Z díla politických vězňů, vyšlo též v časopise Svědomí 10/2010

Byl jednou jeden král

Jiří Herzinger

Byl jednou jeden král...

a celý svět ho znal,

vždyť býval mnohde hostem.

Žil v hradu na kopci,

obklopen poradci ‑ ti byli jeho mostem.

 

Ten most byl padací,

řetězy z nadací,

a nad ním katedrála.

S těmi tam v podhradí

ten král se neradí ‑

zač by ta rada stála.

 

Poradci stačí mu

ke chlebu dennímu,

ti na srdci mu leží.

Král jinak dobrý je,

s přáteli popije

a zbrojnoši ho střeží.

 

On ve své dobrotě

odpustil holotě,

co vraždila a kradla.

Dále strach nahání,

na místo pokání

touží, aby zas vládla.

 

Každý král šaška měl

a ten mu pověděl,

co o něm lid si říká.

Náš král má šašků víc,

žádného z Nemanic,

a ti s ním hrají cvika.

 

Až jednou trubadúr

navštíví jeho Dvůr,

aby tam s loutnou zpíval,

snad ho král uslyší,

s dámami v zátiší,

aby se lépe díval.

 

Padací spustí most,

všem lidem pro radost

král bude naslouchati.

I svatí kamenní

v živé se promění

a budou žalovati.

 

Nejvyšší je už čas

a ty jsi jedním z nás.

Nečekej na Blanické.

Volá Tě, králi, lid

přestaň už jenom snít

to zlo je rodem lidské.

(Navíc pak bolševické.)

Jiří Herzinger, 1991;
Satirické apostrofy;
 pramen archiv Muzea III. odboje

 zpět na hlavní stranu              zpět na archiv aktualit