Obrana národa IV/září 2002, z historie

Vatikán a pronásledování Židů.

Nedávno jsme si připomínali výročí ukončení II. světové války. V souvislosti s tímto, bych se chtěl zamyslet nad tím, jakou pozici v II. světové válce zaujímal Vatikán, zvláště jeho nejvyšší představitel -  Svatý otec Pius XII. Celou obsáhlou tematiku bych po nutném úvodu ještě více zúžil na oblast pomoci, kterou poskytl Vatikán Židům. 

Možná, že i Vám se do rukou dostala propagandistická kniha nazvaná "Vatikán mezi dvěma světovými válkami". Knihu napsal M.M. Šejnman a v Československu vyšla poprvé v roce 1949. V současnosti na ni můžete narazit leckde v knihovnách, nebo v antikvariátech. Autor se pokouší představit Vatikán coby pátou kolonu nacistického Německa a jako aktivního pomahače v politice nacistů vůči Židům. Jaká byla skutečnost se Vám pokusím na základě faktů zde vyložit. To, že Vatikán a papeže takto líčila komunistická propaganda, je z jejich pohledu vcelku logické. Ale jaký postoj zaujímají k tomuto období Židé? Asi jste i Vy slyšeli, že papež Pius XII. a celý Vatikán v období války je obviňován ze zavírání očí nad Holocaustem a je mu vyčítáno, že proti němu dostatečně hlasitě neprotestoval. Tyto hlasy paradoxně vycházejí právě z židovského prostředí. Také divadelní hra nazvaná „Zástupce" staví papeže do značně negativního světla. Divadelní hra byla poprvé představena v Dánsku 4. 11. 1963 a napsal ji německý protestant Hochhut. Právě touto hrou započala cílená kampaň proti výjimečnému papeži Piovi XII. Hra nehra, politicky zabarvené „pohádky“ je třeba uvádět na pravou míru, konec konců, toto si také Obrana národa dala jako jeden ze svých hlavních cílů. Nebude to také první „pohádka“, kterou jsme se na stránkách ON pokusili „odmytologizovat“. Navíc, postava Pia XII. a konec konců i celá Církev té doby si to právu zaslouží. 

Židé ale vždy takovýto postoj nezaujímali. Proč právě dnes? Snad proto, že Židé, kteří vděčili Vatikánu za život již nežijí? Nevím, to je jen dohad. Dohadem ale není, že ještě v roce 1958 izraelská ministryně zahraničí Golda Meierová napsala při příležitosti úmrtí Pia XII. do Vatikánu dopis, ve kterém děkovala za všechno, co v průběhu nacistického pronásledování Židů udělal v jejich prospěch. Doslova prohlásila : "Když na náš národ přišla hodina mučednictví, papežův hlas se zdvihl na obranu obětí. Oplakáváme proto velkého sluhu pokoje a míru." Tolik citace, myslíte, že by něco takového napsala 13 roků po válce, kdyby papež skutečně v tom období mlčel a nepodnikl žádné účinné kroky záchrany postiženým? Jsem přesvědčen, že ne. O vděčnosti římského rabína Izraele Zolliho jsem před časem ve Zpravodaji Vlastenecké fronty psal. Připomenu jen, že jako výraz vděčnosti při svém katolickém křtu 14. 2. 1945 přijal křestní jméno Eugenio, které bylo civilním jménem papeže.

Smutnou skutečností je, že nacistická rasová filosofie se částečně  opírala také o křesťanství, ať již katolické, nebo protestantské. Ještě u norimberského soudu se v roce 1946 dovolával Julius Streicher Martina Luthera, předního protestantského teologa. O tom, že to nebylo neprávem nás přesvědčí Lutherův citát : "Varuji Tě, milý křesťane, před Židy, kteří Božím hněvem byli předáni ďáblu. Proto když uvidíš skutečného Žida, s dobrým svědomím se pokřižuj a můžeš s dobrým svědomím říci . Tady je ztělesněný ďábel". Právě Luther ke konci svého života požadoval spálení synagog, vyplenění židovských domů, zničení jejich bohoslužebných knih a pod trestem smrti zakazoval jejich bohoslužby a vyučování jejich náboženství. 

Jestliže se vrátíme do doby středověku, můžeme si položit otázku, zda si mnohdy Židé za pronásledování nemohli sami? Pokud se zajímáte o historii, jistě jste zaznamenali, množství pogromů, které byly na jednotlivé skupiny Židů v různých státech podniknuty. V tuto chvíli je ale důležitou otázkou, proč k těmto pogromům docházelo? Známým faktem je láska Židů k penězům. Za připomínku stojí, že podle rakouského privilegia mohli Židé brát až 150% úrok. Ve Francii dokonce 300%! Pro obyčejné obchodníky takovéto procento bylo nedostupné, pohlíželo se totiž na ně jako na lichvu, která byla Církví křesťanům zakázána. Lze se potom divit, že v těchto zemích narůstala závist a nepřátelství vůči tomuto národu? 

Po celý středověk se setkáváme s papežskými dokumenty hovořícími proti antijudaismu, proti nenávisti vůči Židům. Jistý teolog spočítal, že takovýchto dokumentů bylo více než sto. Naopak, přísnými protižidovskými opatřeními se vyznačoval kupříkladu Inocenc III., stejně jako 4. lateránský koncil, který předepsal Židům zvláštní oděv, nesměli zastávat veřejné úřady, museli platit zvláštní daň ze židovského majetku a podobných nařízení bylo více.

Když se v Itálii počaly objevovat náznaky prvních rasistických zákonů po návštěvě Hitlera v roce 1938, první kdo protestoval, byl papež Pius XI., předchůdce Pia XII. Ve svém projevu ke studentům odsoudil antisemitismus a šovinismus, který staví přehrady mezi národy. Ve svém projevu více než 12x prohlásil, že nacionální socialismus je s křesťanstvím neslučitelný a že dobrý katolík nemůže sloužit bohům rasismu. 

Když hořely první synagogy a spousty Židů byly vyhnány z veřejného života, neprotestoval ani západní svět, ani Společnost národů. Neobjevila se ani žádná diplomatická nóta, zkrátka vůbec nic. Ozval se pouze jediný hlas - hlas Pia XI. Papež vydal známou encykliku "Mit brennender Sorge". Před celým světem v ní odhalil pravou tvář nacismu : "zpupný odpad od Ježíše Krista, popření jeho učení a vykupitelského díla, kult násilí, zbožnění rasy a krve, deptání svobody a lidské důstojnosti". Do Německa poslal papež v letech 1933 až 1939 na 55 protestních nót, samozřejmě bez odpovědi. Nutno přiznat, že papež měl skutečnou odvahu. Je třeba si uvědomit, že Vatikán jako takový byl neutrální a jeho vojenskou posádku tvořila pouze švýcarská garda vyzbrojená halapartnami. 

Nástupce Pia XI., Pius XII. působil jako papežský nuncius (velvyslanec) v Německu a Německo měl velmi rád. Za dobu svého působení v Německu měl nastávající papež 44 projevů, z nichž 40 obsahovalo útok proti komunismu a nacionálnímu socialismu. Toto ocenil i světový tisk, když jeden z komentářů k projevu nadepsal "Papežský legát pranýřuje nacismus".

Jestliže vyjdeme z židovských pramenů, tak Pius XII. osobně pomohl v letech 1939 - 1944 více jak 200 židovským vědcům, umělcům, lékařům k útěku do Palestiny. V té samé době dostalo více než 6000 Židů pasy, peníze, místa na lodi, doporučující dopisy a podobnou pomoc přímo z vatikánských prostředků. V italských klášterech byla zrušena klauzura a papež vydal příkaz kněžím, že mají "všemi prostředky zachraňovat lidské životy". Takto bylo zachráněno více než 40 000 italských Židů. 

Za připomínku stojí slova Alberta Einsteina, která pronesl koncem roku 1940 : "Jen Katolická Církev protestovala proti útokům Hitlera na svobodu. Až dosud jsem se o Církev nezajímal. Dnes však pociťuji veliký obdiv pro Církev, která jako jediná měla odvahu bojovat za duchovní pravdu a mravní svobodu". 

Ještě při 10. oslavách osvobození dali Židé medaili jako svým dobrodincům také představené sester Notre Dame ze Suonu v Římě, která osobně zachránila 187 Židů. Medaili také dostal arcibiskup Montini, ředitel pomocného díla Vatikánu, pozdější papež, který při této příležitosti řekl : "Neudělal jsem nic jiného než svoji povinnost. Mimoto jsem jednal podle příkazů Svatého otce. Za to si nikdo nezasluhuje nějakou medaili". 

Slovensko se jako takové vyznačovalo samo o sobě již tradičně silným katolickým vlivem, pochopitelně způsobeným i presidentem Tisem. Proto také pronásledování Židů v této zemi nedosahovalo takových rozměrů, jako v jiných zemích. Bylo to způsobeno i pomocí, která se jim dostala. Díky Církvi bylo vybaveno pasy 35 000 slovenských Židů, kteří proto byli vyjmuti z deportace. V letech 1941 až 1944 poslal Vatikán 6 protestních nót proti deportacím Židů. Podle prohlášení rabína Barry Dov Schwartze zachránil papežský nuncius podle bezprostředních pokynů papeže více jak 25% slovenských Židů.

V Maďarsku zase přímo papežský nuncius rozdal na 20 000 papežských ochranných listů a pasů. Horthy si stěžoval, že je takřka denně bombardován telegramy z Vatikánu, které protestují proti deportacím. Na přímý zásah Eichmanna byly uspořádány nové deportace. Shromážděno v nich bylo na 22 000 Židů. Papežský nuncius vypravil pomocný konvoj, na kterém byly papežské insignie, a ty přivážely potraviny a medikamenty. Přímo na nunciatuře bylo ukryto na 200 židů a v klášterech se jich ukrývalo neuvěřitelných 100 000! Proto také již 1. července 1944 poslala židovská konference z Atlantic City do Vatikánu děkovný telegram za ochranu, kterou nunciatura a Vatikán poskytl za těžkých okolností Židům v Maďarsku.

V Rumunsku při vyhlášení prvních rasistických zákonů protestoval opět nuncius. Na základě tohoto protestu z transportů byli vyňati pokřtění Židé. Nuncius si vymohl možnost navštívit sběrné tábory a přivezl tam peněžní dar, který pocházel přímo od papeže. Ten jim věnoval všechen svůj soukromý majetek, který zdědil od své rodiny.

V Jeruzalémském archívu existuje dokument, kde se praví : "Humanitní zájmy, které dokazovali Svatý stolec a jeho vznešení představitelé v různých krajích Evropy, kde byli Židé ohroženi deportací, a pomoc, která jim byla tak velkoryse poskytována, způsobila, že tisíce lidí bylo zachráněno před jistou smrtí. To nebude nikdy zapomenuto od našeho národa ani od svědomí civilizovaného světa." 

Zajímavá byla i situace v Polsku. Polští kněží, zavření v koncentračních táborech se dovedli rozdělit o poslední kousek chleba i se Židem. Stovky katolických kněží v Polsku, řeholníků a řeholnic zachránily na 50 000 Židů.

Podobná situace jako v těchto zemích, o kterých jsem již psal, byla i v Bulharsku, Řecku, Francii, Itálii, Jugoslávii, Protektorátu Čechy a Morava.

Poslední dvě země o kterých chci napsat jsou pověstné Holandsko a samozřejmě i Německo. Už v roce 1934 pohrozili holandští biskupové nejtěžšími církevními tresty těm, kteří by se připojili k holandským nacistům. Skutečností je, že co do protestů hierarchie proti postupu vůči Židům bylo Holandsko na prvním místě. Smutným faktem je, že díky tomu bylo do koncentračních táborů deportováno procentuálně více Židů než jinde! Výsledkem jednoho protestu z 26. 7. 1942 bylo, že Němci vydali tento rozkaz : "Když se katoličtí biskupové zamíchali do záležitostí, které se jich osobně netýkají, tak všichni katoličtí Židé budou deportováni ještě tento týden…

I v samotném Německu se našli kněží, kteří pomáhali Židům. Probošt Lichtenberg z Berlína se nebál veřejně modlit za deportované Židy, tři Židy ukrýval a za to byl zatčen, zemřel cestou do Dachau. Samozřejmě, že situace v Německu nebyla ve vztahu k Židům vůbec růžová. Katolická Církev v Německu se zdaleka ale neskládala z těch, kteří by Židům pomáhali. Podobná, ne – li horší situace byla v církvích protestantských. Dá se říci, že mor nacismu zasáhl většinu německého národa. Přitom národ jako takový bez víry nebyl. Zdaleka asi nejznámější je odkaz na Boha na opascích německých vojáků (Gott mit uns). Katolíky také byli mnozí významní političtí představitelé Německa, za příklad mohou posloužit třeba Himmler, Goebels či Hess. Jak dalece svou víru praktikovali, nechám posoudit na Bohu. Faktem je, že vyrůstali v přísně katolických rodinách. Na druhou stranu zase nejsou zcela neznámými snahy vrcholových představitelů o vytvoření jakéhosi pohanského náboženství, které mělo navázat na víru starých Germánů. Specifická situace také byla třeba u Himmlerovy SS, jejíž členové před vstupem museli vystoupit z Církve. Mohl by takovýto příkaz vydat věřící katolík? V souvislosti s již zmiňovanou hrou „Zástupce“ od německého protestanta Hochhuta se naskýtá otázka, kterou tam položil. Mělo by smysl, kdyby papež Hitlera a jemu podobné exkomunikoval (vyloučil z Církve)? Osobně jsem přesvědčen, že nikoli. Zvedlo by to ještě větší nevoli vůči Církvi a navíc, pokud se podíváme do historie tak vidíme, že podobné pokusy vyzněly spíše opačně. Jeden případ za všechny. V roce 1234 exkomunikoval papež Jan XXII. zvoleného německého císaře, a zbavil poddané povinnosti  císaře poslouchat a požadoval volbu císaře nového. Výsledkem bylo, že německý císař vtrhl do Říma, dal zvolit tzv. vzdoropapeže a Jan XXII. zemřel ve vyhnanství.

A jaké byly plány Německa vůči Vatikánu? Vatikán měl být zabrán německou armádou, samozřejmě k papežově ochraně. Měla být vytvořena speciální tělesná standarta Adolf Hitler. Důkazy o tom, že Pius XII. měl být internován v Německu zveřejnil v roce 1963 časopis Oggi. Papež měl být internován v klášteře poblíž Wartburgu. Podle tajného oběžníku Martina Bormana měl mít každý stát po válce svého papeže...

Samotné židovské prameny uvádějí, že Církev za Pia XII. zachránila před deportacemi více než 860 000 Židů! Je to málo? Je to moc? Je to hlavně nekonečně mnoho vůči těm, kteří udělat mohli a přesto neudělali... 

Pozn. Pro velkou obsáhlost tématu nebudu popisovat činnost českých kněží v období Protektorátu, i když ta byla také navýsost zajímavá. Pro rozsáhlost pramenů, ze kterých jsem čerpal, zde není možné všechny vypsat. Snad jen jeden : Ty jsi Petr, Dr. J. M. Veselý, O. P. ;1946. Také v současné době se zdá, že se církevní historikové začínají tomuto období více věnovat a že vychází i nová literatura.

Ladislav Svoboda

 

zpět na hlavní stranu                                                přehled článků z Obrany národa