Obrana národa 5 / prosinec 2003

Čas lidských práv - a teroristů

František Rozhoň

„Čas oponou trhnul a změněn svět“. Tento často citovaný verš napsal Jan Neruda v Romanci o jaře 1848, a jak se učí děti ve škole, vzpomíná v ní na chvíle mladistvého opojení „v roce krátké svobody“.

„Čas oponou trhnul a změněn svět“ platí pro rok 1945. Zhroutila se Tisíciletá říše, která tolik toužila „chránit“ (nejen) Čechy a jejich životní prostor, a nastal čas naší krátké svobody. Vrátili jsme se k právnímu řádu I.republiky, ve které slovo demokracie ještě znamenalo diskusi, a zkoušeli žít normálním životem. Milo Komínek jako letecký akrobat létal po celém světě, bratři Mašínové se o politiku nestarali, a jim všem uniklo, že čas svobody se rychle krátí. Oč šťastnější by asi byli, kdyby bylo pravda co dnes tvrdí Petr Uhl, totiž že doba poúnorová nebyla tolik odlišná od poválečné demokracie?

Světoví politici tehdy mluvili o tom, co udělat, aby se neopakovaly časy barbarských činů. Přijali (10.12.1948) Všeobecnou deklaraci lidských práv. Aby nenapomáhala individuálnímu sobectví, zařadili do ní i bod o povinnosti každého vůči společnosti, neb jedině v ní může volně a plně rozvinout svou osobnost. Lidská práva měla být podle této deklarace chráněna zákonem, aby nebyl člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku. Vybudování světa, ve kterém lidé, zbaveni strachu a nouze, budou se těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu. Později sepsali i Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, zaručující že „všechny národy mohou pro své vlastní cíle svobodně disponovat svým přírodním bohatstvím a zdroji bez  újmy na jakýchkoli závazcích vyplývajících z mezinárodní hospodářské spolupráce, založené na vzájemné výhodnosti a mezinárodním právu. V žádném případě nesmí být národ zbaven svých vlastních prostředků k životní existenci.“

Ruce od krve, v ústech lidská práva

U nás doma vstupují na politické kolbiště pod Gottwaldovou standartou Dubčekové, Šabatové, Mlynářové, Hájkové a další. Pohrdají prvním principem Deklarace že „všichni lidé se rodí sobě rovní. Ve jménu „dělnické třídy“ zostřují třídní boj, mění zemi v lágr a ve jménu „lepších zítřků“ se drží starých zásad Třetí říše, že už zrod předurčil budoucnost člověka: je-li dělnického původu, může i svou třídu opustit a přesto vládnout jejím jménem, je-li původu jiného, stane se dělníkem za trest, bez práv a svobod. S krví nevinných na rukou to nazvali demokracií, podle svých slov dokonce nejvyššího typu.

Další čas naší krátké svobody (1968) se pro ně stal časem vnitrostranické porážky v boji o moc. Někteří se však nevzdali, vzpomněli myšlenky Lidských práv a začali oponovat svým zatím mocnějším soudruhům. Krev z rukou se nepokusili smýt ani v Chartě 77 - žádné prohlášení Charty nevyzvalo vládnoucí soudruhy, aby napravilo křivdy z let, kdy oni byli u moci. Čo bolo, to bolo, terazky sme lidskoprávní.

Při 40.výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv zkušebně vyšli do ulic a na žižkovském Škroupově náměstí Marta Kubišová (za umělce) zazpívala hymnu a Vlasta Chramostová (možná za síť StB) zarecitovala několik článků z oné Všeobecné deklarace. Rok poté už se to rozjelo naostro. Petr Uhl rozšířil přes zahraniční vysílačky nepravdivou zprávu, že máme nového J.Opletala (Husákovi vrazi prý zabili studenta M.Šmída), lidé vyšli do mrazivých ulic a čas zas oponou trhnul a změněn svět: Dubčekové, Šabatové, Mlynářové, Hájkové a další jsou už zase u moci. S hesly jako „Všichni lidé jsou si rovni“ nebo „Svoboda člověka je nedotknutelná“.

Dodržování lidských práv – základ demokracie!

Krátký čas se mluvilo především o svobodě. Že je dovoleno vše, ale opravdu vše, co není zákonem zakázáno, ba i Listina práv a svobod byla přijata a v trestním zákoně byl komunismus postaven na roveň fašismu. Bylo vyhlášeno heslo o dodržování lidských práv jako základu demokracie, následovaly však děje - vzhledem k obsazení hlavních rolí - předvídatelné.

Český národ, jehož práva zaručená Mezinárodním paktem, chartisté v opozici slovy vehementně hájili, po vítězství prohlásili za přežitek, a jeho přírodní bohatství a zdroje s odvoláním na jakési závazky vyplývající z mezinárodní hospodářské spolupráce zvané globalizace zprivatizovali. Takže Češi nemají zaručeny ani dodávky pitné vody, pokusy o nápravu jsou odmítány jako nové znárodňování. Slovo Národ se však úplně přežitkem nestalo. Je fabrikován národ romský, ač Petr Uhl slíbil u smrtelného lože olašského krále, že se tak dít nebude. Propagován je i národ evropský, o kterém (je to jen náhoda?) snil Hitler.

Opakují se časy barbarských činů. V Den boje za svobodu a demokracii si připomínáme preventivní zabití části nespolehlivé české mládeže a uzavření jejích vysokých škol nacisty, a voláme že nedopustíme opakování! Zároveň pevně a neochvějně stojíme na straně těch, kteří zavírají palestinské vysoké školy a preventivně zabíjejí tamní nespolehlivou mládež. Drtivá většina světa už na konferenci v Durbanu odsoudila Izrael jako stát rasistický, my to však v rámci zostřujícího se boje proti rasismu nebereme vážně a mluvíme o tom jako o projevech antisemitismu. Zdá se, že (už nejen) Palestinci jsou donuceni uchylovat se, když vše ostatní za 55 let selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku. My neschopni rozlišení to zveme výlučně terorismem a vybičovávaná atmosféra strachu zašla tak daleko, že při usínání lidé snad už nemyslí na ovečky, ale na teroristy.

Lidé nezbaveni strachu nebyli zbaveni ani nouze. Společnost se stále výrazněji dělí na velmi bohaté a velmi chudé, střední třída, kdysi opora demokracie, je minimální a sociologové předpovídají obrovský nárůst bezdomovectví z nouze.

Princip, že lidé se rodí sobě rovní, stále neplatí. Stačí sledovat média, v nichž se „samosprávy“ různých stupňů chlubí, kolik nedostatkových peněz vyčleňují pro ty, kteří se narodili jako cikáni, či jak připravovaný návrh vicepremiéra a šéfa US-DEU P.Mareše na odškodnění osob postižených retribučními dekrety se nebude týkat Čechů. Omlouváme to ochranou práv menšin.

Slova „fašismus a komunismus“ zase zmizela z trestního zákona, snad proto, že v zemi kde existuje více legálních komunistických stran (Grebeníček, Zifčák, Štěpán) a jsou uctíváni i ti, kteří vstupovali do komunistické politiky v době kdy pořádala své krvavé orgie, musí být přeci připomínán (ve skutečnosti neexistující) zásadní rozdíl mezi fašismem a komunismem. Příkladem jde Petr Uhl. Podle něj stíhati vše co podle něj zavání fašismem, je nutné; zločiny komunismu však byly dílem stalinismu, Stalin je mrtev, o co tedy jde? Kritizovati komunisty je podle něj porušením jejich lidských práv. Za propagaci hnutí směřujícího k potlačování lidských práv jej nikdo nestíhá!

Ústavně zaručená svoboda projevu byla fakticky zrušena vznikem „soudních znalců v oboru kriminalistika se specializací společenská závadnost textů s zástupné symboly“, už zase vkládajícím lidem do úst úmysly (v souladu s vyhláškou a rozporu s Ústavou). Milo Komínek a sestra bratří Mašínů Zdena jsou ve svém požehnaném věku vedeni jako pravicoví extremisté (ohrožují demokracii!) a pro zmanipulované mladé „antifašisty“ jsou tudíž „neonacisté“!1) Bratři Mašínové jsou dokonce „chartisticko-demokratickou“ KSČM a „svobodnými“ médii označováni za vrahy, protože při útěku z krvavých lázní komunistů „za nimi zůstali mrtví“. Zato hlasatel nacistické a komunistické ideologie, podle níž extremisté smí mluvit, jen když jsou tázáni, Ivan Wilhelm, rektor UK, byl dokonce navržen na prezidenta.

Lidská práva získala kanceláře v Praze a v Brně palác svou rozlohou převyšující paláce rozmařilé šlechty. Jejich základní cíle a myšlenky jsou po 14ti letech v troskách. Nazveme tedy jejich špatné ochránce teroristy? Nazveme konečně teroristou Václava Havla, který rozkopal jím v opozici tolikrát citovaný lidskoprávní Mezinárodní pakt, protože zakazuje válečnou propagandu a Havlovi se chtělo válku propagovat? Nazveme konečně teroristou ministra vnitra Stanislava Grosse, který navrhuje vypovědět jedu z lidskoprávních Úmluv, protože se mu nehodí?2) Pojmenujeme konečně jako teroristickou Špidlovu vládu, protože se usnesla novelizovat Listinu základních práv a svobod s tím, že tolika práv a svobod nám netřeba a my musíme být pod moudrým Špidlovým vedením před 1.5.2004 navráceni do předúnorových dob, kdy cizí policisté zatýkali a unášeli naše občany? Nazveme oprávněně pomocníky teroristů Veřejného ochránce práv O.Motejla, jeho zástupkyni A.Šabatovou-Úhlovou a vládního zmocněnce pro lidská práva J.Jařaba, že k tomu mlčí? Nazveme oprávněně pomocníky teroristů politiky v opozici, že s odvoláním na heslo v titulu odstavce nekřičí o likvidaci základů demokracie? Nepůjdeme jako Gruzínci k parlamentu?

Čas zmatení jazyků

Čas lidských práv je pro velmi bohaté časem trvalé svobody a velmi chudí vzpomínají na Listopad jako čas krátké svobody. Je svým způsobem i časem nového zmatení jazyků, kdy ač mluvíme česky, nerozumíme si a nedokážeme se domluvit. Nedomluví se nejen Strany, ale už ani rodiče s dětmi, které dostávají brožury o právech dítěte, kde chybí jakékoli zmínka o povinnostech, které zakotvuje v čl. 29 i Všeobecná deklarace lidských práv.

Není na čase začít budovat, tentokrát odzdola, nový klub angažovaných nestraníků, kteří budou mj. hledat společnou řeč, připomínat význam slov (např. totalita), a diskutovat o vztahu „Lidských práv“ a svobodného člověka?

Ke Dni lidských práv ROF

1) „k „pravicovým extremistům“, tedy neonacistům“ – viz třeba S.Rublev: „Represe proti antifašistům po demonstraci v Ostravě 28. října“, http://fsa.anarchismus.org/index.php?id=305

2) Úmluva č. NE01/50 o potlačování obchodování s lidmi a vykořisťování prostitucí jiných osob

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa