Obrana národa, 4/2003, září 2003

Farma politických zvířat

František Rozhoň

PROLOG: Bylo, nebylo? Tu naši farmu českou prý zřídil jistý Čech, když naznal, že kraj pod Řípem oplývá mlékem a strdím, a s kmenem zůstal. Stalo se tak stovky let poté, co si v Aténách Sókratés znepřátelil elity „demokracie“ přesvědčením že občan sice musí plně respektovat zákony státu, ale zároveň musí pochybovat, diskutovat a kritizovat.

Česká farma bývala Panskou, jejíž sláva se snad i těch hvězd dotýkala. Přemysl Otakar II., přezdívaný zlatý a železný, ovládal kraje téměř až k jižnímu moři Jaderskému (rakouskou Vídeň, štýrský Štýrský Hradec a kraňskou Lublaň nevyjímaje), a u severního moře Baltského založil Královec (Königsberg, Kaliningrad). Karel IV. byl nejvýznamnějším evropským vládcem pozdního středověku.

Stala se nadlouho i farmou Poddanskou Habsburků - poté, co se sněm českých pánů pasoval na reprezentanta zemí Koruny české, jednomyslně zvolil 23. října 1526 ve Svatováclavské kapli Svatovítského chrámu českým králem arciknížete rakouského Ferdinanda I. Habsburského, zástupce z Moravy, Slezska, Horní i Dolní Lužice však k rozhodnutí nepřizval.

Zrod Farmy politických zvířat

Stalo se, že se lidé (od počátku 19.století) začali na základě podobnosti názorů sdružovat do politických stran, aby jejich prostřednictvím mohli i oni mluvit do věcí veřejných. V okamžiku zahájení I.světové války, 1.8.1914, představitelé některých Stran vyhlásili loajalitu dynastii (podepsáni mj. J.Šrámek a M.Hurban), 5.8. učinila totéž i deputace 166 českých okresních zastupitelstev a obcí. Páni, podobně jako Jones, Orwellův majitel Panské farmy, však nepočítali s odporem zdola.

„Malá zvířata“ hned v srpnu 1914 založila v Rusku Českou družinu a ve Francii dobrovolnickou jednotku Nazdar a začala tak bojovat za samostatnost dříve, než začala jednat zvířata velká, politici, kteří se prý (podle slov zákona) jediní zasloužili o nový stát. Demokratické Československo pak bylo (pro svůj tuhý partajní systém) označováno za „stát stran“ a mohlo být předobrazem Orwellovy postjonesovské Farmy zvířat. Byli tu rovnější mezi rovnými - Hrad a zástupci rovnějších stran, „Pětka“ (1920-26), pak „Šestka“ a Osma“ sami projednávali důležité politické otázky a často necitlivě reagovali na kritiku dílčích nedostatků systému ze strany dalších demokratických sil, což vedlo ke konfliktům se stranami, které z většiny nebyly součástí „Hradu“.

Zachovala se i „Pištíkova chvála soudruha Napoleona“. Věra Olivová v Dějinách první republiky (str.201) tvrdí: Volba Edvarda Beneše (kterého chtěl M.R.Štefánik pohnat před soud, prezidentem 14.12.1935 – pozn. autora) byla velkým vítězstvím demokratických sil v republice. V okamžiku, kdy evropský národ byl poznamenán nárůstem fašistických a nacistických proudů, Československo přesvědčivě uhájilo svůj demokratický charakter.

Pomineme-li dobu Mnichova a tedy otázku Benešova kapitulantství, které nebylo zcela v souladu s Ústavou ani přáním většiny, předvedl Beneš dvě Napoleonova vítězství. Zatímco obyčejní Čechoslováci šli znovu do zahraničí bojovat za svobodu, Beneš se tam prohlásil exilovým prezidentem. Slovy vyhlašoval, že je třeba být neústupný při vyjednávání s Rusy, před odpor tu- i cizozemců (gen.L.Prchala, britský ministr zahraničí A.Eden) podepsal v Moskvě smlouvu znamenající sovětizaci exilové i poválečné československé politiky. Podbízel se komunistům tak důkladně, že se zbavil blízkých londýnských spolupracovníků (ministra L.Feierabenda, generála S.Ingra…), přijal budoucí zákaz (pravicových) stran (agrární, národně-demokratické) i obsazení klíčových ministerstev komunisty. Zradil mj. i Poláky v době katynské krize, Čechoslováky odvlékané po Osvobození do SSSR, i politicky blízko němu stojící i v Únoru 1948. Přesto jeho jméno skandovali i odpůrci bolševizace na posledním poúnorovém Všesokolském sletu.

Opakování. Z hlouposti?

Po organizovaném Pádu komunismu v Čechách dostaly mosty i náměstí Benešovo jméno a dočkali jsme se i návrhu zákona, že „Edward Beneš se zasloužil o stát“. Před lid byl postaven A.Dubček, který přijal okupaci a r.1969 odsouhlasil střelbu proti lidem skandujícím jeho jméno, a přesto lidé zase skandovali jeho jméno. Zato zůstala opomenuta slova pplk.J.Balabána, že útlak „má svoji kladnou stránku v tom, že nám ukazuje charakterově slabé a vadné směry a jednotlivce, jichž se národ musí při svém znovuosvobození energicky zbavit“. Do nejvyšších funkcí nastoupili charakterově slabí jedinci, kteří vstoupili do KSČ v době, kdy už bylo známo jaká zvěrstva Strana páchala a že se s tím nedokázala vyrovnat – ss. Pithart, Rychetský…

Premiér Špidla přezdívaný Stalin nebo Beria (jak oznámil 24.7. ve Sněmovně ministr Dostál) s „koaličními“ kolegy vyhlašuje, že setrvání na vyhlášeném předvolebním programu je vydíráním (Marvanová, Hojdar) – pochybovat o právu politických zvířat zavrhnout společný názor, kterým získali voliče, nelze. „Starý Pištík“ přes Lidská práva (P.Uhl) plive do tváří obětí komunismu, že antikomunismus je nemoc, kterou oni trpí, a „mladý“ (J.Jařab) na právo dětí na výchovu v rodině, tomu nadřazuje právo homosexuálů osvojovat si děti. Svorně likvidují riziko, že Češi se jim vzepřou ať doma či opět v zahraniční armádě. S povoláváním branců do armády byť jen k civilní obraně se již nepočítá a „protiextremistická“ legislativa (prý v zájmu ochrany veřejného pořádku) brání soukromému vojenskému výcviku. Takhle se lidu nebojí ani demokracie (Švýcarsko) ani totality (vzpomeňme výcvik ve Svazarmu v bolševickém Československu či rozdání zbraní občanům režimem Saddáma Hussajna). Sókrates opět nemá šanci. To je to, o čem lidé skandovali „Už je to tady!“?

P.S. Bohuslav Blažek v doslovu k vydání Orwellovy Farmy zvířat z r.1991 píše: "Totalitarismus je společnost postavená na lži, i kdyby tou lží byly vskutku krásné sliby vskutku trpícím jedinců." Kolika krásnými sliby podestlal Vladimír Špidla své poslední volební vítězství?

ke dni české státnosti ROF

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa