Z časopisu Svědomí/Conscience 2/2010

Msgre. Josef Veselý

Msgre. Josef Veselý (*28. července 1929 v Zlámance u Kroměříže) byl český katolický kněz, básník, novinář, spisovatel a politický vězeň komunistického režimu.

Josef Veselý studoval od roku 1940 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 1948 (po přestávce v letech 1942-1945 vynucené uzavřením školy okupačními orgány) maturoval a vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. V roce 1950, po násilném zrušení semináře, strávil 3 roky u PTP.

V roce 1961 byl zatčen pro členství ve Společenství Vladimíra Neuwirtha a 25. července téhož roku ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 15 let vězení. V roce 1962 jej ve Valdické věznici tajně vysvětil na kněze biskup Korec. Po propuštění v roce 1965 pracoval jako dělník, pak v letech 1968-1970 dokončil svá teologická studia v Litoměřicích. Poté působil jako kněz na Ostravsku a Opavsku, v roce 1987 se stal farářem ve farnosti Panny Marie Opava a děkanem děkanátu Opava. Ve své pastorační činnosti se soustřeďuje zejména na nemocné děti a rodiny. V roce 1991 mu byl udělen titul monsignore. V roce 2005 odešel na odpočinek.

K 28. říjnu 2009 byl Josefu Veselému propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy za zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva, ze zdravotních důvodů ho převzal z rukou prezidenta Václava Klause až 1. února 2010 na Nové radnici v Ostravě. Sotva jsme stačili tento životopis dopsat, v pátek 5. února 2010 Josef Veselý zemřel.

Josef Veselý publikoval řadu básní a textů, původně jako bibliofile a soukromé tisky. Knižně mu začaly vycházet až po roce 1989, kdy také začal přispívat do církevních periodik (např. časopis opavských farností Cesta).

Jeho nejvýznamnější publikovaná díla jsou kolekce básnických sbírek Kamínky do mozaiky (1992) a Znamení (1992, 2004) a výbory z básnického díla Civilizace lásky (1996) a Ve znamení slunce (1999). V roce 2001 obdržel Cenu Petra Bezruce za celoživotní básnické dílo, v roce 2005 mu pak ČBK udělila cenu za duchovní literární činnost.

Primiční

A tak jdu za tebou Bože můj
jak cestář zjara
po silnici vydrolené
přívalem kalných vod
po silnici bez směrovek
a bez patníků desatera

A tak jdu za tebou Bože můj
jak cestář zjara
na prsou laternu kříže
a v srdci litanie
ke svatým všedních dnů.

Redakce, únor 2010

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí