Doslov ke knize Milo Komínka "I pod oblohou je peklo"; dle 2.vydání z června 1991

Doslov

Theodor Ludwig

Dva a dvacet roků. Tolik roků odloučení od země. Od rodin. Řekli nám: podepiš! Ale naše děti se narodily v zahraničí. Řekli nám: podepiš i za ně! Nemohli jsme podepsat.

V pátém století před Kristem napsal Hippocrates:

"Přísahám, že budu předávat znalosti, vzácné mně i mým rodičům - těm, kteří se chtějí učit - bez poplatků a bez podmínek - že vejdu do domu jen ve prospěch mých pacientů a bez vedlejších úmyslů - že nikomu nenabídnu a nepodám smrtelnou medicínu - že nepodvedu ani muže, ani ženu, nechť jsou otroci, či svobodní pánové. Neporuším-li přísahu, nechť je můj život radostný. Kdybych však přísahu porušil, nechť opak je mým osudem."

Hippocrates

V Československu roku 1968 byla podivná doba. Kanadský novinář, můj přítel Peter Worthington, popisuje ve své knize situaci:

"Spatřil jsem něco, co mne zmrazilo a dosud mne přechází mráz, když si na to vzpomenu. Bylo to pole plné sovětských tanků. - Řada za řadou, řada za řadou, byly tam jen tanky. Tak mnoho tanků, že se mi sevřel žaludek. (P. S. Jeho otec byl tankový generál a on sám sloužil v Koreji a ve Vietnamu.) Doufal jsem, že Kanaďané by se bránili, ale nebyl jsem si jistý. Dodnes se ptám, je-li přežívání za každou cenu to nejdůležitější."

Nechci vyvolávat emoce, ale rok 1968 byl rokem největšího ponížení čsl. občana. Kdykoliv před tím bylo dovoleno člověku, aby se organizovaně bránil, třeba i v námezdním vojsku s hejtmanem v čele. Proč jsme se tedy nebránili? Měli jsme strach? Byli jsme překvapeni zradou mezinárodní solidarity (zleva či zprava)? Neměli jsme hejtmana? Anebo to tak mělo být?

Kniha Milo Komínka je jedním z dokumentů doby po druhé světové válce, až do roku 1968. Nechce vyvolávat emoce (a já ho znám velmi dlouho). Návaznost obsahu jeho knihy na československou současnost je natolik zřetelná, že kdybychom ji vynechali, určitě by nám něco chybělo. Krátká doba tzv. "Pražského jara" sotva stačila jen zkratkově připomenout nedávnou minulost.

Po 22 letech nám tedy bylo dovoleno vrátit se domů. Do Toronta přijel pan prezident Havel a řekl: "Vy jste nebyli zločinci - zločinci byli ti, kteří vás vyhnali." Obdržel zde čestný doktorát z York University. Dali jste nám nové čsl. pasy s poznámkou: Trvalý pobyt v cizině. Přijeli jsme tedy do Prahy, Bratislavy a do Brna. Dopravní společnosti ani naši příbuzní a známí nezastavili na hranicích, abychom políbili rodnou hroudu. V Čsl. novinách čteme vyjádření bývalého komunistického ředitele rozhlasu: "Od doby J. A. Komenského je to po prvé, kdy nemáme kam emigrovat." My, nyní propuštění otroci, jak se budeme starat o hroby našich bratrů a sester, roztroušených po celém emigračním světě?

Závěr! Ale jak mám napsat závěr? Závěr všeho je počátkem něčeho. Přineseme vám vzpomínky a zkušenosti a své poškozené životy. Budete si toho vážit? "Budu se na vás ještě chvíli dívat" - prohlásil uspokojeně T. G. Masaryk svému spokojenému národu. Bylo to krátce před smrtí pana prezidenta i národa. A já vás prosím o život. O život nový, o život věčný. O život prince Nového Zákona, který Starý Zákon novelizoval.

Když Komínek opustil vězení, zůstal tam ještě "poslední vězeň", Slovák Štefan Pagáč, protože věděl o smrti Bohumila Laušmana.

"Nepodepište!", nabádal básník Jaroslav Seifert naše vůdce v r. 1968, "bylo by těžké - unést zklamání - v té zemi tolikrát už zklamané!" Většinou už odešli z tohoto světa. Za mně a za nás živé, se kterými se setkáte, končím vlastním překladem básně kanadského vojáka v první světové válce a lékaře Dr. John McCrae: In Flanders Fields (v celém anglicky mluvícím světě je den 11. listopadu  oslavován jako "Vzpomínka na padlé".

Theodor Ludwig

Ve Flanderských polích

JOHN McCRAE

(česky: Theo Ludwig)

 

Ve Flanderských polích máky žhnou

Tam mezi kříži řada za řadou

Je naše místo; nebesa křídla mají

Skřivánci odvážní křidélky třepetají

Slyšet je mezi děly bylo by záhadou

 

My jsme ti mrtví. Před dobou nedávnou

Žili jsme, padli jsme, se sluncem pod hlavou

Milováni, však jak nás mrtvé rozeznají

Ve Flanderských polích

 

Tož přijmi naši válku za tu svou:

Házíme tobě rukou zraněnou

Pochodeň; a nebesa křídla mají

Zradíš-li víru nás co umírají

Jak budeme tam spát až máky rozkvetou

Ve Flanderských polích.

 

<<<<<  Příště: Seznam spoluvězňů; Dále ještě: Seznam popravených  >>>>>

zpět na hlavní stranu      zpět na poslední kapitolu      na seznam spoluvězňů       kontakt na autora