Obrana národa, 1/2002, rubrika Pohledy dneška

Atentáty Obrany národa

Všichni znáte ty záběry. Zubožený hladovějící lid (dnes třeba afghánský) vítá cizí vojáky (ochránce), kteří jej alespoň trochu nasytí. Podobný pohled se naskýtal i podplukovníku Josefu Mašínovi, když šel v březnu 1939 pražskými ulicemi za Aloisem Janotkou do Domova Starodružiníků, veteránů československých legií z první světové války. Na ulicích ležel rozbředlý sníh, Hitlerovi vojáci vařili polívku a sháněli dobrovolníky, které by pohostili „eintopfem“. Potřebovali kořist pro objektivy filmových kamer jako dokument, že hladovějící Češi vděčně vítají německé osvoboditele a ochránce. Jejich spolubojovníci zatím obíhali krámy a skupovali za nadhodnocenou, jinak bezcennou marku kdeco, cpali se k prasknutí šunkou a párky, ochutnávali labužnicky dorty se šlehačkou. Josef Mašín to sledoval znechuceně, pln zloby a pobouření a s Aloisem Janotkou pak probral riskantní projekt.

Obrana národa, původně sabotážní a destrukční skupina označená krycím názvem „cukrářství“, se proslavila především zpravodajstvím. J.Mašína to však neuspokojovalo. „Vrchnímu cukráři“ se zdála výzvědná činnost pasivní, chtěl vidět výsledky hned. A chápal, že dělat sabotáže jen na obsazených územích nemá ten účinek. Usoudil, že je na čase přenést akce na území Říše. Pekelné stroje, vyrobené u Líkařů na pražské Bílé Hoře, se měly dostat do Berlína – na ministerstvo letectví a policejní ředitelství. Kapitán Ctibor Novák, zaměstnanec berlínské tlumočnické ústředny wehrmachtu, se s pekelnými stroji naučil zacházet. Nočním rychlíkem v kupé 1.třídy pak i s pekelnými stroji vyjel směrem na Berlín. Hraniční kontrola v Roudnici n.L. mezi Protektorátem a Říší, stejně jako kontrola u východu z nádraží v Berlíně, nic nezaznamenala. Londýnský rozhlas ve zprávách v češtině později ohlásil: „V prvních dnech roku 1941 byl položen do budovy říšského ministerstva letectví a do budovy policejního ředitelství v Berlíně. Časované nálože způsobily značné škody. Okruh ulic kolem budov byl uzavřen a goebbelsovská propaganda se zatím snaží oba činy utajit.“ Tři muži u pražského radiopřijímače, Josef Mašín, Václav Morávek a Josef Balabán, se začali navzájem objímat. Výsledek jejich práce v malé klempířské dílně na Bílé Hoře se projevil v samém srdci Berlína. Úspěšný útok na oba úřady přivedl Morávka s Mašínem na další myšlenku. Tři králové budou podlamovat jistotu nacistických vládců přímo pod jejich vlastními okny.

Jednoho únorového večera na Václavském náměstí korzovaly „potápky“. Mládenci, s vlasy jako krovky chrobáků. Úzké trubky nohavic. Z bot na podezdívkách vykukují ponožky, i když nárty tuhnou mrazem. Na hlavách klobouky se širokými střechami, vpředu vysoké, vzadu sražené. Vaše starosti na moji hlavu, pomyslel si Balabán, takovýhle „protest proti okupantům“ je tak něco platný. A J.Balabán pevněji přitiskl k plášti aktovku s dalším materiálem od Líkařů.

Z Berlína totiž kurýři přivezli zprávu, že na Anhaltském nádraží v Berlíně, blízko vládní Wilhelmstrasse a nepříliš daleko od Hitlerova sídla – říšského kancléřství – jsou speciální koleje, na něž se přistavují salonní vozy německých mocipánů. Sem se vracely z cest osobní vagóny Göhringa, Himmlera a Ribbentropa. Pekelný stroj odvezl do Berlína průvodčí lůžkových vagónů Mitropa Jan Karel a spouštěcí mechanismus nařídil na 21.31. V ten okamžik měl toho večera přijet na Anhaltské nádraží Himmler, zatížený na přesné odjezdy a příjezdy.

Výbuch na Anhaltském nádraží zdemoloval kolejiště pro salónní vlaky nacistických pohlavárů a způsobil říšské železnici velkou škodu. Jen říšský vedoucí SS měl štěstí. Pro poruchu na trati přijel ten den jeho vlak mimořádně na Fridrichovo nádraží. „Tři králové“ z Obrany národa však byli spokojeni. Pokus o atentát na Himmlera vyvolal v nejvyšších nacistických kruzích mimořádný rozruch. Sám výbuch ve středu Berlína v únoru 1941, byl pro ně nepopiratelný úspěch. A je na vás, čtenáři Obrany národa, abyste posoudili, zda šlo o teroristické činy, když přesně naplňují definici terorismu, přijatou státy EU. Nebo o oprávněný odboj proti okupantům, do jejichž náruče nás - v rámci údajné záchrany trvalého míru - zahnaly státy mezinárodního demokratického společenství.

ROF

zpět na hlavní stranu                                                 přehled článků z Obrany národa