Obrana národa, 2/2002, rubrika Pohledy dneška

„Společně proti zdravému rozumu?“

Je nesporně tragédií, když hloupost a hysterie vítězí nad moudrostí a zdravým rozumem. Bohužel mám takový pocit, že k této situaci v ČR dochází dnes a denně. Každý, kdo vyjádří vlastní názor na kontroverzní problém, lišící se od názoru samozvaných strážců "demokracie", je vystaven společenskému odsudku právě oněch samozvanců, majících přístup do médií. Nyní tvrdá ruka této inkvizice uhodila na ředitele Národní galerie a člena Rady České televize Milana Knížáka.

Nehodlám zde dopodrobna rozebírat kontroverzní postavu pana Knížáka a jeho přínos české kultuře, od toho tu jsou povolanější, a ani to není tématem mého článku. Musím ale reagovat na fakt, že svoboda vyjadřování dostala opět velkou facku (kolikátou už v Absurdistánu s názvem ČR?). Podle názoru hysterických bojovníků proti „rasismu“ si Knížák dovolil moc. Představte si tu drzost, on si, považte, dovolil nazývat věci pravými jmény.

Knížák v lednovém rozhovoru pro magazín MF Dnes vyjádřil názor, že se cikánská menšina v ČR ne vždy projevuje v souladu se standarty slušného chování, což je českou společností (nebo alespoň určitými jejími kruhy) neustále omlouváno a tolerováno. Jeho konkrétní výroky hodlám rozebrat níže.

Potrefená husa nejvíc kejhá, tudíž první, kdo se vůči Knížákovi ohradil, byl předseda Společenství Romů na Moravě a šéfredaktor cikánského čtrnáctidenníku Romano Hangos Karel Holomek. Na pomoc mu přispěchala jako vždy Židovská obec, ve všem vidící projevy neustálého holocaustu a řada mediálně známých osobností (například socioložka Jiřina Šiklová, Ladislav Smoljak, Břetislav Rychlík a mnozí další). Bratři a sestry ve zbrani následně sepsali petici ministru kultury Dostálovi, v níž žádají odvolání Knížáka z Rady ČT, neboť podle nich narušil závažným způsobem důstojnost funkce člena Rady. Nemůže prý proto dohlížet na plnění ani jednoho z hlavních úkolů televize jakožto veřejné služby. Petici podpořil i prezident Havel a unionista Vladimír Mlynář, naopak střízlivý a věcný postoj vyznali politikové ODS. Z funkce člena Rady ČT může Knížáka odvolat pouze parlament, bratři a sestry ve zbrani musí tedy nějakou tu chvilku počkat.

Co tak skandálního a zavrženíhodného tedy Knížák vyslovil, že bratři a sestry ve zbrani jsou ve stavu nejvyšší bojové pohotovosti? Rozeberme si jeho jednotlivé výroky, zvláště ty, které mu jsou nejmarkantněji vyčítány:

„Nemůžeme stále tolerovat to, že když něco provede Rom, budeme to posuzovat jinak, než když něco provede Nerom“.

Nevím jak vy, já tento výrok vnímám jako pravý opak rasismu. Znamená to tedy: Měřme už konečně jedním metrem! Co to slyším? Že tomu tak je již delší dobu? Otec cikánem zavražděného Daniela Hejdánka bude mít určitě jiný názor. Je běžnou věcí, že když je poškozený příslušníkem etnické menšiny, pachateli je k neprospěchu přičten údajný rasistický podtext. Naopak cikáni si zatím mohou po ulicích beztrestně pokřikovat „bílé svině“.

„...oni (rozuměj cikáni - pozn.) pro sebe dělají hrozně málo. Nejsou schopni sami v sobě najít touhu po vzdělání“

Je opravdu (zatím) nezvratitelnou pravdou, že cikáni ve vzdělání velmi zaostávají jak za majoritou, tak i za jinými etnickými menšinami (porovnejte například s řeckou menšinou). Nedokáži z objektivního hlediska posoudit, zda cikáni v sobě mají či nemají touhu ke vzdělání. Možná pan Knížák vychází ze zkušenosti podobné té mé, že patnáctiletý cikán neměl zájem naučit se poznávat čas podle ciferníku ručičkových hodin. Kdyby ale cikáni měli v sobě touhu po vzdělání, vycházelo by mi z toho, že nemají schopnosti. Co tedy zapříčiňuje nízkou kvalifikaci cikánů? Možná nedostatek touhy po vzdělání, možná nedostatek schopností. Nebo také chybná politika, která u nich nedokáže povzbudit touhu či schopnost, ale vzbuzuje pocit nedotknutelnosti, minimálně 50 let podává nešikovně pomocnou ruku i s vědomím, že to nemusí mít žádný efekt. Cikáni musí v tomto případě s kritikou zamířit možná do vlastních řad, možná do řad pozitivní diskriminací jim škodících politiků, a pokusit se, aby v jejich komunitě slovo výchova nebylo téměř neznámým termínem.

„Jejich díla nemají tak kvalitní parametry, aby v Národní galerii mohla být. Je to zajímavé do romského a etnografického muzea“.

V případě tohoto výroku opravdu nechápu, v čem je skryt rasistický podtext. Je rasismem, když umělecký kritik vyjádří názor, že díla cikánských malířů, která shlédl, nemají podle jeho názoru dostatečnou uměleckou kvalitu, která by měla být jediným kritériem pro jejich umístění do Národní galerie? Podle mého názoru nikoliv, rasismus (i když tento termín je nemálo zprofanovaný) bych viděl v tom, kdyby se do Národní galerie dostal obraz cikánského malíře čistě proto, že ho namaloval cikánský malíř. Proto jako rasismus vnímám tzv. pozitivní diskriminaci. Tato doktrína nám totiž sděluje, že diskriminace jedněch je v pořádku (a navíc je chtěna) , zatímco diskriminace druhých je zavrženíhodná a je nutné ji přísně trestat. Jako rasista nejhrubšího zrna se v této souvislosti podle mne vyprofiloval scénárista Břetislav Rychlík, který tvrdí, že Knížák by měl být odvolán z postu člena Rady ČT a na jeho místo by měl být dosazen cikán. Znamená to tedy: Odvolat člena Rady ČT za svobodně vyjádřený názor, neodporující právnímu pořádku ČR, a na jeho místo dosadit člověka pouze na základě jeho etnické příslušnosti.

„Jedna moje žákyně s nimi žila v jednom domě. Byli moc hodní, ale jakmile jim přijela návštěva, otevřeli dveře, spali na chodbách, žili v celém domě“.

Je tento výrok opravdu rasistickým? Čím se provinila ona Knížákova žákyně? Tím, že upozornila na poněkud ,,nestandardní" postoj velkého množství cikánů k problematice bydlení, navíc podepřený osobní zkušeností? To, že mají mnozí cikáni (neříkám, že úplně všichni) problémy s etablováním ve svých bydlištích, je známá věc. Stačí se podívat do Chánova, nebo třeba do Brna na Cejl.

„Romové nejsou schopni sdílet s ostatními občany společný prostor“.

Právě cikáni by se měli snažit, aby tento výrok přestal být pravdivým. Zatím často pouze plivou okolo sebe a vyvolávají svými výroky a činy i skutečnou nenávist. Každý příslušník etnické menšiny musí respektovat právní řád a práva ostatních, zejména příslušníků většiny 1). Dokud na tento fakt cikánští představitelé nepřistoupí, nemůžeme mluvit o tom, že by byli schopni sdílet s ostatními občany společný prostor.

Doufám, že při procesu možného odvolání Knížáka z funkce kvůli této cause, zvítězí moudrost a zdravý rozum. Jinak by se celý tento případ stal nebezpečným precedentem. Dokumentoval by totiž, že určitá skupina obyvatel je nedotknutelná, zatímco ostatním je už zase povoleno pouze držet hubu a krok.

Josef Klas, Brno


1) Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin, platná v ČR od 1.4.1998, čl. 20

zpět na hlavní stranu                                                    přehled článků z Obrany národa