Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2010

Bůh a pravda zvítězili u Sudoměře před 600 lety

Lubomír Balvín

Dne 25. března 2010 v pozdních odpoledních hodinách si připomínáme slavné vítězství Božího lidu nad minimálně desetinásobnou přesilou. Malá bitva, která se do dějin Československa dostala mezi nejslavnější.

Husitští obránci Plzně pod vedením Břeňka Švihovského z Reisenburgu a jeho zástupce Jana Žižku z Trocnova se vydali na pochod do Tábora. Bylo jich asi tři až čtyři stovky. Včetně žen a dětí. Když chatrně vyzbrojený voj prošel Sudoměří, zjistili, že je jim v patách pětinásobně početnější regulérní vojsko pod vedením Bohuslava ze Švamberka. V okolí se nacházeli další nepřátelské tisícihlavé vojsko.

Za Sudoměří zřejmě převzal velení Žižka, neboť v dalších hodinách se projevil duch vojenského génia. I v budoucnosti Jan Žižka pokud možno neutočil, ale založil vítězství na geniální obraně a na tu dobu převratné moderní vojenské technice.

Žižka měl k dispozici asi dvě stovky mužů. Špatně vyzbrojených zbraněmi. Ale na vysoké morální úrovni. K dispozici měl 12 narychlo upravených selských vozů. Postavil je mezi dva rybníky Škaredým a Markovcem. Na nejužším místě. Přístup k hradbě byl nálevkovitý tvořený břehy obou rybníků. Za vozovou hradbu umístil ženy a děti. Jako zálohu. Muže na vozy a mezi ně. Nepřítel mohl vést útok jenom čelně na hradbu. Do prostoru před hradbu se vešlo jenom tolik nepřátel, kolik bylo obránců na vozové hradbě. Další nepřátelští jezdci se mohli jenom mačkat vzadu a čekat, až ty před nimi husité pobijí.

Z hlediska tehdejšího vojenského myšleni si velitel dobrovolně vybral past, vždyť neměl možnost ústupu. To vzbudilo úsměv a pohrdání velitelů nepřátelské armády. Nepochopili, že Boží bojovníci a jejich velitelé jsou Žižka a Bůh. A Ti nemyslí na ústup, ale na vítězství!

Co se pak odehrálo, ví každé dítě. Vidina hladkého vítězství, nafoukanost a hlavně bezbožnost vehnala armádu Bohuslava ze Švamberka, vojsko z Písku i vojsko strakonického převora do zkázy. Těžkooděnci ve předu nedokázali prorazit vozovou hradbu. Muži na vozech je pobíjeli jako prasata na jatkách. Jezdci tlačící se ze zadu ucpali druhům možnost ústupu. Pomocný útok přes bahno vypuštěného rybníka Škaredý skončil topením těžkooděnců v bahně.

Nakonec se setmělo a nepřátelské vojsko pod rouškou tmy zmizelo.

Pravdou je, že ztráty byli obrovské na obou stranách. Padl i velitel husitů pan Břeněk Švihovský. Místo hejtmana zaujal jeho přítel Jan Žižka.

Pod vedením Žižku husité přišli do Sezimova Ústí. Zřejmě na návrh Žižku strategicky velice zle postavené město zničili a na obranyschopnějším návrší začali budovat město Tábor.

Později začali feministky přepisovat historii. Nelíbilo se jim, že na hrdinství u Sudoměře se ženy na vítězství nepodílejí svým důvtipem jako muž Žižka. Proto si vymysleli, že moudré ženy na rybníku bahnitém dnu vypuštěného rybníka rozprostírali svoje šatky, aby se do nich ostruhami nepřátelští rytíři zapletli a tak se zasloužili o vítězství. Není to pravda ‑ je to lež, jako všechno, na čem je založený feminizmus. Pochvalu zaslouží ale všechny husitské ženy, které mužům do mužských věcí nežvanili a tím jim byli obrovskou oporou a pomáhali jim vítězit i v dalších bitvách proti degenerantům celé Evropy. Husité zavedli parlamentní demokracii už v patnáctém století. Podstatně funkčnější jako je ta dnešní v EU. Husitům patří poděkování a hluboká úcta za to, že pozvedli demoralizovanou a zdegenerovanou Evropu z bahna degenerace. Berme si příklad z našich předků kteří svojí vírou, odvahou, vzděláním a morálkou udivovali v patnáctém století celou Evropu. Nezapomínejme, že mnozí husitští učitelé, kazatelé a bojovníci v Praze byli Čechoslováci ze Slovenska.

Čest a úcta jejich slavné památce!

Ing. Lubomír Balvín, Predseda Rady a VV Únia mužov Slovenska ‑ Hnutie pre rodiny

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí