Obrana národa, 5/2003, prosinec 2003

Řetězový dopis

Podle dnešních pravidel a zákazů by jsme my, jako děti narozené v 60. a 70. letech, vůbec neměly šanci přežít.

Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.

Neměli jsme doma léky v lékovkách s bezpečnostním uzávěrem. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole nebo na koloběžce, neměli jsme helmy.

Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne filtrovanou a upravovanou vodu z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem, a přesto jsme nebyli obézní, protože jsme to stačili vyběhat venku. Klidně jsme se rozdělili o jednu flašku a pili s druhými, aniž by z toho někdo umřel. Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika tvrdých dopadech jsme ji domontovali.

Brzo ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, až se teprve venku rozsvítily lampy. A nikdo se nás nedovolával - žádný mobil při ruce! Neměli jsme Playstation, Nintendo eller X-box, vlastně ani televizní hry, žádný z 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, mobilní telefony, počítače, chatrooms a Internet.

Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!

Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo nebyl žalován po těchto úrazech. Byla to přeci naše hloupost a nikdo nebyl vinný - jen my!! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout.

Našli jsme si hry s tenisáky, klacky a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík).

I když nás dospělí varovali, hráli jsme si s nůžkami a noži a nikdy jsme si nevypíchli oko. Jezdili jsme na kolech, chodili jsme domů k druhým kamarádům, tloukli jsme na dveře, vlezli jsme dovnitř a pletli se dospělým do řeči.

Někdo, kdo nebyl ve škole tak chytrý, musel opakovat ročník. Dnešní rodiče vychovávají skleníkově chráněné, nesamostatné, zchoulostivělé a suverénní děti a budoucí chytráky. My jsme byli poslední generace, která ještě měla volnost. Zažili jsme fiasko i úspěchy a naučili jsme se chovat se odpovědně a se vším si poradit. A ty jsi jeden(a) z nich.

Blahopřeji !!!

Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí, a žil jako dítě v době, kdy naše životy ještě neovládali politici a právníci.

Ten lepší život byl jen náš!!!

Autor neznámý, kolovalo po internetu

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa