Obrana národa 5 / prosinec 2003

Co možná nevíme o Vánocích?

Ladislav Svoboda

Držíte v rukou Obranu národa, která vychází v prosinci, což znamená, že Vánoce a konec roku nám klepou na dveře. Rád bych alespoň pár větami ke svátečně - vánoční atmosféře přispěl i tím, že si povíme něco o vánočních zvycích, zvláště jednom, v našich zemích.

Vánoce jako takové, patří mezi největší církevní svátky. Křesťanský svět si na nich připomíná narození Ježíše Krista (25. prosince).

Vánoční svátky se začaly slavit poměrně pozdě, až ve čtvrtém století. Je docela možné, že Církev tímto reagovala i na slavnost pohanského zimního slunovratu. Pohané slavili zrození slunce. Křesťané - zrození Krista, který sám o sobě říká : “Já jsem světlo světa”, takže jistá paralela tady bezesporu je.

Některé zvyky a vlastně “pověry” se přenesly až do dnešní doby. Marná sláva, Vánoce, obzvláště Štědrý den, v sobě jistou “magii” mají. Vždyť o kterém jiném večeru v roce by šlo bez nadsázky říci, že je plný tajemství, kouzel a čar. Naši předci dokonce věřili, že celá příroda ožívá, domácí zvířectvo mezi sebou mluví a člověku se odkrývá jeho budoucnost.

Mnoho zvyků a obyčejů se nedochovalo, ale některé patří k českým Vánocům neodmyslitelně i dnes. Na vesnici, nebo malých městech můžeme třeba vidět koledníky, jak chodí dům od domu a zpívají koledy.

Mezi nejznámější zvyky patří u nás, ale i jinde v Evropě stavění betlémů, lidově jesliček. Možná nás napadne, odkud že se tento zvyk vlastně vzal? Za jakéhosi otce moderních betlémů, můžeme označit svatého Františka z Assisi. Pravdou je, že se ale o jesličky v dnešním slova smyslu nejednalo. Podle jeho přání, byli zbudovány jesle pro vánoční noc v roce 1233. Od té doby, se rozšířilo stavění “betlémů” snad do všech křesťanských národů. Kdo by dnes také dokázal spočítat, kolik uměleckých děl bylo tomuto tématu věnováno. Je vcelku jedno, zda si umělec pod betlémem představuje dům, jeskyni, nebo obojí.

Vzdáleně se s prvními betlémy můžeme setkat již okolo třetího století. Jednalo se o díla zobrazená na skle, mramoru nebo slonovině. Zobrazované postavy jsou vždy tytéž: Panna Maria, svatý Josef, pastýři a mudrci a často vůl a osel, ke kterým se za chvíli ještě dostanu. Málem bych zapomněl ale na to nejdůležitější: jesličky. Ty bývají vyvýšené na čtyřech nohách, jindy jako koš, stůl nebo kolébka.

Můžeme říci, že betlém znamená chlév, ve kterém se Ježíš Kristus narodil. Někteří staří církevní otcové místo chléva, nebo domu, jako místo narození uváděli jeskyni ve skále.

Zmínku o jeskyni nalezneme dokonce i v tzv. apokryfním evangeliu sv. Jakuba. Je popisován okamžik, kdy se blíží chvíle Ježíšova porodu a Marie jedoucí na oslíku říká Josefovi : “Vezmi mne dolů, neboť co jest ve mně, mocně mne tísní.” A tak ji Josef sejmul. A nalezl jednu jeskyni a dovedl ji tam. (XII. Kapitola)

Možná, že Vám tyto popisy budou přidat jako hodně rozdílné. Jedni dům, další chlév a teď dokonce jeskyně. Pravdou ovšem je, že v prostředí Palestiny té doby pastýři často používali jeskyni jako chlévy pro svá stáda ovcí.

Jak jsem Vám sliboval, podíváme se teď na vola a oslíka, co že vlastně v celém obraze dělají. Je faktem, že v Evangeliích nenalezneme ani jednu zmínku o tom, že by se nějaké zvíře v betlémském chlévě vyskytovalo. První místo v křesťanské literatuře, kde na tato zvířata můžeme narazit je výklad k Lukášovu evangeliu od Origena, který zemřel v roce 254. Tedy poměrně brzo, dá se říci na úsvitu křesťanství. Origenes ve svém výkladu srovnával židy v době Ježíšova narození s “volem a oslem, kteří nepoznali jesle svého Pána”. O “pár let později”, okolo roku 420 stejných slov používá svatý Jeroným. Oba dva však vycházeli z Izajášova proroctví, ve kterém se říká: “Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.“ Ach, pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, Boha Izraele, znevážili, odcizili se mu. (Iz. 1:3-4)

Pastýři a mudrcové jsou předzvěstí křesťanů, kteří v betlémském dítěti poznali Spasitele světa, vůl a osel naproti tomu Izraelity, kteří Vykupitele zavrhli.

V dalším starocírkevním textu, tzv. Jakubově vyprávění o Ježíšově narození z Marie se můžeme dočíst: “A když ušli tři míle, Josef se ohlédl a uviděl, že je smutná, a myslel si, že dítě, které se v ní nalézá, ji rmoutí. A pak se znovu podíval a viděl, že je veselá. Tu se jí zeptal: „Marie, jak to, že chvíli vidím tvou tvář veselou a chvíli smutnou?“ A Maria Josefovi odpověděla: „Proto, že vidím před očima dva národy. Jeden pláče a naříká a druhý se raduje a veselí”. I zde, v tomto textu, vidíme dvě strany, v tomto případě národy, jeden veselý, to jsou Ti, kteří Krista poznali, druhý smutný, ti, kteří jej zavrhli.

Přeji, aby Vám světlo a požehnání vánoční noci prozářilo Váš život a vytrvale Vám svítilo po celý následující rok.

Ladislav Svoboda

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa