Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2010

Trest smrti ? ANO !

Ladislav Malý

Ve čtvrtek 11.února večer odvysílala Česká televize besedu s diváky na téma co se sexuálně deviantními vrahy po té, co opustí brány léčebného zařízení, popřípadě věznice, a nikdo o ně nemá zájem. Bylo až komické slyšet nářky bývalého ministra spravedlnosti, přítomného psychiatra nebo poslankyni, soudružku Rujbrovou, ale i ostatní debatující nad současným stavem. Všichni viděli problém značně složitý, ba neřešitelný. Problém to skutečně závažný je, neboť mezi občany je hozen - jak správně řekl starosta obce Kmetiněves, další účastník debaty - odjištěný granát, v podobě právě propuštěného deviantního vraha. Problém je to složitý, ale nikoli neřešitelný.

Někdy v osmdesátých letech se podepisovala petice za lidštější podmínky v československých věznicích - šlo o humanizaci vězeňství - a za propuštění politických vězňů. Sám jsem petici nejen podepsal, ale i pomohl rozšiřovat mezi známé a lidi v zaměstnání. Tenkrát my, co jsme to podepsali, jsme měli na mysli jenom politické vězně; ani ve snu by nikoho nenapadlo, že ona "humanizace" je vlastně rozvrat a negace účelu trestu ve vězení, že totiž za státní peníze budeme živit vrahy a násilníky, kteří se rozhodně ve vězení nepolepší a ani polepšit nechtějí. Skutečnost je přesně taková: vězňové v současných věznicích se vlastně mají lépe než mnozí důchodci: všude čisto, teplo, mají nárok na třikrát denně teplou stravu, vězňové mohou studovat, posilovat své tělo v posilovnách, hrát stolní tenis, dívat se na barevnou televizi, apod. - žádná práce, žádná odpovědnost, žádná starost… Ale ani žádná lítost nad spáchaným trestným činem.

Především - chce-li někdo napravit tristní současnost - je třeba začít ve škole. Liberální výchovu zaměnit za výchovu dětí k respektu k autoritě, píli, povinnosti a odpovědnosti. A což takhle v prvním stupni škol zavést opět tělesné tresty?

Dospělí občané, kteří spáchali trestný čin, mají být co nejdříve potrestáni. Ve vězeních vězňové prací svých rukou si musí vydělávat nejen na svůj chléb, ale i ochranu a všechno s tím spojené. Není pravda, že není pro ně práce: stát má zřídit podniky, v kterých by vězňové pracovali; existuje práce v lesích, zemědělství, nebo třeba čištění potoků, různé výkopy, práce na silnicích apod.

O propuštěné vězně, kteří nemají kam jít, nemají práci a žádné prostředky k životu, pro takové je nutné - už pro jejich dobro - zřídit Pracovní tábory. Pobyt v takovém pracovním táboru by byl na neurčitou dobu, ale třeba i do smrti. Kromě těchto lidí by tábor zajisté uvítali bezdomovci, o které se nechce či nemůže postarat jejich domovská obec - pro ně by tu byl institut Pracovní tábor. Domov v těchto táborech by našli i sexuálně deviantní, kteří přišli z léčebného zařízení a jsou tzv. svobodní, mohou jít kam chtějí, pohybovat se ve společnosti a tím si vyhlížet svou další oběť. Rázem by se vyčistila města i od drogově závislých a jejich dealerů, neboť i oni by skončili v péči Pracovních táborů. Režim tvrdé práce pod dozorem a za ostnatými dráty by zajisté rádi přivítali i ti všichni nepřizpůsobiví občané, kapesní zlodějíčci, lupiči aut, ale třeba i tzv. grafiti, adolescenti, kteří svou malůvkou zničí fasádu za několik miliónů korun - i ti by zde několik měsíců pobyli. Pod svá křídla by Pracovní tábor schoval i praktikující homosexuály, lesbičky, prostitutky šlapající chodník. Všichni tito lidé, jejichž typy jsem zde nahrubo popsal, je třeba prací vychovávat k řádnému životu, k povinnosti a odpovědnosti, což se děje tvrdostí, rázností a nesmlouvavostí.

Pro zdravé a řádné fungování společnosti, je nutné opět zřídit institut trestu smrti. Aplikoval by se jenom v případech závažných trestných činů, tedy od dvou zavražděných osob. Od dvou proto, poněvadž zavraždit či zabít jednou můžeme vlastně všichni: jeden v hospodě dá pěstí druhému, ten hlavou padne na topení a je zde hned zabití; nebo v afektu manželka kuchyňským nožem propíchne svého manžela, a vice versa - a je vražda natotata. Tedy od dvou promyšlených vražd, jakož i za uskutečněný terorismus, při němž by tekla krev, nebo i za jednu zvlášť zavrženíhodnou a brutálně spáchanou vraždu, by pachatelé skončili na šibenici. Od vynesení rozsudku by zhruba měsíc měli čas na pokání, projevit účinnou lítost, popřípadě se nechat pokřtít. Jejich duše by potom byla zbavena těla - jež zde tolik ublížilo -, aby mohla předstoupit před svého Stvořitele - a je pak na Něm, co bude dál. Trest smrti má nejen odstrašující, ale i výchovný účinek. Každý takový pachatel by si dobře spočítal, co ho za prokázaný čin čeká. Jistě, závažné trestné činy by se páchaly dál, ale už ne v takovém měřítku. Lidská společnost má nejen právo, ale i povinnost ochránit se ať už před vnějším nepřítelem - zde je institut armády, jejíž příslušníci v možnosti položí za svou vlast i život; rovněž tak se společnost musí bránit před "vnitřním nepřítelem" - zločinci všeho druhu - a zde má být v souladu se spravedlností aplikován institut trest smrti; proto má společnost svaté právo vzít život zločincům, jejichž zločiny se nedají ničím a nijak omluvit či odčinit.

Médii proběhla zpráva, že prý na Mírově je jedno celé patro vyhraněné pro zločince, kteří už mezi námi dávno neměli nebýt: např. pětinásobný vrah Roubal, nebo heparinový desetinásobný vrah Zelenka a jiní. Je jich prý přes třicet. Jinak řečeno: více než třicet několika násobných vrahů my všichni živíme - a dobře živíme - jenom abychom před světem projevili jakousi zvrácenou humanitu. O jejich oběti a pozůstalých po jejich obětech se nikdo nestará.

Je možné se někdy dočkat těchto vpravdě potřebných zákonných změn a organizace společnosti, o nichž jsem se shora zmínil? Ano, ale za předpokladu, že budeme žít ve skutečně suverénní zemi a svoje věci si budeme sami spravovat. Především je třeba zbourat lžidemokracii, sionisty implantovanou do naší vlasti, ve formě tzv. liberální demokracie, s ideologií bezbožeckého humanismu - jejich trosky vymést na smetiště dějin. Dvacet let života v liberální demokracii nám zřetelně ukázalo, že občané (demos = lidé) jsou odkázáni do ubohé role bezduchých, všežravých konzumentů a popřípadě slouží jako stafáž vládnoucím zbohatlíkům, vesměs bývalým StBákům a bolševickým nomenklaturním kádrům. Při srovnání zrůdné bolševické ideologie se současnou bezbožeckou humanitou, která je alfou a omegou lžidemokracie, musím konstatovat, že jsou obě velice podobné, neboť ve své finalitě se snaží o totéž: zničit přirozenou rodinu, tisíciletý řád zavedený křesťanstvím, nastolit světovládu Zla. Sionistická bezbožecká humanita je pokračováním bolševismu jinými prostředky.

Ladislav Malý

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí