Obrana národa, 4/2003, září 2003

O Valašských Athénách a valašském poslanci

František Rozhoň

V půvabné krajině podhůří Beskyd, v nivě Bečvy, tam kde dnes leží město (dvojměstí) Valašské Meziříčí, žili lidé již dlouho. Byly tu objeveny pozůstatky lidu se šňůrovou keramikou, lidu zvoncových pohárů, z doby kolem r.1300 před n.l. lidu lužických popelnicových polí a z 9.-7.století př.n.l. lidu patřícímu ke slezské kultuře. Protože my dnes dáme spíše na záznamy písemné, vzpomeňme, že z r.1267 je první písemná zmínka o vsi Hrachovec, dnes předměstí Valašského Meziříčí, z r.1297 první písemná zmínka o Meziříčí ve spojitosti se zemanem Vršem z Meziříčí a z r.1299 první písemná zmínka o Krásně.  První písemná zmínka o městečku Meziříčí jako součásti biskupského léna při tvrzi Arnoltovice (v severní části dnešní Poličné) je z r.1376. Arnoltovice dávno zanikly (snad ve válkách mezi Jiřím z Poděbrad s Matyášem Korvínem) a jediné památky na ně najdeme dnes v muzeu ve Valašském Meziříčí.

Valašské Meziříčí je vlastně dvojměstím tvořeným Krásnem nad Bečvou, vzniklým při brodu přes řeku, a Meziříčím, od 18.století Valašským, vzniklým na „zeleném drnu“ jak dokazuje jeho pravidelný půdorys. Oběma obcím položeným na obchodních stezkách se dlouho dařilo, nejvýznamnějším řemeslem bylo soukenictví. Krásno bylo povýšeno 1491 na městečko panství rožnovského a r.1516 se 140 domy patřilo k největším na východní Moravě, Meziříčí bylo tehdy lenním statkem. Roku 1538 začalo Meziříčí se stavbou kamenných hradeb a bylo k němu dočasně připojeno Krásno jako předměstí. S třicetiletou válkou přišla vleklá stagnace a úpadek, obě obce byly několikrát vypáleny a pustly. Žerotínové mj. zbavili meziříčské měšťany práva vystavovat pivo na rožnovsko-krásenské panství a tím i nejdůležitějšího zdroje jejich zdroje příjmů. Situace se začala zlepšovat v devatenáctém století. V jeho polovině vznikly v Krásně první průmyslové dílny a Meziříčí se stalo sídlem okresního hejtmanství. V Krásně byl soustředěn průmysl a Meziříčí bylo správním, kulturním a školským centrem širokého okolí.

R.1860 bylo umožněno zakládání českých spolků, a již r.1861 vzniká čtenářský spolek a při něm pěvecký sbor Beseda existující dodnes. R.1864 první tělovýchovná jednota na Moravě nesoucí jméno Sokol. Po nich vzniká Hasičská jednota, Občanská beseda, Živnostensko-řemeslnická beseda a další spolky, r. 1884 Muzejní společnost a první muzeum na Valašsku a druhé české na Moravě. Neplést si jej, prosím, s dnes známějším rožnovským skanzenem - podnět k vytvoření rožnovského muzea vznikl u rodáků z Malenovic u Zlína, kteří se usadili v Rožnově r.1909 a r.1913 předložili první projekt muzea inspirovaný úsilím o uchování měšťanských domů z rožnovského náměstí.

Ve Valašském Meziříčí vznikají první české střední školy na severovýchodní Moravě, město se stává centrem kultury a vzdělávání a je nazýváno Valašskými Athénami. Koncem roku 1923 končí samostatná existence dvou obcí, spojují se jako město Valašské Meziříčí.

Řidič přijíždějící od Hranic na Moravě jej stále dříve cítí než vidí, chemička DEZA jede na plný výkon. Z reklam znáte jméno Arnošt Dadák a jeho místní firmu na dovoz koření. Jméno A.Dadák je známo i za hranicemi, protože jemu se jako prvnímu podařilo vypěstovat v Evropě keř čajovníku a ve Valašském Meziříčí vypěstoval na 600 stromků kávovníku. Známé jsou gobelínové dílny spojené se jménem Rudolfa Schlattauera (1860-1915). Ten se s technikou tkaní seznámil ve Skandinávii, první dílnu založil v blízké Zašové, a ta byla 1908 přenesena do Valašského Meziříčí. Od r. 1922 má ochrannou značku MGM - Moravská gobelínová manufaktura. R.1985 vyrobila největší oponu pro divadlo v Mostě (8,7 x 36 m, patří k největším oponám ve střední Evropě), r.1988 největší figurální gobelín v historii MGM „Svatoplukova družina“ o rozměrech 9,5 x 15,4 m, a r.1994 pro český parlament největší soubor ručně vázaných koberců o celkové ploše 400 m2. Dřevozpracující i sklářský průmysl (nyní především osvětlovací tělesa) patří ke kraji již dlouhá léta.

Město přišlo o řadu svých památek. Kupř. z náměstí v Krásně byla jen radnice, zajímavá stavba s altánem v průčelí budovy, ukončeným cihlovitou vížkou (altán je zdoben znakem připomínajícím panský rodu Žerotínů, který dlouho vládl celému kraji), část aleje a soch, zbytek nahradily tranzitní silnice a paneláky. Stojí ale za to sem zajet a pobýt.

Budete se však pracně doptávat, kdeže jsou památníky těch, kteří zemřeli, abychom my mohli žít ve svobodné zemi. To platí i pro mohutný památník na Helštýně vybudovaný na paměť obětí II. světové války. Československý znak a nápis „obětmi ke svobodě“, trojice mohutných lip (čtvrtou drží pohromadě jen ocel) a krásný výhled na město a okolí kupodivu nestojí za místní propagaci. Kdyby se vyměnil nápis a památník se připsal jen vybraným obětem téže doby, byla si situace možná jiná. V kontextu opomíjení památky bojovníků je zarážející, že i bez hledání nacházíte stále další a další připomínky jediného člověka. Člověka, který je na jednom památníku titulován jako VALAŠSKÝ POSLANEC, a na jiném (v Husově sadu) mu náleží čestný nápis SVÉMU OSVOBODITELI. Tím člověkem je Tomáš G.Masaryk, který „zde zahájil svou politickou dráhu“.

Valašský poslanec

23.5.1907 se konaly užší volby do Říšské rady. Ve volebním obvodě 13ti měst východní Moravy soupeřili Vilém Povondra, vůdce moravských živnostníků, a Tomáš Masaryk, předseda strany, která loni změnila své jméno na Česká strana pokroková. Proč neměli lidé volit Masaryka, vzkazoval Povondra i na letáku, jehož fotografie je ve valašskomeziříčském muzeu (zámku Kinských):

Cituji: „Křesťané, mužové, občané, měšťané, živnostníci, ženy, nevolte Masaryka… Dříve byl Němcem, nyní dělá Čecha. Nemiluje své vlasti, ani nás, synů a dcer českých matek. Masaryk byl už jednou poslancem a za dva roky musil se mandátu vzdát, protože se nemohl snést s ostatními poslanci. Masaryka v celých Čechách nechtěli nikde přijmout za kandidáta… Masaryk je kandidátem židů; oni dali se všichni zapsat do českých seznamů, aby dopomohli k vítězství svému patronovi Masarykovi. Občané, ženy – Čechové, nazvete židy svými přátely? Odjakživa byli proti naší víře, proti našemu jazyku, proti našemu národu, oni kopou pomalu ale jistě hrob i našim živnostem, ovládli naše trhy, cpou se do našich úřadů… Masaryk chce náboženství ze škol vyhodit. Pokrokáři učí, že náboženská výchova kazí děti… Ženy, matky, otcové, … nedopusťte aby byl zvolen Masaryk, který žádá rozluku manželskou, a tím chce z mužů udělat otroků ženských rozmarů, z žen otroků libovůle mužů. a z dětí sirotků bez otců a matek… Masaryk není křesťanem, nechcete jistě, by Říšská rada stala se bojištěm náboženským…“

Masaryk dostal 4 138 hlasů, Povondra 3 334 hlasy. Rozhodly hlasy z měst s větším počtem dělníků. O volebním úspěchu se Masaryk dozvěděl zde, ve Valašském Meziříčí. Své vítězství zopakoval i 13.6.1911 a mandát říšského poslance mu po vzniku 1.sv.války usnadnil odjezd do ciziny. I jako prezident Masaryk město často navštěvoval – bylo to v letech 1924, 1928 a 1930.

Množstvím památníků všeho druhu Masaryk v dnešním Valašském Meziříčí připomíná Lenina měst éry vlády jedné strany. Jeho pobyty na začátku minulého století připomíná deska u gymnázia F.Palackého, zvolení pamětní deska na náměstí, prezidentování již zmíněný památník v Husově ulici (byl postaven 1925, zrušen 1940, obnoven 1946, zrušen 1950, obnoven 1968, zrušen 1974, obnoven 1990). Kde sedával připomínají památníky na Píškové (přežil Stalina i Husákovu normalizaci) a v Oznici (postaven 1997). Masarykovo jméno má i turistická stezka směřující do Hostýnských vrchů k onomu památníku na Píškové a k Jarcovské kule, 9m vysoké skále, kterou zde podle pověsti měl upustit čert, když chtěl obrátit tok potoka Senice k Lidečku.

Nejen za Masarykem

S a za Janem Karafiátem, známým především jako autor Broučků, se můžete vydat s dětmi do Vsetínských vrchů. Na většině zastavení naučné stezky Jana Karafiáta jim postavičky z Broučků položí otázku, třeba co najdete na Stínadlech (v moderní hvězdárně starou Balnerovu hvězdárnu z r.1928, nejstarší svého druhu na sev. Moravě), jak se na Valašsku říká borůvkám (hafery), co znamená slovo Beskyd či proč se medvědovi říká medvěd brtník. Dojdete do Lhoty, která se jmenovala Lhota Stachova, Lukáňova, Chmelova, Hrubá a dnes Velká. Tam je Toleranční kostel a fara, v níž žil Jan Karafiát 20 let jako farář. Roubený Toleranční kostel má prostý interiér bez obrazů a soch, není vytápěn a dodnes nemá žádné umělé osvětlení. Proč nemá věž a zvon(y) vám zde vysvětlí Broučci, my doporučujeme přijít v době mše (neděle 9:30) nebo si domluvit návštěvu na telefonu 571 638 007.

Můžete zajít i do nejzápadnějšího výběžku Beskyd – Veřovických vrchů. Po značce směr Trojačka a dále Velký Javorník. Odbočíte-li do Hostašovic, sedla Domorac zvaného Lašská brána Beskyd, najdete unikátní prameny Zrzávka – dva prameny vzdálené od sebe pouhé 4m s rozdílným chemickým složením, první s obsahem síranu železitého, druhý sirovodíku. A jen pár set metrů pak zbývá do Hodslavic…

Bývaly časy, kdy semeništěm české slávy bývaly síně tvrzí, hradů a zámků. Tam se rodili, rostli a odtud vyjížděli do světa chrabří čeští rytíři. Pak nastal úpadek, naši přední páni byli vybiti či vyhnáni ze země a na jejich hradech a zámcích se usadili cizinci. Národu odumřely vrchní ratolesti kmene, ale vypučely nové, z kořenů. České ukolébavky se ozývaly v chudých chalupách, nad kolébkami prostě sbitými tesařem. Z nich vyrostli rytíři bez brnění, mečů a kopí – rytíři ducha. Jeden z nich se narodil v nízké chaloupce v Hodslavicích a jmenoval se František Palacký. Dokázal zahřmět na malověrné: „Budeme-li se tak všichni chovati (tj. malomyslněti), pak ovšem musí zahynouti náš národ hladem duchovým. Já aspoň, kdybych byl třebas cikánského rodu a již poslední jeho potomek, ještě za povinnost bych si pokládal, přičiniti se všemožně k tomu, aby aspoň čestná památka po něm zůstala v dějinách člověčenstva”. Palacký položil základy díla, které umožnilo T.G.Masarykovi stát se Prezidentem Osvoboditelem.

František Rozhoň, foto Valašské Meziříčí - Helštýn

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa