Obrana národa IV/září 2002

ROZHOVOR

Národní sjednocení

1) Proč vznikla tato nová strana. Proč Vás neuspokojila strana jiná, třeba NDS, jejímž členem byl dříve nynější předseda NSj Mgr. Jan Skácel?

Ještě než začnu odpovídat na Tvoje otázky, chtěl bych všechny čtenáře Obrany národa pozdravit a představit se. Jmenuji se Ladislav Svoboda, s mými články se můžete setkat v Obraně národa a také jste je mohli číst ve Zpravodaji Vlastenecké fronty. V Národním sjednocení zastávám funkci místopředsedy. Abych náhodou nezapomněl, chci čtenáře upozornit, že po dořešení dílčích problémů, budou zprovozněny internetové stránky Národního sjednocení. Adresa je www.nsj.cz

Národní sjednocení vzniklo pochopitelně ze stejného důvodu, jako ostatní politické strany, tj. mít možnost ovlivňovat dění v naší zemi. Myslíme si, že tím, že jsme vznikli, dáváme možnost realizace tužeb  národně orientovaných  voličů.

V době, kdy se ustavil Přípravný výbor NSj tak na naší politické scéně nebyla žádná jasná národně orientovaná strana. I Tebou zmiňovaná NDS měla ve svém programu body, se kterými bych souhlasit nemohl. Budeme pochopitelně usilovat o dialog a formy spolupráce s dalšími politickými stranami, protože je faktem, že příliš velké množství stran s podobným programem  síly oslabuje. Konec konců také náš název Národní sjednocení může napovědět, kterým směrem se chceme v politice ubírat.

Jedním z důvodů našeho vzniku je také obnova a navázání na tradici prvorepublikového Národního sjednocení, kterého předsedu Karla Kramáře asi všichni znáte.

2) Média i různé osobnosti veřejného a politického života volají „Stop nacionalismu“ a brojí proti všemu „národnímu“. NSj vznikalo sice 3 roky, ale režim jejímu vzniku nekladl žádný velký odpor. Až se stanete jako nacionalisté terčem útoků médií, jak hodláte zdůvodňovat nutnost své existence.

Jestliže se podívám na politický vývoj ve světě, pak mě až jakási nenávist ze stany médií i stávajících politických struktur vůči vlasteneckým silám a národnímu uvědomění, upřímně řečeno, vůbec nepřekvapuje. Tak jako i v jiných oblastech i zde nám mnohé může napovědět historie. Když se podíváme na počátky Národního obrození, tak se také zajisté nesetkalo s nadšením od politické elity Rakouska. Věděli totiž, že v tu chvíli, když si národ uvědomí, kdo je a kým byl, nebude již tak snadné jej úspěšně ovládat. Upřímně řečeno, antipatie médií vůči všemu, co zavání vlastenectvím, je i pochopitelné. Stačí se totiž podívat, kdo ve většině média v současnosti u nás vlastní, a proto je pochopitelné, že z jejich strany s nějakou podporou vlasteneckých aktivit nelze počítat. Zde nám může mnohé napovědět kniha od Bořivoje … nazvaná „Konec českého tisku“, o které pokud se nepletu vyšla recenze i v Obraně národa. Zdá se, že i dnes probíhá „boj“, i když ne mečem, mezi německým a českým prostředím… Přímo se proto naskýtá možnost založení skutečně českého deníku, který by naše snahy podporoval, ale to je spíše hudba budoucnosti.

Co se týče druhé části Tvé otázky, tak s Tebou nemůžu souhlasit. Je sice pravdou, že Národní sjednocení Ministerstvo vnitra zaregistrovalo, ale na druhou stranu dovol, abych Ti ocitoval úryvek ze zprávy ČTK, ze dne 18. dubna 2002 od Václava Hrníčka. (Vnitro podle Grosse přitvrdilo postup proti extremistům a hnutím. „Já si myslím, že je to stejný problém jako s korupcí, nebo s prostitucí. To je asi v dnešní společnosti nikdy nekončící zápas, někdy s většími nebo menšími úspěchy“ prohlásil Gross. Dále ministr vnitra pokračuje : „Přestože byly podrobeny (stanovy) velmi důkladné analýze, tak nelze nezaregistrovat jenom na základě toho, že v té straně figuruje osoba, o které máme pochybnosti,“ komentoval rozhodnutí svých úředníků ministr vnitra Stanislav Gross. „Ministerstvo však nebude váhat a podá prostřednictvím vlády třeba i podnět Nejvyššímu soudu, objeví-li se právní důvod stranu zrušit“, pohrozil Gross.) Extrémní odpor režim tedy při vzniku nekladl, ale radostí jistě neplesal, uvidíme, jak se situace bude vyvíjet v budoucnosti.

V třetí části otázky chceš zdůvodnění nutnosti existence Národního sjednocení. Souhlasím s Tebou, že je to skutečně nutnost. Jedním ze základních sloupů, na kterých strana staví svůj program je totiž myšlenka, že pokládáme národ za základní společenskou jednotku bez rozdílu na vyznání, společenské postavení apod. Nejsem přesvědčen o tom, že některá ze současných preferovaných stran zastává podobná stanoviska.

3) Přes odpor ke všemu národnímu je zde zřetelná snaha přes odpor olašských cikánů stvořit „romský“ národ. Proč myslíš, že tomu tak je.

Tady je odpověď velice snadná. Na jakém principu lze získat určité postavení ve společnosti? V dnešní sekularizované době na základě náboženského vyznání to dost dobře nejde, na základě společenského postavení v případě Romů také ne a příliš mnoho dalších možností není. Proto se naskýtá jediné východisko, a to východisko stavící na národnostním uvědomění. Odpor olašských cikánů je dle mne způsoben jejich pocitem jisté výlučnosti, proto se nechtějí směšovat s ostatními. Na problematiku jednotlivých skupin romského etnika nejsem zdaleka odborník, takže toto prosím ber s rezervou…

4) Otázka často pokládaná : Jak chcete vyřešit romskou otázku?

Předně si myslím, že jistý problém „romské otázky“ je zde uměle živen. Hned na počátek je třeba zdůraznit, že odmítáme pozitivní diskriminaci. Je třeba dodržet pravidlo : stejná práva, ale i povinnosti pro každého. Jestliže jsi bílý, žlutý,  černý či snědý, udělal jsi přestupek, musíš za něj pykat! Velkou odpovědnost v tomto mají média. To, že až na výjimky zklamala na celé čáře, je evidentní. Další věc, která je evidentní, je ta, že romské etnikum dnes své situace zneužívá. Jak je nebezpečné nazývat věci pravými jmény, je vidět na případu náměstka ústeckého primátora Tomáše Jelínka, který po povodních obvinil některé evakuované Romy z Ústí, že zneužívají humanitární pomoc ve svůj prospěch, a označil je za sarančata. Podle Kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity je Jelínkovo prohlášení "nepřijatelným paušálním obviněním jedné etnické skupiny". Nyní proto rada zkoumá, zda se náměstek nedopustil podněcování k národní a rasové nesnášenlivosti. Zde je, myslím zakopaný pes. Pan náměstek nazval věci pravými jmény, v tomto případě nazval sarančata sarančaty,  a má problémy. Jestliže si budeme vzájemně něco nalhávat, tak to situaci jistě nevyřeší. To je ale myslím už trochu jiný problém a s jistým „lhaním do vlastní kapsy“  se u nás můžeme setkat i v jiných oblastech. I v tom je asi pozůstatek Bílé hory. 

Jak tedy problém romského etnika řešit : výchova, školství, stejný metr na všechny, neumožnit zneužívání sociálních dávek atd. Důraz bych položil asi skutečně na výchovu a školství. Je jasné, že zde musí nastoupit stát, nebo ještě lépe, zde se otevírá velké pole působnosti pro Církve. Mám zkušenosti s vedením kroužku v církevním středisku, kam přicházelo značné procento romských dětí. Při vhodném přístupu k těmto dětem se dá dosáhnout vynikajících výsledků. Když tyto děti vidí, že se jim chce pomoci a prokazuje se jim stejná pozornost jako ostatním, dokáží se za to odvděčit. A to je asi ten počátek, to pomyslné seménko, ze kterého později vyroste nezkažený strom. Chce to ovšem čas, otázka je, kolik nám jej zbývá.

5) Otázka moc často nepokládaná , ale podle názoru redakce ON nejdůležitější. Jak chcete zajistit, aby každý kdo chce skutečně pracovat, žil důstojně?

Mnozí s čtenářů jistě znají Manifest Národního sjednocení. Odkazujeme se v něm na sociální učení Katolické Církve. Dovolím si ocitovat slova s encykliky Rerum novarum od velkého papeže Lva XIII. : „Výdělečná práce, popřáváme – li sluchu hlasu přírody a křesťanské filosofie, není člověku k hanbě, nýbrž ke cti, poskytujíc mu čestnou možnost opatřiti si živobytí; opravdovou hanbou však je a nelidskostí, když se vykořisťují lidé jako zboží nějaké, aby se z nich docílilo zisku, a když se v nich cení toliko zdatnost nervů a tělesná síla a všecko ostatní se nepokládá za nic. Ať mají na paměti lidé bohatí a zaměstnavatelé, že utlačovati pro svůj zisk lidi nuzné a ubohé a těžiti z cizí bídy, že jest těžkým proviněním proti zákonům Božím i právům lidským. Zaměstnanec má mít dosti vysokou mzdu, aby mohl slušně vydržovati sebe, svou manželku a svou rodinu.“ Jestliže si uvědomíme, že tato slova zazněla již v roce 1891, máme co dohánět. Pražský arcibiskup dr. Kordač předpovídal : „Svět je zralý pro světovou revoluci. A neuznají – li držitelé moci a kapitalisté zákony spravedlnosti a slušnosti, bude celý svět spálen plameny rudého moře.“ Tato slova mají svoji platnost pochopitelně i dnes.

V Tvé otázce cítím silný sociální akcent, ale celou věc je nutno řešit od základu. Změny jsou nutné nejen v ekonomické oblasti, protože ekonomika jen na ní nestojí a nepadá. Do společnosti je na počátku třeba vrátit mravnost a etiku, myslím, že o tom to celé je! Zaměstnanecké prostředí může totiž dobře fungovat jen v etickém a mravním prostředí. Když ve společnosti neexistuje shoda v tom, co je dobré a zlé, bude to logicky skřípat. Zde by se možná hodilo říci, že dnešní absolutizování liberální  parlamentní demokracie nám v tomto příliš nepomůže.

Stát by měl udělat pořádek v tom, co mu přísluší. Je totiž odpovědný za výkon funkce práva a spravedlnosti ve společnosti. Ruku na srdce, plní ji odpovědně? Ještě stále náš právní řád řádně nechrání poctivé vlastníky před nepoctivými, věřitele před dlužníky a zaměstnance před nesolidními zaměstnavateli. Ta snazší polovina problému by byla vyřešena, kdyby stát tyto neduhy odstranil. Druhou polovinu jsem v předešlém odstavci naznačil, ta už je podstatně složitější, tam to bude „chvíli“ trvat. Jsem ale přesvědčen o tom, že bez té druhé poloviny o nepůjde. Vždy totiž lze nalézt cestu, jak obejít psaná pravidla a  zákony.

Asi jsem Ti příliš neodpověděl, ale není to skutečně jednoduché, navíc, v dnešní době se nám k tomu  nabaluje problémů podstatně více. Zmínit by se bylo třeba o tom, že Evropa vymírá, ale i tak, má stále vyšší nároky na spotřebu. Jak dlouho zde bude udržitelná situace? Paradoxní přitom je, že tam, kde populace roste, neroste spotřeba! Vidíš to ohromné nebezpečí, které lidstvu hrozí? Do toho vstupuje povážlivá ekologická situace, globalizace, EU, NATO, které jednoznačně zklamalo ve svém poslání atd. atd. Zdá se, zde si vypomůžu slovy od Dana Landy, že svět spěje „přímou čarou do náruče antikrista“. Pokud to vypadá, že jsem skončil příliš pesimisticky, tak bych chtěl říci, že pokud bych si myslel, že to nejde změnit, nepouštěl bych se do politiky.

Doufám, že čtenáři dočetli až sem, že jsem je příliš neunavil…

 

zpět na hlavní stranu                                                přehled článků z Obrany národa