Obrana národa, 2/2002

My, stát a problematika „nechtěných“ dětí

 Není to tak dávno co proběhl Pochod pro život (23.3 2002) pořádaný Hnutím pro život a skončil měsíc březen – mimo jiné měsíc pro rodinu. Ale problém nechtěného těhotenství a mnohdy následných potratů, vyvolávající diskuse společnosti na tohle, řekl bych ožehavé téma, to pochopitelně neřeší.

Musíme si přiznat, že je smutné když akce na podporu protipotratového postoje působí přes svou závažnost spíše symbolicky. Je sice velikým přínosem, že si mnozí lidé uvědomují význam tohoto problému, že jsou si vědomi odpovědnosti státu a společnosti jako celku v otázkách nechtěného těhotenství a hlavně že si uvědomují, že v prvé řadě musíme začít sami od sebe. Ale stále je tady velké množství těch, kteří tento problém berou na lehkou váhu nebo dokonce podporují potratovou politiku a byznys s potraty spojený. Hovořit tady můžeme převážně o celosvětové politice tzv. vyspělých zemí která potratářství ve velké míře podporuje.

Můžeme si klást mnoho otázek proč tomu tak je, můžeme se ptát i na to jak to vidí lidé kolem nás, a stejně tak dostaneme mnoho odpovědí. Ať chceme nebo nechceme je téma potratů velice diskutabilní a to hlavně z důvodu velké názorové roztříštěnosti ve společnosti. A i tento článek je pouze jedním z mnoha pohledů na tento problém, a pravděpodobně vyvolá i různorodé reakce jak mezi odpůrci potratu, tak těmi kteří potraty hájí.

Osobně jsem názoru, že umělý potrat je ve své podstatě zločinem proti přírodě. A současný světový vývoj v konzumní materialistické společnosti velkou měrou přispívá k růstu prováděných potratů a honosně znějící umělé přerušení těhotenství se dá označit za vraždu. A to proto, že plod jakkoliv vyvinutý je formou lidského života s vlastním genetickým kódem. Na druhé straně jsou případy kdy má potrat své opodstatnění a to převážně ohrožuje-li pokračování těhotenství život a zdraví matky. K těmto případům se však dostanu později.

Nyní bych spíše poukázal na fakta o rizicích spojených s potratem. Jedná se jak o rizika tělesná tak psychická. Začal bych riziky psychickými.

Podstoupí-li žena potrat, nastává možnost trvalého poškození její duševní rovnováhy a stejně tak může dojít k utlumení mateřských citů. Faktem zůstává, že množství žen mělo po potratu potíže ze spánkem, stěžovalo si na nervozitu či litovalo svého rozhodnutí a část žen dokonce musela užívat psychotropní léky. Nezřídka dochází k potlačování citů což může vyvolat psychiatrická a psychosomatická onemocnění (jsou to choroby nebo syndromy, na jejichž vzniku se výrazně podílí psychický stav jedince)

Stává se že žena cítí velký strach a trpí pocity bezmocnosti a ztrácí nad sebou kontrolu, zvláště dojde-li k nějaké traumatické události. Asi 60% žen po potratu má sklony k sebevraždě a 28% se o sebevraždu pokusilo a to mnohdy vícekrát. Toto riziko je asi nejvíce rozšířeno u dospívajících dívek.

Dále se uvádí, že 30 – 50 % žen po potratu má sexuální problémy. A to jak krátkodobé tak dlouhodobé. Mohou také vzniknout problémy v partnerských vztazích a neschopnost psychického se vázání na druhou osobu.

Ani riziko zneužití alkoholu, léků a drog není zanedbatelné. U některých žen je potrat spojen s poruchami souvisejícími s jídlem, jako je například bulimie nebo mentální anorexie. A v neposlední řadě je u takových žen zvýšené riziko opětovného potratu.

Není to sice výčet úplný, ale jako malé pozastavení nad případnými psychickými riziky to snad postačí. Teď se však podívejme na rizika tělesná.

Jsou to například – perforace dělohy – která může vést ke komplikacím v dalších těhotenstvích a zapříčinit problémy, které vyžadují odstranění dělohy, což může vést k dalším zdravotním komplikacím.

Natržení děložního hrdla – menší natržení, které by normálně nebyly léčeny; mohou vést k dlouhotrvajícímu poškození rozmnožování.

Zánět pánve – životu nebezpečná choroba, která mimo jiné může vést ke snížení plodnosti.

Placenta praevia – potrat zvyšuje riziko výskytu placenty praevia v dalších těhotenstvích (stav ohrožující život matky i dítěte) sedm až patnáctkrát. Abnormální vývoj placenty způsobený poškozením dělohy zvyšuje riziko deformace plodu a jeho předčasné úmrtí.

Zánět děložní sliznice (endometris) – riziko kterému musí čelit všechny ženy po potratu, zejména dospívající dívky.

Rakovina děložního hrdla, vaječníků a jater – ženy po potratu čelí relativnímu riziku rakoviny děložního hrdla více než ženy, které potrat nepodstoupily. Zvýšené riziko má souvislost s nepřirozeným porušením hormonálních změn které provázejí těhotenství.

Rakovina prsu – riziko rakoviny prsu se po potratu zdvojnásobí a po dalších potratech stoupá. A samozřejmě může dojít také ke smrti ženy. Hlavními příčinami jsou krvácení, infekce, embolie a anestezie

Je-li žena, která o potratu uvažuje o těchto rizicích dostatečně informována, jistě bude hodně přemýšlet zda na potrat přeci jen jít nebo ne. Pokud se však, žena pro potrat přeci jen rozhodne, měla by si uvědomit, že provádění potratu je bezesporu drastický zákrok. Mohu vyjmenovat nejčastější metody potratu, aby si i ten kdo doposud problematice potratu nevěnoval pozornost udělal alespoň letmý přehled o tom jak je dítě odstraňováno.

Miniinterrupce – původně se prováděla pouze vakuumaspirace, ale protože dítě v děloze zákrok někdy přežilo a hlavně v děloze zůstávaly zbytky dítěte, provádí se následně kyretáž. Přes roztažené děložní hrdlo se do dělohy vsune plastická trubička s ostrým hrotem. Je připojena na silnou vývěvu, podobnou vysavači, ale se silnějším účinkem. Vývěva roztrhá dítě na kousky a vysaje jej do nádoby. Poté se do dělohy vsune kyreta (ocelový nůž zakulaceného tvaru), aby se vyškrábala placenta a zbytky dítěte.

Roztažení a vyprázdnění – když je dítě již moc velké na to aby prošlo děložním hrdlem, vsunou se do dělohy kleště a chytne se noha nebo jiná část těla a dítě je následně roztrháno. Páteř musí být přelomena a lebka rozdrcena, aby mohly být z dělohy odstraněny. Každá matka by si měla uvědomit, že vše co se při potratu děje, dítě samozřejmě cítí.

Důležité je, že asi málo žen si plně uvědomuje pojem interrupce a neberou ho jako zmaření lidského života, ale pouze jako lékařský zákrok. A to je ve své podstatě chybné.

Vrátím se však k úvaze a otázkám o potratu ze společenského hlediska.

Podle mě se potrat nemůže stát automatickým řešením v nechtěném těhotenství. Otázkou zůstává jak se k tomu problému postaví společnost a zda ta ho jako řešení příjme. Z mravního hlediska není nad čím váhat a společnost musí potrat zamítnout, bohužel, přiznejme si že lidstvo jako celek je dosti sobecké a pokrytecké a i další faktory ve společnosti rozhodují jak se k tomuto problému postavit.

V počátku článku jsem naznačil že v některých případech má potrat své opodstatnění. Ano jsem přesvědčen, že pokud je potrat prováděn aby zachránil život matky, je to jak se říká volba menšího zla. Další otázka vyvstává, otěhotní-li žena v důsledku znásilnění. Zastánci potratů tento argument nezřídka používají. A je to zrovna jeden z argumentů, s kterým musím souhlasit. Hned řeknu proč. Odpůrci potratů uvádí že znásilnění není nikdy vinnou dítěte. To je samozřejmě pravda i s tím musím souhlasit. Ale není ani vinou ženy (ve většině případů) a vyvstává zde otázka nakolik je ohrožen psychický stav ženy, která při znásilnění otěhotní. Nejenom, že její mateřské city jsou ohroženy více než podstoupí-li potrat v důsledku vlastního rozhodnutí po otěhotnění ze své nezodpovědnosti či zvolí-li potrat pro svou sobeckost z touhy po kariéře. Je tady totiž velké riziko že její mateřské city jsou ohroženy o to více, protože by měla nosit dítě, které bylo počato aniž by s tím takováto žena mohla cokoliv udělat a je dost možné, že by žena byla plna nenávisti k takto počatému dítěti, a nepovažovala je v jakémkoliv případě za své. Neohrozilo by ji to jenom na krátkodobě, ale právě naopak. Byl by to pro ní stejně traumatický zážitek jako samotné znásilnění. To by mohlo nechat následky do budoucna hlavně v tom, že po narození chtěného dítěte by se zvýšilo riziko jeho případného týrání nebo zneužití. Protože horší než cokoliv jiného je matčino odmítání dítěte.

Samozřejmě jak jsem již říkal, jsou to dle mě výjimečné případy kdy potrat povolit. Pravdou však zůstává, že takových případů při provádění potratů je minimum.

Velkou chybu, a také jednu z příčin rozšiřováni potratu, vidím krom nás samotných jako jedinců i jako celé společnosti v systému. Systém rozhoduje hlavně o dvou základních faktorech. Jedním z nich je sociální oblast. Dnes je nedostatečná podpora v sociální oblasti a není-li žena, pár nebo už i rodina s více dětmi schopna se o nastávající dítě postarat, může to hrát velkou roli při rozhodování zda potrat podstoupit či nikoliv.

Systém by měl zajistit taková dodatečná opatření, aby se sociální situace nestala rozhodujícím faktorem v otázce potratů. Měla by se zlepšit situace finanční podpory v těhotenství, zajistit vhodná pečovatelská zařízení a měla by se usnadnit možnost adopce. Zvláště dnes, když v případě České republiky se porodnost rapidně snížila. A příliv cizinců není řešením při nízké porodnosti.

Druhý faktor, který systém ovlivňuje, je morální stav společnosti, protože vytyčuje nosnou linii v podobě zákonů a jejich výkladu. A myšlení společnosti se utváří na základě vyspělosti jednotlivce a systému.

Již od narození jsme ovlivňováni našim nejbližším okolím. V prve řadě jsme ovlivněni svými nejbližšími, rodinou. Následuje okolí a postupem let nás více a více ovlivňuje systém v kterém žijeme. Dnes jsou neustále obhajována lidská práva jednotlivců (i když zatím bych řekl, že účelově a na základě diskriminace někoho jiného) ale zapomíná se na zodpovědnost s našimi právy a svobodou spojenými. Ve světě se rozmohl trend nezodpovědnosti a morálního úpadku a to se podepisuje právě také na přijímání těhotenství. Každý z nás se musí naučit odpovědnosti a nést důsledky vlastních činů. A ne řešit nechtěné těhotenství zabitím dítěte.

Miroslav Hlinka

zpět na hlavní stranu                                                    přehled článků z Obrany národa