Obrana národa 2/2004,  rubrika Pohledy dneška

Causa Pechanec, aneb quo vadis, iustitia?

Josef Klas

Jistě si alespoň letmo vzpomenete na jedno z klíčových témat oživujících okurkovou sezónu v létě 2001, událost před jednou ze svitavských diskoték, kde za nevyjasněných okolností  byl zabit cikán Ota Absolón. Pokud ne, nevadí, rád připomenu.

Kdyby oběť trestného činu nepatřila k minoritnímu etniku, zpráva o jejím skonu by se dostala maximálně do rubrik typu černá kronika, ve kterých dotyčné deníky informují čtenáře ve stylu stručně, věcně a jedno, maximálně dvouřádkově. Zde byla situace diametrálně odlišná, Absolonova mrtvola takřka ještě nevychladnula a do světa již letěly palcové titulky o sprosté rasistické vraždě, o jejímž pachateli měli žurnalisté i policejní orgány viditelně nectíce presumpci neviny ihned jasno, měl jím být tehdy jednadvacetiletý dělník Vlastimil Pechanec. Hysterie pokračovala, národ byl dojímán fotografií plačící družky mrtvého nad jeho hrobem, a pozvolna se vše chýlilo k podání obžaloby, z dnešního pohledu s předem jasným koncem. Poděkovat za to můžeme dílem neseriózním médiím, jejichž plamenné odsudky dštily zcela jednostranně síru a oheň na české xenofoby, zvláště na osobu předem vybraného pachatele, avšak ještě mnohem více výkonné a soudní moci ČR, které podaly nesmírně laxní a lajdácký výkon a zavdaly k pochybám, jestli můžeme v ČR skutečně hovořit o oddělenosti a neprovázanosti jednotlivých mocí, jak tomu předjímá Ústava ČR a právně teoretické koncepce. Soudní moc podle nich musí být naprosto nezávislá na moci zákonodárné či výkonné, zde naopak tyto moci jako dobře namazaný stroj ruku v ruce v nevyřčeném vyšším zájmu postupovaly směrem k odsouzení nepohodlného pachatele, jehož největší díl viny spočíval v jeho politických názorech.

Nelze zřejmě s klidným srdcem tvrdit, že Vlastimil Pechanec byl po celý svůj život neposkvrněným liliem, již měl na svém kontě několik obvinění povětšinou z výtržnictví, ani tyto fakta ze života však nikoho neopravňují k odlišnému a trestními předpisy nikterak neodůvodněnému náhledu na jeho osobu v konkrétní trestní kauze, určitá pravidla musí být prostě univerzální. Jelikož byl Pechanec vzhledem ke své minulosti automaticky označen za skinheada a dokonce lokálního neonacistického lídra, měl být u veřejnosti cíleně vzbuzen dojem naprosté jasnosti okolností jeho pachatelství, aby byl zcela utilitaristicky na drahný čas posazen do chládku. Policii rebelové a výtržníci prostě komplikují situaci, policisté chtějí mít ve svých obvodech absolutní klid, ministr vnitra chce mít pečlivě vyplněny statistiky objasněnosti trestných činů, aby mohl ohromovat svou rázností a nechat gradovat svou popularitu do nebeských výšin,  od tehdejšího ministra spravedlnosti hovořícího ryze bolševickou rétorikou o nutnosti změn určitých rozsudků ex post (viz. případ Zítko) rovněž rovný a spravedlivý přístup těžko očekávat. Ať Absolóna pobodal kdokoliv, ono je to vlastně jedno, hlavně že máme Pechance, který se někde okolo ochomýtal, zhruba takto bych mohl charakterizovat nazírání státních orgánů na daný případ, což je navíc umocněno zjištěním příbuzenských vazeb pravděpodobnějších pachatelů k zaměstnancům státní správy.

Postupem doby další nejasnosti v případu stále více vyplouvaly na povrch, všimla si toho i oficiální média, jež pozvolna počala spekulovat o celém zákulisí případu, zvláště když svými tvrzeními zpochybnil Pechancovu hlavní roli na celé cause i Jakub Polák, zmocněnec strany poškozené. Na ten úkor byl poškozenými dokonce zproštěn zmocnění. Nepochybuji, že Polákovo vystupování v průběhu celého případu mnohé překvapilo, přece jenom jsme se ho navykli vídat v poněkud jiných rolích. Žel, Jakub Polák se již nadále v Pechancově případě neangažuje, jako důležitější vidí své působení u jiného případu cikánských poškozených- jesenických manželů Žigových, předpokládám, že z jeho úhlu pohledu jako příslušníci minority potřebují většího zastání, každopádně člověk zjišťuje, že svět není tak úplně černobílý a různí lidé mohou v různých životních situacích zastávat překvapivá stanoviska. Na podporu Pechancovy neviny vystoupili i další jednotlivci i organizace, bylo uspořádáno několik demonstrací a podány žádosti o prezidentskou milost prezidentu Klausovi, zatím však jako by hrách na stěnu házeli: i přes všechny nejasnosti a pochyby zůstává Vlastimil Pechanec  v mírovské věznici s neveselou životní perspektivou, řečeno titulem jedné známé knihy pro pubertální mládež: mládí v hajzlu.

A že těch pochyb a nejasností je opravdu požehnaně, až vás možná z postupu vyšetřovacích orgánů a soudů notně zamrazí. Nuže, zde je výčet nejmarkantnějších pochybení (k nahlédnutí na www.stránkách : www.sweb.cz/vlastimil.pechanec )

Chyby Policie ČR :

-      Policie nezajistila místo činu a potencionální svědky

-      nepronásledovala údajného pachatele v černém oblečené, který měl utíkat směrem do parku Jana Palacha 

-      na místo přijela jen dvoučlená hlídka s jedním psovodem.

Chyby vyšetřovatele krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové:

-    Nevyslechl všechny svědky, - svědci, kteří byly důležití pro obhajobu obviněného Pechance byli slyšeni až na konci vyšetřování po více jak půl roku a některým se dostalo slova až u Krajského soudu v Hradci Králové na žádost obhajoby Vlastimila Pechance

-   někteří svědci, kteří se nacházeli v bezprostřední blízkosti místa činu, nebyli vyslechnuti nikdy

-    plánek místa činu neodpovídal skutečnosti, - nikdy nebyla provedena rekognice fotografií obviněného Pechance, aby se dokázalo, zda svědci obžaloby (Rómové), pana Pechance opravdu znají, jak tvrdí, a zda ho tedy dokáží poznat na fotografii.

Chyby soudu:

-    Nebyla provedena konfrontace pana Pechance se svědky obžaloby, kteří se báli ukázat obličej i u soudu, kde vypovídali utajeně přes mikrofon. I přes výzvu pana Pechance, aby se postavili pravdě zpříma do očí a pokud mají čisté svědomí, aby vystoupili a veřejně ho označili za pachatele, po krátké poradě toto soud zamítl

-    naprostá ignorace důkazů ve prospěch obviněného, ignorace znaleckého posudku z oboru soudního lékařství který prokázal, že se případ nemohl udát tak jak uvádějí svědci obžaloby, - na pana Pechance mělo být dle zákona hleděno jako na osobu netrestanou, protože předchozí trestné činy, které spáchal, byly už před lety (7.9.1999) Krajským soudem v Brně zahlazeny

-     nevzal v potaz tvrzení znalkyně z oboru psychologie, která ve znaleckém posudku došla k závěru, že "projednávaná trestná činnost neodpovídá zcela charakteru obžalovaného"

-    i přesto že soudní znalkyně uvedla u soudu, že náprava v případě prokázání viny by byla globálně snížená, nikoliv nemožná, Vrchní soud ČR v Praze udělil výjimečný trest

-    údajný rasový podtext soud vyvodil z účasti pana Pechance na různých oslavách narozenin kamarádů, kteří mohli býti extrémně pravicově zaměřeni, stejně tak jako z jeho účasti na povolené demonstraci legální politické strany dne 1.5.2001 v Praze, což soud i policie všemožně dokazovali videozáznamem a fotografiemi z demonstrace, čímž ukázali, že soudí spíše názory či sympatie pana Pechance než skutečný trestný čin a jeho motivaci. V tomto státě se stalo závadným i chození na povolené demonstrace legální politické strany.

Rozpory v obžalobě:

-    Popis pana Pechance se neshoduje s tvrzením svědků obžaloby, kteří ho popisují jako osobu oblečenou celou v černém či tmavém oblečení a uváděli, že jsou si tím na 100/ jisti, což však vyvrací fakt, že pan Pechanec byl celou dobu ve světlém (bílé triko, do bíla seprané rifle), což uvádí nejen většina svědků, ale i Policie ČR, která na místo přijela, stejně tak rómští svědci uvádějí, že pan Pechanec byl blonďák a bez vousů, což se nezakládá na skutečnostech v jeho popisu. U Krajské soudu dokonce tvrdili, že byl ostříhán "na ježka", a přitom ostatní svědci, stejně jako Policie ČR, tak i vyšetřovatel a všichni policisté a vyšetřovatelé, kteří s ním následující dny přišli do kontaktu potvrdili, že měl vousy (bradku) a nebyl blond, ani neměl vlasy "na ježka"

-    rozpory v údajném pohybu obžalovaného na místě činu, kdy jeden svědek uvádí, že obžalovaný přicházel od baru a druhý, že od vchodových dveří, tedy z opačné strany

-    údajná vražedná zbraň - nalezený zavírací nůž i bez jakýchkoliv stop (i DNA) byl z případu vyňat a označen za bezpředmětný.

Zde již můžeme hovořit o naprosté ignoranci hmotného a procesního práva, dostáváme se principielně téměř až do 50. let minulého století, kdy byly rozsudky v soudních řízeních s nepřáteli socialismu taktéž dopředu jasné a soudy jen plnily funkci nezbytné stafáže. Nebo že by soudci krajského soudu v Hradci Králové a vrchního soudu v Praze nikdy neslyšeli o právně teoretické zásadě „in dubio pro reo“, kdy bez jasného přesvědčení soudu o vině doložené patřičnými důkazy nemůže být obviněný odsouzen, a v případě sebemenších pochyb při finálním rozhodování o vině po provedení všech  nezbytných důkazů  musí být zproštěn obžaloby?

Ještě smutnější je fakt, že české soudnictví se z podobných pochybných rozsudků z minulosti doposud nepoučilo a nadále je chrlí jako na běžícím pásu, vzpomeňme například na causy Hučín, Šimeček nebo causu Korec, ta je svými okolnostmi s tou Pechancovou takřka totožná. Místní policii nepohodlný „ultrapravicový aktivista“ se v lednu 1996 ocitl poblíž podobného trestného činu, poté byl zadržen a ponechán 2 roky ve vazební věznici, ač jméno skutečného pachatele bylo (a doposud je) v Brně takřka veřejným tajemstvím. Krajský soud v Brně nakonec přiznal svá pochybení a Korce z vazby propustil, v následném procesu o odškodnění dvou ztracených let však Martin Korec úspěšný nebyl: náhrada se nepřiznává, jelikož důvod vazby tu dán byl. Jaký, to jsem se skutečně nedozvěděl.

Jak vidno, nelze vypozorovat žádný pozitivní vývojový trend v české justici, od raných let devadesátých probíhá pouze permanentní stagnace. Případy se táhnou neskonale mnoho let, soudci jsou finančními pobídkami a svými konexemi velice snadno korumpovatelní, proto je odpověď na otázku v titulku článku nelichotivá. Česká justice kráčí odnikud nikam za neustálého přešlapování, pokud se na nějakou cestu vydá, střezme se, aby to nebyla cesta do neblaze proslulých padesátých let 20. století. S takovou aby pro ČR zřídili ve Štrasburku nový speciální soud.

S pomocí stránek www.sweb.cz/vlastimil.pechanec zpracoval Josef Klas,

Obrana národa 2/2004,  rubrika Rozhovor

Na následujících stránkách Vám přinášíme rozhovor s hlavním aktérem kauzy Vlastimilem Pechancem

Martin Korec

Můžeš nám popsat celou událost ze tvého pohledu.

V pátek 20.7. 2001 jsem společně s několika známými přáteli navštívil ve Svitavách bar V zatáčce (součást hotelu Národní dům), kde probíhala diskotéka DJ Saxe z rádia Life, kde mne po předešlé domluvě očekávala moje snoubenka Stanislava P., se kterou jsme se měli 11.8. 2001 brát. Právě s ní jsem se celý večer bavil. Bylo asi 22 hodin. Vše probíhalo normálně, jen něco málo po 23.hodině, když jsem šel z WC, na mě volal pro mne neznámý člověk v tmavém oblečení, že chce se mnou mluvit jistá Adriana Šneková, přítelkyně Roberta Homoláče, se kterým jsem přišel. Stála u vchodových dveří a plakala, že se pohádala s Robertem a chce se s ním rozejít. Snažil jsem se ji uklidnit, že je Robert opilý a vše se vyřeší, a aby šla dovnitř, což udělala. Potom jsme spolu se Stanislavou jejich problém rozebírali.

Asi v půl dvanácté jsem si šel koupit k baru pivo. Viděl jsem, že se velká část lidí vydala směrem k východu. Když jsem stál u baru, přiběhl jeden z pořadatelů k barmance a řekl ji, aby zavolala záchranku. Údajně měl být venku někdo zraněn a krvácí. Jeho slova jsem slyšel zřetelně, jelikož stál vedle mne a mluvil hlasitě. Byl jsem zvědav, co se stalo a rozhodoval jsem se, jestli se tam mám jít podívat nebo se optat na podrobnosti toho pořadatele (Pavel T.). V tom přiběhl dovnitř Zdeněk B. a Petr K., kteří mne napadli a srazili na zem po pravé části baru u automatů. Oba mne začali vinit z toho, že jsem měl venku někoho napadnout a pobodat nožem. Řekl jsem jim, zda se nezbláznili. Na to se mne někteří lidé začali zastávat. Byla mezi nimi i moje snoubenka. Ptali se jich, proč mne napadají. Řekli jim, že jsem měl pobodat venku Otu Absolona. Řekl jsem jim, že je to nesmysl, že jsem byl celou dobu uvnitř (to potvrzovali i ostatní) a že jsem s nikým žádný konflikt neměl. Pak někdo poukázal na to, že mám v pouzdře na opasku nůž. Ten jsem vytáhl (šlo o malý pěstní nůž, asi 4 cm dlouhý) a ukázal jim ho, aby viděli, že na něm není žádná krev. Pak se mi omluvili s tím, že znají mou dřívější minulost (byl jsem odsouzen za napadení Róma) a že je o mne známo, že rómy nemám rád atd. Prý taky proto, že někdo vykřikl moje jméno. Byl jsem tím rozčílen a chtěl jsem jít ven. Podívat se, co se stalo a vše vysvětlit. Ostatní mne zadrželi, že je venku napjatá atmosféra.

Když přijela policie, tak si postupně nechávala vyvádět některé lidi ven, aby podali svědectví. Seděl jsem u stolu se snoubenkou, její sestrou a dalšími lidmi. Snoubenka mne uklidňovala a já jsem vztekle hodil svůj nůž na stůl. Policie vyzvala Roberta Homoláče, aby šel s nimi ven. On vstal a bez pomoci odešel. (Po celou dobu šetření tvrdil, že byl dost opilý, nemohl ani chodit a vlastně spal). Potom si nechali zavolat i mne. Venku se ptali, jestli jsem něco neviděl, jestli nevím, kdo mohl něco vidět a kde jsem byl já. Řekl jsem, že jsem byl uvnitř se snoubenkou a přáteli, že jenom dva lidi mě napadli a obvinili, že jsem měl někoho venku zranit. Když se vše vysvětlilo, že se omluvili atd. Odpověděli mi, že o tom už vědí. Provedli u mě osobní prohlídku, kontrolu nehtů a jestli nemám na sobě stopy toho útoku. Měl jsem pouze utrhlý límec u trička z předchozího napadení. Dál se ptali, jestli jsem neviděl někoho v černém oblečení (někteří svědci totiž uvedli, že pachatel měl být oblečen v černém). Odpověděl jsem, že nic z toho mi není známo. Upozornili mě, že jde o závažný čin, který bude vyšetřován podrobně druhý den, že budu vyzván na podání vysvětlení. Načež jsem mohl jít zpět. Na diskotéce jsem zůstal asi do třetí hodiny ranní, kdy jsem odešel se snoubenkou domů. Když jsem přišel domů, tak mi moje matka sdělila, že ji volala jistá Makulová (Rómka, se kterou matka dříve pracovala) a řekla jí, že někdo pobodal Absolona a že jsem tam byl taky, aby něco ode mne zjistila. Vysvětlil jsem, co se stalo, co jsem tedy věděl a že se to bude šetřit. Pak jsem šel spát.

V sobotu 21.7. přijela policie jen krátce poté, co jsem se vzbudil. Bylo asi půl jedenácté dopoledne. Odjel jsem s nimi na stanici, kde už byla velká část svědků vyslýchána policisty z Krajského úřadu vyšetřování. Vypověděl jsem, co jsem věděl. Řekli mi, že si mě tam ještě chvíli podrží společně s ostatními podezřelými. Kolem 16.hod. mě začali opět vyslýchat, zda si na něco nevzpomínám atd. Vše jsem znovu opakoval, a to se jim asi nelíbilo. Chtěli po mě, abych jim řekl, kdo to byl. Později svůj nátlak vystupňovali oznámením, že klidně mohou obvinit mne a že o vše přijdu atd. Evidentně mne chtěli psychicky rozhodit, což se jim i částečně povedlo. Po několikahodinovém výslechu jim bylo jasné, že toho prostě víc nevím. Řekli mi, že když to nebyl nikdo jiný, tak jsem to musel být já. Požádal jsem je o to, aby už na mě nezkoušeli jejich vyšetřovatelské metody, že prostě víc nevím. V tom mne jeden z vyšetřovatelů shodil ze židle a oznámil mi, že ten poškozený zemřel dnes ráno, tak abych jim to nekomplikoval a řekl, kdo to byl nebo se mám přiznat já. Opět jsem jim řekl, že jsem nic neudělal, nic jsem neviděl.

Kolem 20.hod. mi sdělili obvinění z vraždy s rasovým podtextem se sazbou 12-15 let, výjimečný trest až na doživotí. Nicméně dle mých informací už několik desítek minut před tímto obviněním proběhla informace o tom, co se stalo a že už jsem obviněn jednou televizní stanicí. Tímto se lehce mohlo vžít, že jsem pachatelem, což mohlo ovlivnit i některé svědky.

Když mi policisté ukázali fotku zavražděného Absolona. Tehdy jsem se podivil, že se stále mluvilo o vraždě cikána apod. Ovšem O. Absolon vůbec jako Róm nevypadal. Od vidění jsem ho znal a rozhodně jsem nevěděl, že to byl Róm. Přesto se hovořilo o rasovém podtextu, což by podle jejich názoru odpovídalo na mě vzhledem k mojí minulosti.

V neděli v 11.hod na mne byla uvalena vazba s odůvodněním, že obviněný se hlásí k hnutí skinheads, má ostříhanou hlavu nakrátko, užívá oděv potvrzující příslušnost k tomuto hnutí a útok proti poškozenému byl veden pro jeho rasu….Proti tomuto absurdnímu důvodu vazby jsem podal odvolání já i můj advokát. V odvolání jsem uvedl, že se k hnutí skinheads nehlásím od roku 1996 a oblečení ještě není důvodem pro napadení jiného člověka z rasových pohnutek, a že se zde jedná o podjatost soudce. V rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22.11. 2001 jsem se dočetl, že ze strany soudce nejde o žádnou podjatost vůči mojí osobně, a tudíž není důvod pro jeho vyloučení z projednávané trestní věci. Paradoxem je, že podepsán byl stejný soudce, který na mne vazbu uvalil a sám tedy rozhodl o tom, že proti mně není vůbec podjatý.

Proč si myslíš, že jsi byl obviněn zrovna ty?

Od samého začátku jsem byl přesvědčen, že jde o omyl, který se vysvětlí. Postupem času bylo vidět, že policie nemá zájem hledat skutečného viníka. Zkrátka jako pachatel jsem se jim hodil. Vzhledem k tomu, že jsem byl jako mladistvý odsouzen nepodmíněně za napadení Róma Ladislava P., kterého jsem poranil sečně nožem, a taky k další trestné činnosti, kdy mi bylo 16 let. Mediální a dalo by se říct i politická kampaň, vedená velmi intenzivně proti mně, ke všemu přispěla. Objevovaly se titulky jako: „Vrah O. Absolona je nebezpečný skinhead“. To i přesto, že mne znalci označili, jako že pro společnost nebezpečný nejsem. Taky, že jsem aktivní neonacista apod. Skutečnost je ale taková, že důkazní materiál zkrátka nebyl. Tedy pouze moje minulost a názory, které s projednávaným případ neměly nic společného. Tím vším jsem byl již předem odsouzen. Od začátku padaly výjimečné rozsudky a doživotí. Média měla větší sledovanost a politici se zviditelňovali. Až později se názory některých měnily, když sledovali všem jedenácti stáním. Byl jsem souzen skoro rok.

Totiž výpovědi rómských svědků si zásadně odporovaly a byly zpochybněny dalšími svědky. Taktéž i znalci ohledně způsobu poranění a vedení útoku atd. Nedokázali se shodnout ani na mém popisu (postavy,vizáže, oblečení). Údajné urážky na adresu rómů slyšeli zase jen samotní rómové, a to ještě uvedli každý jinou. Podle nich jsem já měl být ona osoba v černém oblečení nebo tmavém. Po dvou měsících shodně přidaly i černou bundu (mluvilo se o ní i v médiích). Podle záznamů policie měl být pachatel oblečen do černé, nejspíš kožené bundy a po události utíkat směrem k parku Jana Palacha. Pak to měla být pro změnu bunda riflová a nebo bunda se zipy na rukávech. Musím upozornit, že byla velmi špatná viditelnost, což tvrdili i policisté (barevně světélkující efekty a dým), hlučnost aparatury a konečně  -  konflikt měl trvat asi deset sekund.

Faktem je, že ten večer jsem měl na sobě světle modré, seprané rifle, bílé tričko se znakem Svitav -  vše potvrzeno svědky i policisty. Soud se s tím vypořádal tak, že jsem mohl mít tu černou bundu, jelikož svědci mne znají a viděli mne párkrát právě v černé bundě, a proto mne taky označili. Další věc je, že mne označili za osobu s blond vlasy snad obarvenými na blond a bez vousů, i když nosím viditelnou bradku a obarvené vlasy jsem nikdy neměl.

Prostě jsem byl policii, státním zastupitelstvím a i soudem vybrán jako pachatel. Jinak si nemohu vysvětlit, že jsem byl v této důkazní nouzi odsouzen. Krom těchto rozporů totiž neexistuje žádný hmatatelný důkaz o moji vině, spíš naopak. Znalci vyvrátili tvrzení o tom, že by nalezený nůž bez otisků, stop a krve byl vražednou zbraní, bodným kanálům neodpovídala ani jeho šíře, ani délka. Dále dle jejich tvrzení byl pachatel pravděpodobně levák a já jsem pravák. Další svědek vypověděl, že stál těsně za poškozeným v úzké chodbě a nikdo další kolem před ním ani za ním nestál.

Skinhead Leoš Ř. Robert K. s přítelkyní seděli na schodech, kde přímo celá věc odehrála. Oba byli v černém oblečení, což sami uvedli. Přesto oba tvrdili, že vůbec nic neviděli a z rómů znali pouze Karla K. a nějaké ženy. Ti už tam byli několik hodin a nikdo si jich ani nevšiml. Navíc Leoš Ř. má strýce policistu, který přijel jako první po incidentu. Těžko říct jakou i tohle sehrálo roli. Nicméně byl Leoš slyšen až u soudu! A to ještě na moji žádost.

Další ze svědků Robert H. (také skinhead) měl mít podle svědka Jána L. slovní konflikt s příchozími rómy. Choval se agresivně a v kritickou dobu se měl pochybovat právě kolem vchodu. Také měl černé oblečení. Vypověděl, že byl silně opilý a nemohl ani chodit, většinu času víceméně spal, nic si tedy nepamatuje - měl mít alkoholové okno. Soudce mu během jednání dával jednoduše zodpovídatelné otázky. Proti otázkám zmocněnce poškozených J. Poláka, ale i st. zástupkyně se ohrazoval pro jejich špatnou formulaci. Nevím, možná i fakt, že Robertova teta je dlouholetou předsedkyní Krajského soudu v Hradci Králové a zde i proces probíhal, mohl mít nějaký význam a byl zde zájem, aby tento svědek nebyl do procesu vtažen.

Já bohužel nemám vlivné příbuzné, mám špatnou minulost a příliš známé jméno…

Dovedete si představit, kdo jiný by měl být odsouzen?

A máš ty osobně nějaké podezření na konkrétní osobu, co by mohla být pachatelem a z čeho tak usuzuješ?

Jak už jsem uvedl, tak podezřelých bylo a je více lidí. Např. Robert Homoláč, skinhead a můj bývalý kamarád. On měl mít na místě činu dle svědectví J. Loskota slovní rozepři s rómy u vchodových dveří. Byl oblečen v tmavém oblečení jako údajný pachatel. Vypovídal stále, že si nic nepamatuje kvůli jeho značné opilosti. Přesto soud tyto fakta přehlédnul. Později se i v mediích o něm začalo mluvit jako o pachateli. A náhle přes svoji předchozí opilost začal říkat lidem, že jsem to byl já, protože stál vedle mne a vše viděl. To mne utvrdilo, že nemá čisté svědomí. Jak už jsem jednou naznačil, tak i jeho teta - bývalá předsedkyně soudu v Hradci Králové (v roce 2001 odešla do důchodu) - jistě mohla využít svých známostí v jeho prospěch.

Další podezřelý by mohl být mladý skinhead Leoš Řezník. Rovněž se nacházel poblíž vraždy. Respektive seděl na schodech s Robertem Kopeckým a jeho dívkou. Oba byli oděni do tmavého oblečení, což oba vypověděli u soudu. Sama vražda se měla stát doslova před jejich očima, ale všichni shodně tvrdí, že nic neviděli, a to si myslím, že je nesmysl. Navíc oběť měla být pobodána právě ze strany, kde oba seděli. Další asi důležitou věcí je strýc L.Řezníka. Policista, který přijel na místo činu, jako první a velel zásahu. Těžko říct, jakou roli v tom sehrál i on.

Podezřelý mohl také být Róm Karel Krátký. V ten okamžik měl být taky u vchodových dveří, s mrtvým měl mít obchodní záležitosti ohledně prodeje starožitností. O něm se také hovořilo jako o pachateli a měl mít i vztah s družkou zavražděného. Rovněž měl být i napaden ostatními rómy  poté, co vypovídal na policii. Tvrdil, že jsem to neudělal. Pak nakonec sám za nějaký čas umírá (zadušení zvratky). A to po oslavě svých narozenin ve společnosti příbuzných Absolona. Dle tvrzení jeho rodiny měl mít i vnitřní krvácení a úmrtní list jim byl vydán mnohem později. Vrahem mohla být i ta zmiňovaná osoba, která měla utíkat směrem k parku Jana Palacha. Tohle už jsou jen spekulace, jak už ale jsem poznal, zde je možné vše. Navíc tyhle verze znějí i reálněji, než že jsem pachatelem já vzhledem k mé minulosti.

Co soudíš o práci policie a co si myslíš, že udělala špatně

Velkou chybou při vyšetřováni bylo už byl špatný postup na místě činu. Přijeli pouze ve třech. M.Konečný, J.Zika a psovod Lachman - ten nebyl nikdy vyslechnut. Nezajistili dostatečně místo činu, případné svědky a provedli legitimaci asi jen pouhé poloviny lidi. O nedůslednosti svědčí i nález nože na dvoře barmankou druhý den. Asi i to, že zhruba po dvou hodinách opustili diskotéku a ta pokračovala dál. Teprve až druhý den, zřejmě poté, co poškozený zemřel, začala prohledávat místo činu a začala hledat pachatele. V průběhu vyšetřování zkonstatoval krajský vyšetřovatel Leoš Dvořák, že policie vyslechla jen ty svědky, co by mohli vypovídat proti mně. Výsledkem bylo několik výpovědí rómů plných vzájemných rozporů. Svědky, které jsem navrhoval ke slyšení na polici a i soudu nebyli nikdy slyšeni. Některé svědky předvolali třeba po šesti měsících, v důsledku čehož si mnohé nepamatovali. Také mně nebylo vyhověno v žádosti o konfrontaci se svědky obžaloby. Věděl jsem, že by mi to očí neřekli a moje svědomí je čisté. Jak si jinak vysvětlit fakt, že rómští svědci přes to, že tvrdili, že mne znají a já je, vypovídali z vedlejší místnosti v utajení. Navíc při jejich výpovědích nebyl v soudní síni nikdo z mých přátel či příbuzných. Já byl spoután a tedy nemuseli mít strach z napadení nebo z toho, že by je někdo poznal. Jediná odpovědí je, že lhali a nebyli schopní mi to říct do očí.

Každý, kdo se dostal do kolotoče vyšetřování a soudů, má jistě spoustu negativních zkušeností s touto mašinérií. Stačí se jen rozhlédnout, nebo zavzpomínat.

Státní zástupkyně sama pokazovala na špatnou práci policie. Jak si vysvětluješ, že případ nebyl vrácen na došetření a naopak jsi byl odsouzen?

Krajská st. zástupkyně R. Vesecká se na počátku vyjadřovala, že by mi mohla být prokázána vina. Také ale uvedla, že práce policie byla špatná. Dle mého názoru ji bylo jasné, že mi vůbec nemusí být prokázána vina. Měla v ruce jen pár nepřímých důkazů a domněnek. Na tom ovšem dokázala postavit obžalobu. Jasně se snažila o moje odsouzení za každou cenu. To i přesto, že veškeré pochybnosti jsou ve prospěch obžalovaného. Tohle bylo soudem i jí naprosto ignorováno. Mým odsouzením si vybudovala jméno, a to by určitě nešlo v případě, že bych byl zproštěn. O tom svědčí i to, že případ nebyl vrácen zpět k došetření. Zkrátka tu nebyl zájem zjistit pravdu, ale především naplnit společenskou objednávku.

Vím, že do odvolacího soudu jsi vkládal velké naděje. Můžeš popsat první pocity poté, co jsi slyšel verdikt?

Pravda, do odvolacího soudu jsem vkládal poměrně velké naděje. To i přesto, že jsem si byl vědom, jak velké tlaky na mé odsouzení jsou. Vrchnímu soudu v Praze, se patrně nelíbila moje kritika KS a celkového postupu v mém procesu. Poukazoval jsem na to, že znalecké posudky jasně zpochybnili výpovědi i rekonstrukci tří svědků obžaloby, způsob poranění, nezjištěné stopy na mém oblečení atd. To, že popis osoby pachatele se neshoduje s mým popisem.

Poté co jsem 4.3.2003 slyšel rozsudek u odvolacího soudu. Jsem se díval na st. Zástupce a když soudce vyřkl i zvýšení trestu, byl on sám udiven jeho výši. V tu chvíli mi docházelo, že jsem definitivně odsouzen za něco, co jsem neudělal. Cítil jsem se strašně, když jsem si uvědomil, jak byl tento proces nespr nespravedlivý. Byla a je to neskutečná křivda, která nelze popsat slovy. Člověk, který tohle nezažil nepochopí tu bezmoc a beznaděj mísící se se zlostí. Pár dní jsem se z toho vzpamatovával, ale jsem si vědom toho, že se tomuto systému lží nepodrobím a budu dále bojovat za očištění svého jména. Za spravedlnost, která v naší zemi očividně chybí a je nahrazena absurdismem a velkou arogancí.

Čeká tě prozatím dlouhý pobyt ve vězení. Jak trávíš svůj volný čas? Podporuje tě rodina a přátelé?

Ve vězení mne čeká ještě asi 15 let z celkového trestu 18 let a dva měsíce. Svůj čas věnuji hodně právě mé kauze a boji za zproštění těch podlých lží, když jeden z kamarádů založil na podporu mé osoby projekt Post of Freedom. Musím prozradit, že se v rámci tohoto projektu začíná angažovat stále více lidí, což je dobře.

Jinak dost času mi zabere dopisovaní s rodinou, přáteli, kamarády a především s mojí přítelkyní. Píši si s více než šedesáti lidmi od nás a ze Slovenska. Také se zde věnuji studiu angličtiny a navštěvuji i kurs jeho výuky. Chodím na kondiční cvičení, což je něco jako posilovna s menším počtem závaží. Slouží to k lepšímu udržení fyzického stavu, jelikož jsem tu stále zavřený na cele. Vycházky jsou jedna denně, na které dle počasí chodím. Hodně taky čtu. Vzhledem k tomu, že jsem byl na vlastní žádost převezen z věznice na Borech sem na Mírov, nebyl jsem zatím zařazen do práce. Práce tu sice není moc, ale doufám, že se časem dočkám.

 Rodina, přátelé tak i moje přítelkyně mi dosti pomáhají. Stejně tak i někteří lidé, co se o mém případě dozvěděli nedávno. V únoru proběhla menší demonstrace před ministerstvem spravedlnosti v Praze. Byl to protest proti mému odsouzený a proti politickým procesům. Více informací o připravovaných akci se můžete dozvědět na www.sweb.cz/vlastimil.pechanec. Připravuje se i bankovní konto na mého právníka. Za jakoukoliv podporu předem moc děkuji.

Jak vycházíš s dozorci a s ostatními vězni?

 S dozorci i zaměstnanci věznice vycházím poměrně dobře. Samozřejmě se najdou i tací, kteří se chovají k vězňům hůř. Ale snažím se chovat slušně a nemám s nikým problémy. Přesto jsem už napsal dvě stížnosti na dozorce a jedna mi byla uznána. S vězni vycházím celkem bez problémů. Většinou si mě nevšímají a tak si nevšímám ani jich. Je jen málo vězňů, se kterými se bavím. Nestojím ani o to se víc znát s lidmi, kteří vraždí, kradou, či znásilňují. Měl jsem pouze střety s rómy na Borech, kdy mě jich dvanáct obklíčilo na vycházce, ale dopadlo to jen výměnou názorů a vzájemným žducháním. Na Mírově jsem byl rómy napaden hned po mém příjezdu. Napadli mne ve sprše a skončilo to roztrženým obočím. Od té doby mám klid, protože si dovolí jen v přesile a jsou si vědomi toho, že se jich nebojím, i když konflikty rozhodně nehledám.

Existuje ještě nějaká šance na změnu ve tvém případě.

Jsem přesvědčen, že naděje stále žije. Problém je v tom, že můj předchozí právník opomněl podat stížnost pro porušení zákona na Nejvyšší soud. Můj současný právník, který mi byl doporučen redaktorkou ČT, co o mne točila reportáž v Plzni (bohužel nebyla zatím vysílána), není ochoten reagovat a činit další kroky v mé kauze. Tuhle neschopnost opravdu nepotřebuji. Momentálně sháním nového a hlavně schopnějšího právníka.

V plánu mám podaní několika dalších stížností pro porušení zákona. Například na stížnost zaslanou na min. spravedlnosti mi bylo odepsáno, že ministr nemůže podat stížnost na porušení zákona, jelikož nebyla dodržena lhůta dva měsíce od obdržení rozsudku st. zástupcem. Což je dosti absurdní ve špatném zákoně. Jak mám vědět, kdy st. zástupce obdržel rozsudek?! Absurdní je i to, že pokud odsouzený nepodá dovolání na Nejvyšší soud (já jsem podal a bylo mi zamítnuto), tak ministr může podat stížnost pro porušení zákona i po vypršení lhůty. Paradoxně je ve výhodě odsouzený, který dovolání nepodá.

Rozhodně možnost změny v mém případě nevzdávám a také jsou prý i určité možnosti k obnovení celé kauzy. Jenže je nutné upozornit na tu nespravedlnost a lidí, kteří s tím mohou něco udělat, musí hlavně chtít něco dělat. Věřím, že se někdo se smyslem pro právo najde.

Další možnost je také udělení milosti prezidenta a těch už je podáno několik nezávisle na sobě. V případě, že bych byl omilostněn, tak i přesto bych trval na očištění mého jména.

To, že nejsem pachatelem, pochopil ze spisu i zmocněnec poškozených Jakub Polák. Prohlásil, že nejsem pachatelem, ale zástupnou obětí. Je tedy otázkou, kdy si to stejné připustí státní orgány.

Co by jsi doporučil lidem, kteří by se dostali do stejné situaci jako ty?

V prvním případě - nenechat se zlomit. Být v psychické pohodě, i když je to těžké. Měli by se vžít s realitou a z toho vycházet. Doporučuji neztrácet i přes tu křivdu smysl pro humor. Smích pomáhá duševnímu stavu a optimisticky myslet. Člověk by neměl propadat beznaději a snažit se čas vyplnit pozitivně. Doplnit si vzdělání, učit se třeba jazyky atd. Hlavně se udržovat v dobrém zdravotním a psychickém stavu. Pokud by se někdo ocitl v podobné situaci, může se na mne obrátit pomocí webu, mailu, nebo poštou. Rád pomůžu v rámci mých možností. Naděje neumírá a snažte si udržet víru.

Poslední slova jsou tvá:

Děkuji všem, kteří mne podporují a snaží se pomoci, především mé přítelkyni Miriam s dcerkou. Mojí rodině (zvláště mému otci a momentálně vážně nemocné matce), dalším příbuzným. Martinovi z Randall Gruppe, Bohdanovi za Post of Freedom, a všem, co se v P.O.F. angažují, Radimovi S.,Karlovi z Prahy, Janě V. a dalším. Také děkuji všem přátelům a kamarádům ze Svitav. Zdravím všechny kamarády a kamarádky z celé republiky a ze Slovenska. Díky redakci Obrany národa a přeji hodně úspěchů a pevné vůle. Buďte silní!

Ptal se a rozhovor zpracoval Martin Korec

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa