Obrana národa IV/září 2002

Divy 11.září - a co dál?

11. září 2001 se prý změnil svět… Souhlasím. Před tímto dnem bylo tzv. „mezinárodní demokratické společenství“, u nás účelově též zvané „světové společenství“, hospodářsky nesmírně mocné, ale politicky den ode dne slabší. Svět vystřízlivěl z nevyhlášené války proti Jugoslávii a pochopil že na výzvu „světového společenství“ naletěl albánským pašerákům drog - vojenská akce záchranu lidských práv Kosovu nepřinesla. O tom se dnes, po sestupu z bombardovacích letových hladin na zem, přesvědčují američtí boys, když pro nedostatek Srbů si převážně albánské obyvatelstvo dělá terče z nich. Proto po hospodářském ovládnutí oblasti tolik naléhání ze strany USA, aby nyní hlavní dozor nad dodržováním podivného míru převzala Evropa.

Ještě větší debakl zažilo „světové společenství“, složené z údajně důsledných odpůrců rasismu, na protirasistické konferenci v Durbanu. Svět v drtivé většině odsoudil politiku izraelských židů proti jejich arabským (palestinským) spoluobčanům, a neuznal oprávněnost podpory poskytované „světovým společenstvím židovskému státu proti palestinským teroristům“. Političtí analytici za této situace spekulovali, zda přijde světový 17 listopad, při němž „světové společenství“ formálně uzná své omyly. Tomu odporovali analytici ekonomičtí. Po rozpadu „Říše zla“ – SSSR a konci „osvobozování“ Kosova předvídali nový výskyt dobrých důvodů pro roztáčení kol zbrojního průmyslu, tahouna americké ekonomiky. Nejspíše pak zázračným objevem nové prokazatelné „Říše zla“. Bůh možná byl „světovému společenství“ nakloněn a 11.září 2001 se zázrak stal.

Divy 11. září 2001

Byl ustaven světový rekord v počtu absentérů, kteří ten den v době míru nenastoupili do práce, a to dokonce v jediném objektu – dvojčatech Světového obchodního centra (WTC) v New Yorku. V zemi neomezených možností během pár měsíců poklesly uváděné počty obětí nárazů letadel z původně udávaných snad statisíců přes desetitisíce na několik tisíc. Divem je i druhý z Útoků na USA, kdy měl Boeing 757 narazit do Pentagonu. Nejdříve na internetu a pak i v knižní podobě (v těchto dnech i v Čechách) se totiž objevují důkazy, že se nemohlo stát, co se údajně ve Washingtonu stát mělo. Dalším divem byl objev některých identifikovaných mrtvých teroristů – živých na druhém konci světa. Div největší však souvisí a americkými tajnými službami. Selhaly, když neodhalily Útoky na USA, jejichž scénář znaly již několik let. Přesto v nich nedošlo k žádnému personálnímu zemětřesení. Naopak. Když se svět otřásl hrůzou nad pravděpodobně největším počtem obětí kriminálního činu a opět dal „světovému společenství“ mandát k žádoucímu zásahu proti světovému terorismu, právě ony dostaly plnou důvěru k odhalování nové Říše zla.

Útočníci

Předpokládejme, že americké tajné služby selhaly jen před ránem 11.září 2001, a od oběda téhož dne již mají pravdu. Že skuteční pachatelé útoku na WTC opravdu byli z radikálního křídla Islámu, Američany nazývaného fundamentální sítí, jejíž podstatnou částí je bin Ladinova síť. Zda se na tom skutečně podíleli nebo ne, nikdo neví, a ve skutečnosti na tom ani moc nezáleží.

Odkud pocházejí, ví nejlépe CIA, protože je pomáhala organizovat a dlouho je živila. Byli dáni dohromady v 80. letech prostřednictvím CIA a jejich spojenců (Pákistán, Británie, Francie, Saudská Arábie, Egypt). Cílem bylo obtěžovat Rusy, společného nepřítele, a podle poradce presidenta Cartera pro národní bezpečnost Zbignieva Brzezinského se do toho USA zapojily uprostřed roku 1979, tedy půl roku před vpádem Rusů do Afghánistánu. Samy Spojené státy tak pomohly vybudovat hrozivou armádu snad 10 000 žoldáků, těch nejhorší zabijáků a radikálních islámských fanatiků, odkudkoliv, kde je mohli sehnat. Byli nazýváni Afghánci, ale mnozí z nich, včetně bin Ladina, nebyli Afghánci. Bylo to možno považovat za legitimní, když Afghánci a „Afghánci“ bojovali proti ruské invazi. Ale americká intervence nepomáhala Afgháncům, ve skutečnosti pomáhala rozbít zemi ještě víc. Proto armáda žoldáků přestala spolupracovat se Spojenými státy a požadovala odchod Rusů i Američanů. Proč se nakonec obrátila proti Spojeným státům? Nejčastěji se uvádí dva důvody: Prvním je to, co oni sami nazývají americkou invazí do Saudské Arábie – v roce 1990 založily USA stálé vojenské základny v Saudské Arábii, což oni považují za srovnatelné s ruskou invazí do Afghánistánu, navíc Saudská Arábie je mnohem důležitější. Je to domov těch nejposvátnějších míst Islámu. A protože jejich cílem má být „chránit muslimy proti bezvěrcům“, je druhým uváděným důvodem spolčení USA a Izraele od dob šestidenní války (1967) a pozdější masivní jednostranná podpora židů v izraelské občanské válce.

Útok ale nemusely spáchat fundamentalistické sítě. Funguje totiž i princip „hnutí odporu bez vůdců“. Ten vznikl ve Spojených státech. Spojí se malé skupiny k naplnění jistého cíle, a s nikým jiným nekomunikují. Pak je možno se jen dohadovat, proč tak učinily, a zvlášť těžké je hledat důkazy.

Organizátory Útoků je možné hledat i podle zásady – zjisti, komu důsledky nejvíce prospějí…

Boj proti terorismu

Spojené státy, námi dlouho ctěné jako hlavní odpůrci komunismu, mají vskutku zvláštní bilanci boje proti terorismu. Spolu s Izraelem byly jedinými zeměmi, které hlasovaly ve Valném shromáždění OSN proti velmi ostré rezoluci proti terorismu. Proč? V dlouhé rezoluci je jeden paragraf, který říká, že nic v této rezoluci neomezuje práva lidí bojujících proti rasismu, koloniálním režimům a zahraniční vojenské okupaci, a aby pokračovali ve svém odporu s pomocí jiných, i jiných států stojících mimo jejich případ…

Když po 11. září Spojené státy spustily vodopád slov o „boji proti zlořádu, proti rakovině šířené barbary, zvrhlými odpůrci civilizace samé“, nebylo to poprvé. Tatáž slova použily USA již před dvaceti lety – a tehdy byly Spojené státy za způsob svého boje proti terorismu mezinárodním soudem odsouzeny za „neoprávněné použití síly“, tedy za mezinárodní terorismus. Spojené státy rozsudek soudu odmítly, a oznámily že ani napříště nepřijmou jurisdikci soudu. Celá záležitost se v podobě výzvy k dodržování mezinárodního práva dostala dvakrát na pořad jednání Valného shromáždění OSN. Poprvé se postavily proti výzvě jen Spojené státy, Izrael a El Salvador; podruhé už jen Spojené státy a Izrael. Jak dopadne tento nový boj proto terorismu, pro nějž USA prý tak pracně hledaly název? Nejprve mělo jít o operaci Crusade (křížová výprava), ale mediální poradci název neporučili. Další název Nekonečná spravedlnost také neprošel, zněl jakoby šlo o božský projekt. Prošla až Trvalá svoboda. Nikomu nevadí, že spousta lidí ve světě trpí tím, co jiný vydává za „svobodu“.

Na Afghánistán, na Irák!

Spojené státy zareagovaly jako ten, komu někdo rozbije oblíbenou věc, a on vyrazí s puškou zabíjet možné pachatele v sousedství. Sotva získaly podporu pro boji proti terorismu, začaly své dílo. Ač už před 11.zářím bylo v Afghánistánu 7 až 8 milionů lidí na pokraji smrti hladem a přežívali jen díky mezinárodní pomoci, Spojené státy již 16. září 2001 oznámily, že zabránily cestě konvojů nákladních aut, které vezly mnoho potravy a dalších věcí pro afgánské civilní obyvatelstvo… Vůdce „západní civilizace“ pak s pohrdáním odmítl nabídku na splnění oficiálního cíle spojenců, vydání Usámy bin Ladina - a požadoval úplnou kapitulaci. Nevyslyšena zůstala výzva spojených afghánských kmenových vůdců a exilových Afghánců, kteří chtěli mít Rusy i Američany daleko od své země. Pak začaly padat bomby, které nezasáhly Usámu, zato zasáhly civilisty i spojence. Přestože USA v těchto dnech oznámily prodloužení pobytu svých vojsk v Afghánistánu, protože situace tam ještě není znormalizována, jsme ve zcela jiné situaci. Před necelým rokem mrtví v New Yorku přiměli významné země světa podpořit USA. Dnes USA ztrácí podporu i spojenců ze svého „světového společenství“. Ve spojení s Izraelem však hodlají hrát svou riskantní hru dál.

Irák prý je nepřítelem, protože se dosud neprokázal opak!

Al-Kajda prý operuje v Iráku, a to má být důvod k útoku na Saddáma. Co na tom, že sami Američané přiznávají, že je-li Al-kajda v Iráku, pak v jeho severní části, kam nesahá moc Saddáma Husajna, ale ovládá jej opozice, s níž se chce Amerika spojit.

Saddámův Irák prý má zbraně hromadného ničení. Bushův věrný spojenec Anthony Blair, zvaný Toni, veřejně slíbil již začátkem roku, že předloží důkazy, že Saddám skutečně vlastní zbraně hromadného ničení. Na svůj slib však zapomněl. Tak tedy poslouchejme jiné: Šéf zbrojní inspekce OSN Hans Blix je znepokojen výroky G.W. Bushe a A.Blaira a tvrdí: „Nemohu akceptovat opakovaná tvrzení o vývoji zbraní hromadného ničení Bagdádem bez jediného přesvědčivého důkazu. Osobně jsem přesvědčen, žádné arzenály nemá“. Americkou propagandu, že je nutno zaútočit na Irák, protože Irák má „nekonvenční zbraně“, podryl i velitel izraelského letectva za války v Perském zálivu. Ve vojenském rozhlase uvedl, že irácké možnosti nasazení nekonvenčních zbraní jsou velmi malé…

Izraelský deník Ha’arec odhalil, že v americké studii (předané zahraničnímu výboru Senátu) se počítá s možností nukleárního útoku na Irák a „zlikvidováním“ této země. Jaderný útok by měl provést Izrael, který dosud popíral, že má jaderné zbraně…

V SRN  kancléř Schröder jednoznačně prohlásil, že SRN se útoku na Irák nezúčastní. Česká vojska však již jsou v Kuvajtu a pokud nebude vedro, mají útok podpořit! Zde se ukazuje, jakou výhodou je profesionální armáda pro politiky – obránci vlasti, kteří pokládali své životy v prvním a druhém odboji, by to takovéto akce jistě nešli.

Jaké má americko-izraelský útok vyhlídky? Prominentní americký republikánský expert na zahraniční politiku generál ve výslužbě Brent Scowcroft varoval prezidenta G.W.Bushe, že útok na Irák „v rámci boje proti terorismu“ by vážně poškodil, ne-li zničil právě tažení „proti terorismu“, které USA nyní vedou.

Omezit teror

v první řadě znamená nepodílet se na něm. Nebudovat síť zabijáků, jako to provedli Američané v Afghánistánu v naději, že kdo seje vítr, nesklidí bouři. Nespojovat se pro obchodní zájmy s UCK. O tom se zatím nediskutuje, protože podhoubí terorismu by se našlo i v amerických mocenských kruzích.

Jak vyřešit to, co se stalo 11. září? Pokud by pachateli opravdu byli fundamentalisté, stačilo by vžít se do jejich mentality a poučit se z historie. Fundamentalisté přestali útočit na Rusy, jakmile je vyhnali z Afghánistánu. Stáhnou-li USA vojáky ze Saudské Arábie, neohrozí to USA, ale fundamentalisté ztratí jeden důvod k odporu. Dojde-li konečně k vytvoření Palestinského státu v Palestině, odpadne další z možných důvodů terorismu. Či spíše toho, co za terorismus v rozporu s rezolucí VS OSN vydávají USA a Izrael. Budeme-li vítat cizince na svých územích jako turisty, studenty apod., ale nepřipustíme aby jakkoli začali kolonizaci nových území, zabráníme přenášení konfliktů na obranu cizích práv do našich vlastí. Vraťme cizincům jejich odborníky, které jsme přilákali pracovat k nám – ať se pokusí u nich doma žít a pracovat tak, aby i pro ně platilo všude dobře, doma nejlíp.

ROF (s použitím pasáží z rozhovoru s Noamem Chomskym)

zpět na hlavní stranu                                                přehled článků z Obrany národa