Obrana národa IV/září 2002, pohledy dneška

Než promluví Havel (O Benešových dekretech)

Z hlediska historie to začalo zcela nedávno. Čechům hrozilo poněmčení či odsun na Sibiř, komunisté všech zemí se spojili a bratříčkovali s nacisty, a česká reprezentace v emigraci začala pracovat na obnovení československé státnosti. Vydala (15.10.1940) první z Benešových dekretů: „Dokud nebude možno prováděti ustanovení hlavy druhé ústavní listiny z 29.února 1920 o moci zákonodárné, bude president republiky úkony, které mu  ukládá par. 64 č.1 a č.3 úst. listiny, pokud k nim je zapotřebí souhlasu Národního shromáždění, vykonávati se souhlasem vlády. Předpisy, jimiž se mění, ruší nebo nově vydávají zákony, budou vydávány po dobu platnosti zatímního státního zřízení v nezbytných případech presidentem republiky k návrhu vlády ve formě dekretů, které spolupodepíše předseda vlády, respektive členové vlády pověřené jejich výkony.“ Cílem naší reprezentace tehdy byla právní kontinuita s předmnichovskou republikou, nikoli s dobou okupace.

Nová doba přináší nové činy. Reprezentace doby posametové vyhlásila zákonem komunistický režim za zločinný a zavrženíhodný. Zločinnost a zavrženíhodnost jí moc nevadily, když přejala právo toho režimu a mnohé jeho exponenty proti vší logice vynesla do svého čela. Se stejnou logikou připouští diskusi o zločinnosti, zavrženíhodnosti a případném zrušení Benešových dekretů (jako celku), protože paragrafy některých z nich prý umožnily Čechům páchat (i beztrestně) zvěrstva na Němcích. K tomuto „závažnému problému“ se prý vbrzku vyjádří i sám prezident Havel. Nabízíme vám alespoň stručně jiný pohled na spornou část Benešových dekretů.

V tzv. retribučních dekretech je na jedné straně jasně sepsáno to, co dnešní páni nechtějí slyšet. Porobení vlasti, vraždění, zotročování, loupení a ponižování, musí dojíti zaslouženého trestu bez průtahu, aby zlo bylo vyvráceno z kořene. Trestné je i nepřístojné chování urážející národní cítění českého lidu. Spáchání takových trestných činů s úmyslem rozvrátit mravní, národní nebo státní vědomí československého lidu, zejména československé mládeže, je závažnou přitěžující okolností!

Na druhé straně: tzv. velký retribuční dekret (16/1945 Sb.) o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech je ze dne 19.června 1945, malý retribuční dekret (138/1945 Sb.) o trestání některých provinění proti národní cti z 27.října 1945. Jejich znění tedy nepřipravoval prezident, ale ministerstva komunisty ovládané vlády, a komunisté je připravili tak, aby byly jejich zbraní. Klement Gottwald řekl nahlas jednoznačně: „Retribuce je nesmírně ostrá zbraň, kterou můžeme podetnout samé kořeny buržoazie, a to ve jménu státu, národa a republiky. Je to zbraň, kterou můžeme buržoazii odsekat i tolik výhonků, že z ní zůstane jen pahýl“! Zamyslete se před avizovaným hodnotícím vystoupením Václava Havla nad pár příklady, jak byly Dekrety zneužity k podetínání kořenů buržoazie.

V Chrudimi strážmistři Sopoušek (národní socialista) a Havránek (sociální demokrat) již v 1945 nutili uvězněné muže a ženy vysvléknout se, napochodovat na dvůr, seřadit se střídavě podle pohlaví a pohybovat se po kolenou s nosem v konečníku předchozího. Vše za vydatného mlácení pendreky. Ten „žertík“ byl vymyšlen a prováděn k zesměšnění českého profesora a katolického theologa dr. Josefa Hájka internovaného za to, že studentům tvrdil, že současná válka je sice zlá, ale bolševismus se 40-ti miliony umučených obětí v míru, je mnohem hroznější…

JUDr. František Bartoš, syn statkáře v obci Cerekvice nad Loučnou ve východních Čechách, sice jen taktak získal titul JUDR, ale přesto se ještě před válkou stal okresním soudcem v Hlinsku v Čechách. Za války se dostal do Dachau. Měl na zádech zelený trojúhelník, označení pro zloděje. Přežil a vrátil se jako „politický“ vězeň nacistů. V souladu s textem (nikoli duchem) Dekretů se prodral do křesla předsedy krajského retribučního senátu. Jeho přísedícím býval Rudolf Choutka ze Skály u Podlažic. Bývalý velitel partyzánské skupiny, po válce přísedící z lidu za KSČ při hrdelních procesech, to dotáhl až na krajského předsedu Svazu bojovníků za svobodu v Pardubicích, než se přišlo na to, že v  roce 1950 na něho prasklo, že právě on udal Ležáky za 70.000,- korun (ty pak byly srovnány se zemí stejně jako Lidice a obyvatelé postříleni).

Senát JUDr. F.Bartoše rozsudkem smrti zatnul tipec buržoustovi kapelníku Karlu Soukupovi z Tisové u Litomyšle. Toho přepadli dva loupežníci a chtěli jej obrat o velký zisk z poslední tancovačky před definitivním zákazem zábav. Zloději sice prchli bez kořisti, Soukup však jednoho z nich poznal a druhý den loupežné přepadení hlásil na české četnické stanici ve Vysokém Mýtě. Protože k přepadení došlo po půlnoci, nespadalo již pod pravomoc českého četnictva. Na to platil válečný zákon o „zločinech za noci a mlhy“. Velitel byl nucen předat protokol německému soudu. Ponechat protokol v zásuvce nebylo možné, loupežné přepadení uprostřed vesnice se utajit nedalo. Oba surovci byli zatčeni a posláni do koncentráku. Ten, který pana Soukupa škrtil, tam zemřel. Jeho komplic: po návratu nahlásil kapelníka jako udavače. Soudce JUDr. Bartoše nezajímalo, že Soukup jen hlásil loupežné přepadení na naši četnické stanici, ale odsoudil jej k smrti oběšením, protože udáním „zmařil život českého člověka“. Bartoš se tak zbavil Soukupa, za první republiky Gajdovce, před nímž sám na začátku války vychvaloval nový německý pořádek, že zavedl vysoké tresty pro zločince…

Retribuční dekrety byly zákony se zpětnou platností, a Košickým vládním programem zakázaní pravičáci, překážející při ochotné kolaboraci s rudými, byli dle nich perzekuováni. I za dřívější členství v české pravicové organizaci se odsuzovalo na 7 let a výše. Kdo byl byť jen obviněn dle malého retribučního dekretu, musel být vyškrtnut ze seznamu voličů, tak Národní fronta eliminovala v Praze asi 15 tisíc občanů, v celé republice na 250 až 300 tisíc občanů, kteří by ji nevolili. Jak to bylo možné? Snadno, již tehdy byl antibolševismus vydáván za „propagaci nacismu“.

Co myslíte, zabráníme opakování takovýchto zrůdností omluvami a odškodňováním Němců či rušením Dekretů? Neexistuje jiná, lepší cesta?

ROF

zpět na hlavní stranu                                                přehled článků z Obrany národa