Z časopisu Obrana národa 3/2005

Krize prohloubena !

František Rozhoň

Nikdo z nás si krizi nepřeje – dušovali se disidenti roku 1989 v prohlášení Několik vět. Roku 2005 Václav Havel a disidenti zasnění jak vyléčí Bělorusko (k čemuž založili sdružení Občanské Bělorusko), krizi přehlédli.

Problémy Grosse a vlády nepřehlédlo vedení ČSSD, ale usneslo se, že krize skončila a Gross to slovo už nechce „v práci“ slyšet. Když usnesení nepomohlo, měl pomoci lék přímo z Bruselu – na premiéra byl určen velvyslanec Kohout, bolševik od 1986. Ten už ale odvykl způsobům české tzv. politické elity a po Grossově odvolávám co jsem dohodl zmizel zpět do Bruselu. Pak nám naordinovali Paroubka a z Floridy nám vzkázal i emigrant Rosťa Hedvicek, že Paroubek je „great white hope“ - tedy velká bílá naděje. Ne proto, že se Paroubek už v mládí došplhal na zasedání ÚV kolaborantské Československé strany socialistické, ale protože prý prokázal, jak je hluboce lidský, když  pro hladové vojáky kradl chleba a salámy. Hedvicek pomlčel o švindlu – desátník Paroubek jako zástupce provianťáka kradl ze svého skladu jen tehdy, když provianťáci sami zapomněli zajistit vojákům stravu.

Když to Paroubek dotáhl z desátníka na premiéra, se švindly se roztrhl pytel. Kolegům politikům ČSSD řekla, že nová vláda musí být bez stranických špiček - platilo to ovšem jen pro lidovce, jen ti se museli vzdát stranických funkcí, chtěli-li zůstat v ministerských křeslech. Sám Paroubek a navíc i Sobotka zůstali místopředsedy ČSSD, Němec předsedou US-DEU. Když kolegové (z ODS) Paroubkovi vyčetli, že získává pro svou vládu hlasy koaličních poslanců pomocí úplatků ve formě funkcí, Paroubek se naoko rozzlobil. Jenže souhlas vyšetřovaného poslance Petra Lachnita získal poté, co mu slíbil funkci poradce; souhlas poslanců kolem Jana Kavana zase slibem dvou funkcí náměstků ministra zahraničí pro ČSSD. Nejde-li o úplatky, pak jde o zajímavý koaliční pokus nahradit demokratický princip feudálním rozdáváním něčeho, o čem pán věří, že je jeho.

A když už jsme u těch pánů a kmánů – Paroubek občanům slibuje rovnost, do zákonů pašuje lidskou nerovnost. Navrhl, aby tiskový zákon rozlišoval lidi na obyčejné občany a politiky, definici politika zatím tají. A tak bezpochyby máme vládu i krizi. Vládu nejvýše na rok, krizi do doby, než uděláme analýzu klientelisticko-korupčního systému a přimějeme k odchodu staré a zkompromitované demokratické politické garnitury.

Amorálka

Bajce o konci krize v Čechách a Moravě neuvěřili ani studenti a dle zvyku udělali slaměného panáka, a jako symbolu nemravné politiky mu dali jméno Amorálka. 27.dubna 2005 jej v Praze hodili do Vltavy a hodlali zapálit. Netušili, že slovutná policie Mgr.Bublana se postaví za nemravnost v politice. Co je dovoleno s Moranou, nebylo dovoleno s Amorálkou jako projevem občanské nespokojenosti. Bublan-boys nedovolili „znečištění Vltavy“ a studentům zas ubylo iluzí, když museli skočit do vody a Amorálku vytáhnout zpět mezi nás.

O pár dnů později (na 1.Máje) a o pár metrů výš (na Letné) zachovala policie důstojný klid, když příznivci KSČM řvali na odpůrce „Hitlera na vás, věšel bych vás“, nebo když mladík evidentně podroušený prošel policejním kordonem, napadal a hrubě urážel příznivce KSČM, a pak se vrátil k policejnímu kordonu. Když však Jan Šinágl v prostoru nevyhrazeném pro Grebeníčkovy bolševiky zvolal Grebeníček lže, zahřímal Grebeníček „je tady nějaký primitiv, odveďte ho!“, a na ploše se zvedl oblak prachu. Ne od Grebeníčkových pořadatelů, to Bublanovi hoši se za naše prachy proměnili na chvíli v útvar ne nepodobný nacistickým SA-korps Ernsta Röhma. Dál bych mohl psát totéž, co psaly samizdaty z dob zásahu na Národní třídě r.1989. Tak jako kdysi pohůnci Jakeše, teď „disident u moci“ Uhl dosvědčuje, že neviděl násilné zákroky odsvědčené fotoreportéry, ale brněnského studenta bezdůvodně viní z poškození policejního auta. Dodává, že antikomunisté neprojdou a KSČM zůstane legální. Uhl obvykle mluvící o občanských právech, už zas má pro ty občany připravené škatulky, do kterých je nastrká – jen staré označení antisocialistická síla mění na antikomunista.

Možná, že právě teď stojí policejní prezident v pozoru před svým ministrem a hlásí „pane disidente, generál Kolář. Demokracie byla prohloubena !“. Pokud ano, je to amorální paroubkovský švindl. To jen krize byla prohloubena. A nezlepší se to, pokud budou státní zastupitelství i senátoři mlčet k výroku ministra spravedlnosti Čermáka, že stát si může dělat se svými občany co chce, což je nejlepší definice diktatury jakou znám. I k novému obelhávání dnešními bolševiky, jak jsem 2 roky po sobě marně připomínal při veřejném senátním slyšení na příkladu místopředsedy sněmovny Filipa.

Mezinárodní rozměr

Právě na 1.Máje der Schwindelmeister Paroubek zdůraznil českému národu, že ČR je jednou z nejsvobodnějších zemí v Evropě. Nemohl snad ani říci nic jiného, když zní z Bruselu hlas jeho stranického kolegy euposlance Libora Roučka, kdys zaměstnance ČSA a dodnes mými kamarády z ČSA zvaného Nemakačenko: EU představuje prostor svobody a demokracie. Svoboda, a demokracie neznamenají totéž, v historii tak jako dnes dokázaly proklatě snadno žít jedna bez druhé.

Americký politolog Fareed Zakaria napsal, že vrhnout se bezhlavě do náruče demokracie, toužíte-li poznat slasti života se svobodou, je nerozum hodný náctileté duše a mysli. V druhé části své knihy „Budoucnost svobody“ se Zakaria věnuje krizi legitimity, do níž se dostaly západní politické systémy, a vyvozuje, že těžce hledaná rovnováha mezi svobodou a demokracií se začala nebezpečně vychylovat ve prospěch druhé jmenované. Kniha vyšla i česky a pokud Vás napadlo, že bude možná stažena, pak vězte že už se stalo. Pokud se v knize vyskytnou chyby, obvykle se to řeší opravným lístkem, Budoucnost svobody se dočkala vydání v nakladatelství Academia v r.2004 a stažení z prodeje „kvůli chybám“ v r.2005.

Legitimitu svého vývoje teď hledaly země Evropské unie ve schvalování Ústavní smlouvy. Síly říkající si demokratické schválily harmonogram, podle kterého měla být současně schválena Ústava a dokončeny rozestavěný palác pro tisíc zaměstnanců evropského ministerstva zahraničí a Eu-ambasády. Miliony údajných extremistů ve Francii a Nizozemí však harmonogram narušily. Pro nás by mělo být zarážející, co v této době předvedl Paroubek, opět spíše der Schwindelmeister než great white hope. Není-li demokraticky schváleno stanovisko České republiky, pak Česká republika musí být slyšet hlasem mým, zlobil se Paroubek především na prezidenta. A kolaborantsky mlčel k Eureplikám „akčních výborů Národní fronty“ očisťujících EUropu „od ústavě nepřejících živlů“.

Kupř. místopředseda EUparlamentu Alejo Vidal-Quadras Roca spolu s předsedou Ústavního výboru EUparlamentu Jo Leinenem a dalšími kolegy takhle akčně založili neoficiální skupinu zvanou po vojensku „Rapid reaction force“ čili „Síly rychlého nasazení“. K ní pak ještě zpravodajskou organizaci, která monitoruje aktivity (výroky, materiály) odpůrců euroústavy. Pokud některé uzná „jako lživé“, nahlásí je (neústavním) Silám rychlého nasazení a ty slibují během tří hodin (max. dne) „na lži o Ústavě“ reagovat.  Tak byl nahlášen i pan Václav Klaus a na jeho Desatero reagoval akční výbor v budově europarlamentu „jménem celé instituce“. Dozvěděli jsme se, že prezident ČR se „vydal cestou intelektuálního úpadku“, k jehož „lživým argumentům“ už „nebylo možné dále mlčet a nereagovat na jeho agresivní styl a nehorázné výroky“. Pokud bude EU-ústava přijata, má Klaus z funkce odstoupit ! Akční skupiny se zastal i předseda EUparlamentu Josep Borrell a předseda české Sněmovny L.Zaorálek. Jak okopírované z českého Února 1948. A jelikož bruselský útok na Klause  proběhl 20.dubna, na narozeniny Adolfa Hitlera, je příhodné zaznamenat přiznání pana Leinena Euobserveru, že metoda „Rapid reaction force“ není nepodobná působení politických bojůvek, které kdysi v jeho vlasti řešily spory s politickými odpůrci „pokrokových sil“ přepadáváním jejich schůzí, a pádnými ranami dělnických pěstí.

Jak vidno, my Češi, Moravané, Slezané nejsme zápecníci. Jsme součástí evropského dění. Součástí evropské krize, při níž evropskou svobodu nahrazuje „demokracie“. V někdejší Evropě plné svobody politik pouze podezřelý ze zneužití moci musel odstoupit, dnes řve eu-poslanec Rouček (ČSSD) že podobný požadavek na odstoupení šéfkomisaře Barrosa je rozvracením Europy. Barroso a spol. v podstatě říkají, že si EUropu rozvracet nedají, já proto doporučuji věnovat pozornost (dnes už tichému) hlasu eu-poslance Vladimíra Železného, že EU-ústava „je nejenom nedokonalý, ale i velmi zlovolný dokument. Vtěsnal do sebe úplně zmateně a protichůdně několik rovin. Ale ten zmatek byl do jisté míry záměrný, aby zakryl pokusy o převzetí moci.

(rof)

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa