Z časopisu Svědomí/Conscience 6/2008

Demokracie mění normy

Jára Meců

Jen v zemi, ve které můžete beztrestně hlásat, že není demokracie ‑ je demokracie. To patřilo k víře stoupenců demokratického řádu, držených a pronásledovaných v pastích černých, hnědých a posléze i rudých totalit.

Myslím, že ta víra přetrvává a vždy bude patřit k myšlení svobodomyslných lidí. Je dobrým znamením, když se dnes a denně, často v ostrých veřejných diskusích, přesvědčujeme, že "demokracie je diskuse". Že nám občanům byla vrácena práva na svobodu slova, na svobodu myšlení. JSOU VŠAK I ZNAMENÍ NEDOBRÁ. Pan Někdo chce z demokracie, z těch v sametovém převratu nabytých lidských práv, začít odkrojovat. Přesně dle totalitního receptu už našel i zdůvodnění. Sebejistého pana Někdo zřejmě ani ve smí nenapadne, že právě v těch velkopanských zákazech oklešťujících práva občanů často bývají skryté zárodky budoucích revolučních bouří. V takových chvílích se má bít na poplach. Když někteří sebejistí, vychytralí a nutno dodat ‑ postkomunističtí kariéristé (dělající politiku dle korouhvičky) začnou lidem upírat to nejzákladnější lidské právo svobodného myšlení a myšlenku beztrestně vyslovit i napsat, je mlčení lidí ožebračovaných na právech, cestou do pekel!

Vzpomeňme jen třeba na ty vydařené pokusy z léta 2000. Na ty vzrušené debaty ve sněmovně při projednávání novely trestního zákona. Zásluhou těchto průkopníků jsou znovu na světě paragrafy a želízka na vlastní názor, na vlastní úvahu, na vlastní hodnocení současných i minulých dějů. A máme to. Tenkrát to odhlasovalo prý 80 poslanců pravicových stran. Občánku, přikrč se! A především nevybočuj. Drž se předepsané globální, evropské a třeba i partajní linie. Drž se předepsaného myšlení! Staň se naprogramovaným občanem! Demokracie mění normy a potřebuje atrapy! Přiznám se, že jako  zásadní odpůrce fašismu nacismu a komunismu nemohu s takovým vývojem souhlasit. V demokratickém společenství nesmíme ustoupit od několika základních pravd. Že člověk nemá jen právo, ale i povinnost kriticky zkoumat, co je mu kýmkoliv předkládáno k věření. Že člověk nemá jen právo, ale i povinnost snažit se dobrat příčin, jevů byt to byly jevy tak drastické jako třeba, útok na Manhattan. Že člověk nemá jen právo, ale i povinnost seznamovat se svými nálezy veřejnost a provokovat tak diskusi a další hledání. Neboť jen diskusemi demokracie trvá a diskusemi demokracie sílí.

Možná proto, že po dvacetiletém pobytu v USA jako Američan moc dobře vím, jak má vypadat právo na svobodu myšlení a slova. A hned se ptám: Nebude zítra můj nesouhlas trestným činem? A mám vůbec jako nejmenší z malých (v zemičce věčně přišlápnutých) právo mluvit do záležitostí ploditelů nových norem, paragrafů a směrnic pro novou demokracii? Když takto promlouvám sám k sobě, slyším, jak mi jakýsi rarášek šeptá do zátylku: Nestačilo ti těch dvanáct let v lágrech dnes pardonovaného komunismu, občanku? Ty nevíš, že soudruzi, ušetření kádrování, zalezli do všech stran a jsou opět v čele pokroku? A bylo jich přes dva miliony! Když zákonodárci navrhují posílit demokracií umenšením, ubráním občanských práv je mi špatně. Vím, že většina z těch, kteří prošli komunistickou diktaturou v rozjásaných průvodech organizovaných kolaboranty s plackou KSČ, mi neporozumí. Já v tom čase procházel peklem. Já jinak psát neumím. Možná proto, že mám v paměti všechny ty politické vězně, všechny ty patrioty, všechny ty exulanty, všechny ty popravené a padlé v bitvě za svobodu republiky, v bitvě za lidská, za občanská práva.

Byly snad všechny ty oběti bojovníků svobody marné? Jak je to možné, že lidské postoje, názory,  údajně osvobozeného člověka znovu regulujeme trestním zákonem? Upravovat myšlení lidí patřilo k vymoženostem totalitních režimů. Pod přízrakem kriminálu nasazovali občanům neviditelné masky a náhubky. Světové demokracie tyto metody vždy považovaly za zločinné. Svoboda myšlení byla pro ně posvátná a pro tuto svobodu vedly v minulém století nejkrvavější války dějin! Pan Někdo se snaží, aby tato posvátnost a nedotknutelnost patřila minulosti. V čase, kdy světové demokracie triumfují, jim někdo (a nejen u nás) nasazuje psí hlavu.

Chce měnit demokratické normy. Chce usekávat kořeny, z nichž demokracie vyrůstaly, daly světu mnoho géniů, nádherných idealistů i houževnatých obránců. Kdo si to vlastně usurpuje právo trestat občanstvo za nesprávné myšlenky, mladé lidi za písně nebo za pouhé nahlas vyslovené pochybnosti? Proč na mladé lidi, na přehršli mladých společenských aktivistů nastupují těžkooděnci a tisk je už předem razítkuje a dává do podoby jakýchsi neonacistů, nebo nedejbože národovců! Je to i úsměvné. Totalita znárodňovala majetky ‑ demokracie odnárodňuje lidi.

A ještě něco: Od které doby se mocné demokracie bojí lži? Proč jejich pravda musí na krátkonohou lež vymýšlet paragrafy k trestnímu postihu? Proč nerozdrtit falešné či podvržené argumenty v otevřené diskusi? Proč je i s jejich nositeli posílat do kriminálu k dalšímu množení pro nový status tzv. politických vězňů? Chceme snad návrat k šeptandě? Chceme po mnohaleté vládě strachu demokratický paskvil? Je‑li naší zbraní pravda, tak proč zaháníme její protivníky obuškem a paragrafy do kriminálu? Nedokázal snad jeden malý biblický národ obhájit svou pravdu v rozbouřeném, nekonečném moři nepřejícníků a šílících záští a postavit na této pravdě jako na ostrůvku svůj stát? Troufám si říci, že bez svých sebeobětujících židovských nacionalistů a patriciů by to nedokázal! Proč to přehlížet? Láska k pravdě stejně jako k vlasti vyrůstá ze srdce. Proč dnes náš i evropský patriotismus jsou s nacionalismem vystaveny na pranýři jako starožitnosti, jako relikvie k posměchu? Proč není vystaven k široké polemice? Stala‑li se v toku času nějaká idea, nějaká myšlenka anachronismem tak proč se jí bát? Proč jí obtáčet kordonem policajtů, za nimiž číhají soudci? Bože co by tu bylo nepopulárních otázek! Polský satirik Lec kdysi napsal: "Je‑li třeba bít na poplach, bij, i když nejsi na systemizovaném místě zvoníka". Právě tak činím.

Jára Meců červenec L.P. 2008

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí