Z časopisu Svědomí/Conscience 4/2010

Ještě jednou o dnešní Británii na českém internetu

Kniha Francouze Romaina Slocomba (nar. 1953) Lolita komplex patří do zábavné literatury, přesto nepřímo prezentuje celou řadu sociologických informací o současné britské společnosti. V jejím českém doslovu Jan Čulík oceňuje jako téměř geniální, že autor použil postavu Rusa se zkušenostmi z „naší totality“, aby poukázal na to, jak silně se mnohými svými byrokratickými rysy dnešní Británie přibližuje „našim“ tehdejším zvyklostem a Britové si to neuvědomují, protože nemají tu osobní zkušenost. Když v knize ruský lékař kritizuje nedostatky britského zdravotnictví, hovoří o vládě Tonyho Blaira:

„Ti magoři neustále sledují nějaké ,cíle‘ – jak to dělal Stalin za časů stachanovců, a nedosáhnout cílů znamená selhat. Státní subvence špitálů se v tvé zemi propočítává z odhadu jejich ,výkonů‘. Výsledkem je, že nemocnice už neslouží pacientovi, ale úřadům! Můj bývalý šéf v Londýně, pan Twillinger, musel švindlovat jako nějakej ubohej soudruh ředitel dolu někde na Urale, kterej všechen svůj čas a energii věnoval tomu, aby prokázal, že doopravdy vytěžil stovky tisíc tun, jak stanovil Plán…“

Jak se Británie dostává do stavu, kterého se my snažíme zbavit, shrnuje Čulík:

Než přišla Thatcherová k moci, existoval v Británii dvojí rozhodovací systém: jednak ústřední, londýnská vláda, jednak samostatně volené komunální úřady v místech s právem určovat si i výši místních daní. Thatcherová odebrala komunálním úřadům rozhodovací pravomoci a podřídila je centrální vládě. Labouristé Tonyho Blaira doplnili centralizační tendence téměř stalinským úsilím o ustavičnou, centralizovanou, byrokratickou kontrolu všech institucí ve veřejné sféře. Obdobně jako za Stalina v SSSR začala být i v Británii podezřelá každá individuální iniciativa, zavládla nedůvěra a atmosféra neustálých polovojenských kontrol, za existující se považuje jen to, co je byrokraticky kontrolovatelné.

Zatímco „našinci“ dávno postupně dospěli k přesvědčení, že tohle je nesmysl, mnozí Britové teď neostalinskému systému kontrol věří a rádi a aktivně se na něm podílejí, do hry vstupuje i novořeč. Špiclování státu se v Británii zejména po 11. září 2001 šíří do všech oblastí života. I když v Británii dodnes neexistují občanské průkazy, vláda zavádí stále složitější procedury k prokázání totožnosti. Pro zahraniční studenty je těžké zřídit si v britských bankách konto. Brity sleduje síť více než čtyř milionů kamer, přitom ty silniční čtou poznávací značky projíždějících automobilů a informace se odesílají do centrálních počítačů, vláda chce ty informace uchovávat po dobu pěti let. Britská policie už obtěžuje občany v ulicích - podle Zákona proti terorismu může kontrolovat, co si vyfotografovali či natočili.

Navzdory tomu se britská společnost Čulíkovi zdá být v porovnání s českou stále méně hodnotově destabilizovaná než společnost česká. Podvodníci si v Británii nemohou dovolit vystupovat ve veřejné aréně drze jako podvodníci, občanská společnost umí vyvíjet v mnoha věcech na vládu ve veřejném zájmu úspěšný nátlak, lidé projevují slitování a soucit. Británie současnosti tedy podle Čulíka nabízí rozporuplný obraz, protože úřady zároveň prokazují velké nadání při vymýšlení nových způsobů technologické kontroly nad společností. Nejděsivější podle Čulíka je zřejmě to, že „inovativní“ metody státní správy z Británie postupně přebírají politikové z ostatních zemí EU i jinde. Velký bratr tedy možná zvítězí všude a v některých zemích možná nebude existovat odolná občanská společnost, schopná jeho teroru čelit.

Čulíkův doslov je na internetu, v diskuzi Čulíkovi oponuje Jan Knitl. Nevěří, že „stará dobrá Británie“ přežije a selský rozum převáží nad industrializovanou racionalitou korporací. Podle Knitla ani britská občanská společnost nemá nejmenší šanci, důkazem jsou 4 miliony NESMYSLNÝCH (jak přiznává i průzkum zadaný městem Londýn) kamer. Podle Knitla

čas na debatu s mocnými vypršel, nastal čas krumpáčů, vandalismu, vášnivých výkřiků na zdech. Elita nás tlačí k revoluci. Jak jinak zvrátit trend hromadění moci (peněz) v rukou pár set vyvolených? Střední třída umírá od poloviny 70. let a s největší pravděpodobností se nebude schopna v následujícím desetiletí reprodukovat. Střední třída - to, co dělá moderní Evropu Evropou - je odsouzena pod současným trendem k zániku… Čas na zkoumání „nadosobních" společenských dějů je pryč. Nyní potřebujeme zkoumat velmi personální vztahy mocných a následně je přivést před soud - dřív, než začne lynch, od kterého vskutku nejsme daleko.

Z internetu vybral (rof)

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí