Obrana národa, 3/červen 2003, rubrika Pohledy dneška

Poučení z krizového vývoje

Před padesáti lety vrcholila přesvědčující a vysvětlující kampaň. 29.5.1953 osobně prezident republiky Antonín Zápotocký v rozhlase zalhal občanům: „Buďte bez obav, měna je pevná a měnová reforma nebude!“. Byla hned za pár dnů a v praxi ukázala, jak je to s odstraňováním buržoazního přežitku nerovnosti občanů. Většina občanů si směla v kurzu 1:5 vyměnit 300 Kč, milicionářům byl limit zvýšen, kontrarevolučním živlům snížen (až na nulu), a pro důstojníky armády a policie byl dokonce zaveden kurz 1:3. Když v listopadu 1989 zvítězila ta pravda a láska a byl vyhlášen nám středoevropanům trochu nejasný program „chceme do Evropy“, chápali jsme ho jako návrat k civilizačním hodnotám západní, nekomunistické civilizace. Považovali jsme za samozřejmé, že s podobnými podrazy se už nebudeme setkávat.

Zklamali jsme se doma - Zápotockého fint jsou dodnes plné volební programy „demokratických stran“ (ČSSD v programu ne do NATO bez referenda, po volbách opak), a diskriminace má i přívlastek „pozitivní“ - předseda kómatické Unie Svobody se k ní čerstvě otevřeně přihlásil, když prohlásil: „...když je k přijetí na gymnázium v přijímacím řízení třeba získat 100 bodů, dítěti z romské komunity by mělo stačit 60 bodů." Zklamali jsme i v západních demokraciích. Zápotockého fintu používají i tvůrci Evropské unie – když Finové schvalovali vstup do EU, byli přesvědčováni, že případné přistoupení k měnové unii budou schvalovat také v referendu. To už se nekonalo, přistoupení zařídila (bez referenda) Maastrichtská smlouva. Překvapení?

Nikoli, jen neznalost! Uzavřeni doma ostnatým drátem jsme si Západ idealizovali. Naši exulanti měli možnost brzy pochopit, že Západ je trochu jiný, než si jej představovali. Luděk Frýbort v prvním čísle Nového Polygonu píše: „Ne po materiální stránce; krajem hojnosti byl dozajista. Byl i místem svobody a demokracie, ani v tom jsme se nezklamali, dokonce se nám leckdy zdálo, že Západ svou svobodou až příliš plýtvá pro kdejakého všiváka, který jí není hoden. Ale že by si lidé na Západě své svobody vážili, o tom už se dalo pochybovat. Sledovali jsme, jak se demokratický názor ozývá spíš z defensivy, jak je překřikován a vysmíván, jak se k uplatnění derou zastánci autoritativních levicových učení, nejrozličnější marxisté, trockisté, maoisté, che-guevaristé a jiné vysoce módní -isté neznající nic pilnějšího, než jak rozvrátit řád svobodného Západu a předložit jej na stříbrném podnosu těm, před jejichž podlostmi jsme odešli z vlasti. … Zejména osmdesátá léta byla závod s časem: šlo v něm o to, zda dřív dosáhne svého dna úpadek komunistického Východu, žalostně neschopného po všech jiných stránkách než desinformace a indoktrinace, nebo zhroutí-li se ještě předtím Západ, rozvrácený pošetilými módami.“ Divíte se, že staronoví vládci, poté co komunistická revoluce přerostla v sametovou, neměli zájem o návrat exulantů schopných podat svědectví a varovat před recidivou?

Otázku kdo vlastně v závodě s časem vyhrál, částečně zodpovídá Michal Semín, ředitel Občanského institutu: „Mnozí američtí neokonzervativci, jejichž malý počet nekoresponduje s vlivem, který dnes v americké politice mají, se rekrutují z řad bývalých trockistů“ … , „Neokonzervativci jsou většinou wilsoniánští internacionalisté, kteří považují liberální demokracii amerického střihu za nejvyšší a nejdokonalejší formu společenského uspořádání. Nedojdou spočinutí, dokud se „americkým životním stylem“ nebudou řídit národy po celém světě.

A tak nové „mezinárodní demokratické společenství“ opustilo jednu myšlenku –ismů a přestalo lámat okovy zotročované dělnické třídě. Aby se jejich nejdokonalejším životním stylem mohlo řídit co nejvíce národů, zlomilo pouta, která držela NATO v mezích obranného společenství. A dali se na pochod: nejdříve z bezpečné výšky letových hladin Jugoslávie, pak Afghánistán, letos Irák, i když zde se již projevilo Orwellem předvídané dělení sjednocovaného světa na Oceánii a Eurasii. Žádná z těchto nevyhlášených válek nepřinesla očekávané realistické výsledky krom zisků korporací, kterým přidělili obnovu jimi zničené země. Propagační a vysvětlující kampaně soustavně připravují svět na to, že z „morálních důvodů“ musí Drang in die Welt pokračovat.

Nezapomínají ani na občany vlastních zemí, americký Patriot Act jest důkazem. Amerika je sice stále pokládána za vzor demokracie a svobody, ale její vláda dělá veřejně to, co vožď Stálin dělal utajeně:

1. Prezident Spojených států již má neomezenou moc vyhlásit válku zemi, která Ameriku nenapadla, způsobit škody a smrt na obou stranách. Použil ji, i když bez formálního vyhlášení války.

2. Spojené státy mají nyní neomezenou moc zadržet libovolný počet Američanů ve vlastní zemi, uvěznit je doživotně ve vojenském vězení nebo koncentračním táboře, zabránit jim přístupu k přátelům, rodině a obhájcům. K tomu stačí pouze označit tyto lidi za teroristy. Již se stalo…

3. Spojené státy mají nyní neomezenou moc zatknout kteréhokoliv Američana za hranicemi, zavřít ho doživotně na vojenské základně na Kubě, zabránit mu komunikaci s rodinou, přáteli a právním zástupcem. To vše na základě prostého prohlášení, že zadržený je teroristou. Již se stalo…

4. Prezident Spojených států má nyní neomezenou moc nechat zabít kohokoliv za hranicemi. K tomu stačí pouze oznámit, že ti mrtví byli teroristé. Stalo se v Jemenu…

Kdosi už na internetu položil otázku: Je-li toto svoboda, tak co vlastně je diktatura?

Američané, náš vzor!

Odpor vůči této nové permanentní revoluci je vydáván za projev antiamerikanismu (Kenneth Hillas, zástupce velvyslance USA, 13.5.2003 v Právu). Nesouhlasím! Právě méně vlivní Američané se dokáží stavět na odpor moci ovládané menšinou vlivných „-istů“.

Jacob G. Hornberger s humorem navrhuje malinku doplnit americkou Ústavu. Válku může vyhlásit pouze Kongres. A tentokrát to myslíme vážně. Žádnému člověku nesmí být upíráno právo na život, na svobodu a na majetek, aniž by to bylo na základě zákona. A tentokrát to myslíme vážně. A dodává: až dokončíme osvobozování všech Iráčanů od jejich diktátora, bylo by možné udělat totéž pro Američany?

Rozmáhá se i neposlušnost, napravující selhání Kongresmanů a Senátorů. 2.5.vstoupil v USA v platnost onen Patriot Act. US federální orgány však nemají pravomoc přikázat městům, aby jejich policejní složky vykonávaly práce pro INS nebo FBI. První městečko, šestnáctitisícová Arcata, již postavilo dodržování Patriot Act mimo zákon, starosta prohlásil „Naše policie bude sloužit k tomu, k čemu byla ustavena, tj. k ochraně občanů, nikoliv k jejich zavírání na základě nepodložených obvinění“. Rezoluce proti Patrioct Act projednává již 89 měst a stát Havaj…

Snad i pod jejich vlivem vznikají i u nás centra občanské neposlušnosti. Přidejte se, prosím. Neboť, jak pravil Frýbort, „potrestal Hospodin svůj hříšný svět dobrou stovkou socialismů, každým jiným, ale ani jedním, který by nekončil úpadkem a nesvobodou.“

ROF

 zpět na hlavní stranu              přehled článků z Obrany národa