Z časopisu Svědomí/Conscience 7-8/2010

Ohlédnutí za jednou politickou bitvou
aneb jarní volby 2010

Kristian Koubek

V prvém desetiletí na prahu nového tisíciletí byla v české kotlině a na moravském širokém poli svedena velká politická bitva. Na tuto bitvu se od minulého podzimu připravovaly jednotlivé šiky politických stran, které chtěly vrhnout do boje svůj potenciál a přesvědčit, že právě oni jsou momentálně ti hlavní, nejsilnější a vyvolení. Nejprve se vyjasňovaly pozice ve stranických sekretariátech, posléze docházelo i k štěpení jejich jednotlivých křídel a nakonec strany začaly harašit již připravenými zbraněmi, pro něž sháněly různé zaměřovače. Než ale došlo k podzimní bitvě, tak se podařilo různými diplomatickými tahy zteč oddálit, což mělo i své logické příčiny. Z historické zkušenosti různých válek a to nejen husitských či napoleonských bylo již dříve známé, že doba a i klima může sehrávat velmi podstatnou roli ve válečné zteči.

Nakonec si hlavní stratégové válčících stran uvědomovali, jestli nebylo chybou, že k této bitvě nedošlo, protože vyživovat a udržovat vojska dlouhodobě v bojové náladě, také něco stojí. Jednoduše řečeno, kdyby byla bitva svedena loni, tak by její výsledky byly zcela odlišné v porovnání s výsledky letošního květnového boje. Také by se dalo říci, že oddálení boje pomohlo několika dalším politickým stranám se pořádně vyzbrojit a navíc si promyslet jak nejlépe sešikovat jejich malé pluky pro tuto bitevní strategii. K tomu jim byli k dispozici různí rychle najatí vyjednavači a průzkumníci, přeběhlíci či mapovači terénu, kteří si v hlavě simulovali nejvýhodnější bitevní pozice, jak a kde vojska by měla bojovat. A opravdu bylo co sledovat. ODS si dokonce změnila svého vůdce, který jako kdyby nebyl zcela přesvědčen o vítězství svého vojska a upnul se ke své milence, která mu povila synka, na nějž bylo také třeba otcovsky dohlédnout a naučit jej žvatlat bojové pokřiky, jimiž by mohl alespoň na dálku povzbuzovat vojska, kterým kdysi tatík velel. ČSSD se vyzbrojovala taktickými zbraněmi včetně buldozerů a parních válců a dokonce uvažovala vrhat mezi nepřátelská vojska ohnivé koule pomocí velikášských praků. Podle tajných informací různých průzkumníků se totiž očekávala hlavní bitva mezi nejpočetnějšími šiky stran ODS a ČSSD a tak již před bitvou se hledal způsob jak vyvolat děs a chaos v řadách bojovníků těchto stran. Těmto stranám bylo jasné, že malé strany či některá seskupení nemají dostatek munice, aby mohly rozhodujícím způsobem zasáhnout do bitevní vřavy. To se týkalo převážně nových stran TOP O9 a Věci veřejné a také strany rudých post soudruhů . Tato komunistická strana sice měla již letitou zbylou munici z předchozích bojů, ale prach jí časem nějak zvlhnul.

Do Česka se definitivně vrátila Jana Bobošíková, aby se znovu ukázala na veřejnosti a zároveň, aby si dokázala, že má ještě je dost bojovníků, kteří jsou schopni se vrhnout do boje za její šarm a politická hesla, která po nočním přemýšlení v posteli vyprodukovala. Když si tato dáma s ekonomickou erudicí spočítala náklady na vybavenost svého vojska a tak si rázem uvědomila, že musí více spoléhat na diplomacii než na munici. V předběžných diplomatických rozhovorech se tajně sešla i s vojevůdcem ČSSD, což šmejdícím průzkumníkům neuniklo. Přesto, ale vojevůdkyně si svůj stan vyšnořila jako ruská carevna Kateřina, která měla ve svých komnatách až 500 garderob.

Na Vysočině probudil lobbista Šlouf odpočívajícího důchodce Miroslava Zemana a přesvědčil ho, aby také zformoval své šiky. Než ale k tomu tento stratég dospěl, tak se musel oprášit a posilnit. Již dříve sice o tom uvažoval, kdy pootvíral dvéře své myslivny různým zbloudilým návštěvníkům, aby je mohl seznámit v alkoholickém oparu s nejnovějšími součastnými ekonomickými a prognostickými ukazateli krizového světa. Tento zkušený vojevůdce se svými poradci vymyslel, že je nutné nejprve různě rozptýlené bojovníky důchodového věku objet, aby se mohla zformovat stará garda, které důvěřoval. A k tomu je nejvhodnější zase naleštit autobus Zemák, který již se jim osvědčil ve dřívějších bojích. Ten si ani nemuseli detailně prohlédnout specialisté z ruského seskupení Lukoil, kteří do něj původně chtěli vmontovat tajné schránky. Autobus se nakonec ukázal jako funkční a dobře promazaný, což dovolilo rychle objíždět různé bojovníky během tříměsíčního turné po vlastech českých a moravských. Při tom nelze nezmínit pravou ruka lobbisty Miroslava Šloufa, který byl schopen vedle navigační trasy vesnických zastávek zajistit i pohonné hmoty včetně slivovice, na kterou si vymyslel nový test, aby její síla byla více než 50 % a navíc měla zápalnou schopnost. Ukázalo se totiž, že becherovka je již na přesuny slabá, takže musela být nahrazena něčím silnějším, s potenciálem i jiskrou zapálit vyhaslé pochodně. A pro to slivovice se ukázala jako nejvhodnější, čímž se vlastně potvrdilo, že je tím nejlepším ekonomickým stimulem, který je schopen tmelit stranickou soudržnost a také napravit jisté nevraživosti na našem politickém nebi.

Z ničeho nic, jako kdyby spadly z nebe, se sestavily úplně nové šiky strany Věcí veřejné a strany TOP O9. K tomu je třeba říci, že někteří bojovníci přešli do nové strany TOP 09 ze strany KDU ČSL, čímž tuto křesťanskou stranu velmi zeslabili. Naopak, aby stranu TOP 09 posílili, tak se pro ní hledal nový vůdce. Volba padla na kníže Karla VII. z rodu Schwarzenbergů. Šiky strany Věci veřejné velmi šikovně sestavoval mladý vojevůdce Radek John. Tento stratég valdštejnovského typu s neúnavnou aktivitou neváhal objet až 600 nejrůznějších míst, aby se na vlastní oči přesvědčil o podpoře svého vojska. A tak vlastně koncem již minulého roku bylo jasné, jaké jsou na naší rozkolísané scéně politické šiky schopné se vrhnou do boje. Vedle dvou hlavních a nejsilnějších vojsk ČSSD a ODS se začaly formovat vojska TOP 09 a Strany věci veřejné. Vojska strany KSČM již byla dříve zformována, takže u některých post soudruhů, aby mohli rychleji bojovat, se spíše jednalo o výměnu kyčelních kloubů, či další kosmetické úpravy. Dokonce vybraným jedincům se začala pro rychlé hojení podávat zvláštní medicína „rudé kladivo“. Zahraniční špionážní rozvědka získala i tajný recept na její přípravu: v helmě z druhé světové války se na ohni vaří 5 minut dva litry červeného bylinného vína, přidává se litr rumu, čtvrtka másla a hřebíček a pecky z třešní a zdravá jádra z melounu. Směs se podává horká a nesmí se vařit déle, protože pak by z ní vyčpěla bojová nálada a ideály.

V Čechách se začala nenápadně seskupovat strana Suverenita   blok J. Bobošíkové a na Moravě se formovala Strana práv občanů zemanovci, jejichž vojska chtěla jít pod těmito vůdci také do boje. Stratég M. Zeman dokonce promýšlel, kde by byla v nastávající bitevní strategii ta nejvýhodnější místa pro potřeby starých pánů a J. Bobošíková uvažovala, kde by si mohly ženy bojovnice nenápadně vyměňovat své hygienické potřeby. Proto se nelze divit, že tito vůdci dávali přednost místům co nejblíže u lesa, snad i pro případ, že kdyby bylo nejhůř, tak je možné se tam zašít a sledovat kukátky bitevní vřavu. Dokonce starší harcovníci zemanovského typu uvažovali, že když by spatřili suverénní lepé děvy, tak by vytáhli osvědčené zbraně, které by neváhali si ještě vypulírovat a dát jim přednost před starými ošoupanými puškami.

Postupně si i malé strany začaly plně uvědomovat význam bitvy, z které vůbec nechtěly odejít poražené. Ve svých předbitevních strategií se ale odlišovaly. Zatím co, vůdce VV neúnavně objížděl všechny možné i nemožné končiny naší vlasti a sháněl udatné a spolehlivé bojovníky, tak kníže Karel Schwarzenberg při procitnutí, jako kdyby zavzpomínal na svou minulost a hledal ve svých komnatách již generačně ověřené strategie pro tento boj. Strávil i několik nocí ve svých zámeckých knihovnách, aby zjistil, jak si na bitevním poli počínali jeho předci a to již od roku 1172. V knihách nalezl některé cenné informace o různých strategiích, které vedl již Adolf Schwarzenberg (1551-1600), Karl I, Filip Schwarzenberg (1771-1820) či Bedřich Schwarzenberg (1799 1970). Kníže neváhal zavítat na své zámky Orlík, Čimelice, Dřevíč, Krlov a na některá sídla či budovy v jižních a středních Čechách, aby z temných sklepů vykopal různé válečné sekyry. Na zámku Orlík však zjistil, že se mu někdo snažil ukrást staré historické zbraně, plně funkční, které si považoval jako cenné trofeje.

Odložení bitvy o několik měsíců přišlo vhod většině malých stran, aby si jednak ušily své hábity, naostřily meče a nastříkaly svá brnění. Vůdci dvou nejsilnějších stran se snažili jednak dokončit svojí volební strategii a jednak sestavit své volební šiky pro co nejvýhodnější situace, protože se po boji u ČSSD předpokládala až třetina vítězných korouhví. O úspěch v boji se také snažili vůdci malých stran, ale ti byli hodně vyčerpáni sestavování a přeskupování svých vojsk. Je třeba říci, že tito stratégové neměli žádné zkušenosti s gripeny, či pandury, tak jim dalo velkou práci, aby alespoň zformovali šiky těžkooděnců a lehkooděnců, které by mohli ovládat pomocí nejmodernějších komunikačních internetových strategii. Ale i ty nejmenší strany nelenily, protože chtěly získat nějaké zkušenosti či ostruhy z bitvy. V některých případech se jednalo pouze dát na vědomí, že tato seskupení existují a mají svou činnost promyšlenou a dokonce mají i vhodné koně. To se týkalo stran Křesťanské demokratické unie, Dělnické strany sociální spravedlnosti, České pirátské strany, Strany svobodných občanů, Volte pravý blok, Občané, Moravané, Konzervativní strany, Koruny České, STOP a ještě několika dalších. Tyto strany šly do boje, aby měly co nejmenší ztráty, mnohdy v pozici statistů. Někdo zaznamenal i pluky Liberálů, Evropského středu, Národní prosperity klíčového hnutí a Humanistické strany. Bojovníci české pirátské strany přišli dokonce s pirátskými šátky na hlavě.

Konečně přišel den D, kdy byla svedena rozhodující bitva. Tento den prezident republiky vyhlásil na 28 a 29 května l. p. 2010. Na poslední chvíli ještě před bojem bojovníci různých politických stran dělali různé manévry, kdy jako kdyby hledali ty nejvhodnější pozice k sestřelování různých protivníků. ODS aby posílila bojový duch svých bojovníků, tak si povolala nejlepšího našeho hokejistu, který cedil krev za národní barvy a uměl vystřelit i z velké vzdálenosti. Přesně v pátek ve dvě hodiny odpoledne se vše dalo do pohybu, takže již po několika hodinách se daly počítat ztráty. Dalo by se říci, že když bitva začala, tak byla velmi chaotická. To bylo způsobeno tím, že si každý myslel, třeba i naivně, že jeho vojsko zvítězí a pak budou poraženým sbírat trofeje, které dají do ohně společně s jejich praporci a zapálí. Vojevůdcům malých stran jako kdyby narostla křídla a burcovali a přesvědčovali své bojovníky o kvalitách jejich vojsk. Bitva trvala dva dny, ale již po prvém dnu se zdálo, jak by tato bitevní vřava mohla skončit. Dvě vojska ODS a ČSSD po osmihodinové bitvě utrpěla sice velké ztráty, ale přesto byla schopna v boji dále pokračovat. Tyto ztráty byly ve všech oblastech a tak jejich vojska nemohla udělat už žádné přesuny či zesílení pozic. Hlavní vojevůdci byli zalezlí ve svých stranických stanech a upřeně se dívali do velkých věšteckých koulí, kde viděli na vlastní oči výsledky průběhu bitvy. Nemuseli tak vůbec číst mnohdy zfalšované bojové zprávy, od svých zvědů, kteří se jim je snažili s neúnavnou horlivostí předkládat. Ztráty po prvém dnu boje byly velmi vyrovnané, takže laicky řečeno žádná vojsko nemělo výraznou převahu. Bylo až překvapivé, že vůbec nedošlo ke klasickému boji ve smyslu levice proti pravice, ale všechna vojska bojovala sama za sebe a vlastně proti všem. Toto si původně vůdci ve svých strategiích nepředstavovali, protože se domnívali, že některá vojska si budou vzájemně vypomáhat. Do boje se zapojovala neokoukaná vojska TOP 09 a Věci veřejné, která jako kdyby vnášela nové impulzy do bitevní vřavy. Zajímavé byla vojska komunistů, která zřejmě pod svými letitými zkušenostmi některých vojevůdců, jako kdyby věděla, že nemá smysl v tomto boji dojít ke zbytečným ztrátám a spíše má smysl vyčkávat, jak boj dopadne. Sice se postavili na levou stranu blízko rybníka, aby alespoň z jedné strany byli chráněni a v semknutém šiku čekali. Vedle nich, ale zato na kopci u lesa stály šiky prošedivělých bojovníků Zemana. Některým z nich se již třásli ruce, když ládovali své zbraně, tak občas neváhali sáhnou do velkých kapes, kde měli uschované placatice s cmrndem slivovice, které dostali pro kritické momenty bitvy. Zato lepé děvy vojsk Suverenity dávaly na obdiv spíše své vnady, protože si také plně uvědomovaly, že jejich hlavní úkol je při zajištění a výchově dětí, které mnohdy řvoucí opouštěly, než padnou za pochybné ideály ve válečné vřavě. Bitva byla svedena v měsíci květnu, kdy již bylo v přírodě mnoho zeleně, což bylo pro Stranu zelených jak se ukázalo velkou nevýhodou. Tito bojovníci oblečení do zelených hábitů se zelenými čepicemi, jako kdyby splynuli s přírodou, takže připomínali spíše spící stromy, či různé zákrsky.

Jak již bylo řečeno, tak hlavní bitva se odehrávala mezi vojsky dvou stran ČSSD a ODS. Jejich vojska byla nejpočetnější a také by se dalo i říci nejlépe organizována. Jejich bojovníci se vůbec nedali splést, protože se jednak odlišovali barevnými pláštíky a praporci. Nelze vyloučit, že v této bitevní vřavě se nestalo, že by někdo mejknul druhého bojovníka svého vojska po hlavě, ale to už se u velkých bitev běžně stává, kdy bojovníci se mlátí hlava nehlava. U bojovníků ČSSD bylo typické jejich oranžové zbarvení někdy vylepšené i oranžovou růži, naproti tomu byly bojovníci ODS, kteří měli modré helmy s velkým ptákem. Toto bylo trochu v kontrastu se zelenými čepicemi a pirátskými šátky ojedinělých zmateně pobíhajících bojovníků. Přesto, ale bitva se začala vyvíjet do neuvěřitelného konce.

Po obou stranách válečníků s modrými helmami se začali vynořovat šiky TOP O9 a VV. Toto bylo velmi překvapivé, protože se jednalo většinou o mladé velmi aktivní bojovníky operující na velkém akčním radiu. Je třeba říci, že bojovníci TOP 09 neboli bojovníci topky, jak si mezi sebou říkali, měli velmi dobré velení a také strategicky významnou bojovou pozici se slíbeným žoldem. Na to kníže sám dohlížel, protože to se již jeho předkům osvědčilo. Je nutné ocenit průzkumníky TOP 09, kteří se také velmi snažili získat informace, kde a v jakých místech bude boj probíhat, aby v něm na poslední chvíli zaujali tu nejlepší pozici a rozmístili své staré zbraně. O něco podobného se snažila strana VV, do které vlastně ještě za pochodu začali vstupovat mladí udatní bojovníci zvaní Véčkaři. Strana VV, když vyrazila, tak představovalo houf nadšených bojovníků, ale cestou se k ní přidávali další a početnější skupiny, takže na místě již bylo pořádné vojsko s dokonalým vedením. A to ještě během formování šiků dobíhali další a další bojovnici schopní i bojovat s historickými obludami pojmenované jako dinosauři.

Bylo vidět i několik dalších skupin, z nichž někteří museli na místo bitvy putovat dlouhou dobu. Více než exoticky působila skupina tetovaných pirátů, kteří zřejmě byli zoceleni korzárskými představami. Na dalších skupinách bylo vidět, že mají určité zkušenosti z bojů na fotbalových stadionech, či s hlásání územní suverenity. Bitva skončila v sobotu kolem poledne a tak se začaly počítat korouhve jednotlivých vojsk. Nejvíce zdecimované vojsko byla strana ČSSD, která nepředpokládala podle průzkumníků, že by mohla utrpět takové ztráty. I když tato strana získala víc než pětinu korouhví, tak vlastně ztratila koaliční potenciál. Strana v podstatě nemohla změnit svoji strategii a spolčit se v boji s KSČM, protože jakékoliv spolčení s komunisty, je vyloučeno v bohumínském usnesení z roku 1995.

Vojska stojící napravo ODS, TOP 09, VV tak získala nejvíce korouhví a vlastně se může po bitvě ujmout v koalici vládnutí. Tady by se dalo říci, že k úspěchu napomohlo vlastně rozdělení pravice. V tomto okamžiku ani nevadí, že už zde není jedna velká pravicová strana (ODS) ale dvě další větší pravicové strany (TOP 09 a VV) ji mohou posilovat. Schwarzenbergova TOP 09 se rázem stala druhou nejmocnější stranou pravice, která dýchá ODS již na záda, ale nedej Bůh, kdyby kníže tady už nebyl. Toto rozdělení málokdo čekal, hlavně členové propadajících se stran a tak jejich lídři museli dát hlavy na špalek. K tomu byl donucen předseda ČSSD, předseda Strany zelených a předseda KDU ČL. Tato poslední strana po 91 letech již nefiguruje v parlamentu. Paradoxně lídři Suverenity a zemanovců tak moc neztratili, protože ústavou mají nárok na finanční příspěvek na provoz své činnosti po dobu dalších 4 let. Toto vlastně umožňuje, aby starý jezevec se mohl vrátit do své nory a nemusel trpět hlady na Vysočině. Podobně i Jana Bobošíková může i nadále předvádět své kreace v nové garderobě.

Pro politickou stranu Věci veřejné je volební výsledek nepochybně úspěchem. Politická strana Věci veřejné v prvním desetiletí nového století již definitivně vstupuje do povědomí voličů a také se vlastně dostává do problémů a situací, s kterými musí bojovat, protože k nim se jenom vyjadřovat to už nestačí. A jak víme, tak každý boj přináší celou kaskádu nejrůznějších situací počínaje od zákulisních, pokračuje volbou zbraní a končící oběťmi a vítězícími figurami. Toto již není velkolepé divadlo s přehlídkou vyleštěných zbraní a vztyčených praporů jako na začátku bitvy, ale pouhá politická realita, kde se sečítají vítězné prapory či zbylé šiky. Ta realita se promítá i takovým způsobem, že nejen padají hlavy, ale analyzují se chyby, které v tomto boji strany udělaly. Stačí jenom si připomenout politického vůdce J. Paroubka, který nasadil do boje zbraně opravdu těžkého kalibru, tak přesto, že jeho strana zvítězila, tak nakonec v celkovém boji prohrála.

 

Dr.Kristian Koubek, DrSc.

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí