Z časopisu Svědomí/Conscience 1/2010

"Zvířecí farma" po česku

Ladislav Malý

Podzim, kromě obvyklých plískanic, spadaného listí, mlhy a stále přibývající větší tmy, přináší i den sedmnáctého listopadu. Superlativy pronášené na současný liberálně demokratický režim ponechme profesionálním pisálkům režimních médií. My se podíváme na současnost z hlediska občana, jenž kdysi také trpěl iluzí všemohoucnosti demokracie, a který během času z líbivého, ale veskrze lživého a snu o demokracii, prozřel.

Důležitější než vzestup HDP a rozvoj technologií ‑ i když bohužel právě toto nejvíce lidi zajímá ‑ je pro každý národ existence a rozvoj jeho duchovních a mravních sil, a jeho sebepoznání. Kam se posunula mravnost a morálka našeho národa za dvacetiletí režimu liberální demokracie?

Bolševická strana KSČ, přesto že jí z rukou kapala a stále kape krev českého lidu, vyšla z `lámání dějin" čistá jako čerstvě napadlý sníh. Je alarmující skutečností, že současný režim liberální demokracie nebyl za dvacet let schopen potrestat komunistické zločince za jejich čtyřicetiletí hanby a teroru proti vlastnímu národu. Režim liberální demokracie ‑ bylo to zřejmě jednou z podmínek hanebné dohody vedení Občanského fóra s komunisty ‑ převzal právní kontinuitu komunistického režimu, čímž komunističtí zločinci a vrazi za svoje zločinné a teroristické počínání během své čtyřicetileté nadvlády nad lidem Československa, byli v celém rozsahu exkulpováni.

Každý zločin má dvě roviny: vinu a trest. Z hlediska křesťanského je třeba vinu odpustit v osobní rovině; a jsem přesvědčen, že naprostá většina všelijak pronásledovaných a nezákonně vězněných občanů bolševikům dávno jejich zlo odpustila. To ovšem nic nemění na faktu, že oni C komunističtí zločinci ‑ měli být pravomocnými soudy za svoji trestnou činnost zákonně potrestáni, neboť se tak mělo dít v rámci chtěné obecné spravedlnosti, tedy naplnění obecného blaha, což má být pro politiky závazným imperativem: lidé jsou teprve s obecnými poměry v daném státu spokojeni, když každý v krátkosti dojde k své spravedlnosti. Je obrovským kamenem na krku, jak pro jednotlivce tak i celý národ, žít společně s nepotrestanými vrahy a zločinci typu pánů Grebeníčků, Jakešů, Štrougalů, Ondrušků, Minaříků a tisíce jim podobných funkcionářů, bachařů, důstojníků StB, tzv. pohraniční stráže, zločinných lidových milicí, bolševických nomenklaturních kádrů apod., a s nimi dýchat stejný vzduch, potkávat je na ulici, či pouštět sednout v tramvaji. Na komunisty se nemohou vztahovat tzv. lidská práva: kolektivně svou třídní nenávistí a válkou proti vlastnímu národu národ ničili, musí nést kolektivní odpovědnost ‑ nejen politickou, ale i trestně právní. Tedy postihnout bolševiky trestem jako kolektiv a každého zvlášť ‑ podle funkce jakou ve straně zastával. Současně vydat zákon o třetím odboji. Jen tak může ‑ vlastně mělo ‑ dojít k debolševizaci národa, naplnění a uskutečnění idejí listopadové revoluce. Návrat spravedlnosti byl lidmi očekáván. Pan Václav Havel a lidé kolem něho, úmyslně zanedbal povinnost ‑ politická vůle předchází před trestně právní ‑ potrestat zlo a zločince. Čímž se vlastně on a celá politická reprezentace polistopadových dní, nazývající se Občanské fórum, vystavila trestnímu postihu. A ještě si někdo pořád myslí, že se to všechno dělo jaksi spontánně, jenom vůlí lidu?

Dneska můžeme směle prohlásit, že Západ ani Moskva nestál o to ‑ k velké radosti našich komunistů ‑ abychom prováděli debolševizaci naší společnosti. Ale přesto jsem přesvědčen, že v momentě, když se stal V.Havel presidentem, mohla být nastartována a v život uvedena a důsledně prováděná debolševizace národa; jsem také přesvědčen, že by zvenčí nikdo nezasáhl. Zcela jistě by nepřijely tanky NATO zachraňovat `lidská práva"v Československu ‑všichni ti vládní představitelé Evropské unie, sloužící zájmům sionistů a USA, zmohli by se tak akorát na ostré verbální protesty.

Žádná, ani mizerná, natož důkladná debolševizace se nekonala. Naopak: Českým bolševikům a estébákům se ‑ za souhlasu západních sionistů ‑ podařil bravurní kousek, který hned tak nemá v dějinách obdobu: za pomoci médií, ovládanými sionisty a lidmi s nimi spřízněných, začala v národě honba za oběťmi režimu! Začali se mediálně pronásledovat tzv. agenti StB, tedy lidé, kteří buď dobrovolně z nadšení pro režim, či pod násilím podepsali spolupráci s bolševickou rozvědkou! Jinak řečeno: následek se zaměnil za příčinu! Doslova se u nás naplnila věta: Zloděj křičí chyťte zloděje! Skuteční zločinci se nám všem za bukem smějí, zatímco my se staráme o tzv. čistou lustraci...! No není to legrace k popukání...? Myslím, že ten bolševik, který s tímhle nápadem přišel, měl by za to dostat Nobelovu cenu ‑beztak si je Židé udělují mezi sebou. . .

Po druhé světové válce napsal geniální anglický spisovatel Georgie Orwell román 1984, jakousi uměleckou vizi budoucnosti euroamerické civilizace. Lidé si v dobách vlády bolševiků mysleli, že je to jako ušité na komunistický režim, ale to byl omyl. Jeho vize novodobé totality se teprve uskuteční; ostatně se k ní blížíme mílovými kroky, jedním z nich je Lisabonská smlouva. Kromě tohoto románu Orwell také napsal bajku `Zvířecí farma". Je to geniálně a humornou formou popisovaná `sametová revoluce" domácích zvířat ‑ jakoby ji Orwell opsal od té naší, pražské, před dvaceti lety! Dokonce i základní práva, která si zvířátka během své `sametové revoluce" ‑ v bajce mistrně vylíčená ‑ nejsou nepodobná tzv.listině práv a svobod člověka a všemu, čeho se nám, tzv. porevolučním svobodným lidem, dostává. A jak trefně autor ilustroval postupné připodobňování se prasat, jež ovládla statek, v němž se děj odehrává, k dvounohým, kdysi nenáviděným pánům...!? Nepřipomíná Vám to chování našich novodobých kapitalistů a doživotních politiků?

Nemravný režim na vedoucí místa upřednostňuje nemravné lidi.

A protože nemravností byli komunisté kojeni, nemravnost je jejich životním průvodičem, vytvořili ve státě klima nemravnosti, jež je jim povahově vlastní ‑ atmosféru korupce, nepotismu, tvrdých loktů, tedy mafiánský styl žití, v němž lidský život nemá cenu desetidolarovky. Podařilo se jim dokonale propojit ekonomiku s kriminálním podsvětím: a skandální aféry - nám názorně ukazují, že ani ve vyšších patrech

kriminální živlové zase tak neznámí. Ostatně, povahové vlastnosti bolševiků a lidí s nimi bezprostředně spojených, jsou přesně ty vlastnosti, jež jsou nutné k přežití v časech liberální demokracie: Život lidí je nutně a fatálně podmíněn penězi, denně se prakticky naplňuje darwinistická teorie boje o přežití v surovém prostředí přírody. V liberalismu se tomu eufemisticky říká soutěživost nebo konkurence. A tak naši komunističtí kapitalisté, jsouce od dětství vychováváni v nemravnosti, svou nemravnou povahou měli a mají v současnosti ulehčený život. Nemravnost prolezla celou společností skrz naskrz ‑ proto se nelze divit tomu, co se v současnosti ve státě děje, například nedávno na právnické fakultě v Plzni.

Z počátku devadesátých let jsem zažil několik křesťanských podnikatelů, kteří s plným nadšením se vrhli do podnikání; pravidelně chodili do kostela, děti vychovávali podle zásad katechismu. Za čas ‑ a nikoliv dlouhý ‑ aspoň ty, co jsem znal, jejich firma zkrachovala. Prostě nevydrželi pohybovat se v nemravném prostředí, být neustále ve střehu jako vlci na číhané, psychicky to neunesli. Mnohým z nich zkrachovala i rodina. Velice podobné je to i s tzv. křesťanskými politiky. Ne, režim liberální demokracie není pro "citlivky"...

Faktická moc v Česku se jaksi oklikou vrátila bolševikům, stali se z nich velkokapitalisté Zatímco za reálné vlády bolševiků byli oni abstraktními vlastníky všeho národního majetku, teď v časech liberální demokracie, stávají se jeho majiteli fakticky i právně jako svého osobního majetku. Bolševici tak mohli od chvíle tzv. velké privatizace ‑ rozuměj kolosální zlodějny spáchané na českém národu ‑ legálně podnikat, vlastnit nekonečně velký majetek, čehož dokonale ke své spokojenosti využili a zakopali se v ekonomické oblasti republiky. Z dosavadních soudruhů ředitelů národních podniků a jejich soudruhů náměstků se stali vlastníci těchto podniků. Škrtem pera byla tak vytvořena třída velkokapitálu. Kdosi sedmnáctý listopad nazval ekonomickým pučem StB ‑ myslím, že tento názor není daleko od pravdy.

Jak je možné ‑ ptám se ‑jak je možné, že toto všechno Havel a spol. nevěděl? Že ti lidé, jímž jsme tolik důvěřovali, takhle nás zklamali...? Anebo jsme se nechali jako nevědoucí zvířátka obloudit levičáckým pseudohumanistou Havlem? A není spíše pravdě podobné, že Havel a spol. se stali nástroji v rukou sionistů, kteří vyhráli studenou válku a diktovali podmínky míru v Evropě?

Ale aby nebyl můj text příliš pesimistický, přece jenom jedna pozitivní událost, během těch dvaceti let, jíž jsme byli svědky, se udala. Mám na mysli pokojný rozchod se Slováky, uznání jejich práva na samostatnost, jako svébytný národ. To není v českém národě maličkost: v minulosti jsme se na Slováky dívali jako na méně cenné, Slovensko jsme považovali za dobytou zemi a chovali se v ní arogantně jako kdyby nám patřila. Tahle česká nabubřelá samolibost a arogance vůči Slovákům hárá v mnohých z nás ‑ řekl bych ve většině národa ‑dodnes: vždyť si vzpomeňme jaká byla v národě tenkrát před dělením v roce 1992 hysterická atmosféra! A tady je třeba vyseknout poklonu Václavu Klausovi ‑ tenkrát premiérovi české vlády, jenž spolu s předsedou slovenské vlády ‑ jemu vlastní noblesou, elegantně Československo rozdělil.

To je asi tak jediné pozitivum; všechno ostatní, jako je programové ničení průmyslu a zemědělství, nedostatečná restituce sedláků a exulantů, nevrácení majetku církvi, připravit lidi o práci a nechat je třít bídu, zadlužení státu obrovskou sumou, která se už nedá splatit, ztráta suverenity vstupem do EU, příliv neevropských cizinců do naší vlasti, postupná ztráta národního povědomí ‑ to je jen letmý výčet negativ, jež se bolestivě dotýkají každého z nás, zejména mladých lidí, kteří také mají holé ruce, jako ti mladí před dvaceti lety ‑ pro jejich duši je čas liberalismu smrtícím koktejlem

Jak žít? Jak má mladý člověk, stojící na prahu života, žít vtom českém, liberálním augiášově chlévě, morálním marasmu a bídě, aby mravně obstál a nepodlehl, aby si `. . .neposkvrnil ústa ani hrud' falešnou řečí"?

Při pohledu z okna se nám naskytne obraz podzimu: listí stromů, ještě před nedávném krásně zelené, lehce pozlatilo svůj povrh, posléze zežloutlo až zhnědlo, zkrabaceno, a nakonec odlomeno od větvičky, na níž a z níž žilo. Je to pořád stejný, podmanivý a inspirující takt a melodie přírody, daný jí odnepaměti svým Stvořitelem ‑ v přírodě neexistuje demokracie, natož liberalizace!

Jediným východiskem pro současnou mladou generaci a také její nadějí, je politická činnost zaměřená na změnu systému jako takového: znamená to obrnit se občanskou odvahou, trpělivostí a čas trávit prací na sobě; nepodléhat líbivému pozlátku konzumního braku. Odmítněme ty politické strany a jejich koryfeje, které jsou jakýmkoliv způsobem svázány se současnou pro sionistickou liberální demokracií! Volme takové politické strany ‑ a jich se držme ‑ jejichž snahou je vymanit naši vlast z područí EU a postavit naši vnitřní i zahraniční politiku na českých národních zájmech. Příroda, svým neustálým koloběhem života nechtěně lidem naznačuje, že smyslem všeho je hierarchie a konservativnost ‑ poučme se, a aplikujme konservatismus v životě i v politice! Odmítněme všechny ty na povrh líbivé, ale veskrze falešné ideologie zdoby tzv. osvícenství, a později z 19. a 20. století, jež lidstvo zavedli a zavádějí na scestí. V ekonomické sféře národní pospolitost potřebuje sociální ochranu, spravedlnost a solidaritu; jako národ potřebujeme návrat ke svým morálně duchovním tisíciletým kořenům ‑ z nich čerpejme mízu pro přítomnost.

Podzim, kromě obvyklých plískanic, spadaného listí, mlhy a stále přibývající větší tmy, přináší i den sedmnáctého listopadu. Superlativy pronášené na současný liberálně demokratický režim ponechme profesionálním pisálkům režimních médií. My se podíváme na současnost z hlediska občana, jenž kdysi také trpěl iluzí všemohoucnosti demokracie, a který během času z líbivého, ale veskrze lživého a snu o demokracii, prozřel.

Důležitější než vzestup HDP a rozvoj technologií ‑ i když bohužel právě toto nejvíce lidi zajímá ‑ je pro každý národ existence a rozvoj jeho duchovních a mravních sil, a jeho sebepoznání. Kam se posunula mravnost a morálka našeho národa za dvacetiletí režimu liberální demokracie?

Bolševická strana KSČ, přesto že jí z rukou kapala a stále kape krev českého lidu, vyšla z `lámání dějin" čistá jako čerstvě napadlý sníh. Je alarmující skutečností, že současný režim liberální demokracie nebyl za dvacet let schopen potrestat komunistické zločince za jejich čtyřicetiletí hanby a teroru proti vlastnímu národu. Režim liberální demokracie ‑ bylo to zřejmě jednou z podmínek hanebné dohody vedení Občanského fóra s komunisty ‑ převzal právní kontinuitu komunistického režimu, čímž komunističtí zločinci a vrazi za svoje zločinné a teroristické počínání během své čtyřicetileté nadvlády nad lidem Československa, byli v celém rozsahu exkulpováni.

Každý zločin má dvě roviny: vinu a trest. Z hlediska křesťanského je třeba vinu odpustit v osobní rovině; a jsem přesvědčen, že naprostá většina všelijak pronásledovaných a nezákonně vězněných občanů bolševikům dávno jejich zlo odpustila. To ovšem nic nemění na faktu, že oni C komunističtí zločinci ‑ měli být pravomocnými soudy za svoji trestnou činnost zákonně potrestáni, neboť se tak mělo dít v rámci chtěné obecné spravedlnosti, tedy naplnění obecného blaha, což má být pro politiky závazným imperativem: lidé jsou teprve s obecnými poměry v daném státu spokojeni, když každý v krátkosti dojde k své spravedlnosti. Je obrovským kamenem na krku, jak pro jednotlivce tak i celý národ, žít společně s nepotrestanými vrahy a zločinci typu pánů Grebeníčků, Jakešů, Štrougalů, Ondrušků, Minaříků a tisíce jim podobných funkcionářů, bachařů, důstojníků StB, tzv. pohraniční stráže, zločinných lidových milicí, bolševických nomenklaturních kádrů apod., a s nimi dýchat stejný vzduch, potkávat je na ulici, či pouštět sednout v tramvaji. Na komunisty se nemohou vztahovat tzv. lidská práva: kolektivně svou třídní nenávistí a válkou proti vlastnímu národu národ ničili, musí nést kolektivní odpovědnost ‑ nejen politickou, ale i trestně právní. Tedy postihnout bolševiky trestem jako kolektiv a každého zvlášť ‑ podle funkce jakou ve straně zastával. Současně vydat zákon o třetím odboji. Jen tak může ‑ vlastně mělo ‑ dojít k debolševizaci národa, naplnění a uskutečnění idejí listopadové revoluce. Návrat spravedlnosti byl lidmi očekáván. Pan Václav Havel a lidé kolem něho, úmyslně zanedbal povinnost ‑ politická vůle předchází před trestně právní ‑ potrestat zlo a zločince. Čímž se vlastně on a celá politická reprezentace polistopadových dní, nazývající se Občanské fórum, vystavila trestnímu postihu. A ještě si někdo pořád myslí, že se to všechno dělo jaksi spontánně, jenom vůlí lidu?

Dneska můžeme směle prohlásit, že Západ ani Moskva nestál o to ‑ k velké radosti našich komunistů ‑ abychom prováděli debolševizaci naší společnosti. Ale přesto jsem přesvědčen, že v momentě, když se stal V.Havel presidentem, mohla být nastartována a v život uvedena a důsledně prováděná debolševizace národa; jsem také přesvědčen, že by zvenčí nikdo nezasáhl. Zcela jistě by nepřijely tanky NATO zachraňovat `lidská práva"v Československu ‑všichni ti vládní představitelé Evropské unie, sloužící zájmům sionistů a USA, zmohli by se tak akorát na ostré verbální protesty.

Žádná, ani mizerná, natož důkladná debolševizace se nekonala. Naopak: Českým bolševikům a estébákům se ‑ za souhlasu západních sionistů ‑ podařil bravurní kousek, který hned tak nemá v dějinách obdobu: za pomoci médií, ovládanými sionisty a lidmi s nimi spřízněných, začala v národě honba za oběťmi režimu! Začali se mediálně pronásledovat tzv. agenti StB, tedy lidé, kteří buď dobrovolně z nadšení pro režim, či pod násilím podepsali spolupráci s bolševickou rozvědkou! Jinak řečeno: následek se zaměnil za příčinu! Doslova se u nás naplnila věta: Zloděj křičí chyťte zloděje! Skuteční zločinci se nám všem za bukem smějí, zatímco my se staráme o tzv. čistou lustraci...! No není to legrace k popukání...? Myslím, že ten bolševik, který s tímhle nápadem přišel, měl by za to dostat Nobelovu cenu ‑beztak si je Židé udělují mezi sebou. . .

Po druhé světové válce napsal geniální anglický spisovatel Georgie Orwell román 1984, jakousi uměleckou vizi budoucnosti euroamerické civilizace. Lidé si v dobách vlády bolševiků mysleli, že je to jako ušité na komunistický režim, ale to byl omyl. Jeho vize novodobé totality se teprve uskuteční; ostatně se k ní blížíme mílovými kroky, jedním z nich je Lisabonská smlouva. Kromě tohoto románu Orwell také napsal bajku `Zvířecí farma". Je to geniálně a humornou formou popisovaná `sametová revoluce" domácích zvířat ‑ jakoby ji Orwell opsal od té naší, pražské, před dvaceti lety! Dokonce i základní práva, která si zvířátka během své `sametové revoluce" ‑ v bajce mistrně vylíčená ‑ nejsou nepodobná tzv.listině práv a svobod člověka a všemu, čeho se nám, tzv. porevolučním svobodným lidem, dostává. A jak trefně autor ilustroval postupné připodobňování se prasat, jež ovládla statek, v němž se děj odehrává, k dvounohým, kdysi nenáviděným pánům...!? Nepřipomíná Vám to chování našich novodobých kapitalistů a doživotních politiků?

Nemravný režim na vedoucí místa upřednostňuje nemravné lidi.

A protože nemravností byli komunisté kojeni, nemravnost je jejich životním průvodičem, vytvořili ve státě klima nemravnosti, jež je jim povahově vlastní ‑ atmosféru korupce, nepotismu, tvrdých loktů, tedy mafiánský styl žití, v němž lidský život nemá cenu desetidolarovky. Podařilo se jim dokonale propojit ekonomiku s kriminálním podsvětím: a skandální aféry - nám názorně ukazují, že ani ve vyšších patrech

kriminální živlové zase tak neznámí. Ostatně, povahové vlastnosti bolševiků a lidí s nimi bezprostředně spojených, jsou přesně ty vlastnosti, jež jsou nutné k přežití v časech liberální demokracie: Život lidí je nutně a fatálně podmíněn penězi, denně se prakticky naplňuje darwinistická teorie boje o přežití v surovém prostředí přírody. V liberalismu se tomu eufemisticky říká soutěživost nebo konkurence. A tak naši komunističtí kapitalisté, jsouce od dětství vychováváni v nemravnosti, svou nemravnou povahou měli a mají v současnosti ulehčený život. Nemravnost prolezla celou společností skrz naskrz ‑ proto se nelze divit tomu, co se v současnosti ve státě děje, například nedávno na právnické fakultě v Plzni.

Z počátku devadesátých let jsem zažil několik křesťanských podnikatelů, kteří s plným nadšením se vrhli do podnikání; pravidelně chodili do kostela, děti vychovávali podle zásad katechismu. Za čas ‑ a nikoliv dlouhý ‑ aspoň ty, co jsem znal, jejich firma zkrachovala. Prostě nevydrželi pohybovat se v nemravném prostředí, být neustále ve střehu jako vlci na číhané, psychicky to neunesli. Mnohým z nich zkrachovala i rodina. Velice podobné je to i s tzv.křesťanskými politiky. Ne, režim liberální demokracie není pro `citlivky"...

Faktická moc v Česku se jaksi oklikou vrátila bolševikům, stali se z nich velkokapitalisté Zatímco za reálné vlády bolševiků byli oni abstraktními vlastníky všeho národního majetku, teď v časech liberální demokracie, stávají se jeho majiteli fakticky i právně jako svého osobního majetku. Bolševici tak mohli od chvíle tzv. velké privatizace ‑ rozuměj kolosální zlodějny spáchané na českém národu ‑ legálně podnikat, vlastnit nekonečně velký majetek, čehož dokonale ke své spokojenosti využili a zakopali se v ekonomické oblasti republiky. Z dosavadních soudruhů ředitelů národních podniků a jejich soudruhů náměstků se stali vlastníci těchto podniků. Škrtem pera byla tak vytvořena třída velkokapitálu. Kdosi sedmnáctý listopad nazval ekonomickým pučem StB ‑ myslím, že tento názor není daleko od pravdy.

Jak je možné ‑ ptám se ‑jak je možné, že toto všechno Havel a spol. nevěděl? Že ti lidé, jímž jsme tolik důvěřovali, takhle nás zklamali...? Anebo jsme se nechali jako nevědoucí zvířátka obloudit levičáckým pseudohumanistou Havlem? A není spíše pravdě podobné, že Havel a spol. se stali nástroji v rukou sionistů, kteří vyhráli studenou válku a diktovali podmínky míru v Evropě?

Ale aby nebyl můj text příliš pesimistický, přece jenom jedna pozitivní událost, během těch dvaceti let, jíž jsme byli svědky, se udala. Mám na mysli pokojný rozchod se Slováky, uznání jejich práva na samostatnost, jako svébytný národ. To není v českém národě maličkost: v minulosti jsme se na Slováky dívali jako na méně cenné, Slovensko jsme považovali za dobytou zemi a chovali se v ní arogantně jako kdyby nám patřila. Tahle česká nabubřelá samolibost a arogance vůči Slovákům hárá v mnohých z nás ‑ řekl bych ve většině národa ‑dodnes: vždyť si vzpomeňme jaká byla v národě tenkrát před dělením v roce 1992 hysterická atmosféra! A tady je třeba vyseknout poklonu Václavu Klausovi ‑ tenkrát premiérovi české vlády, jenž spolu s předsedou slovenské vlády ‑ jemu vlastní noblesou, elegantně Československo rozdělil.

To je asi tak jediné pozitivum; všechno ostatní, jako je programové ničení průmyslu a zemědělství, nedostatečná restituce sedláků a exulantů, nevrácení majetku církvi, připravit lidi o práci a nechat je třít bídu, zadlužení státu obrovskou sumou, která se už nedá splatit, ztráta suverenity vstupem do EU, příliv neevropských cizinců do naší vlasti, postupná ztráta národního povědomí ‑ to je jen letmý výčet negativ, jež se bolestivě dotýkají každého z nás, zejména mladých lidí, kteří také mají holé ruce, jako ti mladí před dvaceti lety ‑ pro jejich duši je čas liberalismu smrtícím koktejlem

Jak žít? Jak má mladý člověk, stojící na prahu života, žít vtom českém, liberálním augiášově chlévě, morálním marasmu a bídě, aby mravně obstál a nepodlehl, aby si "...neposkvrnil ústa ani hrud' falešnou řečí"?

Při pohledu z okna se nám naskytne obraz podzimu: listí stromů, ještě před nedávném krásně zelené, lehce pozlatilo svůj povrh, posléze zežloutlo až zhnědlo, zkrabaceno, a nakonec odlomeno od větvičky, na níž a z níž žilo. Je to pořád stejný, podmanivý a inspirující takt a melodie přírody, daný jí odnepaměti svým Stvořitelem ‑ v přírodě neexistuje demokracie, natož liberalizace!

Jediným východiskem pro současnou mladou generaci a také její nadějí, je politická činnost zaměřená na změnu systému jako takového: znamená to obrnit se občanskou odvahou, trpělivostí a čas trávit prací na sobě; nepodléhat líbivému pozlátku konzumního braku. Odmítněme ty politické strany a jejich koryfeje, které jsou jakýmkoliv způsobem svázány se současnou pro sionistickou liberální demokracií! Volme takové politické strany ‑ a jich se držme ‑ jejichž snahou je vymanit naši vlast z područí EU a postavit naši vnitřní i zahraniční politiku na českých národních zájmech. Příroda, svým neustálým koloběhem života nechtěně lidem naznačuje, že smyslem všeho je hierarchie a konservativnost ‑ poučme se, a aplikujme konservatismus v životě i v politice! Odmítněme všechny ty na povrh líbivé, ale veskrze falešné ideologie zdoby tzv. osvícenství, a později z 19. a 20. století, jež lidstvo zavedli a zavádějí na scestí. V ekonomické sféře národní pospolitost potřebuje sociální ochranu, spravedlnost a solidaritu; jako národ potřebujeme návrat ke svým morálně duchovním tisíciletým kořenům ‑ z nich čerpejme mízu pro přítomnost.

Ladislav Malý, došlo 18.11.2009

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí