Z Obrany národa 1/2005, rubrika knihy

Vlastimil Podracký : Návrat k domovu

Manifest tradicionalizmu

O návratu k rodině, k občanské společnosti, k obci, k národu a ke státu. O nadčasovém humanismu, angažovaném konservatismu. Vydala Votobia r. 2004. Recenze vyjde v příštím čísle Obrany národa.

Ukázka z knihy:

Pseudoobčanská společnost se vyznačuje tím, že se za občanskou společnost vydává. Jsou myslitelé (spíše nemyslitelé), kteří nepostřehli rozdíl mezi občanskou společností a její karikaturou a považují i dnešní neútěšný stav za společnost občanskou.

Zatímco Švýcarsko nemá jiné bohatství než svoji občanskou společnost, na Sicílii vládnou mafie, protože tam je občanská společnost nefunkční a prolezlá pseudoobčanskými organizacemi zločinného původu. Srovnat můžeme také Nikaraguu, bohatou zemi s dobrou půdou a plantážemi, kde majetek je v rukou zahraničních společností, jejíž dějiny jsou dějinami věčných vzpour a uzurpací, se sousední Kostarikou, kde je majetek rozdělen drobným vlastníkům, žijícím v tradiční občanské společnosti v obcích s velkými místními pravomocemi, jejíž dějiny se nápadně liší klidem a prosperitou.

Občanská společnost je nedílnou součástí domova. Pokud je ohrožena, je ohrožen i domov.

Ohrožení diktátorskými a totalitními režimy : Světový trend, který vede ke globalizaci, jsme již probrali, nyní jen dokončíme určité prognózy popisující stav, kdyby se vývoj dále ubíral stejným směrem. Následující vize je odvozena od trendů, projevujících se již dnes, není úplnou fantazií.

Mezinárodní korporace budou daňovou konkurencí tlačit státy k co nejnižším daním. Ty budou oslabeny a nebudou již schopny plnit svoje základní funkce, budou hrozivě zadluženy. Postupně nebudou schopny zajistit lidem bezpečnost, nemluvě o nějakých sociálních jistotách. Naopak mezinárodní korporace budou mít obrovské zisky. Ve státech se vše zprivatizuje, nejenom zdravotnictví, které už bude jen pro bohaté, ale třeba i soukromé bezpečnostní služby. Stát nutně ovládnou mafie (to se už stalo např: v Čečensku za vlády Dudajeva, nyní totéž probíhá v Kosovu). Velké peníze zvenčí, které mnohdy pocházejí ze zločineckých aktivit, si koupí cokoliv. Země už nebude mít žádný tradiční řád, bude to řád vnucený mafiemi. Ty postupně ovládnou sdělovací prostředky a dovolí si cokoliv. Mohou prosazovat i nějakou ideu, třeba nacionalistickou nebo náboženskou (islám). Právě izolovaný individualizmus, konzumní preference, ztráta tradičních pravidel, otevřená cesta pseudoobčanské společnosti a ztráta plurality moci tomu usnadní cestu.

Chudina, deklasované menšiny a příživníci jsou spojenci finanční diktatury, proto se jím musí stále poskytovat nějaká "práva". Nepřátelé jsou nezávislí lidé, střední třída, proto se musí stále omezovat, zatížit daněmi a zbavit prostředků. Lidé nesmějí použít přiměřenou obranu majetku, proti zloději použít násilí, protože musí být závislí na režimu, nesmí se hájit sami, to by bylo nebezpečné, potom by se mohli bránit i proti zločinům režimu. Když přijdou o majetek, je to v souladu s cíli takového režimu. Také je nutné střední třídu omezit, devitalizovat, svázat konzumem a denatalizovat; do země přivést velké množství chudých a méně schopných přistěhovalců závislých na kapitálu, zrovnoprávnit je s domácím obyvatelstvem a zajistit jim "práva". Chudí lidé zaostalého světa jsou ideálním "substrátem", nikoliv ve svých chudých zemích, ale jako migranti v zemi bohaté, na jejímž bohatství se sice nepodíleli, zato jim finanční mafie toto bohatství dávají k dispozici a tím si je vlastně získávají za cizí prostředky. Vzdělávací systém typu "všichni mají vysokou školu" srovná inteligentní lidi naroveň průměru (masové rozšíření vysokoškolského vzdělání nutně musí nastavit nízkou úroveň znalostí), aby si nevyskakovali a neměli autoritu - autority jsou v diktatuře nebezpečné. K tomu všemu jsou vhodné právě ony liberální a hlavně socialistické ideje, které jsme shora uvedli. Lidem se budou předhazovat zástupné problémy - třeba rovnost sexuálních orientací, fiktivní autority herci, sportovci apod. Za tím vším budou mocenské autority, které ovšem nikdo nezvolil.

Občané se včas nevzpamatují, aby tomu účinně čelili, dokud ještě mají nějaké demokratické pravomoci, protože shora uvedené preference hodnot (hlavně utilitarizmus) je povedou k nezájmu a individuální výchova neumožní spojit se s jinými k nějakému odporu. Výsledkem bude ztráta svobody, která se projeví úplnou finanční závislostí na mafiánské oligarchii, protože nebude existovat střední třída, kterou mafie zlikvidují. Všichni budou závislí proletáři, to se zajistí hlavně tím, že se zlikvidují všechny nezávislé způsoby obživy, třeba vlastní výroba potravin, sousedská výpomoc při stavbě domu, nezávislý lokální trh apod.; vše se podřídí kontrole.

Všimněme si, co z toho dnes již probíhá. Nechávám na čtenáři, jak blízko jsme takové totalitě a do jaké míry jsou tyto jevy příbuzné bývalým komunistickým snahám. Jenže dnes se prosazují čistě materiálně, nikoliv politicky. To ovšem neznamená, že při určité produktivitě práce by se museli mít lidé materiálně špatně. To závisí pouze na blahovůli finanční oligarchie, která zároveň může s lidmi manipulovat směrem ke svým mýtům, třeba prosazováním jiného jazyka nebo náboženství. Lidé zbavení svobody tomu nebudou mocí čelit jinak než vzpourou. Ovšem konzumní proletář s dostatečnou životní úrovní do vzpoury nepůjde. Proto je takový režim velmi nebezpečný a může být oním "koncem civilizace", jak ho popisují fantastické romány.

Komunistická totalita může být uskutečněna v případě, když občané poznají bezvýchodnost svého odporu proti totalitě finanční, nebo i v demokratickém státě nastane hospodářská krize. Potom zvolí komunisty. Ti znárodní technologie a tím získají rozhodující moc, což bude ovšem znamenat blokádu ze strany okolních států. Uzavřou se hranice. I v případě, že by nedošlo k blokádě, byly by hranice uzavřené, neboť by bylo nutné chránit nevýkonné státní podniky vysokými cly na dovoz zboží. To by vedlo minimálně k recipročním opatřením na druhé straně. Uvnitř hranic budou poměry, které známe z období blokády Jugoslávie. Všechno potřebné se bude pašovat a prodávat za neúměrné ceny. Cizí měna se bude kupovat od veksláků za nehorázné ceny, aby se mohl nakoupit potřebný lék k přežití. Bude jen to nejnutnější, možná nastane i hlad. Výměna zboží bude velmi omezena. Postupně, aby se systém udržel, bude nutno nastolit teror.

Pokud by se komunistický režim prosadil v celém světě nebo alespoň na dostatečně velkém území, nastaly by problémy, které známe: Hegemonie jednoho státu, vznik nacionalizmu a boj národů za svoji svobodu. Dále by to znamenalo ztrátu motivace, nakonec nezájem o cokoliv, dokonce i o vlastní reprodukci.

Nějaká střední cesta pomocí diktatury není možná. Jedině se mohou komunisté a mezinárodní korporace dohodnout a moc si rozdělit, komunisté budou vládnout a kapitalisté lid vykořisťovat. Uvažme, že dnes již nejsou oni ti "poctiví", neboli fanatičtí, komunisté, ale jen oportunisté, chtějící těžit (krize svěřenectví pronikla do komunistických struktur už dávno). Může také dojít k jakémusi opakování listopadu 1989, určité dohodě, finanční diktatuře se spoluúčastí bývalých komunistických bossů.

Pokud nedojde k obnově konzervativních hodnot, domova, občanské společnosti a plurality moci, bude život pouze nekonečným zápasem mezi dvěma druhy nesvobody.

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa