Obrana národa, 3/2002, listárna

Postžvanilové

Po roce 89, s příchodem nového politického režimu do Čech, se v tisku masově objevil zajímavý slovní patvar. Začalo se psát o tzv. postkomunistických zemích, postsocialistech, postfašistech a podobně. Tyto výrazy rádi používají různí myslitelé, kteří s oblibou masírují mozky lidí, aby přijaly jejich vidění světa. Přesně dle zásady, kdo má moc, má také patent na rozum. Je to kontinuální linka, vedená od současného hradního pána přes poslance, senátory, ministry až po mnohé komunální politiky. Někteří z nich však vynikají nad ostatní masážníky našich mozků. Zastavme se u několika případů z poslední doby.

Premiér Zeman se tak rozvášnil při kádrování předsedy Strany svobodných Jörga Haideta, že okamžitě označil Republikány Miroslava Sládka za postfašistickou stranu. Je to pochopitelně čistý blábol, neboť v programu této strany není ani jediný bod, který by vyjadřoval fašistický názor. Ve svém poblouznění fenoménem fašismu řadí Zeman do jedné řady Haidera, Arafata i Sládka. Je to účelová předvolební podpásovka. Zeman je dobrý potomek barona Prášila, nově řečeno postžvanil!

Nijak pozadu nezůstává ani současný ministr vnitra Gross. Za jeho ministrování se podařilo vnitráckým úředníkům dokonale vytvořit fenomén extremismu. Zřejmě bylo potřeba v nové společnosti vytvořit nového „vnitřního nepřítele“ jako zástupný problém pro likvidaci politických odpůrců. Místo potírání klasické kriminality vytáhl Gross do boje s „extremismem“. Co je a co není extremistické určuje, on a jeho úředníci pod taktovkou Hradu. A tak se do tohoto pojmu vejdou anarchisté, ekologičtí aktivisté, levicoví i pravicoví radikálové, sprejeři, Republikánská mládež, skateboardisté, členové vlasteneckých hnutí, zkrátka všichni s nesnadno zmasírovatelnými mozky.

Nejvíce ovšem současnému režimu vadí ti, kteří budoucnost této země nevidí v multikulturním evropském slepenci bez hranic, ale v Evropě samostatných národních států, spolupracujících na principu rovnosti. To jsou pro Grosse & spol. nepřátelé, které je třeba označit za xenofoby, rasisty a hlavně postfašisty. Další krásná ukázka „prášilovství“, další český postžvanil.

Zajímavý je i filozofický základ, ze kterého vycházejí postžvanilové při svých útocích na svobodu slova a jakékoli národovecké myšlenky. Perfektně jej ukázal Luboš Dobrovský, názorový stoupenec prezidenta Havla, bývalý velvyslanec ČR v Rusku, dnes publicista. Ve své polemice s našim nejlepším současným filozofem Václavem Bělohradským. Bělohradský ve stati „O slovech a státech“ vyjádřil zajímavý a vysoce pravdivý názor. Ve filozofické nadsázce řekl, že „československý stát vznikl z hašteřivých slov, o která se lidé hádali do krve…“. Z toho vyvodil závěr, že „…stát utkaný ze slov je stále v pokušení slova pronásledovat, protože v nich tuší útok na svoji podstatu…“ Bělohradský šel ve své úvaze ještě dál a řekl něco, co dnešní postžvanilové nemohou nikdy strávit. Vyjádřil názor, že může dojít v této zemi k tomu, že příští generaci už pojem demokracie nebude možné ani vysvětlit, neboť všechna k tomu potřebná slova budou u nás již dávno zakázána! Svatá pravda, náš vývoj k tomuto spěje!

Zle se na pana Bělohradského za tento pravdivý názor pan Dobrovský obořil. Jako typický novodobý „demokrat“ hned zaútočil na svobodu slova, hned volal po postihu názorů, nikoli činů. Jako příklad uvedl: Každý pokřik „Čechy Čechům“ je (podle Dobrovského) rasistický a je trestným činem. Jak krásná záminka ke zničení jakékoli svobody slova. Že si ke svým vývodům vybral tato slova (pokud mohou být posuzována, pak jedině v kontextu), a nikoli skutečně rasistické výkřiky cikánských bratrů Poláků z Brna, kteří nedávno napadali noži čtyři Čechy za slovních vyhrůžek typu „bílých zkurvených Čechů, které stejně všechny podřežou…“, je pro Dobrovského úmysly příznačné. Narušil by tím dojem ze státem budované a omílané pohádky o hodných cikánech a zlých Češích (potažmo skinech), které už někteří věří. Zkrátka, další dokonalý příklad postžvanilství.

Cesta, jak dnes čelit této masáži mozků, jak čelit útokům na svobodu slova, shromažďování i uskutečňování politiky odlišné od dnešní státní linky, je jediná. Trpělivě vytvářet komunikační kanály mezi ostrůvky vlastenecké fronty, a společně založit a šířit sdělovací prostředky v českém vlastnictví. Pravdivě informovat lidi v této zemi s skutečných úmyslech a cílech postžvanilů. I Obraně národa a Zpravodaji v tom přeji hodně zdaru!

Ing. Václav Hejdánek, Hradec Králové

zpět na hlavní stranu                                                    přehled článků z Obrany národa