Z časopisu Svědomí/Conscience 3/2010

Vzkříšení

P. Karel Dachovský

Proč nebylo ukřižováni v Římě?
Proč nevznikla tato báseň
v karmelitánském klášteře
nebo na Gregorianě?

Noc Vzkříšení.
Pahorek usnul,
na obloze poklidné hvězdy,
tiší beránkové v Betlémě.
Kometa s peřím kohouta
patrně v jiné galaxii.
Nejlepší oddíl římských legií
se shlukl kolem Božího hrobu.
Ne ta chátra Božího bičování.
Světlo jako ve dne,
fakule hoří jako rozlité zlato.
Pečeť se láme.
Hmota poslouchá Boží rozkaz,
kámen puká pod pěstí tesaře.
Modlitba Marie za hradbami
proniká k Božímu trůnu.
Má myšlenku jako rentgen
přesáhne 2000 let a
 jako orel
slétává za hradby Jeruzaléma.
Obyčejně se stráže střídají na hlídce.
Dneska nikdo nespí.
Dnes jsou ve středu světa.
Minuta za minutou se vleče.
Jsou to ti, kteří budou svědky
Zmrtvýchvstání.
Kámen je odvalen.
Co by tu ještě dělali?
Posel běží až za Pilátem.
Rozkaz: zpátky do pevnosti.
Duní kroky.
Budou umlčeni,
někteří podplaceni.
První trpí za Církev.
Jsou svědky,
a proto pryč s nimi,
daleko od rozžhaveného
ohniště Jeruzaléma.
Mlčí, protože nepochopili souvislosti.
Každý viděl něco jiného.
Longinus Golgotu,
noční hlídači hrob,
sužovatelé Krista jeho rány.
Proto poputují každý
na jinou štaci.
Je k ránu.
Za chvíli vyběhne Petr.
Rybář lidí,
nosič klíčů,
apoštol národů,
strážce souvislostí.

P. Karel Dachovský

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí