako Ján Krstiteľ Balázs, v súčasnosti vystupujúci po občianskym menom Marián, dňa 2. júla 2010 v príspevku „Spolitizované svedomie“ uverejnenom v denníku SME, kriticky napadol Kardinála Jána Chrizostoma Korca za to, že sa v roku 2006 stretol s vtedajším predsedom vlády R. Ficom, s ktorým mal uzavrieť údajne tajnú dohodu.  Celý text zde...

Rudý pán (Vladimír Hulena)

Rudý pán
Byl rudý ten můj pán,
komu jsem byl
za otroka soudem hnán -
na dlouhé roky jako
zvíře na uranu štván
a zbaven nadějí všech -
má játra spálil jeho plamen  Celý text zde...

„Souzení“ Františka Zahrádky pokračuje (František Rozhoň)

Ústav pro studium totalitních režimů si získal pověst nejzpolitizovanější instituce v zemi. Mně nejvíc vadí, že politici činnost Ústavu omezili - smí se věnovat jen totalitním režimům určitých období. A někdy si říkám, že Ústav by měl studovat i současný režim, který v Konfederaci politických vězňů (KPV) zavedla šéfová Rady Ústavu Dr. Naděžda Kavalírová. Vlna dnešních čistek v Konfederaci mně připomíná podobné vlny v někdejší Státostraně (KSČ). O čistkách v KPV vedené paní Kavalírovou se píše například na stránkách Vladimíra Hučína. Já jsem část článku o zlu v politice věnoval „souzení“ Františka Zahrádky, zdá se mi totiž, že „souzení“ v Konfederaci je ostudou „právního státu“ zvaného Česko. Text svého článku jsem 25. června 2010 poslal „soudcům“ – vedení KPV a předsedovi politické komise KPV Leo Žídkovi s průvodním dopisem následujícího znění:  Celý text zde...

Bude v soudní síni

Stanislav Dočkal vers. státní zaměstnavatel. Spor o to, jak je možno zacházet s postiženým občanem. Řeší se i odškodnění pracovního úrazu z roku 1990 !!! Okresní soud Praha-západ, Karmelitská 19, Praha - Malá Strana, pátek 16.7.2010 od 08:15 hodin v soudní síni č. 2, 1. patro.

Domov (Vladimír Hulena)

Řeknete si navzájem -
jedeme domů
ve svobodné zemi
zahoďte starosti, co a jak
je právě drahé
tak smysly vnímejte
bohatství domova
a jeho krás  Ke Dni politických vězňů z díla politického vězně...

Politika ve stylu retro

  Končí „úřednická“ vláda. Jak řekl český ekonom a profesor na univerzitách v New Yorku a ve Zlíně Milan Zelený pro EURO 24, je škoda, že ani tato vláda nezpracovala strategii rozvoje, která by umožňovala tvorbu většího koláče namísto bezvýchodného přerozdělování koláče stále menšího. Naše politické strany se nedohodnou nikdy a politický paroválec jedné strany se setká s odporem veřejnosti.

  Kvůli dostavbě dálnice D11 u Hradce Králové vláda zrušila původní smlouvu s farmářkou Havránkovou, posunula křižovatku od pozemků Unimexu k pozemkům ovládaným J&T, pod hrozbou vyvlastnění nutila farmářce smlouvu novou. Smlouva není, neb po nátlaku se farmářce „zdravotně přitížilo“, a stát přiznal, že na stavbu nemá peníze. (HN 1.7.10)

  Kvůli „penzijní reformě“ ministři zřídili komisi „nezávislých odborníků“. V čele byl (již podruhé) Vladimír Bezděk (36). Polovinu členů tvořili odborníci ze soukromých firem aktivních v oblasti penzijního pojištění. Taková komise podle očekávání došla k závěru, že lidé musí povinně spořit do jejich fondů.  Celý text pro Svědomí 7/2010 zde...

Otvorený list Svetového združenia bývalých čsl. politických väzňov predsedovi Najvyššieho súdu Slovenskej republiky

Bývalí politickí väzni žiadajú Štefana Harabina, aby abdikoval z funkcie predsedu Najvyššieho súdu SR:

...Kňaz františkánskej rehole páter Cyril Bystrík Janík, ktorý predčasne zomrel vo veku 46 rokov medzi bezprístrešnými aj na následky nespravodlivého obvinenia a odsúdenia za údajný podvod sa už nemôže brániť.  Vy sám ste ho najprv oslobodil, pretože ste ako právnik vedel, že obvinenie voči nemu je len zámienkou, ktorú iniciovala ŠtB.  Nemal ste však už dostatok osobnej statočnosti a odvahy, aby ste vzdoroval  štátnemu záujmu komunistického režimu na odsúdení františkána Janíka v rámci tzv. generálnej prevencie pre výstrahu iným členom tajnej cirkvi. Rovnako ste nenašiel odvahu vyhovieť žiadosti odsúdeného o odklad trestu zo zdravotných dôvodov, hoci ten bol už vtedy ťažko chorý.

Po prevrate v novembri 1989 ste sa stal predsedom Najvyššieho súdu a aj ministrom spravodlivosti. Žiaľbohu, na týchto postoch ste nikdy nemal záujem očistiť justíciu od temného obdobia počas ktorého bola poslušným nástrojom moci KSĆ a ŠtB.  Osobne ste sa zasadil o to, aby podľa Vás nenahraditeľný odborník sudca JUDr. Štefan Minárik, naďalej pôsobil v rezorte Ministerstva spravodlivosti SR.  Ďalšia obeť komunistickej justície, dnes už nebohý novinár Marián Dudinský, ktorý sa nedožil ani dôchodku, bol odsúdený za vykonštruované vyzvedačstvo k 7 rokom, a keď sa odvolal na Najvyšší súd, sudca Minárik mu zvýšil trest na 10 rokov. Ten istý sudca nepripustil obnovu konania v Rakúsku uneseného Emila Šveca, ktorý sa až do svojej smrti márne domáhal vyšetrenia jeho nezákonného únosu z cudzieho štátu. Uniesli ho práve vtedy keď mal ako lekár začať pôsobiť v Afrike, následne ho odsúdili za údajné vyzvedačstvo k dlhoročnému trestu a zničili mu život. Počas Vášho pôsobenia sú všetci tí, ktorí majú odvahu slobodne vysloviť svoj názor a povedať pravdu, zastrašovaní justičnou mafiou, ktorá legalizuje miliónový biznis v sporoch na tzv. ochranu dobrého mena. V demokratickom a skutočne právnom štáte sú takého praktiky neakceptovateľné.  Celý text zde...

Zas znovu bojovat (Vladimír Hulena)

Byl rudý ten můj pán
komu jsem byl
za otroka soudem hnán -
na dlouhé roky jako
zvíře na uranu štván
a zbaven nadějí všech  Ke Dni politických vězňů z díla politického vězně...

Pietna spomienka 26.6.2010 v Kežmarku pri pamätníku usmrtených na hraniciach v r. 1948-1989

26. júna 2010 sa v Kežmarku pri Pamätníku usmrtených na hraniciach v rokoch 1948-1989 uskutočnila pietna spomienka venovaná vyše 400 obetiam usmrtených bývalým komunistickým režimom. Na pietnej spomienke sa zúčastnili aj zástupcovia Zväzu protikomunistického odboja (ZPKO), ktorí  položili vence k pamätníku. V príhovoru Frant. Bednára zaznelo okrem iného:

Uplynulo už vyše 20 rokov od prevratu v novembri 1989, kedy sa rozpadol komunistický režim pod tlakom ekonomického kolapsu bývalého Sovietskeho impéria. Žiaľ Bohu táto zmena bola len kozmetická a povrchná, vnútorná štruktúra sa nezmenila. Právna kontinuita totalitného práva a zákonov pokračovala aj naďalej aj s tými istými ľuďmi. Dodnes je predsedom najvyššieho súdu Slovenskej republiky človek, ktorý sa v roku 1986 ako sudca Okresného súdu v Poprade podieľal na odsúdení ťažko chorého kňaza františkánskej rehole pátra Cyrila Bystríka Janíka, ktorému sme  6. júna odhalili v Liptovskej Tepličke Pamätnú tabuľu. Aj preto sľub nebohého predsedu Správnej rady Ústavu pamäti národa, Jána Langoša, ktorý pri tomto pamätníku  pred Bohom sľuboval, že budú zverejnené mená tých, ktorí sú zodpovední za ich smrť, ostal len prázdnym gestom. Ústav pamäti národ ostáva naďalej len formálnou dobre platenou a zbytočnou inštitúciou bez stáleho sídla a patričnej autority. K demokracii a slobode nás viedli opäť často tí istí, ktorí ju pred tým potláčali.  Zmenili sa len mená a názvy veľmocí, ktorým prisluhovali vtedy a prisluhujú aj dnes, aby si zabezpečili kariéru a blahobyt.  Celý text na stránkách SZČPV zde...

Koncentráky, také symboly 20. století (František Rozhoň)

Na přelomu 19. a 20. století za búrské války Britové ve snaze donutit partyzány, aby se vzdali, shromáždili tisíce búrských žen a dětí v sedmnácti koncentračních táborech. 35 táborů zřídili i pro Afričany pracující na búrských farmách, aby nemohli sít, sklízet a starat se o dobytek. Internaci nepřežilo 28 000 búrských žen a dětí a přes 50 000 Afričanů; počet zde zemřelých značně převyšoval počet padlých na bojišti. Vůdce liberální strany Henry Campbell-Bannerman se tehdy ještě ptal „Kdy válka není válkou?“ a sám si odpovídal „Když se vede barbarskými metodami jako v Jižní Africe.“Celý text ke Dni obětí bolševického režimu zde...

Pomáhat (Vladimír Hulena)

Nemám rád lhostejnost

k bolestem druhých

ať bolí je co bolí,

žádná z těch bolestí

se sama nezahojí  Ke Dni politických vězňů z díla politického vězně...

„Velitel musí znát hranice kázně, a když jde o existenci národa a státu, musí se rozhodnout i proti zrádné vládě" - Příběh Heliodora Píky

Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 ve slezské Štítině, nedaleko Opavy. Na podzim 1915 ho císařpán povolal do své armády. Dlouho nebojoval za zrádnou c. a k. vládu, která opustila zásadu, že mnohonárodní stát respektuje identitu jednotlivých národů, ale podpořila myšlenky německé Mitteleuropy, ve které neněmecké národy měly ztratit politickou subjektivitu a staly by se folklorními rezervacemi. Heliodor Píka brzy přešel do československých legií, nejprve na Rusi, pak ve Francii; za statečnost projevenou na západní frontě byl několikrát vyznamenán. V lednu 1919 se vrátil do republiky a zůstal v její armádě. Byl nasazen na Těšínsku a Slovensku, instruktorem pěchoty a učitelem plynové nauky ve Vojenské akademii v Hranicích. Po studiu na Vysoké škole válečné v Paříži se stal vojenským atašé v Rumunsku a Turecku se sídlem v Bukurešti, za mobilizace v září 1938 jel v čele vojenské delegace do Rumunska a Jugoslávie jednat o materiální a vojenské pomoci pro československou armádu.

Během druhé republiky Heliodor Píka zjišťoval zdroje, které zůstaly okleštěné republice. V březnu 1939 Píka připravoval „provolání pro československý lid" s výzvou, aby se národ připravil k obraně, protože byl přesvědčen, že „velitel musí znát hranice kázně, a když jde o existenci národa a státu, musí se rozhodnout i proti zrádné vládě." Píka nerezignoval ani po 15. březnu 1939, své pozdější válečné působení sám zhodnotil slovy: „Ve válce jsem se snažil sjednotit veškeré úsilí všech proti hitlerismu, aby národ byl co nejrychleji osvobozen. Spojil jsem se se všemi, kteří nám v tomto úkolu pomáhali....  Celý text z rubriky Dokumenty doby zde...

Budeme žít (Vladimír Hulena)

Až ruku v ruce

půjdeme Ty - já -

a ti ostatní hledat

tu zem i ten lid

který chce vším

co v srdcích nosí

svobodně žít,

chtě nechtě každý musí

demokracii se učit

a   n a u č i t   !  Ke Dni politických vězňů z díla politického vězně...

Příběh Mojmíra Fencla

Mojmír Fencl se narodil začátkem jara 1930 v Jarově, tehdy okres Plasy, později Plzeň sever. Řečeno s Orwellem Fencl se narodil do starých časů, kdy ještě existovalo soukromí, láska a přátelství a členové rodiny stáli při sobě, aniž k tomu museli mí praktický důvod. Plnoletým se Fencl stal krátce po Únoru, který Čechoslovákům změnil svět.

Fencl byl tehdy traktoristou, dokonce „předním traktoristou“, tudíž vedoucím na pobočce Strojní a traktorové stanice (STS) Kralovice. Byl také dobrým kamarádem V. Kožíška z čp. 1 a tak na podzim 1951 neodmítl Kožíškovu žádost, aby odvezl s traktorem jeho sestře nějaké brambory a mouku; část proviantu však byla složena u Fenclovi neznámého muže a ženy. Po několika dnech soused Kožíšek Fencla požádal o opakování služby už jen k neznámému muži a ženě do Bolevce, vezly se brambory, mouka, maso, máslo, vejce, sádlo, vše v různých nádobách, pytlích a bednách. Fencl se později Kožíška zeptal, co je adresát za člověka. Kožíšek mu řekl, že tento je členem ilegální skupiny, která má za úkol provést politický převrat a že tento člověk jej požádal o potravinovou pomoc pro partyzány v brdských lesích. Ten člověk si prý nechával říkat jménem Kosťa a Fencl ho vidíval u Kožíška v doprovodu Marie Ulmanové z Bolevce, vdovy pobchodníkovi s prasaty, který se dobře znal s Kožíškem. Neznámý muž jménem Kosťa prý Ulmanovou žádal o spojení s Kožíškem a dalšími osobami. Fencl dostal strach, že zabředl do nějaké trestné činnosti, s čímž se netajil před Kožíškem. Kožíšek Fenclovi řekl, že Kosťa by mu mohl zařídit i přechod přes hranice. S tím Fencl souhlasil, se svým úmyslem se svěřil i kamarádům.  Celý text z rubriky Dokumenty doby zde...

Politika ve stylu retro

  Jiří Pernes po měsíci a půl skončil v čele ústavu pro studium totalit. Ústav prozatím vede Zdeněk Hazdra, nar. 1983, který slíbil pokračovat v Pernesově strategii. Pernes je přesvědčen, že česká společnost by měla vědět, jak komunistický režim fungoval, jak se demokracie snadno změnila v totalitní systém. Pernes si nemyslí, že by se praktiky 50. až 80. let u nás mohly vrátit. (HN 12.5.10)

  Já si myslím, že ty praktiky nezmizely, přestávka v uplatňování neznamenala konec. Největším zločinem bolševiků bylo, že trestali i ty, kteří nic neprovedli, říkali rodiče. Vláda bývalého člena KSČ Jana Fischera ten zločin opakuje v kauze pozemků pro D11 u Hradce Králové.

  Ludmila Havránková se o pozemcích opakovaně dohodla se státem. Fischerova vláda nejprve zrušila shodu Havránkové s Topolánkovou vládou. Havránková dál hledala shodu, ale 11 ministrů zvedlo ruce pro vyvlastnění pozemků L. Havránkové s odůvodněním, že zástupci státu se nedohodli s její sestrou Jaroslavou Štrosovou. (HN 25.5.10)

  Tak 11 ministrů obnovilo zločinné jednání z dob likvidace selského stavu "trestáme celé rodiny".

  Zločin se znovu snoubí s nesmírnou politickou zpupností Fischerova úřadu, jak dokládají slova ministryně Kovářové : Paní Štrosové nabídl stát cenu za její pozemek teprve před třemi týdny… když chce stát vykoupit pozemky pro své účely, měl by za ně nabídnout takovou cenu, aby byla pro toho účastníka akceptovatelná - tedy měli paní Štrosové nabídnout tržní cenu.“ (Neviditelný pes 27.5.10)

  Jihokorejská loď byla potopena torpédem, asi severokorejským - vyšetřování ještě neskončilo. Izraelská vojenská komanda napadla v mezinárodních loď jednoho z největších spojenců Izraele v oblasti –Turecka.

  Pak se našli představitelé české administrativy, kteří bez mandátu 1) nepodpořili spojence z NATO (Turecko je členem aliance od roku 1952), 2) ignorovali rezoluci Rady bezpečnosti OSN odsuzující násilí, kterému došlo během izraelské operace, 3) souhlasili se zabíjením připomínajícím likvidaci Poláků v Katyni, vždyť podle rozhlasové zprávy ti mrtví byli střeleni zezadu 4) schválili únosy do Izraele, připomínající poválečné únosy od nás do SSSR.

  Přestože i Turecko je demokratický stát, je izraelský útok odůvodňován tím, že Izrael je demokratický stát. Izrael si sám vystavuje vizitku, že jeho demokracie je stalinská - izraelský deník Haaretz přišel s informací, že zásah proti humanitárnímu konvoji schválila sedmičlenná rada ministrů v čele s premiérem Netanjahuem, která však nemá právo rozhodovat o nasazení ozbrojených sil. (HN 2.6.10)  Celý text zde...

Odhalenie pamätnej tabule pátrovi Cyrilovi Bystríkovi Janíkovi OFM v Liptovskej Tepličke - 6. jún 2010

Príhovor tajomníka SZČPV F. Bednára

...Kresťanské odpúšťanie je prejavom šľachetnosti a veľkorysosti, ale len vtedy, ak vinník úprimne oľutoval svoje hriechy a požiadal o odpustenie. Ak sa však spolupáchatelia neprávosti vysmievajú zo svojich obetí a ešte aj po ich smrti hanobia ich meno, ba dokonca na nich zarábajú podávaním žalôb v tzv. sporoch na ochranu osobnosti proti vydavateľom, ktorí tieto prípady uverejnili v tlači, tak v tom prípade sa z kresťanského odpúšťania stáva zbytočné prázdne gesto a ako nedávno povedal Sv. Otec, odpustenie nemôže nahradiť spravodlivosť.

A tak aj dnes, v čase demokracie a pomyselnej slobody, naďalej kričia obete komunizmu a ostávajú smutným mementom nášho zlyhania a nezáujmu. Dodnes nie sú objasnené a vyšetrené vraždy a násilné úmrtia kňazov, či už je to smrť Přemysla Coufala, Štefana Poláka a ďalších. Svetská spravodlivosť, ešte stále aj s účasťou mnohých tých, ktorý sa podieľali na neprávostiach, ostáva slepá a hluchá. Jedným z výkričníkov našej minulosti je aj osud tajne vysvieteného kňaza františkánskej rehole Cyrila Bystríka Janíka, ktorý je o to tragickejší pretože sa nestal v časoch barbarskej noci 50. rokoch, ale v čase, nástupu Gorgačova a perestrojky v bývalom ZSSR.  Celý text zde...

Milo Komínek

vydavatel Svědomí,

který slovem i se zbraní v ruce se dokázal postavit proti nacistům i bolševikům,

který zabezpečil rodinu, pomáhal přátelům a zbytečně neublížil snad ani mouše,

který vyprávěním dokázal upoutat dnešní mladé a starší upozornit na nedostatky dnešní svobody a demokracie,

který byl pomlouván jako údajný extremista,

zemřel 25. května 2010 ve frýdecké nemocnici.

Oldřich Tihelka na posledním rozloučení s Milo Komínkem

...Drahý Miloši, chci ti také poděkovat za tvoji obětavou, nezištnou a stálou činnost za návrat svobody a spravedlnosti v naší vlasti. Tvůj odpor proti zločinnému režimu, který systematicky porušoval lidská práva, základní zásady demokratického právního státu, který popravoval, vraždil, žalářoval a fyzicky mučil české a slovenské občany, by měl každý hodnotit jako tvůj spravedlivý boj proti velkým zločinům. Tvoje činnost byla legitimní, spravedlivá, morálně oprávněná a hodna velké úcty. Ty jsi za těch sedmnáct roků, které jsi prožil v různých věznicích a trestaneckých táborech, nejlépe z nás poznal, čeho byli schopni lidé zločinného režimu vůči těm, kteří s jejich nelidskými činy nesouhlasili.  Celý text zde...

Životopis Milo Komínka připomenutý během pohřbu 31. 5. 2010

V stručném životopisu Milo Komínka na internetu najdete větu „pro velký nadbytek energie byl nepřetržitě činný". Ta věta je pravdivá, posuďte sami.

Milo se narodil 20. června 1926 ve Sviadnově. Vyučil strojním zámečníkem a promítačem filmů. K tomu dálkově studoval filmovou kameru a režii. Přitahovalo ho letectví - od modelů, přes větroně až po pilotáž motorových letadel. Věnoval se hudbě, gymnastice, varietnímu umění. Se zbraní se zúčastnil odboje proti nacismu.

Po válce Milo jako dvacetiletý založil koncesovanou „Československou leteckou reklamní kancelář". Když se přiblížil únor 1948, měl za sebou turné po čtyřech světadílech a před sebou vystoupení na 25 leteckých dnech v USA. Pro americkou filmovou společnost Metro Goldwyn-Mayer měl vytvořit hlavní postavy dvou filmů jako herec, pilot a akrobat. Po únoru 1948 mu však zdejší bolševici zabavili pas, pilotní diplom, letadla a zakázali mu přístup na veškerá letiště.

Milo se nechtěl podrobit a 21. března 1948 zkusil odejít do exilu. 300 metrů před hranicemi, za nimiž se dalo normálně žít, byl zadržen.  Celý text zde...

Príhovor k pohrebu Milo Komínka 

Vážená smútiaca rodina, vážené smútiace zhromaždenie!

Dovoľte, aby som v mene Svetového združenia bývalých československých politických väzňov vyslovila úprimnú sústrasť pozostalým a priateľom - spolubojovníkom nášho zosnulého brata Mila Komínka.

Je ťažké niekoľkými obyčajnými slovami opísať život vzácneho a odvážneho človeka, ktorý nezlyhal ani v najťažších časoch neslobody a vždy ostal verný kresťanskému odkazu našich predkov a ideálom slobody.

Milo, to mal v živote nesmierne ťažké, pretože jeho osud kruto poznamenali dva najobludnejšie systémy, nacizmus a komunizmus. Najmä komunizmus, ktorý čo do počtu obetí a spôsobeného utrpenia predčil nacizmus, pripravil Mila Komínka o vyše 17 rokov najlepších rokov jeho mladého života.

Mila nezlomili ani neľudské boľševické žaláre v Kartúzach a Leopoldove, zachoval si svoju česť a hrdosť a naďalej aj po prepustení z väzenia hájil ideu protikomunistického odporu, či už to bolo do príchodu okupačných armád, alebo v čase emigrácie do Kanady.

Tak ako Ježiš Kristus, rovnako aj Milo si nikdy nezvolil pohodlnú a ľahkú cestu životom. Nevybral si pohodlnejší konzumný spôsob život na Západe, ale naďalej pokračoval vo svojom boji proti zlu a bezpráviu. Tomuto zápasu obetoval svoje sily a finančné prostriedky. Stal sa vydavateľom, publicistom a autorom.

Po zmene režimu v bývalom Československu si zvolil opäť ťažšiu cestu návratu do vlasti, ktorej ostal v srdci stále oddaný. V nádeji na vytvorenie lepšej a spravodlivejšej spoločnosti sa zaradil opäť medzi kritikov zamatového podvodu a zrady spáchanej na občanoch oboch národov Československa.

Nepriatelia pravdy ho opäť označili za rebela, pretože nemlčal a nestal sa servilným prisluhovačom pretransformovaných antidemokratov a novodobých politických mocipánov.  Celý text zde...

Těžká volba (Jaroslav Cabal)

V současné Evropské unii neblaze leč vítězně postupuje socialismus, zejména v podobě bobtnání štědrého sociálního systému, který je financován „na sekeru“, a také v podobě růstu různých typů regulací a povinností. V této souvislosti se zvyšuje úroveň daňových zátěží a tím razantně ubývá svobody jednotlivce i skupin. Postupné ústupky liberální a středové politiky znamenají znatelný posun k levému středu, přestože rétorika jejich představitelů a hodnocení médií je plná slov o konzervativismu a pravicovosti. V České republice, stejně jako v ostatních zemích Evropy, dochází z hlediska vývoje politiky a vývoje mediální scény také k nebezpečnému chaosu a zmatení pojmů v hodnocení postavení jednotlivých stran v politickém spektru. Možná je to zejména důsledkem činnosti nedostatečně kvalifikovaných reprezentací partají, novinářského předvádění se, neskutečných závěrů podivných politologů a hustých mlh, které mají zakrývat gigantickou korupci, klientelismus a morální úpadek napříč vládními stranami.

Zmatení pojmů a pravdivého obrazu jednotlivých sil dostupuje vrcholu v nepřehlednosti zejména před volbami. Média nám předkládají dlouhá léta jednu aféru za druhou aby v předvolebním čase na všechnu tu bídu zapomněla a na svých stránkách pozitivně a v palcových titulcích prezentovala tytéž pokleslé představitele současných politických elit“. Ani náznak řešení, ani náznak rozboru. Na televizních obrazovkách se nám promenuje jedna „ovečka“ za druhou a slibuje všechno, co ve své lenosti za posledních 15 let v parlamentu nestihla…  Celý text zde...

„Spadl jsem hrobníkovi z lopaty…“

Narozeninový medailon věnovaný vzpomínkám a literární tvorbě Jana Kukuczky (st.) 23. května 2010 zámecký klub ve Frýdku-Místku v 15:00 hodin.  Celý text zde...

Krajní levice a pravice (Svatopluk Kalužík)

Pan Werich ve forbínovém rozjímání na téma středověk – střed věků použil obrat „nemaje technického vzdělání“. Já obdobně použiji: „nemaje filosofického vzdělání“ žádám tímto znalé, respektive znalce o nalezení chyby v mých úvahách.

Použiji dvě lemmata (pomocná – výchozí tvrzení) a to ve formě dnes již klasických vtipů:

Lemma 1: Synek se ptá tatínka, jak to bylo s Velkou říjnovou socialistickou revolucí a tatínek odpovídá: „Víš, to byli dva pánové, oni to vlastně nebyli pánové, ale soudruzi. Ten jeden se jmenoval Lenin, no on se vlastně nejmenoval Lenin, ale Uljanov. Ten druhý se jmenoval Stalin, no on se vlastně nejmenoval Stalin, ale Džugašvili. No a oni v tom říjnu, no ono to vlastně nebylo v říjnu, ale v listopadu… No a tak to máš s těmi komunisty pořád.“

Lemma 2:Tatínek se synem stojí před plakátem „Antonín Dvořák: Slovanské tance“. A synek se ptá tatínka, jak vlastně tancují Slované. „Víš, synku, tak jak píská Nejvyšší Slovan.“

Nu a nyní k vlastní úvaze. Představitelem krajní levice jsou komunisté – budovali socialismus ve spojení s internacionalismem. Za protipól – tedy představitele krajní pravice – jsou vydáváni nacisté. Kdo to však nacisté jsou?  Celý text zde...

QUO USQUE TANDEM …..
JAK DLOUHO JEŠTĚ…………?
(Eva Clarová)

Jak dlouho ještě nám, lidem, bude trvat , než si uvědomíme, že je nad námi ještě někdo, kdo je k nám velice milostivý, kdo nás zahrnuje nesmírným bohatstvím, dává nám i víc, než mnohdy potřebujeme, ale kdo nám zároveň v nejrůznějších podobách dává najevo, kdo je na této zemi pánem. Občas zvedne na nás varovný prst, abychom se vzpamatovali. Ať už jsou to rozsáhlé záplavy, přívalové deště, ničivé vichřice, zemětřesení s mnohatisícovými oběťmi, mohutné vlny, jež spláchnou lidi, zvířata, rostliny i vše neživé, sesuvy půdy, výbuchy sopek, ale i rozsáhlé požáry – proti těmto jevům je člověk a jeho úsilí vše přemoci přeci jen malý, a ač usiluje nejrůznějšími způsoby poroučet větru dešti, vždy se nakonec ukáže, kdo je mocnější.  Celý text zde...

Co je dobré ? (František Rozhoň)

Když mělo bolševické Československo hospodářské problémy, tvořili bolševici komise vymýšlející soubory opatření ke zdokonalení národního hospodářství, ale pachatele nedostatečně funkční ekonomiky zůstávali u moci. Občanské fórum pak v roce 1989 správně řeklo mimo jiné, že tehdejší hluboká krize v naší zemi je svědectvím neúčinnosti systému, kde se po dlouhá desetiletí nerespektovala samozřejmá zásada: kdo má pravomoc, musí nést i odpovědnost.

Řecko bylo na rozdíl od Československa od války součástí Západu... I Řecko se však, jako kdysi bolševické země a zejména sousední Polsko, dopracovalo ke krizi ze zadluženosti. Jako v bolševických státech i k řecké krizi přispěli nemalou měrou tamní politici...

Jako v Československu před rokem 1989 se ani v dnešním Řecku nepřipomíná samozřejmá zásada kdo má pravomoc, musí nést i odpovědnost, ale politici zůstávají, posílají na lid ozbrojence a slibují soubory opatření ke zdokonalení národního hospodářství.  Celý text zde...

Od náhubkového zákona k náhubkům (Milan Nakonečný)

Jiří Komorous za normalizace velebil komunismus i okupaci a na seznamu příslušníků StB byl veden jako starší referent, tedy jako ten, který už si něco odsloužil.

Po nástupu vlády Jana Fischera, také symbolu normalizačního kariérismu, byl Jiří Komorous navržen k povýšení na generála, stal se I. náměstkem ministra vnitra a (podle ČT) s ministrem Pecinou začal vytvářet speciální policejní „protiextremistické" jednotky. Co k tomuto způsobu „rozvoje demokracie" napsal profesor Milan Nakonečný, přebíráme ze Svobodných novin 4/2009.  Celý text zde...

Parlamentarismus není demokracie (Jiří Polák)

Ve veřejných diskusích západních zemí, včetně ČR, až na malé výjimky, se bere jako samozřejmost názor, že parlamentarismus, t.j. vláda politických stran, které vyhrály volby, je demokracie. Abychom pochopili, že tento názor je mylný, stačí prostá úvaha.

Skutečná demokracie je systém, který má v co největší možné míře hájit zájmy všech občanů určité země, nikoli přednostně zájmy určitých kategorií občanů, což je podstata stranické politiky. Tento rozpor se stává čím dál tím více středem pozornosti. Pro předpověď dalšího vývoje lze použít klasickou teorii paradigmatu, normální a revoluční vědy.  Celý text zde...

Volby 2010 - naděje pro Českou republiku

Jana Bobošíková o stavu Česka a možné nápravě.  Celý text zde...

Iniciativa Defenestrace 2010 – vyhození oknem se vrátí hlavním vchodem

Iniciativa „Defenestrace 2010“ předkládá voličům návrh, jak ve volbách do Poslanecké sněmovny prostřídat současné politické elity. Volič má volit „velkou stranu“ a přidělit své preferenční hlasy kandidátům, kteří jsou na konci takové kandidátky.

I kdyby byl tento návrh masově realizován, ke zlepšení politické situace nepovede. Naopak. Kandidáti, kteří jsou na posledních místech kandidátek, mají alespoň jednu z následujících vlastností – většinou však obě. V první řadě jsou to zcela loajální stranící, neboť nikdo jiný nemá šanci být na stranickou kandidátku nominován. A jsou to také lidé, kteří se sice odhodlali kandidaturou svoji stranu podpořit, ale mandát by v případě zvolení z různých důvodů vykonávat nemohli, nebo dokonce nechtěli, a s radostí – nebo pod nátlakem – by se jej vzdali ve prospěch toho, koho přeskočili.  Celý text Konzervativní strany zde...

Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky naší společnosti:
Tajemné Havlovy restituce (Richard Král)

O našem Václavu Havlovi nominovaném na jeden z divů Česka. Celý život se programově angažoval v „antikomunistickém“ disentu, ve kterém byla řada (bývalých) komunistů. Jako disident jezdil v lepším automobilu než tehdejší předseda vlády (vlastnil luxusní Mercedes). V listopadu 1989 na Letné a z balkonu Melantrichu mával nadšeným statisícům doufajících a pak byl komunistickým parlamentem jednomyslně zvolen prezidentem a přísahal na komunistickou ústavu. Dostal se k majetkům svého strýce a děda, ač strýc Miloš Havel byl po válce označen jako kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů a restituční předpisy o navracení majetku ztraceného po roce 1948, nevztahují. Jeho restituce byly jedny z průkopnických v tom smyslu, že prolomily Benešovy dekrety. Celý text na stránkách SZBPV...

„Spadl jsem hrobníkovi z lopaty…“

Narozeninový medailon věnovaný vzpomínkám a literární tvorbě Jana Kukuczky (st.) 23. května 2010 zámecký klub ve Frýdku-Místku v 15:00 hodin.  Celý text zde...

Politika ve stylu retro

  16. 4. 2010 zemřel v Římě Tomáš Špidlík. V roce 1940 vstoupil do jezuitského noviciátu, po válce studoval v cizině. Proslul homiliemi vysílanými vatikánským rozhlasem. V roce 1995 vedl duchovní cvičení papeže Jana Pavla II. V roce 2003 byl jmenován kardinálem, byť neměl biskupské svěcení.

  Podle idnes.cz Špidlík lpěl na svobodě v nejširším smyslu slova a svou vnitřní svobodu si nenechal nikým vzít. Byl otevřený a vlídný k ostatním, což se v moderní společnosti už tolik nenosí a čeho se kvůli svým kariérám a osobnímu prospěchu někteří lidé dokonce programově štítí.

  Jednu homilii Šidlík končil slovy „Věřme tedy, že pravda opravdu zvítězí.“ Výborný publicista a právník Milan Hulík v novém Polygonu (nP) 2/2010 naopak tvrdí, že „právník nemusí mluvit pravdu“. List E 15 21. 4. 2010 přidává, že „bankéřům neškodí pověst neomalených a hlasitých štěkalů“ a cituje rappery : „Být zlý se vyplatí.“  Celý text pro Svědomí 5/2010 zde...

Jak neználek z České televize manipuluje voliči
aneb
Stížnost Konzervativní strany Radě České televize

...Když komentátorka příspěvku mimo obraz cituje z programu KONS : ,,...potrestání konkrétních viníků z komunistické éry" a Jindřich Šídlo, analytik ČT, to ,,analyzuje" slovy ,,To je téma, které, jak ukazují průzkumy, už vlastně dneska příliš nikoho nezajímá. A hlavně, pokud to slibuje Konzervativní strana, je to, jako kdyby vám to slíbil cestou do práce řidič Metra..."

Veřejnou službou podle zákona není výčet neznalostí analytika ČT a jeho hodnotící soudy, vyplývající, jak sám přiznává, dokonce z neochoty seznámit se s fakty okolo předmětu jeho ,,analýzy": ,,Já o něm upřímně řečeno vůbec nic nevím. Nemyslím si, že by tyhlety volby mě donutily, abych si o něm něco více zjišťoval..."  Celý text zde...

Mečiar: Za smrtí Štefánika byl Čech

4. května 1919 zahynul při přistávání ve vlasti spoluzakladatel československého státu Milan Rastislav Štefánik. Při výročí jeho smrti v roce 2010 expremiér slovenského státu V. Mečiar oživil teorii, že na přistávající letadlo se Štefánikem stříleli českoslovenští vojáci a střelbu nařídil český velitel. "Pravd" o smrti Štefánika je však víc.  Starší text na svedomi.cz zde...

Když zůstane vrah nepotrestán (František Rozhoň)

Na Vizovické vrchy se chodí za rekreací, pro pramenitou vodou i za poučením. Informační tabule naučných stezek umí poučit, jak se stalo, že se přestěhovalo rozvodí Moravy a Váhu a konkrétně řeka Vlára už nepramení v Bílých Karpatech, ale zde. Poblíž pramene Vláry jsou panely s informacemi o fašistickém teroru koncem II. sv. války na Valašsku.

Na jižní Valašsko se tehdy přestěhovala na Ukrajině založená I. partyzánská brigáda Jana Žižky, která měla pomoci 1. čs. armádnímu sboru při osvobozování Československa, a převážně ze slovenských občanů složená stíhací skupina SS Einheit Josef, součást Skorzenyho stíhacího oddílu „Jihovýchod". Valašští pasekáři se tak stali součástí válečných operací.  Celý text zde...

K památce Pavla Wonky

V řadách tisíců známých nebo dosud zamlčených odpůrců proti útlaku komunistického režimu, je nutno vyzdvihnout mimořádně heroickou postavu Pavla Wonky – surově ubitého v totalitní věznici dne 26. dubna 1988. Režim zde, ve zdánlivě pozdní rozkladné fázi, zcela bezohledně manifestoval fanatickou vůli udržet vládu své scestné ideologie i za cenu lidských životů, a opětně potvrdil, že teror a mučení vězňů je charakteristickým mocenským prostředkem této ideologie.  Celý text Konzervativní strany zde...

Příliš pospíchali (Jiří Abraham)

Druhý prezident naší republiky Edvard Beneš ve své knize PAMĚTI napsal: „Dělat správnou politiku, to znamená také správně události předvídat" (cit 1).

A jel do Moskvy a přes protesty britských politiků, včetně W. Churchilla a Anthony Edena, podepsal „Smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik." Bylo to dne 12. prosince 1943.  Celý text  převzatý z nového Polygonu u příležitosti nominace V. Havla na jeden z divů Česka zde...

Pred šesťdesiatimi rokmi sa začala Akcia K.
Po šesťdesiatich rokoch sa začína príprava na úplné odstránenie kresťanstva

...Komunistickému režimu sa síce akciou K podarilo za jedinú noc zlikvidovať všetky mužské kláštory v republike... Hlavný cieľ ktorý režim sledoval svojou cirkevnou politikou, totálna ateizácia spoločnosti, sa ani po 40 rokoch komunistickej nadvlády na Slovensku nepodarilo dosiahnuť. Po šesťdesiatich rokoch sa začína príprava na úplné odstránenie kresťanstva.
Súčasná mocenská elita vo svete začala opäť inými prostriedkami napĺňať to čo sa nepodarilo komunistickým režimom. USA a EÚ postupne likvidujú tradičné kresťanské a rodinné hodnoty a nahrádzajú ich materialistickým konzumom do ktorého sa absolútne nehodí akákoľvek zmienka o Bohu. Kresťanstvo má byť nahradené multikulturarizmom s dominantným vplyvom televízie a médií preplnených sexom a násilím ako produktom doby a moderným životným štandardom.  Celý text na stránkách SZCPV zde...

Jak se lámou charaktery ? (František Rozhoň)

Film Katyň odvysílaný 17. 4. 2010 na ČT 1 připomněl postřílení tisíců polských důstojníků. Jak píší naši historici v epilogu k publikaci „Draze zaplacená svoboda“, popravčí čety NKVD vykonávaly ten svůj děsivý zločin prakticky ve stejné době, kdy byli ze sovětských zajateckých táborů propouštěni první českoslovenští vojáci, aby vyrazili do boje proti Hitlerovi...

Film o Katyni však také připomněl, že poválečný prosovětský totalitní režim dokázal zlomit charaktery mnohých Poláků, kteří „změnili názor“ a i když znali pravdu o Katyni, říkali opak. I Češi znají tyto proměny.  Celý text zde...

Na nás potopa (Čestmír Hofhanzl)

Tento článek Čestmíra Hofhanzla byl nabídnut do druhého čísla Svědomí ročníku 2010. Autor v úvodu zpochybňuje prvorepublikové rozhodnutí zrušit šlechtické tituly, protože ty umožňují, aby se i „šlechta“, která ničím nevyniká, vyvyšovala kvůli zásluhám dávno mrtvých předků – brambory sice mají to nejcennější v zemi, lidé by však měli být ctěni za to, co dokázali sami. Autor dále zpochybňuje odhodlání lidí jako T. G. Masaryk postavit se záměrům vládnoucí kamarily kolem císaře Franze Josefa I., která do císařovy smrti podporovala myšlenky německé Mitteleuropy a chtěla přetvořit Rakousko, zemi se slovanskou většinou, na stát německého charakteru, ve kterém neněmecké národy měly ztratit politickou subjektivitu a staly by se folklorními rezervacemi. Hofhanzl píše, že „česká politická reprezentace se podílela v průběhu první světové války na zničení Rakouské říše ‑ soustátí, které integrovalo malé národy střední Evropy.“ Hofhanzl navazuje opakováním nacistické propagandy, že „vznikem samostatného Československa jsme pomohli vytvořit ve středu Evropy prostor nestability a mocenského vakua.“.  Celý text Č. Hofhanzla s úvodem svedomi.cz zde...

60 let Akce K

Je tomu právě 60 let, co byla po mnohaměsíční přípravě realizována Akce K. V noci z 13. na 14. dubna 1950 přepadl komunistický režim prostřednictvím svých ozbrojených represivních složek – SNB, StB a Lidových milicí – kláštery mužských katolických řeholních řádů. Řeholníci byli internováni a řada z nich následně skončila na mnoho let v komunistických věznicích a koncentračních pracovních táborech. Život v klášterech byl podrobně sledován již dlouhou dobu před tím, mimo jiné pomocí tzv. církevních tajemníků či přímo do klášterů dosazených „státních zmocněnců“. Do akce samotné bylo nasazeno několik stovek příslušníků ozbrojených složek. Za oběť Akci K padlo 219 řeholních domů, internováno bylo 2376 řeholníků. Jen o málo měsíců později čekal podobný osud i ženské řehole, jejichž poněkud pozvolnější likvidace byla provedena v rámci tzv. Akce R.  Celý text Konzervativní strany s dovětkem svedomi.cz zde...

Zemřel Emil Švec

Dňa 23. februára 2010 zomrel bývalý politický väzeň a podpredseda Svetového združenia bývalých československých politických väzňov a Slovenského zväzu politických väzňov a odvlečených. V 50. rokoch bol odsúdený za velezradu, po prepustení ilegálne opustil komunistické Československo. Vo Viedni študoval na univerzite midicínu. V roku 1962 bol prepadnutý a unesený z Rakúska príslušníkmi ŠtB. Bol odsúdený k 15 rokom za údajné vyzvedačstvo. Jeden z mála skutočných politických väzňov, ktorých nezlomil ani dlhoročný trest a represie na oddelení Hlava I. v Leopoldovskej väznici. Nikdy sa nezmieril so zamatovým podvodom a zákulisnými dohodami medzi odstupujúcimi komunistami a ponovembrovými pseudodemokratmi. Neúnavne presadzoval požiadavku náležite sa vysporiadať s komunistickou minulosťou, bojoval za účinné odškodnenie politických väzňov a nekompromisne hájil záujmy a oprávnené požiadavky obetí komunizmu.  Celý text na stránkách SZCPV zde...

Na okraj pernesiády (František Rozhoň)

Vrstevníci T.G.M. zažili hilsneriádu – veřejný zpolitizovaný spor o vinu L. Hilsnera obviněného z vraždy. My teď zažíváme pernesiádu. Mlčí se kolem normálního (???) faktu, že ve Sněmovně máme špičkového bolševika z padesátých let JUDr. Jičínského a že ČSSD s ním znovu počítala na volitelné místo. Veřejně se propírá zpolitizovaný spor o viny docenta J. Pernese, historika ročníku 1948 zaměřeného na dějiny českých zemí z přelomu 19.-20. století, a dějiny po roce 1945 včetně exilu. Pernesiáda začala, když docent Pernes kandidoval na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů s programem přesvědčit veřejnost o nezávislosti Ústavu na politických vlivech, a v konkurzu uspěl.  Celý text zde...

Edvard Kusnierz po létech na Mírově

!!! MY !!!
kteří jsme umírali násilím,
plazili se beznadějně ve vichřici zloby,
škvařili se v kletbách všemocných,
v plamenech rudého pekla,
tlející v bezejmenných hrobech,
znesvěcených výkaly lží,
s pokorou nám vlastní
na kolenou prosíme vás:
 Závěr knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Politika ve stylu retro

  Krize, nekrize, Češi se snaží. Ve Vítkovicích vznikla hala na výrobu membránových stěn. V Kunovicích předvedli nové dopravní letadlo EV-55 Outback, snad nástupce L-410. Matematik J. Tesařík chce v Olomouci vytvořit vědeckotechnický park bez využití strukturálních fondů EU, nevhodných pro postupně se rozvíjející flexibilní firmy. Zemědělci dali dohromady web, na kterém si zákazníci mohou vybrat, kde nakupovat čerstvé potraviny.

  V masmédiích se nemluví o události března, jíž byla přednáška profesora sociologie Jana Kellera o sociálním státu. Podle Kellera žijeme v době, kdy narůstají příjmy z majetku, ale stagnují příjmy z práce, a „TV zastírá svět způsobem jaký ho ukazuje, Keller v podstatě potvrdil, že nemocí naší společnosti je elitářství.  Celý text pro Svědomí 4/2010 zde...

Drsný samet

V listopadových dnech roku 1989 dosáhla politická krize v bývalém Československu bodu varu. Euforie vyvolaná především studenty, které okamžitě úspěšně podpořili dramatičtí umělci a postupně i široká veřejnost, by se dala nazvat jako festival naděje a uvolnění společnosti z okovů nesvobody. Národ v napětí bouřil na veřejných prostranstvích a radostně to dával najevo cinkáním klíčů. Zatímco příroda se už svým chladem připravovala zregulovat přebujelé stavy škůdců v přírodě pro příští rok, stejný postup očekával národ od svých narychlo zvolených vůdčích osobností.  Třináctá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Přednášky o české historii v ostravském klubu Fiducia

•  Ostravská operace - osvobození Československa
středa 14. dubna 2010 od 16:00, přednáší plk. v.v. Ing. Petr Petružela.  Celý text zde...

Stalo se, aneb střípky z historie

  1. 4. 1403 se Mistr Jan Hus stal rektorem vysokého učení Karlova;
1753 za vlády Marie Terezie byla cenzura knih odebrána duchovenstvu a předána cenzorům jmenovaným vládou;
1922 v exilu na Madeiře zemřel Karel, poslední císař rakouský, který nastoupil na trůn uprostřed I. sv. války a 11. 11. 1918 se vzdal vlády.

  2. 4. 1355 vjel Karel IV. tajně do Říma, aby poznal zdejší smýšlení. Podruhé už vjel do Říma slavně a 5. 4. zde byl korunován.  Celý text zde...

Ať žijí strany, ale za své (František Rozhoň)

Blíží se Den Demokracie, kdy se občané budou smět ve volebních místnostech vměšovat do svých vlastních záležitostí. Připomínají to i billboardy. Top 09 prezentuje jakýsi „rentgenový snímek“, Zeman, který nepoznal příchod krize, hlásá, že zná cestu z krize, rozvedený a padlý Topolánek je zobrazen jako věrný manžel a moudrý vůdce. Jak vidno, pachatelé (dnešní strany) nejsou nuceny omezit se na agitaci smysluplnou.

Před Listopadem se k heslu „Ať žije KSČ“ často dodávalo „ale za své“. Po Listopadu za své nežijí zejména parlamentní strany. Zneužily svého postavení ve společnosti a zřídily si z našich kapes penězovod, jehož přečerpávacími stanicemi jsou daně a státní kasa.  Celý text zde...

Socialismus s lidskou tváří

Komu se někdy naskytla možnost na Petříně navštívit atrakce s pouťovými zrcadly, zhlédnout v nich svoji postavu a obličej, určitě se svíjel smíchem, až se za břicho popadal.

Proč se vlastně o tom zmiňuji? Rád bych to teď použil jako malé přirovnání. Tak nějak směšně vypadala všemi mastmi mazaná vedoucí garnitura internacionalistů ve vzdalující se "bratrské" Moskvě, třímající mozolnatou rukou dělnické třídy, pevně těžké otěže světového komunismu. Zatímco prozíravější a bohatší komunisté v západních zemích poukazovali na fakt, že je třeba i v zemi zaslíbené dosadit do vedení mladou krev, uvádějící v život nové myšlení, "moskevské mumie", zastávající myšlením období jeskynních pralidí, o tom nechtěly ani slyšet, natož pak o něčem takovém diskutovat. My se však věnujme událostem u nás doma.  Dvanáctá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Ad „Podezřelé vynechání informace o Václavovi Klausovi“ (František Rozhoň)

1. 2. 2010 se u Vrchního soudu v Olomouci znovu soudili chartisté V. Hučín a T. Hradílek. Napsal jsem o tom na server svedomi.cz. Ten článek Milo Komínek zařadil i druhého letošního čísla časopisu Svědomí a to se kolem dvacátého února dostalo k čtenářům. Zhruba o měsíc později na článek reagoval noční mail z adresy vladimir.hucin@seznam.cz podepsaný „Vladimír Hučín“. Mail mě trochu potěšil - v době kdy se trestá za slova vyřčená, propírá především, co není v článku napsáno. Mimo jiné podezřelé vynechání informace o Václavu Klausovi“, což prý podle V. Hučína „o něčem vypovídá“. Přestože mě V. Hučín v budově soudu oslovil, v mailu hraje hru, že neví zda jsem tam byl, protože panu Mgr. Rozhoňovi nějak uniklo, že se ve věci angažuje samotný prezident Václav Klaus, který dokonce Ing. Tomáše Hradílka podpořil svým osobním dopisem čteným u soudu. Tato dle mého mimořádně skandální a významná okolnost zabrala dosti času soudního líčení a je podezřelé, že unikla pozornosti Mgr.Rozhoně.“  Celý text zde...

Začal jarní Hold Orwellovi 2010 (František Rozhoň)

Expremiér a šéf ODS zase otevřel ústa a Zdeněk Procházka na Britských listech 22. 3. 2010 rekapituluje: Výroky ... že „připravíme noc dlouhých nožů“, vyhrožování „Es kommt der Tag“, konstatování, že „premiér Fischer je Žid, který kvůli svému charakteru uhne“, .... že „církev ... díky oblbování mas .... se zmocnila těch lidí a jejich mozků“ jsou jako vystřižené z nacistického tisku.

Policie ČR zahájila jaro 21. března o půl druhé ráno v lovosickém Rock Klubu dalším dílem letitého cyklu Hudba ohrožuje demokracii. Policisté z Ústecka i Prahy, včetně těžkooděnců, zkontrolovali bůhvíkolik not a smýšlení 123 osob s nálepkou „neonacisté“ a obvinili jednu osobu z propagace a podpory fašismu. Takovým akcím říkám Hold Orwellovi, ten přece předvídal, že závadné myšlení občanů bude stíháno, závadná praxe politiků ne.

A leccos z české politické praxe podle mne je zcela nepřípustné v demokratickém právním státě, kterým podle papíru ústavy máme být.  Celý text zde...

Třináctka

Třináctka ... symbol šťastného čísla? ... nebo je tomu naopak? Pro Kusnierze to znamenalo množství nedobrovolně prožitých let v různých věznicích a pracovních táborech. O štěstí zde lze mluvit jako zdánlivé blaženosti, která otevřela bránu do vytoužené svobody po třinácti letech zbavené svobody. Jak se nakonec ukázalo, byla to volnost opět ohraničená obavou a omezením. Vraťme se však ke kruté minulosti. Naskýtá se otázka, jak je možné, že to křehká lidská schránka dokáže vydržet, když přítomnost života vnímá a dělí na noci, dny, hodiny a mnohdy i minuty?  Jedenáctá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

O demokracii

Co je demokracie? To téma je na svedomi.cz časté. Proto nás zaujal a citujeme i výrok profesora sociologie Jana Kellera ke studentům, v čem že je rozdíl mezi nedemokratickými a demokratickými systémy : Že nedemokratický systém je takový, kde občané mají strach z mocných. Demokratický systém je takový, kde vláda a mocní mají obavu a strach z občanů. My dnes žijeme v systému, kde vláda má z občanů jenom velkou srandu.  Celý text J. Kellera vyšel na Britských listech...

Prohlášení ke Svatováclavské rotě

Německou armádu na východní frontě koncem války tvořili až z 15 procent právě bojovníci proti bolševikům, zejména z neruských národností SSSR od Pobaltí přes Kavkaz až po střední Asii. Začátkem roku 1945 němečtí poradci i K. H. Frank dali souhlas, aby i z Čechů vznikla tzv. Dobrovolnická svatováclavská rota, která by podléhala pravomoci SS Brigadeführera Vosse, cvičila ji však armáda. První (a poslední, navíc nedokončený) výcvikový turnus začal 21. března 1945 v areálu bývalých lázní Čeperka u Unhoště. 5. dubna 1945 vydal prohlášení ke Svatováclavské rotě MuDr František Teuner, bývalý vlajkař, člen Kuratoria pro výchovu mládeže, vynikající internista a asistent slavného profesora Pelnáře. Prohlášení pro jeho historickou hodnotu stojí za zveřejnění.  Celý text zde...

Svobodná Evropa, leták č. 32

...Členovia istého československého rozhlasového orchestra sa pýtali svojho dirigenta na význam slov: kapitalizmus, socializmus, reakcionárstvo a komunizmus. „Nuž“, začal dirigent, „je to asi takto: ak stretneme pána dobrých mravov, ktorý má rád našu spoločnosť, ktorý si objedná pár obľúbených piesní a napokon mi podstrčí stovku, tomu sa povie kapitalizmus. Ak sa s vami o stovku poctivo rozdelím, to je socializmus. Ak si však stovku ponechám a odbavím vás šestákom, to je komunizmus. A keby ste si potom opovážili otvoriť ústa, boli by ste reakcionári...“  Z originálního letáčku, který byl shazován z balonů na čs. území...

Mírov (dokončení kapitoly)

...Uvnitř hradního objektu byl klid a nic nenasvědčovalo tomu, že by je mohla odhalit nějaká zábrana. V tichosti byla z okenního otvoru vysazena železná mříž. Vzápětí se jako had zavlnila na venkovní zdi svázaná prostěradla. První, kdo se protáhl uvolněným otvorem ve zdi byl Ondrej Budko. Jako zkušený artista sjel po prostěradlech. Po doskoku ucítil pod nohama pevnou zem, na které však byla položena velká tabule plechu. Vše bylo přichystáno záměrně tak, aby při doskoku byl porušen noční klid. Jak se nakonec ukázalo, byl to smluvený signál pro strážní službu. Bylo to také první varování, že celou akci někdo prozradil. Tento signál byl varováním pro ostatní členy útěku. Bohužel, pro druhého v pořadí Kusnierze už bylo příliš pozdě, aby mohl zareagovat na hrozící nebezpečí a vrátil se.  Desátá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Tvrdá realita alebo Zlý sen? Kongresman Ron Poul o USA

Zlo uctievané ako cnosť.
Nevedomosť vydávaná za múdrosť.
Skaza a ožobračovanie v mene humanizmu.
Násilie - nástroj zmeny.
Preventívne vojny použité ako cesty k mieru.
Tolerancia vynútená vládnymi zbraňami.
Spiatočnícke zmýšľanie v prestrojení za pokrok.
Ríše nahradzujúce republiku.
Otroctvo predané ako sloboda.
Výnimočnosť a cnosť - vymenená za priemernosť.
Socializmus na záchranu kapitalizmu.
Vláda vymykajúca sa kontrole, neviazaná konštitúciou, vláda zákona a nie morálky.
Hašteriaci sa o bezvýznamnej politike, aj keď klesáme do zmätku.
Filozofia, ktorá nás ničí, vlastne ani nie je definovaná.
  Celý text na stránkách Světového sdružení bývalých čs. politických vězňů...

Proč jsem pro zákaz předvolebních průzkumů

Po určitých úvahách jsem dospěl k závěru, že v rámci poctivé soutěže politických stran by měly být zakázány politické průzkumy o procentuelních "šancích" těch a těch stran vyhrát nebo prohrát ty či ony volby. Průzkumy jsou velmi dobře zneužitelné a nepochybuji o tom, že jsou i zneužívané. Stačí se na ně někdy podívat.  Celý text na stránkách voltenevyvolene.cz...

Stalo se, aneb střípky z historie (pro březen 2010)

  12. 3. 1930 zemřel spisovatel Alois Jirásek;
1939
Hitler vyzval maďarskou Horthyho vládu, aby urychleně obsadila Podkarpatskou Rus. Maďaři byli překvapeni – napětí mezi Maďarskem a Česko-Slovenskem odeznělo a 14. 3. 1939 mělo dojít k finálním jednáním o definitivní podobě hranic.

  13. 3. 1848 odstoupil kníže Metternich, císař Ferdinand V. povolil svobodu tisku a ozbrojení měšťanů.

  14. 3. 1939 Němci začali obsazovat Ostravsko, bojovalo se u kasáren v Místku; slovenský sněm odhlasoval vznik Slovenského štátu; na Podkarpatské Rusi vypuklo a bylo potlačeno povstání Karpatské Siče, tvořené převážně Ukrajinci prchajícími před perzekucí z Haliče; na Podkarpatskou Rus začaly vstupovat maďarské jednotky a setkaly se s odporem.  Celý text zde...

Zůstáváme věrni ? (Bohumír Blížkovský)

...Glosy k polistopadovému uplatňování odkazu TGM uvádí postřeh exilového profesora M. Zeleného: „V ČR chybí – a to již deset let - jakákoliv dlouhodobější strategie, účel, vidina či představa: Co jsme? Co bychom mohli být? Čím bychom mohli být – v nové, integrované Evropě?" Na adresu našich novodobých šosáků dodává: chytáme se jen kdejakých cizích šosů. Kde je krédo Tomáše Bati „Být nejlepší na světě nám úplně stačí"?  Glosy k odkazu T.G.M. zde...

ANO lidské přirozenosti

Otevřený dopis Konzervativní strany předsedovi vlády, ministryni školství mládeže a tělovýchovy a ministru vlády pro lidská práva. Do 15.3.2010 je možno se k dopisu připojit.  Celý text zde...

Mírov

Mohutný hrad s ponurou historii, tak by se dala nazvat monumentální stavba vybudovaná na skalnatém útesu vévodící severozápadně od Mohelnice. První zmínka o něm je z roku 1266. V té době byl v přímém držení olomouckého biskupství. V počátcích byl vnímán jako hrad nedobytný, nepodařilo se ho dobýt ani Žižkovým vojskům. Neodolatelnost ztratil teprve v roce 1643 za třicetileté války, kdy byl dobyt švédskými vojáky.

Samotný název sice zní libozvučně, jeho prostory však význam slova zcela vyvracejí. Ten, kdo se měl možnost  přesvědčit, co vlastně pobyt v tomto hradě po dlouhá desetiletí znamenal, pochopí, jak život dovede krutě žertovat se symbolikou slov, že vlastně pravý opak je pravdou. Už v 15. století je zmínka, že byl věznicí a interiéry tohoto hradu od té doby postrádají jakoukoliv volnost, pohodlí, pohostinnost a krásu ostatních hradů. Postaral se o to biskup Bohuslav ze Zvole v roce 1456. Dal jej v léno svému bratrovi a jeho synům s tím, že tam žalářovali trestance a zajatce.  Devátá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Zhoubný odkaz 25. února (Tiskové prohlášení Konzervativní strany k 25.2.2010)

...Odkazem „Vítězného února“ byla i „Sametová revoluce“. Nebyla to primárně vzpoura proti „Únorem“ posvěcenému nemravnému systému, který ničil základy civilizované lidské existence a vše podřizoval mocenskému zájmu úzké parazitní vládnoucí vrstvy. Mocenským záměrem „Sametové revoluce“ byla zejména modernizace kolabujícího systému, ke které soudruzi sami přistoupili, neboť staré způsoby ovládání mas přestaly být efektivní. Centralizovaná tlupa, zastřešená komunistickou ideologií, se proto z vlastní vůle stala „předvojem kapitalistů“ a decentralizovala se. Nový „předvoj“ tak tvoří lidé se stejnými hodnotami (či rovnou titíž lidé). I tato společenská vrstva je tedy odkazem „Vítězného února“.  Celý text zde...

O Valašských Athénách a valašském poslanci (František Rozhoň)

Článek z Obrany národa 4/2003 o Valašském Meziříčí, městě, kde „zahájil svou politickou dráhu“ T. G. Masaryk jako valašský poslanec.  Vloženo ke 160 výročí narození T.G.M. (7.3.1850) ...

Anežkou to začalo... (Ferdinand Peroutka, jr.)

12. listopadu 2009 uplynulo 20 let od kanonizace Anežky České. Její svatořečení bylo pokládáno za symbolickou předzvěst revolučních změn, které následovaly. Jen o pět dnů později je odstartoval násilně potlačený pochod studentů. Byl začátkem tzv. sametové revoluce, jejíž plody (a následky) užíváme (neseme) dodnes. Kolaps totalitního systému samozřejmě měl historické příčiny; jeho kapitulace v celém sovětském bloku (až na Rumunsko) však byla takřka zázračně nekrvavou událostí... Nezanedbatelnou úlohu v podemílání totality tehdy hrál i křesťanský disent.  Celý text vložený k výročí úmrtí Anežky Přemyslovny zde...

Nikolaj

Tábor nucených prací (TNP) Nikolaj se nacházel u šachty Eduard. Původ jeho vzniku se datuje v rozmezí dubna až září 1950, kdy patřil pod ministerstvo národní obrany. V roce 1951 převzalo tento objekt ministerstvo spravedlnosti. Patří na Jáchymovsku k těm větším. Proč se ujal název Nikolaj i nadále, těžko říct. Když navíc vezmeme v úvahu fakt, že toto jméno vyvolávalo alergii i u našeho „bratra a rádce“, který nás zahrnoval „nejvřelejším přátelstvím a láskou“ na věčné časy. Vzbuzovalo to u nich vzpomínky na dobu panování carské dynastie,  jejichž modrou krev z proletářských rukou nešlo před světem očistit. Tak takovou filozofii se Kusnierz neměl čas zabývat, stejně jako jeho spoluvězni, kteří byli do tohoto tábora přemístěni. Když vstupovali do míst ohraničených strážními věžemi, vítala je slavobrána s nápisem "PRACÍ  KE SVOBODĚ“. Byl to vlastně přesný překlad hlásné ideologie z bran nacistických koncentráků „ARBEIT  MACHT  FREI“. Mezi vězni v táboře však koloval ještě dovětek „NA ONEN SVĚT“.  Osmá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Únor kdysi a dnes (František Rozhoň)

Blíží se 25. únor a očekávají se zase spory dvou spolu nekomunikujících táborů. Jeden bude tvrdit, že Únor zlepšil práva a svobody pracujícího lidu a že to zvláště vynikne při srovnání s dneškem, druhý, že od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 tu byl režim zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný, přece to říká i zákon. A pokud „odborníci na extremismus“ někde objeví ozubené kolo, možná se porvou o to, zda jde o symbol komunistických pětiletek nebo nacistický, jak uznal soud. Únor si však zaslouží i trochu jiné připomenutí.  Celý text zde...

Otevřený dopis Janu Fischerovi především ve věci podvádění soudu (František Rozhoň)

Pane premiére,

nejste první, kdo má problém s „hlásáním nenávisti“. Měl ho i císařpán. V březnu 1895 Vídeňané zvolili starostou Karla Luegera s programem „křesťanského socialismu“, programem který pak chválil Hitler v Mein Kampfu a kterému byl hitlerovský národní socialismus podobný. Franz Josef I. s podporou církve opakovaně odmítal demokratickou volbu Luegera uznat, protože Lueger pravidelně přirovnával Židy k sarančatům a vyzýval, aby byli rozdrceni jako hnojivo nebo utopeni v moři. Po čtvrtých volbách v roce 1897 císařpán nakonec musel volbu Luegera uznat.

Připomenu Vám ještě, že dnes v USA nevyhlašují kolektivní vinu, ale trestají konkrétní trestné činy – tedy nezakazují hnědé ani rudé, ale postihují násilnické projevy jejich bojůvek.  V Británii zase nezakázali British National Party, ale přiměli ji zrušit ustanovení stanov, že je stranou jen pro bělochy. Z takové společnosti vyděluje Česko Vaše vláda.  Celý text dopisu předaného 23.2.2010 úřadu vlády zde...

Bratrství

Bratrství nesl ve svém názvu pracovní tábor zřízený ve stylu sibiřské architektury, tábor s plantáží rodící bohaté plody násilí, podrazů a arogance. „Rudí farmáři“ si dávali záležet a pečlivě dbali, aby sémě jejich rukou zaseté bylo dostatečně zavlažováno potem a slzami, samozřejmě, že z řad politických obětí. Snesitelný byl v tomto táboře pouze výsměšný název. Všechno ostatní nasvědčovalo tomu, že se zde zastavily hodiny civilizace nejméně o jedno století nazpátek. V tomto prostředí čekal na oba vězně nový život, dosud pouze v mlhavých představách o skutečné intenzitě páchaného násilí zdejších bolševických darebáků.  Sedmá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Drážďany a Únor (Petr Roubek)

Svedomi.cz jako jediný nebo jeden z mála serverů zařadil bombardování Drážďan do historického kontextu: Že dříve než Spojenci změnili Drážďany v hořící peklo, nacisté během operace CASTIGO od Květné neděle 6. dubna 1941 2 dny bombami měnili v hořící peklo Bělehrad, jehož obyvatelé ani netušili, že začne válka, protože jí nepředcházelo žádné ultimatum. Že obětí obou likvidačních akcí bylo srovnatelně, 25 000 v Drážďanech, 17 000 v Bělehradě.

ČT v Kalendáriu konstatovala, že letos máme 65. výročí zničení Florencie na Labi. Pak se ozval ministr Kocáb, že co směla říci ČT, nesmí 13. února 2010 při pochodu v Drážďanech vykřikovat neonacisté. Já považuji Kocábův za výrok fašizující, když jako příslušník věrchušky přiděluje lidská práva různě. Odsuzuji však i další pokus mlčením přejít masakry páchané Němci, ale masakr Němců prohlašovat za holocaust Němců, proto jsem se jako Kocáb i já vydal 13. února do Drážďan pomoci Němcům s blokádou neonacistického marše.  Celý text zde...

K myšlence projektu "Volte nevyvolené"

Mnoho českých občanů je politickou situací naší země již dlouho znechuceno. Není se co divit: politici své sliby neplní, státní dluh neustále narůstá a v parlamentu rotuje neustále ta stejná malá skupinka stran, jimž dominují dvě největší, jež se víceméně periodicky střídají v obsazování pozic zvaných koalice a opozice. Navíc v těch stranách vídáme stále stejné tváře, z nichž některé, když přijde k věci, nemají problém stranicky přeskočit ke svým (dřívějším) politickým protihráčům. "Být politikem" se stalo synonymem pro „nahrabat si do vlastní kapsy“. Volební účast je pravidelně nízká, což však nezlehčuje ani ta skutečnost, že v nejeden zahraniční stát je na tom s volební účastí ještě hůř.Mnoho českých občanů je politickou situací naší země již dlouho znechuceno. Není se co divit: politici své sliby neplní, státní dluh neustále narůstá a v parlamentu rotuje neustále ta stejná malá skupinka stran, jimž dominují dvě největší, jež se víceméně periodicky střídají v obsazování pozic zvaných koalice a opozice. Navíc v těch stranách vídáme stále stejné tváře, z nichž některé, když přijde k věci, nemají problém stranicky přeskočit ke svým (dřívějším) politickým protihráčům. "Být politikem" se stalo synonymem pro „nahrabat si do vlastní kapsy“. Volební účast je pravidelně nízká, což však nezlehčuje ani ta skutečnost, že v nejeden zahraniční stát je na tom s volební účastí ještě hůř.  Celý text zde...

Deset přikázání bolševika

1) Na schůze pilně choditi budeš.

2) Cti Stalina a SSSR a dobře se ti povede v lidové demokracii.

3) Jméno vládnoucích do úst neber a když, tak ho hned vyplivni.

4) Práce ti budiž radostí a odměnu za ni neber !

5) Co je tvoje, to je moje…  Celý text z ilegální tiskoviny z roku 1950 zde...

Vykmanov II. „L“

V blízkosti silnice vedoucí z Jáchymova do Ostrova nad Ohří se nacházelo ve stísněné krajině, obklopené bohatými lesními porosty, několik pracovních táborů, které Sovětskému svazu určovala podle vynucené smlouvy svrchovanost na tomto území, kde se těžila uranová ruda. Smlouva byla mafiánským spiknutím sovětských a československých komunistů a jejich přisluhovačů. Byla to cynická dohoda za zády národa, s podmínkami hodnými poraženeckého státu. V této lokalitě se nacházely také dva pracovní tábory Vykmanov. První byl úředně znám pod tajným označením C-I, druhý nesl označení II-L. Elko, jak byl zběžně tento tábor nazýván, byl jedním z nejhorších pracovních táborů a jeden z nejmenších, v němž se děly měrou nevídanou věci, nad kterými zůstával zasvěceným lidem rozum stát. Tábor byl založen  v únoru 1951 a určen především pro duchovní, politické a veřejné činitele.  Šestá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Slovo jako zrno

Profesor Bohumil Pavlok patřil ke generaci básníků a spisovatelů ztracené pro tento národ. Narodil se 22. 11. 1922 v Řepišti nedaleko Ostravy, a když chtěl začít publikovat, přišel Únor 1948. Pavlok se neshodl s vládnoucí vrstvou, té nevoněla jeho víra v Boha, a Pavlok psal své knihy, jak se říká, do šuplete. Díla, ať už s křesťansky spirituálním nábojem, nebo neobvykle lidsky vzácnou tvůrčí myšlenkovou hloubkou, s všudypřítomným duchovním rozměrem, znal především literární svět - první knihu veřejně mohl doma Pavlok vydat až v roce 1990...

Jsou u nás obce, kterým záleží na kulturním dědictví svých předků, kteří v dané lokalitě žili a proslavili ji. Patří mezi ně obec Řepiště. Ta se rozhodla vydat výběr z tvorby rodáka Bohumila Pavloka v nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy. Výběr připravila Lydie Romanská – Lidmilová pod názvem „Slovo jako zrno" a s podtitulem „Život a dílo básníka a spisovatele Bohumila Pavloka“.  Celý text zde...

Stalo se, aneb střípky z historie (pro únor 2010)

...25. 2. 1634 byl v Chebu zavražděn Albrecht z Valdštejna;
1919 bylo zmocňovacím zákonem zahájeno vytváření československé měny.
1948 prezident Beneš přijal návrhy Klementa Gottwalda a jmenoval novou vládu;
1956
v SSSR N. Chruščov odhalil stalinský kult osobnosti a jeho důsledky. Do roka a do dne byly rázně odsouzeny noviny a časopisy,
jež podlehly myšlenkovému vlivu Chruščovova referátu. Tisíce občanů, kteří uvěřili Chruščovovi a nějak se projevili jako zastánci obnovy společnosti, byly uvrženy do lágrů...  Celý text zde...

Každá proletářská společnost směřuje ke komunismu (Vlastimil Podracký)

Proletářskou společností nemám na mysli tu, kterou definoval Marx a která existovala před válkou. Dnes je to společnost, ve které převažují lidé nemající majetkové nebo finanční rezervy. Prostě takoví lidé, kteří jsou závislí na momentálním výdělku. To neznamená, že mají hlad nebo nouzi, mohou žít i velmi uspokojivým materiálním životem, mnohdy i rozmařilým. Takovým říkám konzumní proletáři. Obvykle se tak naučili žít už u rodičů, mnohdy pochází z dobře zajištěných poměrů.  Celý text zde...

Sudičky a spravedlnost (Jan Kukuczka)

Jak se lze ze soudních spisů dočíst, přepadla Edwardova skupina 16. srpna 1951 v obci Smilovice na Frýdeckomístecku místního předsedu komunistické strany soudruha Františka Kalfase a jeho manželku a zmocnila se aktovky ve které byly stranické materiály. Při rekonstrukci lze na dokumentární fotografii z rekonstrukce případu spatřit starší ženu, která má ruce za zády, u ní stojí obviněný Kusnierz a rukou ji zakrývá ústa, což bylo popiskou pod fotomateriálem charakterizováno jako „surové zacházení pachatele s manželkou předsedy KSČ Kalfasovou“. Ze strany StB bylo ještě v materiálech uvedeno, že skupina mladých mužů měla v držení čtyři pistole, pušku a dva samopaly. Dále bylo obviněným kladeno za vinu rozšiřování letáků. Ve skutečnosti šlo o sešitové kousky papírů s ručně psaným textem. Kdo měl možnost seznámit se s ním, přečetl si hesla jako například: „Zápotocký, pijavice dělnické třídy“ a podobně.  Pátá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Politika ve stylu retro

  Dlouholetý normalizační bolševik a dnes premiér ze „staťáku“ je prezentován jako spasitel řídící vládu odborníků. Ta je ale složena z nominantů ODS, ČSSD a Zelených, nemůže být nepolitická, i kdyby chtěla. Je to jen další sebeklam, produkt masivní marketingové manipulace. Pan Fischer se odlišuje tím, že se chová slušně a zdvořile, ale co dál? (BL 14.1.10)

  Pan Fischer zachoval zvyk KSČ, aby soubory opatření k ozdravění hospodářství dělali ti, kteří léta hospodářství huntovali. Pan Janota pracuje na Ministerstvu financí již od roku 1978 a byl u všech deficitních rozpočtů minulých let, teď připravuje „balíčky“ k „nápravě“.  Celý text pro Svědomí 2/2010 zde...

Dva chartisté dál ve při (František Rozhoň)

Spor dvou chartistů vyvolaly články exministra Hradílka, ve kterých odmítl vzít vážně rozsudky osvobozující V. Hučína od sedmi vážných obvinění a označil je za blamáž, odmítl uznat výrok Ústavního soudu a úcty hodné odbojové činy V. Hučína hodnotil jako činy ryze kriminálního charakteru, sdělil občanům své hodnocení ve smyslu, že Hučín je gauner, terorista psychologický a snad i skutečný, který má na svědomí výbuchy v Přerově.“ Takhle jsem popsal předmět sporu, když 8. září 2009 na Krajském soudu Ostrava JUDr. Severová zamítla Hučínovu žalobu na ochranu osobnosti o omluvu a přiměřené zadostiučinění v penězích. V. Hučín podal odvolání a tak chartisté exvězeň Vladimír Hučín a exministr vnitra Ing. Tomáš Hradílek pokračovali ve při 1. 2. 2010 v soudní síni Vrchního soudu v Olomouci.  Celý text zde...

Tak zle není

Báseň J. V. Sládka přetištěná z cyklostylované ilegální tiskoviny NÁŠ BOJ, vydané k druhému výročí únorových událostí.  Celý text zde...

Sudičky a spravedlnost (Jan Kukuczka)

Jak už je v českých zemích zvykem, přírůstek do rodiny se stává událostí roku, na kterou se hned jen tak lehce nezapomene. Navíc, když je v tom potomek rodu mužského, pak jak velí tradice, je o nositele a zachování rodového jména postaráno a radost nezná mezí. Stejně tomu bylo, když se 28. září 1929 narodil ve slezské obci Smilovice manželům Kusnierzovým syn. Do vínku dostal jméno Edward. Sudičky stojící v tento slavnostní den u jeho kolébky měly zřejmě pramálo smyslu pro spravedlnost. Nelze si jinak vysvětlit skutečnost, že štěstí, kterým bylo novorozeně obdařeno do života, bylo k němu tak krutě skoupé. Vždyť je třeba brát v úvahu, že nejkrásnější okamžiky mládí prožité na svobodě mu vyměřily pouze do jednadvaceti let. Jak se říká, neměl zrovna na růžích ustláno. Do konce šedesátých let s ním více než radost ze života, kamarádila bída a utrpení.  Čtvrtá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Prosba haitského otce provinciála

Chci vyjádřit vděčnost haitských oblátů všem, jednotlivcům a organizacím, kteří nám věnovali nebo nabídli finanční pomoc k odstranění trosek, znovu vybudování domů, restrukturalizaci a přestěhování. V této katastrofální situaci si moc vážíme projevů vaší solidarity. A buďte si jisti tím, že vaše dary opravdu moc vítáme. Ale v tom chaotickém shonu, v němž se stále pohybujeme, nemůžeme ještě úplně vyjádřit naše potřeby do podoby projektů nebo formálních žádostí. Naše země je zničena, zničeny jsou naše kostely, naše školy a naše formační domy. Scholastikát pro studenty teologie se zhroutil, stejně jako budova, v níž byly kanceláře provinční správy. Provinční dům je vážně poškozen.  Celý text zde...

Co stihly vládní garnitury za 20 let v ČSSR pak ČSFR a nakonec ČR

20 let je jedna generace člověka. I pro naši novodobou historii je toto období rozhodující. Protože v r. 2009 uplynulo 20 let od státního převratu uskutečněného v r.1989 pod názvem „sametová revoluce", stojí se za to ohlédnout, co naši neschopní a všehoschopní stihli.  Celý text na stránkách SZCPV zde...

Je Slovensko naďalej boľševické a totalitné?

Na pamätníku v Košiciach na námestí Osloboditeľov nájdeme nápisy ako „Večná sláva hrdinom padlým v boji za slobodu a nezávislosť Sovietskeho zväzu“. Pamätník bol postavený sovietskými boľševikmi v roku 1945, ako pes značkujúci svoje záujmové teritória s tvrdošijnosťou, ktorý si očuráva svoj rajón a s nadpisom na tabuli, ako by to mesto patrilo už ZSSR, ako neskôr Podkarpatská Rus. Čo s ním dnes?  Celý text a výzva košickému magistrátu na stránkách SZCPV zde...

Herodes dvacátého století (Jan Kukuczka)

Titulem HERODES DVACÁTÉHO STOLETÍ  by se mohla označit dlouhá řada lidí, kteří stáli v čele některých evropských národů...

...ještě delší řada lidí, kteří jménem své strany, svého nečistého svědomí, nebo z osobní vypočítavostí, která slibovala tučnou odměnu za zabavení majetků, soudili a plnili rozkazy ze kterých čišel strach a hrůza. Činili tak z vlastní vůle, příkazů jiných, plně si vědomí toho, že za nimi stála mohutná síla zbraní ovládána ideologickými mozky teroru a násilí.  Třetí část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Plamínek naděje (Jan Kukuczka)

Je to hezká řádka let, co stvořil Bůh Adama. Pokukoval po svém díle, zapřemýšlel a zjistil, že je to sice hezky estetický ztvárněný kus úrodné hlíny, ovšem zcela neschopné komunikovat se vším živým. Aby toto dílo nebylo pouhým krácením dlouhé chvíle, rozhodl se mu vdechnout duši a život. Samozřejmě by to nestačilo, a tak dle vlastní úvahy ještě našeho praprapředka vybavil potřebnými vlastnostmi, například desaterem božích přikázání a pozemskými pravomocemi. K čemu by byly pravomoce a desatero, kdyby chybělo nejhlavnější, totiž rozum. A tak ještě tímto životně důležitým orgánem Adamovou hlavu dovybavil, aby mohl dle vlastního uvážení využívat možnosti, kterými ho velkoryse obdařil. Doufal, že mu bude v životě sloužit ku prospěchu.  Druhá část z knihy J. Kukuczky Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu zde...

Haiti a my (František Rozhoň)

Na veřejnoprávním rozhlase řekl publicista Jan Petránek, že nejde jen o Haiti, katastrof podobného typu je mnoho a proto by to chtělo zdravý rozum a nějakou světovou centrálu, která pomoc řídila. Bude-li v místě katastrofy zničena infrastruktura, podle mě je snad možné vysazovat kontejnery s pomocí a vycvičené záchranné týmy tak, jako Britové za války vysazovali české parašutisty. Česko by se pak mělo poučit z toho, že věrchuška chtěla rozhodnout až v době, kdy naděje na záchranu živých lidí z trosek je minimální.  Celý text zde...

Vážení politici a státní úředníci (Bedřich Ludvík)

Vážení politici a státní úředníci,

nepřeji si, abyste mě každý den neustále masírovali a stresovali údaji o tom, že každý novorozenec má batoh s dluhem 111 000 Kč, nebo že se Česká republika zadlužuje každou minutu jedním milionem korun. Takové zprávy jsou mi k ničemu, protože i když vypnu všechna světla, topení, netelefonuji, zamknu se v bytě a nikam nevycházím, nic s tím neudělám. Na takové zprávy mám pro všechny šéfy této země jedinou odpověď: když neumíte udržet na uzdě státní finance, když neumíte hospodařit, jděte od toho!  Celý text zde...

Cesty k zastavení zadlužování (Tiskové prohlášení Konzervativní strany z 15.1.2010)

Konzervativní strana zatím nedisponuje žádnými reálnými prostředky, kterými by mohla zvrátit stupňující se zadlužování naší země. Můžeme dnes pouze předkládat své návrhy, obracet se s nimi na odpovědné zastupitele a apelovat na ně, aby si přiznali závažnost problému a okamžitě začali hledat způsoby, jak dramatický trend zvrátit. To tedy opakovaně činíme. Tím také vyslovujeme ostrý nesouhlas se sebevražednou finanční politikou, kterou naše současné „elity“ již velmi dlouhou dobu praktikují. Zároveň vyzýváme občany, aby bedlivě sledovali přístup svých volených zástupců k tomuto problému a aby to pro ně bylo jedním z důležitých kritérií při jejich rozhodování ve volbách.  Celý text zde...

Výbušnina v letadle a ukázka kontinuity poúnorového myšlení (František Rozhoň)

Když Československo začalo budovat socialismus, směla policie vše. Na těchto stránkách se například dočtete v knize Milo Komínka, jak se StB v létě 1948 rozhodla bez souhlasu a vědomí občana nastěhovat do jeho domu zbraně a také to (omylem funkcionáři KSČ) udělala. Porušila základní zásady demokratického právního státu, jakým (lidová demokracie) nahlas slibovala být; podobná manipulace s lidmi nebyla označena za zločin ani po Sametu v zákoně o protiprávnosti tehdejšího režimu.  Celý text zde...

Každý máme svého vězně?

Dostal se nám do pošty článek od neznámého autora, který svým obsahem je zcela aktuální a docela stojí zato si článek přečíst. Předkládáme článek v plném znění a bez úpravy, především bývalým politickým vězňům.  Celý text z časopisu SBPV Věrni zůstali 4/2009 zde...

Třináctka znamenala štěstí, ne však svobodu (Jan Kukuczka)

První část z knihy Jana Kukuczky - Slovo na úvod a Úvodní báseň:

Že zmizela už víra z měst
a venkov že se v hříchu zhlíd,
že nenosí se dneska čest,
že síla zdrtí každý cit.
Když ozvou se snad,
křič hned též,
běž
dokaž jim tu jejich lež.  Celý text zde...

Vyhlásenie občianskych organizácií a osobností spoločenského života vyvolané iniciatívou postaviť pred Slovenským národným múzeom sochu T. G. Masaryka

Začiatkom novembra 2009 bola verejnosť informovaná o iniciatíve niekoľkých poslancov Mestskej časti Bratislava Staré Mesto postaviť pred Slovenským národným múzeom (SNM) sochu T. G. Masaryka namiesto pylónu, na ktorom bol český lev. Návrh odstrániť pylón považujeme za správny, lebo replika pamätníka stojí pred novou budovou SND a bolo by nelogické, aby blízko seba boli dva pamätníky česko-slovenskej vzájomnosti... Vyhlášení vyvolalo diskuzi o vztahu T.G.Masaryka ke Slovensku a Slovákům.  Celý text zde...

Politika ve stylu retro

  Papež vyzval lidi, aby se zbavili sebestředného egoismu a otevřeli víře. Podle Ivana Hoffmana je to klíčová otázka pro budoucnost lidské civilizace na téhle planetě, jestli „teda půjdeme tou cestou boje muže proti muži anebo se znovu začneme ohlížet po nějakých společných ideálech anebo hodnotách nebo něčem, na čem nám společně záleží.“

  Prezident Klaus na Nový rok řekl občanům, že potřebujeme pevný, dlouhodobě stabilní a velmi praktický kompas založený na víře v rozumnost chování skutečně svobodných občanů a nikoli na důvěře ve spásnou roli státu. „Dělejme proto každý z nás to, co umíme, co děláme rádi, co můžeme nabídnout ostatním. Nenechme si od nikoho přikazovat, co máme dělat.“  Celý text pro Svědomí 1/2010 zde...

Profesor Karlík nutí k zamyšlení (Jaroslav Kronus)

Zadal jsem si do googlu "Karlík Lubor" a vybrané četl. Zaujal mě titulek "Parlamentní demokracie se octla v troskách". Vyklubal se z toho rozhovor Víta Kouřila s Ivanem Hoffmanem pro časopis Sedmá generace, který vyšel v čísle 4/2008. Co mě nejvíce zaujalo, o to se hned s vámi podělím:

Kdy se naše parlamentní demokracie začala hroutit?

Nejpozději v roce 1980, kdy americký kongres zrušil protilichvářské zákony. Banky uplatily americké zákonodárce volebními dary ve výši 2664 tisíc dolarů, z toho 590 tisíc dolarů dostali členové bankovních výborů sněmovny a senátu.

Jak to zapůsobilo na povahu demokracie v České republice?

Zcela fatálně. Minuli jsme se po roce 1989 s kapitalismem coby systémem prosperujícím díky svobodné atmosféře, spravedlivé soutěži, solidaritě sociálního státu. Vlak, do kterého jsme se chystali nastoupit, už nepřijel, přesněji - ta linka už byla zrušena.  Celý text zde...

Zásadně jsem nebyl emigrant, ale exulant! (Exkluzivní rozhovor s Miloslavem Komínkem pro Svobodné noviny 4/2009)

Jaké to bylo po válce věnovat se letecké akrobacii?

Co se týče bezmotorových letadel, větroňů, tak po válce jich na našem území zůstalo poměrně dost. Byly to německé trofejní, které se dostaly do vlastnictví aeroklubů. Tak jistě i letadla motorová. K těm pak v roce 1946 přibyly americké Piepry. Kdo byl zaujatý do létání, byl zdravý a měl v kapse nějakou tu korunu navíc, mohl se tomu u nějakého aeroklubu věnovat. Nějaký díl nákladů poskytla naše tvořící se armáda. Kdo měl nalétané potřebné hodiny jako pilot, k tomu vlohy a trochu štěstí, mohl postupně zkoušet akrobacii.

Co bylo tím rozhodujícím impulsem, který Tě dohnal k aktivnímu odporu proti komunismu?

Po skončení II. světové války, které jsem byl také účasten, mi bylo právě 19 roků. Viděl jsem, jak mnozí konfidenti, patolízalové a různá individua štítící se práce vstupovali do KSČ. Byli to také ti, kteří chtěli, aby jejich děti mohly snadno studovat. KSČ je přijala do svého lůna, zamlčela jejich hanebnou minulost a držela nad nimi ochrannou ruku. Poctiví lidé začali mít strach. Já jsem se živil leteckou akrobacií. V prosinci 1947, po návratu ze zahraničního turné, byly o mně šířeny nepravdivé fámy, že jsem špiónem. Politická situace byla vyhrocená.  Celý text zde...

Stalo se, aneb střípky z české historie  Celý text pro Svědomí 1/2010 zde...

archiv nejnovějších aktualit zde

aktuality  2009 zde

aktuality  2008 zde

aktuality  2006-2007 zde

aktuality  2005 zde

aktuality  2004 zde

aktuality 2.pololetí 2003 zde

aktuality z roku 2002 najdete zde   aktuality 1.pololetí 2003 zde

 zpět na hlavní stranu