Obrana národa IV/září 2002, z domova

Domácí podniky : Problémy tuzemských šroubáren

Řada tuzemských šroubáren na tuzemském trhu prohrává nejen s asijskou konkurencí, ale i v boji o nejprestižnějšího zákazníka, a to automobilový průmysl.

Podnik Šroubárna Marek přestal tohoto roku dodávat pro Opel i Ford a v červenci skončil i s dodávkami pro mladoboleslavskou Škodovku. Od ledna snížila tato firma dodávky šroubů ze 4 miliónů na březnových 800 tisíc kusů, což již nebylo rentabilní. Podnik Šrouby Krupka snížil výrobu šroubů pro Škodovku více než třikrát na současných zhruba 1 milión kusů a obává se, že tohoto zákazníka ztratí definitivně. Škoda Auto totiž přebírá vazby na koncernové  dodavatele skupiny Volkswagen. Automobilový průmysl však zaznamenává útlum v celosvětovém měřítku přibližně o 12 až 14 procent. Automobilky rovněž přicházejí s novými technickými řešeními, které snižují potřebu šroubů, a tedy i odbyt šroubáren. Klasické šroubové spoje jsou nahrazovány například nýtováním, přivařováním či lepením. Proto se mladoboleslavská automobilka orientuje na dodavatele těchto inovačních řešení, a těmi jsou zpravidla velké zahraniční firmy, které vynakládají značné prostředky na výzkum a vývoj. Někteří výrobci nejsou ani schopni unést neustálý tlak automobilek na snižování cen, jež  by se mělo u řady komodit pohybovat kolem 4 procent ročně.

Například Šroubárny Turnov, které dodávají pro automobilky 30 procent své produkce, což je přibližně 300 miliónů korun, si své dodávky udržují přibližně ve stejné výši. Pokles však zaznamenala tato firma u exportu, jenž poklesl ze 30ti procent produkce na současných 12 procent. Tomuto propadu však napomohla i sílící koruna. Na automobilový průmysl se chce zaměřit rovněž největší tuzemský výrobce spojovacího materiálu Šroubárny Libčice. Ty vedou v současné době řadu jednání s německými odběrateli.

Velké problémy však činí tradičním výrobcům spojovacích materiálů, zejména šroubů a podložek, výrobci z Asie, kteří dodávají na evropský trh sice levnější materiál, avšak s nižší přidanou hodnotou. Dovoz zejména z asijských zemí, ale i Itálie, Polska či Španělska se rok od roku zvyšuje. Přesto se ale tuzemská výroba příliš nesnižuje a drží se odhadem na 40 tisících tun spojovacího materiálu ročně. V České republice ale roste trvale odbyt spojovacích materiálů a celý tento nárůst vyplní právě import. Dle odborníků jsou šance českých firem jen u pevnostních šroubů a speciálních zakázek. Výroba obyčejných standardních šroubů je na úbytě, protože asijští výrobci jsou schopni dodávat za cenu polotovaru a navíc již mnohdy dosahují i evropské kvality. Dá se říci, že importéři vytlačili z obchodní sítě tuzemské výrobce, protože na českém trhu se uplatňuje jen nejlevnější zboží, to znamená standardní šrouby. Ty se zde prodávají z 95 procent, zbytek jsou šrouby pevnostní, jejichž prodej například v Německu tvoří převážnou většinu.

Velmi dravě si na našem trhu počínají i výrobci italští, kteří dostávají od státu podporu na nákup materiálu ve výši 30 procent. Jestliže český výrobce vyrobí standardní šrouby za ceny kolem 20 korun na kilo, řada zahraničních firem jde podstatně níž. Například Ukrajinci je dodají za 13 korun na kilo i s nálepkami. V těchto případech se tuzemským firmám výroba vůbec nevyplatí.

A jaké je řešení tohoto problému?

Myslím, že v případě, kdy se tuzemské firmy snaží vyrábět skutečně efektivně se snahou o co největší snížení nákladů a přesto se nedaří dosáhnout tak nízkých výrobních nákladů jako v případě třeba asijských dovozců, je zřejmě na řadě stát, který může pomoci tuzemským výrobcům například svou celní politikou nebo určitou dotací jako v případě italských vývozců. Velmi těžko se dá soupeřit s konkurencí, která má o 30 procent levnější materiál, nebo s tou, jež má nesrovnatelně nižší mzdové náklady.

A co v případě automobilek?

Zde si myslím, že je problém ještě složitější. Pokud totiž automobilky budou přecházet na své koncernové dodavatele, je velmi složité si takového klienta udržet. Sebelepší firma, jejíž výrobky budou odpovídat jak po stránce kvality, ale budou i cenově příznivější, nezmůže vůbec nic, pokud politika automobilky velí přejít na koncernové dodavatele. Dle zkušeností mého otce vím, že např. německé firmy, u jedné takové je otec zaměstnán, podporují svou domácí výrobu, a než by si koupily výrobek od naší firmy, raději si jej nechají dovést z Německa, a to většinou ve stejné kvalitě, ale za mnohem vyšší cenu.

Vezměme si tedy příklad od těchto našich sousedů a snažme se podporovat naše tuzemské výrobce a kupujme výrobky, jež byly vyrobeny na území našeho státu. Myslím, že ve většině případů se jedná o zboží stejně kvalitní a velmi často cenově příznivější. Čárový kód těchto výrobků začíná číslicí 859. Podporujte i vy náš český průmysl.                                                

Petr Valeš

 

zpět na hlavní stranu                                                přehled článků z Obrany národa