Z časopisu Obrana národa 1/2004

14.3.1939 v Místku: Ne odboj, ale povinnost!

O 8.pěším pluku Slezském

V dubnu 1917 schválila ruská válečná rada návrh na ustavení československého armádního sboru. Jak zmínil doc.Tomáš Pavlica v ON 1/2002, pluky I.divize nesly husitské názvy: 1.pluk M.Jana z Husi, 2.pluk Jiřího z Poděbrad, 3.pluk Jana Žižky z Trocnova a 4.pluk Prokopa Holého. Pluky III. divize nesly jména osobností (K.H.Borovského, J.S.Koziny, F.Palackého a M.R.Štefánika) a pluky II.divize nesly jména krajů:  5.Pražský T.G.Masaryka, 6.Hanácký, 7.Tatranský a 8.pluk Slezský. Vojáci posledně jmenovaného svůj pluk proslavili tím, že v březnu 1939 se jako jediní postavili se zbraní v ruce jednotkám Wehrmachtu.

8.pěší pluk Slezský vznikl v červnu 1917 na Ukrajině a v srpnu byl přejmenován z pěšího na střelecký. Pod tímto názvem, ale až o 3 roky později, přišel do vlasti.

Po bolševickém převratu přestal být čs. armádní sbor součástí ruské armády (ta v tomto období fakticky ani neexistovala) a odbočka Čs. národní rady (ČSNR) pro Rusko jej (7.2.1918) prohlásila za součást autonomní čs.armády ve Francii. Po uzavření Brest-litevského míru bylo rozhodnuto dopravit sbor na francouzské bojiště - přes Vladivostok. 8.pluk Slezský se vydal na východ v březnu 1918. Ve městě Penza musel (na základě smlouvy mezi odbočkou ČSNR a bolševickou vládou) odevzdat všechny zbraně – s výjimkou 168 pušek a jednoho těžkého kulometu s náboji pro každý vlak. 10.5.1918 už byly všechny prapory pluku ve Vladivostoku a vojáci čekali na připlutí spojeneckých lodí.

Zatčení místopředsedy odbočky ČSNR v Moskvě a snahy bolševiků zastavit a plně odzbrojit čs.vojáky však vedly k incidentům a nakonec (25.5.1918) k aktivnímu vystoupení čs.jednotek proti bolševické armádě. 8.pluk Slezský tedy vyrazil opět na západ: Irkutsk, Krasnojarsk, Omsk a Jekatěrinburg. Zde mu byl (10.11.1918) slavnostně předán plukovní prapor, zhotovený československými ženami již r.1917 v Kyjevě, a který měl být původně předán až ve Francii. V únoru 1919 převzal pluk ochranu sibiřské železniční magistrály v úseku Tajga-Marijinsk. 28.září 1919 vydalo vedení legií rozkaz k postupné evakuaci z Ruska. V únoru 1920 se vojáci 8.pluku Slezského (vlajka pluku viz.obr) vydali vlaky zpět do Vladivostoku. 21.6.1920 dopluli anglickou lodí M.S.Dollar do Vancouveru. Projeli severní kanadskou dráhou ke Quebecu a do Halifaxu. 26. a 27.7.1920 připluli na lodích Belgic a Valencia do německého Cuxhavenu a domů pokračovali (vlakem) přes Bavorsko. První vojáci 8.pluku Slezského byli uvítáni 29.7.1920 v Plzni, v Praze a 31.7.1920 v Opavě. Do vlasti přijelo 89 důstojníků a 2 200 vojínů pluku, padlo nebo na následky zranění či nemocí zemřelo 174 jeho příslušníků, 17 osob zůstalo nezvěstných.

29.8.1920 byl pluk přestěhován do Frýdku, koncem září do Českého Těšína, a byl spojen s rakouským 100.pěším plukem. Nový pluk převzal číslo osmý, název Slezský i plukovní prapor. Část pluku byla převelena do Jablunkova a Místku.

Při květnové mobilizaci r.1938 zajišťoval pluk ostrahu hranic na Hlučínsku a Bohumínsku, v září měl bránit prostor Moravský Beroun – Bruntál. Po Mnichovu se vrátil do posádek ve Frýdku, Místku a Slezské Ostravě. 12.12.1938 dostalo velení pluku rozkaz ponechat u jednotek pouze „mírovou zásobu střeliva“ (16 nábojů pro pistoli, 30 pro pušku, 100 pro lehký a 250 pro těžký kulomet). 19.12. byla zrušena pohotovost. V únoru 1939 přišel rozkaz odevzdat do divizního skladu těžké kulomety a průbojné střelivo. 4.3.1939 rozkázalo velení pluku zřídit kurz polštiny.

14.3.1939 dostal velitel plk. Florián Eliáš ze štábu sboru rozkaz spálit tajné a mobilizační spisy. V 11 hod. vydal Hlavní štáb v Praze rozkaz držet jednotky v kasárnách a zabránit jejich střetu s Němci (o možnostech obrany se mělo jednat až podle výsledků Háchovy cesty do Berlína). V 16 hod. odjel Hácha vlakem do Berlína. V 17 hod. odlétli čs. zpravodajci do Londýna a místecký hejtman Cidlík byl informován o „průjezdu německých vojsk směrem od Příbora na  Slovensko. V 17:30 hod. překročily německé jednotky hranice u Příbora. Kolem 18.hod. v Místku za pomoci místních henleinovců obsadily Okresní úřad a policejní stanici.

Po 18.hodině zavedl velitel stráže svob. Přibyla do stráže u brány Czajánkových kasáren vojína Sagana. Oba slyšeli projíždět motocykly, ale ve tmě je nerozeznali. Informovali velitele praporu pplk. Štěpina a ten se domníval, že jde o nějaký povolený průjezd. Asi v 18:20 hod. přijely ke kasárnám další německé jednotky, německý důstojník vyzval stráž, aby se vzdala, a ozval se první výstřel. Stráž se stáhla za bránu a začal boj o kasárna. V nich bylo asi 30 aspirantů a délesloužících (někteří se právě účastnili kurzu polštiny vedeného por. Karlem Martínkem), většinu posádky tvořili nováčci, kteří ještě neabsolvovali ani základní výcvik. Účastníci kurzu polštiny se ujali zbraní, kpt. Karel Pavlík a zástupce por. Martínek velení. Obránci měli pouze pušky a lehké kulomety, střeliva rychle ubývalo, Němci měli obrněný automobil a dělo. Z velitelství pluku pak pplk. Štěpina obdržel rozkaz k zastavení palby a ke kapitulaci.

Po vystřelení posledních nábojů vyšel por. Martínek s improvizovaným bílým praporem před bránu kasáren. Jejich obránci byli (v sychravém počasí) odvedeni k nedalekému Štursovu Pomníku padlých z I.sv.války a Němci vtrhli dovnitř. Čs. vojáci neměli žádné ztráty, pamětníci se shodují, že Němci měli několik padlých (snad 6-18). Německé kolony pak pokračovaly směrem na Frýdek a do půlnoci obsadily ostravsko-karvinský revír a obce okresů Frýdek, Místek a Fryštát (dnes součást Karviné) až po tehdejší čs.-polskou hranici.

…pokračování osudů por. Martínka příště

ROF

Hlavní zdroj: Miroslava Nosková: 8.pěší pluk Slezský – od bojů v ruských legiích ke 14.březnu 1939; vyd. Muzeum Beskyd 2000

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa