Z časopisu Obrana národa 4/2005

Letní škola života

Mojmír Zapletal

„Doufám, že ten můj socialismus mrtvý není“

Jiří Paroubek při oslavách 25 let polské Solidarity

Když byl Paroubek mladý, budovaly si Rolling Stones image sloganem o městě převráceném naruby. Když se (r. 1990) Paroubek dostal do městského zastupitelstva, zvykl si říkat „mí voliči si přejí....“. Když byl náměstkem primátora Prahy, jakýmsi ministrem financí metropole, dovalily se do Prahy i „Valící se kameny“. Na Strahov nemohly - tamní pro tohle vhodný stadion radní s náměstkem Paroubkem pronajali Spartě, podle mnohých na účel sporný a pro město mimořádně nevýhodně. Hl. město Praha tedy Stounům pronajalo pozemek na Letné, v sousedství rezidenční čtvrti. Voliči si asi přáli mít kolektivní zážitek - reproduktory Rolling Stones sahaly do výše třetího patra stovek zdejších bytů, slabší dunění pak díky poloze pláně doléhalo přes 10 km daleko. Ohňostroj vyhláškou povolený max. do 22 hodin se konal o půlnoci a reprohudba hrála do tří ráno. Necelý kilometr od pódia, v parkovou vegetací odděleném místě Kramářovy vily bylo tehdy naměřeno přes 70 decibelů (zákon dovoluje v noci 40 dB). Kousek od oken domů stály při koncertu návěsy s běžícími generátory, městský rozvod na výrobu potřebných decibelů nestačil. Na rozdíl od CzechTeku 2003 ve stejnou dobu v obci Ledkov (starostka Matoušková) nikdo nerozdal obyvatelům chrániče uší…

Mimo vyhrazený prostor pro 80 000 diváků platících či s volňásky tu bylo cca 20-25 tisíc černých posluchačů. Postávali, polehávali, popíjeli, občas zavoněl joint. Hvězda večera, Keith Richards, je svou výdrží pověstný. Policie tolerovala dav na trávnících pláně a sadů, i když nepostrádal znaky, podle kterých Ing. Paroubek a policisté poznají nebezpečné asociály a feťáky s anarchistickými sklony. V hrazeném placeném prostoru záchody byly, dalších cca 20 tisíc návštěvníků pláně si ulevovalo jak mohlo, i před okny ministerstva vnitra.

Magistrát prý ubezpečil obecní úřad, že místní obyvatelé budou po předložení občanského průkazu vpuštěni do prostoru. Opak se stal pravdou - po odklonění všech šesti tramvajových linek již v průběhu dne se u Sparty objevily policejní zátarasy a lidé jdoucí od metra Hradčanská museli bez předchozího upozornění a dodatečné omluvy zpět. Místo pár set metrů všichni (senioři, navrátilci z dovolených s dětmi a náklady, lidé s pohybovými vadami) museli šlapat pár kilometrů.

To vše si asi voliči přáli. Není známo, že by na ochranu hygieny a proti hluku (aspoň po 22. hod.) zakročil sociální demokrat Paroubek, občanský demokrat Bém, zodpovědný městský hygienik, ministr vnitra, policisté klidně sledující koncert z oken „kachlíkárny“. Nikdo nepodal trestní oznámení za špatné hospodaření města, omezování pohybu, ochranu zdraví, nočního klidu na primátora, jeho náměstka, městského hygienika, policisty a všechny ty orgány veřejné moci, které tohle organizovaly půl roku za peníze poplatníků, a hned v září to zopakovaly při megakoncertu normalizačního pop-idolu Elánu (60 tisíc platících návštěvníků). Pak se jednou hodilo zaujmout jiný postoj.

Jak říká sociolog Keller: „to, nač se s velkými zisky specializuje celý průmysl zábavy, turistiky a volného času, provozují technaři sami zcela amatérsky, tak jaksi na koleně. Chovají se přitom ovšem zároveň bytostně ekonomicky, neboť s méně dokonalými prostředky dokáží vyvolat hutnější zážitek, který je od skutečných problémů reality odvede stejně spolehlivě, jako to v případě ‘knedlíků’ dělají naši roztomilí baviči v televizi.“ Horní odhady počtu možných posluchačů reproduktorů pod Přimdou nedosahovaly ani poloviny počtu černých posluchačů „Valících se kamenů“ z Letné, nejbližší nedobrovolní posluchači byli od CzechTeku odděleni hlučnou dálnicí. A přestože všechny skutečné i očekávané prohřešky byly zjevně nejvýše na správní řízení a ze strany policie tak na pořádkovou výpomoc, byla nasazena tisícovka těžkooděnců. Komenský by možná to vše se sebezapřením nazval „škola hrou“. Stát si jako kočka hrál s občany jako myší. Sám stanovil plk. Husákem pravidla hry, sám je plk. Husákem porušil a plk. Husáka za to povýšil.

A tak během jednoho jediného prázdninového týdne, v skutečné letní škole života, poznala další generace, že bezduché policejní násilí nezmizelo ani po vítězství pravdy a lásky. To, co zkouší vykládat moderátor Zbyněk Horváth při stovkách demonstrací, najednou i bez něj pochopily davy díky zásahu pod Přimdou. Mládež dosud apolitická sama šíří letáky „Důležitá věc k zamyšlení“.

Léto skončilo, nezodpovězené otázky zůstaly. Proč musela téct krev pod Přimdou, zatímco stížnosti Pražanů při následných protestních pražských technoparty už končily ve ztracenu? Proč není vztah občan/politik, občan/stát předvídatelný? Jaká budoucnost nás čeká při „volné soutěži politických stran“, z nichž žádná neprotestuje proti Bublanovým útokům na základní svobody, o nichž píšeme jinde? Jaká bude „sjednocovaná Evropa“, když Bublanův úřad v rámci lkaní nad prý neobvykle malými pravomocemi připomněl, že v Británii moderního socialisty Blaira má policie pravomoc rozehnat „srocení“ tvořené pouhými dvěma občany?

Přešli jsme ze socialismu do socialismu. Šedivá ústavní teorie předvídá jednoduchá pravidla soužití, rudé růže a třešně se však vzpouzí: nevystihnete-li náladu vrchnosti, dostanete! Podle CVVM pouze 2% občanů věří, že největší vliv na politiky mají občané, tak malou důvěru neměl ani socialismus předlistopadový. Paroubek nám v létě z Polska vzkázal, že ke změně dojde, když se ozývají miliony. Bez plné a hlasité Letné, jako o Sametu, se změn, třeba přímé demokracie, nedočkáme.

Mojmír Zapletal (s použitím částí textu Zdeňka Meisnera, obyvatele Prahy 7

foto „Lenina“ je výřez z pohlednice „Socialismus“, I.Beránek)

 zpět na hlavní stranu                     přehled článků z Obrany národa